Co se přesně stalo 12. června nad Baltem

Švédská incidentní pohotovost zasahovala dvakrát. Poprvé v severní části Baltského moře proti bombardéru Su-24, podruhé v jižní části proti Su-34. Každý zásah obstarala dvojice Gripenů. Úkol byl pokaždé stejný: vyrazit vstříc, vizuálně identifikovat, sledovat. Mluvčí švédské armády Hanna Heurlinová pro SVT upřesnila, že Gripeny doprovázely ruské stroje, dokud se nenacházely v přijatelné vzdálenosti od švédského prostoru. Oba letouny se podle ní patrně vracely směrem ke Kaliningradu.

Důležitý detail: v jižním sektoru se ke švédským strojům připojilo i dánské spojenecké letectvo. Nešlo tedy jen o švédskou záležitost, alianční koordinace fungovala v reálném čase.

Pojem „přesilovka“ je přitom třeba číst správně. Čtyři Gripeny nestály proti dvěma ruským strojům v jedné formaci. Šlo o dvě oddělené akce, dvě dvojice proti dvěma jednotlivým letounům, v různých částech moře a v různém čase. Celkový poměr 4:2 za den sedí. Simultánní manévr čtyř proti dvěma z dostupných informací nevyplývá.

Nekompromisní neznamená bojový

Švédská viceadmirálka Ewa Skoog Haslumová v tiskové zprávě uvedla, že švédské a spojenecké letectvo reagovalo „rychle, rozhodně a jasně“. Vojensky to znamenalo okamžitý vzlet, intercept, identifikaci a kontrolované sledování. Žádná střelba, žádný fyzický kontakt.

Švédská incidentní pohotovost má mandát cizí státní letoun i sestřelit, ale použití síly se řídí přísnou proporcionalitou hrozby. Při standardním identifikačním interceptu zbraně nepřicházejí v úvahu. V rámci NATO Air Policing rozhoduje o vyslání hotovosti alianční Combined Air Operations Centre a celý systém běží nepřetržitě, 24 hodin denně, 365 dní v roce. Cílem je odstrašení a kontrola, ne eskalace.

Co ale „nekompromisní“ v tomto kontextu skutečně znamená: Rusko si nemůže dovolit testovat švédský prostor, aniž by do několika minut čelilo stíhačkám s plnou alianční podporou. A to je přesně ten signál, který má intercept vyslat.

Vzorec, ne výjimka

Páteční incident zapadá do řady, která se táhne celým obdobím po ruské invazi na Ukrajinu. V červnu 2024 ruský Su-24 švédský vzdušný prostor skutečně krátce narušil, tehdy u Gotlandu. V prosinci 2024 švédské Gripeny identifikovaly nad Baltem dva ruské bombardéry Tu-22M s eskortou dvou Su-27. V září 2025 řešily Švédsko a Dánsko společně ruské stroje včetně průzkumného Il-20.

NATO uvádí, že jen v roce 2023 alianční letectva startovala k ruským vojenským strojům více než 300krát, a většina interceptů se odehrála právě nad Baltským mořem. Od té doby čísla podle aliance dál rostou. V září 2025 došlo k bezprecedentnímu počtu narušení vzdušného prostoru hned několika spojenců, což vedlo ke spuštění operace Eastern Sentry s dalšími stíhačkami a prostředky protivzdušné obrany.

Švédská vojenská rozvědka MUST ve své výroční zprávě varuje, že zvýšená ruská aktivita v okolí Baltu zvyšuje riziko omylů a špatných vyhodnocení. Právě to je podle nás nejnebezpečnější rozměr celého vzorce, ne jednotlivý průlet, ale kumulativní pravděpodobnost, že jednou něco selže.

Proč zrovna Švédsko, a proč teď

Švédsko vstoupilo do NATO 7. března 2024 a od prvního dne se zapojuje nečekaně razantně. V únoru 2026 poprvé samostatně vedlo Icelandic Air Policing, už v dubnu 2025 plnilo ostré úkoly z polské základny Malbork. Gotland získal v aliančním plánování klíčový význam jako uzel pro monitorování a logistiku v Baltu. Švédsko s Finskem mají podle NATO „unikátní roli“ v severní a střední části moře.

