Dva údery za jediný prosinec

Ráno 5. prosince 2022 ruské ministerstvo obrany prostřednictvím agentury TASS přiznalo, že cílem útoku se staly základny Ďagilevo v Rjazaňské oblasti a Engels v Saratovské oblasti. Moskva uvedla tři mrtvé vojáky a „omezené poškození“ dvou letounů. Samo přiznání bylo pozoruhodné, šlo o první oficiálně potvrzený zásah hluboko v ruském týlu od začátku plné invaze.

O tři týdny později, 26. prosince, hlásila Moskva další útok na Engels. Agentura Reuters tehdy napsala, že ukrajinský bezpilotní prostředek pronikl stovky kilometrů ruským vzdušným prostorem až k hlavní základně strategických bombardérů. Ruská strana opět mluvila o zachycení dronu protivzdušnou obranou při přiblížení v malé výšce, ale zároveň přiznala další oběti na personálu.

Rozsah skutečných škod na bombardérech zůstal sporný. Ruské ministerstvo hovořilo o omezeném poškození, ukrajinské zdroje naznačovaly víc. Tvrdě doložené jsou oběti a fakt, že k útokům vůbec došlo. Zničení konkrétních bombardérů se veřejně ověřit nepodařilo.

Z průzkumníka improvizovaná střela

Proč zrovna Tu-141? Odpověď je překvapivě pragmatická. Ukrajina po Sovětském svazu zdědila zásoby těchto strojů a v roce 2022 neměla k dispozici dostatek západních prostředků dlouhého dosahu. Washington tehdy veřejně vysvětloval, proč Kyjevu nedodá balistické střely ATACMS, podle tehdejšího náměstka ministra obrany Colina Kahla byly pro aktuální potřeby důležitější rakety GMLRS s kratším doletem.

Tu-141 nabídl nouzovou cestu k cílům, na které běžně dodávaná munice nedosáhla. Podle odborného rozboru serveru Defense Express spočívala přestavba v několika krocích:

• Odstranění zastaralé průzkumné výbavy – uvolnilo přibližně 100 kg nosnosti pro bojovou hlavici.
• Zachování inerciální navigace a předprogramované trasy – stroj nepotřeboval operátora, letěl autonomně.
• Pravděpodobné doplnění satelitní korekce – zvýšení přesnosti na úroveň použitelnou proti plošným cílům, jako jsou stojánky letadel.

Výsledkem nebyla přesně naváděná střela západního typu, ale funkční jednorázový úderný prostředek s doletem kolem 1 000 km, schopný letu v malé výšce rychlostí blížící se rychlosti zvuku.

Proč ho ruská obrana nezastavila

Klíč nespočíval v neviditelnosti. Tu-141 je na radar relativně velký cíl. Problém byl jinde, v kombinaci nízké letové hladiny, vysoké rychlosti a trasy vedoucí z nečekaného směru přes hluboký týl, který nebyl pokrytý protivzdušnou obranou stejně hustě jako frontové pásmo.

Jak obtížně zachytitelný může takový stroj být, ukázal už incident z března 2022. Jeden Tu-141 tehdy přeletěl z Ukrajiny přes Rumunsko a Maďarsko až do Záhřebu, kde havaroval. Podle chorvatské vlády stroj neměl transponder, civilní sekundární radar ho tedy vůbec neviděl. Chorvatský ministr obrany Banožić uvedl, že dron strávil v chorvatském vzdušném prostoru pouhých sedm minut při rychlosti 700 km/h. Trasu se podařilo rekonstruovat až zpětně z primárního radaru.

Pro ruskou protivzdušnou obranu v prosinci 2022 platila analogická logika. Systémy orientované na ochranu fronty a velkých měst jednoduše nepočítaly s tím, že z nečekaného směru přiletí nízko nad terénem velký proudový bezpilotník mířící na leteckou základnu stovky kilometrů od bojové linie.

Strategický dopad: víc než jen exploze na stojánce

I kdyby fyzické škody na bombardérech byly minimální, samotný průnik k Engelsu změnil rovnici. Engels není libovolná základna, je to domov strategických bombardérů, které celý podzim 2022 odpalovaly řízené střely na ukrajinská města. Zásah tam znamenal, že Rusko muselo řešit rozptyl letadel, posílení obrany v týlu a přesun pozornosti protivzdušných systémů z fronty do vnitrozemí.

Analytici CSIS později vyhodnotili, že i ztráty v řádu jednotlivých kusů jsou pro flotilu cenných strategických bombardérů bolestivé, ne proto, že by paralyzovaly ruskou údernou kapacitu, ale proto, že zvyšují provozní náklady a komplikují tempo operací. Ukrajina přitom nepoužila žádnou západní zázračnou zbraň. Použila to, co měla ve skladech.