Incident navíc přišel uprostřed cvičení Ramstein Flag 26, které od 8. do 19. června probíhalo ve Švédsku, Finsku, Norsku a Dánsku za účasti 19 zemí a více než 150 letounů. Oficiální zdroje přímou souvislost s ruskými lety nepotvrzují. Ale načasování je přinejmenším nápadné.

Čím viditelnější a operativně užitečnější je Švédsko pro alianci, tím logičtější je, že ruské lety míří právě do jeho blízkosti. Nejde o náhodu, jde o testování reakce nového, ale už plně zapojeného spojence na nejcitlivějším křídle NATO.

Český kontext: Gripeny nad Baltem nejsou cizí téma

České Gripeny střežily vzdušný prostor Pobaltí v letech 2009, 2012, 2019 a 2022. V roce 2019 operovaly z estonského Ämari, v roce 2025 český personál cvičil v litevském Šiauliai ostré procedury v rámci cvičení Baltic Eye. Čeští piloti takové situace znají a při aliančním nasazení je řešit mohou.

Přímý dopad pátečního incidentu na český vzdušný prostor nevyplývá. Ale trend, který za ním stojí, je důvodem, proč i Armáda ČR při dočasném přesunu Gripenů z Čáslavi kvůli výluce zdůraznila, že nesmí dojít k narušení aliančních závazků. Hotovostní systém NATO funguje jako řetěz, a každý článek musí držet.

12. červen nad Baltem nebyl vzdušný souboj. Byl to další bod v sérii, která testuje, jak rychle a koordinovaně dokáže severní křídlo NATO reagovat. Odpověď zatím zní: dostatečně rychle. Otázka je, jak dlouho vydrží být každá odpověď bezchybná.

Článek Rusové pokouší NATO, zase „prudili“ u hranic. Nekompromisně proti nim zasáhla čtveřice Gripenů v přesilovce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři týdny, tři země, tři zásahy

Lotyšský incident nestojí osamoceně. Časová osa je hustá. 19. května rumunská F-16 v téže baltské misi sestřelila dron nad Estonskem; Reuters tehdy napsal, že šlo o první vypálení rakety v obraně Aliance v rámci Baltic Air Policing od vzniku mise v roce 2004. O deset dní později, 29. května, se nad Rumunskem objevil další bezpilotní stroj; stíhačky F-16 dostaly povolení zasáhnout, ale dron nakonec dopadl na obytný dům v Galați. A 5. června v přístavu Konstanca explodoval námořní dron při zabezpečování oblasti, tentokrát bez účasti stíhaček.

Vzorec je zřejmý. Válka na Ukrajině generuje přeshraniční přelévaní konfliktu, které se netýká jednoho státu ani jednoho typu hrozby. Pobaltí, Rumunsko, Finsko: všude tam, kde je NATO blízko frontové linie elektronického boje, se rutinní hlídkování mění v rozhodování o ostré palbě během minut.

Co víme o dronu, a co ne

Lotyšské úřady mluví výhradně o „zahraničním dronu“. Přesný typ, výrobce ani kompletní letová trasa zveřejněny nebyly. Brigádní generál Kaspars Zdanovskis na tiskové konferenci potvrdil místo a čas, ale identitu stroje ponechal otevřenou.

V kontextu předchozích incidentů, zejména estonského z 19. května, pracují Reuters i pobaltské zpravodajské služby s verzí, že jde o ukrajinské útočné drony odkloněné ruským podvrhováním GPS signálu a rušením. Geometrie dává smysl: ukrajinské bezpilotní prostředky míří na cíle v ruském pohraničí a na baltské přístavní uzly. Při rušení navigace se odchylují do nejbližšího bočního směru, který je v Pobaltí západ nebo severozápad, tedy přímo do vzdušného prostoru NATO.

Rusko se k lotyšskému sestřelu veřejně nevyjádřilo. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov už 1. června u předchozích přeletů odkázal dotazy na ruskou armádu a naznačil, že pobaltské státy ukrajinským útokům spíše napomáhají. Odpovědnost za elektronické rušení Moskva nepřiznává.

Od demonstrace přítomnosti k ostré obraně

Ještě 7. května lotyšské ministerstvo obrany veřejně přiznalo problém: dva drony z Ruska vletěly do lotyšského prostoru a havariovaly na území státu, aniž je kdokoli stihl bezpečně zneškodnit. Důvod byl prostý, riziko pro civilisty na zemi. Kritika, že stát hrozbu vidí, ale neumí na ni reagovat, byla ostrá.

O měsíc později Rafale nad Bērzgale ukázal, že se něco změnilo. Aliance zjevně zpřesnila postupy pro identifikaci a zásah. NATO současně urychluje vývoj systémové protidronové obrany v rámci takzvané Layered Counter-UAS Initiative, která testuje vrstvené technologie od radarů přes elektronické rušení až po kinetické prostředky. Pobaltské mise se posouvají od symbolické přítomnosti k praktické protivzdušné reakci, a ten posun se odehrál za pouhé tři týdny.

Český kontext: vojáci v Pobaltí, ale jiná mise

Česká republika má v regionu zhruba 150 vojáků v mnohonárodních brigádních uskupeních v Lotyšsku a Litvě. V Polsku navíc působí česká vrtulníková jednotka zaměřená mimo jiné na nízkoletící cíle. Žádná z těchto jednotek se ale nepodílela na sestřelu nad Bērzgale, ten řešily výhradně francouzské Rafaly v rotaci Baltic Air Policing.

Mohl by podobný incident nastat nad Českem? Teoreticky ano, prakticky je to výrazně méně pravděpodobné. Dosavadní série se týká států přímo sousedících s Ruskem, Běloruskem nebo Ukrajinou. Česká republika neleží v koridoru, kterým se odkloněné drony pohybují. To ale neznamená, že je mimo hru: české nasazení na východním křídle NATO je součástí téhož obranného systému, který nad Lotyšskem právě prokázal, že funguje.

Co bude dál

Lotyšsko samo říká, že podobné incidenty se budou opakovat, dokud trvá ruská agrese. Na východní hranici přibývají senzory, jednotky i varovné systémy pro obyvatele, včetně cell-broadcastových výstrah a pokynů typu „dvě stěny mezi vámi a fasádou“. Formální změna pravidel angažovanosti NATO vůči Rusku z veřejných zdrojů neplyne. Mění se ale rychlost a ochota existující pravomoci skutečně použít.

Pobaltská mise NATO už není cvičení v trpělivosti. Je to ostrý provoz, kde se o sestřelu rozhoduje v reálném čase, a kde se rozhodnutí přijímá.

Článek Válka na Ukrajině vtáhla NATO do vzdušného boje. Francouzské stíhačky sestřelily dron nad Lotyšskem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se stalo 10. května, a co o den později

Podle Defense News a vyjádření rakouského mluvčího Michaela Bauera na síti X vypadala situace takto: na 10. května existovalo schválené přeletové povolení pro dvě letadla typu PC-12, která měla letět z britské základny RAF Mildenhall do Bukurešti. Kolem 14:10 se k rakouskému vzdušnému prostoru přiblížily jiné stroje USAF, než pro které clearance platila. Rakouská strana vyhlásila scramble. Podle pozdějšího upřesnění se sporné letouny otočily ještě před vstupem do rakouského vzdušného prostoru.

Druhý den, 11. května, proběhl nový přeletový požadavek, tentokrát řádně schválený. Dvojice PC-12/U-28A Rakouskem skutečně proletěla a Eurofightery ji doprovázely k vizuálnímu ověření, že stroje odpovídají povolení. Žádný scramble v bojovém smyslu, jen kontrola.

Rozdíl mezi oběma dny je zásadní. První den: administrativní nesoulad, špatné stroje u špatného povolení, ostrá reakce. Druhý den: povolený přelet, rutinní ověření. Dva odlišné scénáře, které dohromady ukazují, jak přísně Vídeň svůj vzdušný prostor hlídá.