Ne zázrak, ale učebnicová improvizace

Tu-141 nebyl a není ekvivalent ATACMS ani moderní řízené střely. Přesný počet funkčních kusů, které Ukrajina měla k dispozici, není veřejně znám a vše nasvědčuje tomu, že šlo o omezenou zásobu vhodnou pro vybrané, vysoce hodnotné cíle, ne pro každodenní nasazení. Přestavba každého kusu vyžadovala inženýrskou práci a výsledná přesnost zůstávala nejistá.

Právě proto je prosincový příběh tak výmluvný. Ukrajina v situaci, kdy jí Západ odmítal dodat prostředky dlouhého dosahu, sáhla po sovětském dědictví z vlastních skladů, domácí improvizací z něj vyrobila funkční hlubokou údernou zbraň a zasáhla cíle, o kterých se Moskva domnívala, že jsou v bezpečí. Debata o tom, zda Kyjev potřebuje schopnost zasahovat cíle hluboko v ruském týlu, se tím posunula z teoretické roviny do velmi konkrétní.

Padesát let starý proudový bezpilotník doletěl tam, kam nedosáhla žádná dodaná západní munice. A právě to byl jeho hlavní účel, ne zničit celou flotilu bombardérů, ale dokázat, že to jde.

Článek Sovětský nadzvukový Tu-141 Striž: starožitnost ze 70. let, kterou Ukrajina ničí ruské strategické bombardéry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útoky hluboko v Rusku byly překvapením

Napadená země zatím nemá jak útočit na cíle v hloubi Ruské federace, kde může invazní armáda provozovat sklady materiálu, shromažďovat vojáky, techniku, nebo třeba připravovat letadla ke startu. O to větším překvapením proto bylo, když Ukrajinci na začátku prosince 2022 zaútočili na letecké základny Engels-2 a Djagilevo, přičemž se jim podařilo poškodit ruské strategické bombardéry. Útok přišel ze vzduchu a na dlouhou vzdálenost, což znamenalo posílení schopností Ukrajiny a fatální selhání (nebo spíše nepozornost) ruské protivzdušné obrany.

Již tehdy odborníci sázeli na upravené sovětské drony Tupolev Tu-141, ale chyběl pro to důkaz. Ten nakonec přinesly až fotografie záhadného výbuchu ze začátku února 2023 u zmíněného města Kaluga. Vyfotografované úlomky opravdu pochází z onoho bezpilotního letounu a podle všeho na něm byla připevněna vysoce explozivní puma OFAB-100-120 o hmotnosti 123 kilogramů. Ta disponuje 42 kilogramy výbušnin, takže může i samotná způsobit nemalé škody, při zásahu muničního skladu pak násobně větší.

Drony Tupolev Tu-141 Striž přitom nejsou žádnou moderní zbraní, do výzbroje sovětské armády byly zavedeny v roce 1979. Jde o 14,33 m dlouhý stroj s rozpětím křídel 3,88 m, který pohání proudový motor, s nímž může letoun nabrat rychlost až 1 100 km/h a doletět do vzdálenosti až 1 000 km. Dron byl původně využíván k průzkumům, ale nebyl řízený, nýbrž dostal přesně stanovenou trasu, po níž se po vzletu vydal. Dle odhadů jich měla Ukrajina na začátku války ve skladech alespoň stovku, ale není jisté, kolik přesně a v jakém stavu, ani kolik jich už použila.

Drony Tu-141 Striž mají zřejmě systém GPS

I přes zmíněné potvrzení zůstává otázkou, jakým způsobem ukrajinští technici stroje upravili. Nejspíše je neumožnili řídit po celou dobu letu, protože podnikají velmi daleké cesty a operátoři by s nimi tak mohli ztratit spojení. Pravděpodobně tedy drony dostaly nějaký systém navigace prostřednictvím GPS, případně ekvivalentu. Tu-141 Střiž má přitom zásadní výhodu, že může létat ve velmi nízké výšce, a to pouhých 10 m nad zemí, díky čemuž může v mnoha případech ruské protivzdušní obraně uniknout, ačkoliv některé pravděpodobně federace sestřelila.

Hrozbu útoků si Rusko uvědomuje, protože před několika týdny instalovalo protivzdušné systémy na některých budovách přímo v Moskvě, a přítomny mají být rovněž u rezidence Vladimira Putina. Ukrajina také nedávno uvedla, že dokončuje moderní dron, který zdolá vzdálenost až 1 000 km, ale zbraně dlouhého dosahu slíbila dodat i Velká Británie, pravděpodobně se bude jednat o střely Storm Shadow. Jenomže Ukrajinci budou nejdříve potřebovat letouny, z nichž je bude možné odpalovat.

Článek Rusko to opravdu opakovaně schytalo od Ukrajinců i „kousek“ od Moskvy, útoky provedl upravený sovětský dron z roku 1979 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.