Proč stíhačky vzlétají dřív než diplomaté telefonují

Rakouský Militärbefugnisgesetz dává vzdušným silám jasný mandát: neznámý nebo podezřelý stroj najít, identifikovat a v případě potřeby donutit ke změně kurzu nebo přistání. Teprve potom přichází diplomacie. Označení „Priorität A“ se vyhlašuje ve chvíli, kdy letoun nelze jednoznačně identifikovat, a v tu chvíli jdou Eurofightery do vzduchu bez ohledu na to, zda pilot mluví anglicky s texaským přízvukem, nebo rusky.

Rakouský povolovací režim přitom není žádná formalita. Cizí vojenský let musí mít diplomatickou clearance podanou minimálně pět pracovních dnů předem, s přiděleným číslem LODCN uvedeným přímo ve flight planu. Když se u hranice objeví stroj, jehož identita neodpovídá schválenému seznamu, systém reaguje automaticky. Nejde o to, jestli je pilot spojenec. Jde o to, jestli má papíry.

Pro srovnání: Česká republika jako člen NATO má vlastní proceduru přes Národní vojenské koordinační centrum, s lhůtou minimálně deseti pracovních dnů. I v aliančním prostoru platí, že roční diplomatické povolení se standardně nevztahuje na lety s aktivním průzkumným zařízením. ISR platformy jsou procedurálně citlivé všude.

Co je U-28A Draco a proč je to důležité

Letoun, o který šlo, není žádný bombardér ani stíhačka. U-28A Draco je militarizovaná verze švýcarského turbovrtulového Pilatus PC-12, zařazená pod AFSOC, velitelství speciálních operací amerického letectva. Posádku tvoří čtyři lidé. K lednu 2025 měly USA v aktivní službě 28 kusů.

Na první pohled nenápadný stroj. Na druhý pohled létající zpravodajská stanice:

• Elektroopticko-infračervené senzory pro denní i noční sledování
• Robustní komunikační suite pro přenos dat v reálném čase
• Pokročilé systémy pro ISR, velení a řízení a podporu speciálních operací

Oficiální verze říká, že letouny mířily na cvičení ve východní Evropě trasou Mildenhall–Bukurešť. Nad Rakouskem šlo tedy spíš o tranzit než o aktivní zpravodajskou misi. Schopnost sbírat data za letu ale tento typ nepochybně má, a právě to činí každý jeho přelet nad neutrálním státem politicky jiným druhem události než přesun transportního C-130.

Dubnový kontext: Rakousko už jednou řeklo ne

Květnový incident nedopadl do vakua. Pouhých pět týdnů předtím, 2. dubna 2026, Rakousko odmítlo americké přeletové žádosti související s operacemi proti Íránu. Vídeň se odvolala na svou trvalou neutralitu zakotvenou v ústavě z roku 1955 a dala najevo, že americká válka na Blízkém východě není důvod k ústupkům.

V tomto světle byl jakýkoli americký vojenský provoz nad Rakouskem v květnu mimořádně sledovaný. I kdyby šlo čistě o administrativní chybu v papírování, a podle EUCOM skutečně šlo, politický signál zůstává: Vídeň si hlídá, kdo jí létá nad hlavou, a nedělá rozdíl mezi Moskvou a Washingtonem.

Není to poprvé. V říjnu 2002 rakouské radary zachytily tanker KC-10, pod jehož křídly se skrývala dvojice stealth bombardérů F-117 Nighthawk, které nebyly samostatně přihlášeny. Tehdejší incident byl politicky ještě výbušnější, šlo o neviditelné stroje v kontextu blížící se invaze do Iráku. Americká ambasáda ve Vídni tehdy rakouské výhrady odmítla. Tentokrát je tón z obou stran smířlivější. EUCOM ujišťuje o respektu k rakouským pravidlům, Bauer mluví o diplomatické cestě.

Co bude dál

Podle nás je nejpravděpodobnějším výsledkem tiché diplomatické uzavření případu spojené s přísnější kontrolou budoucích amerických přeletových žádostí. Žádné sankce, žádná krize. Ale také žádné zapomenutí. Rakousko si právě před celou Evropou připomnělo, že neutralita není prázdné slovo, je to operační doktrína, kterou vynucují Eurofightery v reálném čase.

Článek Americké speciální síly narušily vzdušný prostor Rakouska dva dny po sobě. Vídeň musela scramblovat stíhačky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Kreml tvrdí a na čem to stojí

Sebevědomí vychází z kombinace geografie a katalogových čísel. Kaliningrad leží jako předsunutá základna uprostřed území NATO a ruský výrobce United Aircraft Corporation uvádí u Su-35 radarový záchyt vzdušných cílů do 350 km s možností současného vedení palby na osm cílů. K tomu přidejte střelu R-37M, kterou prokremelský server Topwar prezentuje jako nejdelší vzdušný nástroj ruských vzdušných sil, a dostanete jednoduchý příběh: kdo se přiblíží k Baltu, bude zachycen dřív, než se dostane do vlastní palebné zóny.

Problém je, že tento příběh funguje jen v prezentaci. Ignoruje elektronický boj protivníka, síťově propojené senzory a datovou fúzi, které jsou základem moderního vzdušného boje. Kremelská propaganda systematicky podhodnocuje právě to, co západní letouny dělá nebezpečnými, ne samotný dosah střel, ale schopnost oslepit nepřátelský radar dřív, než vůbec stihne odpálit.

Egyptský test: co víme a co ne

Veřejný primární protokol egyptského hodnocení Su-35 proti Rafale dohledatelný není. Žádný oficiální egyptský, francouzský ani ruský dokument nebyl zveřejněn. Přesto se v specializovaných obranných médiích opakovaně objevuje stejná linka: exportní Su-35 s radarem N035 Irbis-E měl při evaluacích proti egyptskému Rafale F3-R vybavenému systémem SPECTRA opakovaně selhávat v udržení kvalitního radarového obrazu. Breaking Defense to později shrnul jako efektivní rušení exportního řešení PESA.

Co to znamená v praxi? Systém SPECTRA od Thales oficiálně nabízí 360° multispektrální varování, dlouhodosahovou detekci hrozeb a okamžitou reakci včetně elektromagnetického rušení. Pokud protivník degraduje radarový obraz Irbisu, padá hlavní prodejní argument Su-35 v boji za vizuální horizont: kdo dřív detekuje, dřív odpálí. A přesně tuto logiku ruská propaganda používá jako základ svého narativu o baltské dominanci.

Egypt byl přitom ideální hodnotitel, současně provozoval Rafale a byl zamýšleným zákazníkem Su-35. Výsledek? 4. května 2021 Káhira oficiálně podepsala kontrakt na dalších 30 Rafale. V březnu 2022 americký Senát otevřel cestu k dodávce F-15 pro Egypt. A analýza Air & Cosmos z ledna 2022 upozorňovala, že egyptské Su-35 nejsou veřejně viditelné jako zavedené do služby. Indonésie od Su-35 oficiálně ustoupila v prosinci 2021. Exportní reputace stroje utrpěla dvojitě, technicky i politicky.

Balt v roce 2026: daleko od ruské kontroly

Test z roku 2021 sám o sobě neurčuje bezpečnostní realitu roku 2026. Tu formuje něco jiného, soustavná alianční přítomnost, kterou ruská propaganda pohodlně přehlíží.

Litevské ministerstvo obrany za jediný týden 13.–19. dubna 2026 evidovalo čtyři vzlety NATO stíhaček kvůli ruským strojům u pobaltských hranic. V Litvě od dubna slouží šest rumunských F-16, v Estonsku na základně Ämari rotují portugalské F-16. A nejde jen o starší stroje čtvrté generace, estonské přehledy ukazují, že Ämari v předchozích rotacích hostilo i nizozemské F-35 a italské F-35 společně s Eurofightery.

Baltský vzdušný prostor tedy v roce 2026 pokrývá mix platforem, z nichž každá přináší jiný kus skládačky:

• F-35 kombinuje AESA radar AN/APG-81, pokročilý systém elektronického boje AN/ASQ-239, distribuovaný aperturní systém a senzorovou fúzi napříč RF a IR spektrem, jde o stealth platformu postavenou na síťovém boji.
• Rafale se systémem SPECTRA nabízí integrovanou ochranu a aktivní rušení, které se v egyptských evaluacích ukázalo jako účinné právě proti architektuře Irbisu.
• Gripen podle Saabu staví na filozofii elektronického boje, kde pilot zná potřebnou reakci ještě před detekcí protivníkem, a je odolný vůči interferencím.

Přímý veřejný srovnávací test těchto tří typů proti Su-35 nad Baltem dohledatelný není. Ale podstatné je něco jiného: žádný z nich nepřiletí sám. Celý model Baltic Air Policing stojí na kolektivní ochraně, ne na souboji jeden na jednoho.

Proč papírový dosah nestačí

Ruská komunikace opakovaně dělá tutéž chybu: bere katalogový parametr a přenáší ho do reálného boje bez ztráty. Radar do 350 km? Jen pokud ho nikdo neruší. Střela R-37M s dlouhým dosahem? Jen pokud máte kvalitní radarový obraz cíle po celou dobu letu střely. Osm současně napadaných cílů? Jen pokud víte, kde přesně jsou.

Egyptský test neprokazuje, že Su-35 „nefunguje vždy a všude“. Zpochybňuje ale tezi o automatické dominanci, a to je zásadní rozdíl. Proti Su-35 jsou klíčové elektronický boj, datová fúze a síťované velení. Přesně proto NATO nad Baltem nedrží jeden typ letounu, ale celý ekosystém platforem, senzorů a komunikačních linek.

A mimochodem, i samotný Su-57, oficiálně nabízený jako ruský letoun páté generace, měl podle Breaking Defense v raných výrobních sériích radarovou linii odvozenou právě od Irbisu. Problémy s výrobou technologie AESA nejsou jen exportní záležitost.

Čtyři alianční vzlety za jediný dubnový týden roku 2026 u pobaltských hranic ukazují, že Balt není prostor, kde se Kreml může smát. Je to prostor, kde se každý den potkává ruský narativ s aliančními radary, a ten narativ pokaždé prohrává.

Článek Kreml se směje, že jeho Su-35 ovládá Baltské moře. Egyptské testování potvrdilo, že je úplně mimo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na boj nedošlo, Il-20 ale zůstal pod dozorem

Iljušin Il-20 je už poměrně zastaralý letoun pro radioelektronický průzkum a boj pocházející z období Sovětského svazu, konkrétně byl zařazen roku 1969, potvrzuje Wikipedia. Nejčastější je v tomto případě verze M existující v počtu 20 kusů, s níž Rusko sbírá informace. Existuje však ještě RT k telemetrickému měření raketových technologií nebo PP pro elektronický boj.

Video: ruští vojáci na frontě v problémech. Ukrajinci na 200 km zasáhli obrovský muniční komplex a odřízli je

I přes jeho stáří jde však o hlavní průzkumný prostředek ruského letectva – svou práci ostatně udělá, i když existují mnohem modernější protějšky. Je jasné, že se v boji jedná o bezbranný letoun, a ze sledování redakce Armádního Zpravodaje je silně nezvyklé, aby vykonával misi bez doprovodu bojových letounů, ale přesto se tak tentokrát mělo stát.

Případ je o to zajímavější, že muselo NATO vyprovázet ruský Il-20 hned dvakrát v jednom dni. Jak je zvykem, letěl bez předloženého letového plánu a s vypnutým transpondérem, a tedy nekomunikoval, což je důvod, proč k němu museli spojenečtí piloti vzlétnout – na začátku vždy proběhne vizuální identifikace, a poté dohled, že nenaruší vzdušný prostor NATO.

Video: Rusové jsou jako zkamenělí, exploze byla masivní. Na 1 000 km Ukrajinci zasáhli jejich páteř petrochemického průmyslu

Napoprvé vzlétly k Il-20 dvě polské F-16. Polsko je má ve verzi C/D Block 52+, a pro vzdušný boj jsou skvěle vybaveny. Klíčem k jejich dominanci je radar AN/APG-68(V)9 a integrace střel dlouhého dosahu AIM-120C-7 AMRAAM, potvrzuje Wikipedia, a pilot také využívá přilbový zaměřovač pro navádění střel AIM-9X na krátkou vzdálenost pouhým pohybem hlavy. Nechybí pak ani výkonný vnitřní komplet elektronického boje a rušení.

Napodruhé se vznesly francouzské Rafale B, které jsou v rámci mezinárodní mise umístěné na základně v Litvě. Ty zase vynikají v soubojích díky radaru RBE2 AA s aktivním elektronickým skenováním a unikátnímu pasivnímu systému OSF pro tichý lov cílů. Hlavní zbraní je raketa Meteor s dosahem 200 km doplněná agilními střelami MICA. Díky vysoké manévrovatelnosti a systému Spectra umí vymanévrovat i moderní protějšky, uvádí Wikipedia.

Video: kulometčík ukázal, jak jednotka zuřivě likvidovala ruské vojáky. Vesnici neudrželi, i když měli výhodu

Je ale zvykem, že na souboje v těchto případech nedochází. NATO si je velice dobře vědomo, že kdyby zaútočilo, mohlo by to vést k válečnému konfliktu – Rusko je sice mnohem slabší, ale pokud je možné tomu předejít, je to vždy lepší cesta. Rusové naopak v poslední době zřejmě nenarušují vzdušný prostor členů aliance tak často, ale pouze provokují.

Článek Ruský pilot s Il-20 otravoval u hranic. Naštvaní Poláci a Francouzi vůbec nečekali, co udělal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V belgickém letectvu bude až 55 letounů F-35

Armádní Zpravodaj připomíná, že Belgie původně chtěla koupit 34 letounů F-35, ale později se rozhodla pro pořízení až 21 dalších. Na západě Evropy tak vznikne velmi silné letectvo, jelikož si je pořizuje, i když ve verzi B, také Velká Británie, která jich chce skoro 140, zatímco Nizozemsko jich má mít celkem 58, a opomíjet nelze ani Německo nebo severnější Norsko, které je dokonce první partnerskou zemí na světě, jejímuž letectvu byly dodány všechny objednané F-35.

Německo opět povstává, armádu rozšíří o desítky tisíc vojáků. Zatím ale nesplnilo ani náborový plán z roku 2018

Kdy přesně dorazí první, resp. devátý vyrobený letoun do Belgie, není jasné, ale dodávky mají být postupně plněny v průběhu tohoto a příštího roku – to už mají být totiž převáděny F-16 na pomoc Ukrajině, a jelikož už má teď Lockheed Martin zpoždění, je zřejmé, že dává dodávkám „ef-třicet-pětek“ prioritu – ostatně proto jsou také montovány v Itálii, a ne v Americe.

„Letoun vstupuje do závěrečné fáze dokončovacích a přejímacích zkoušek. Jedná se o důležitý krok před dodáním a významný milník pro obranné schopnosti Belgie,“ uvedlo ministerstvo v prohlášení na X (Twitteru). F-35 je přitom jediný letoun 5. generace, který si mohou evropské země koupit, a na hodnotě mu přidávají i reálné bojové zkušenosti – jednou z posledních byla proti Hůtíům, kteří ji skoro sestřelili, ale provedla úhybné manévry a přežila.

„Evropa nenechá Ukrajinu padnout. Zbraně jí dokáže dodat sama i bez Ameriky,“ tvrdí německý generálmajor

Na světě existují ještě další letouny 5. generace, ale ty v úvahu nepřipadají. Jmenovitě ruské Suchoje Su-57, jejichž největší slabinou je ovšem slabé stealth, jemuž se v Číně vysmáli, a pak dva modely právě ze země draka – Chengdu J-20 a Shenyang J-31. Navíc má do roku 2035 vzniknout zhruba 3 100 letounů F-35, což je udělá nejpočetnější 5. generace na světě.

Článek Belgie brzy dostane první z devíti vyrobených F-35. Může tak urychlit přesun F-16 na Ukrajinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.