Kreml se směje, že jeho Su-35 ovládá Baltské moře. Egyptské testování potvrdilo, že je úplně mimo

Prokremelská média už roky budují obraz, v němž stíhačky Su-35 a Su-30SM z kaliningradské enklávy drží Baltské moře pod kontrolou. Radar s udávaným záchytem do 350 kilometrů, dlouhodosahová střela R-37M a supermanévrovatelnost, to jsou ingredience, z nichž se vaří narativ o neprostupné ruské vzdušné bariéře. Jenže celý příběh předpokládá jedno: že protivník přiletí do čistého elektromagnetického prostoru, kde radar Irbis-E nerušeně pracuje na plný výkon. A právě to se v egyptských hodnoceních nestalo.

Co přesně Kreml tvrdí a na čem to stojí

Sebevědomí vychází z kombinace geografie a katalogových čísel. Kaliningrad leží jako předsunutá základna uprostřed území NATO a ruský výrobce United Aircraft Corporation uvádí u Su-35 radarový záchyt vzdušných cílů do 350 km s možností současného vedení palby na osm cílů. K tomu přidejte střelu R-37M, kterou prokremelský server Topwar prezentuje jako nejdelší vzdušný nástroj ruských vzdušných sil, a dostanete jednoduchý příběh: kdo se přiblíží k Baltu, bude zachycen dřív, než se dostane do vlastní palebné zóny.

Problém je, že tento příběh funguje jen v prezentaci. Ignoruje elektronický boj protivníka, síťově propojené senzory a datovou fúzi, které jsou základem moderního vzdušného boje. Kremelská propaganda systematicky podhodnocuje právě to, co západní letouny dělá nebezpečnými, ne samotný dosah střel, ale schopnost oslepit nepřátelský radar dřív, než vůbec stihne odpálit.

Egyptský test: co víme a co ne

Veřejný primární protokol egyptského hodnocení Su-35 proti Rafale dohledatelný není. Žádný oficiální egyptský, francouzský ani ruský dokument nebyl zveřejněn. Přesto se v specializovaných obranných médiích opakovaně objevuje stejná linka: exportní Su-35 s radarem N035 Irbis-E měl při evaluacích proti egyptskému Rafale F3-R vybavenému systémem SPECTRA opakovaně selhávat v udržení kvalitního radarového obrazu. Breaking Defense to později shrnul jako efektivní rušení exportního řešení PESA.

Co to znamená v praxi? Systém SPECTRA od Thales oficiálně nabízí 360° multispektrální varování, dlouhodosahovou detekci hrozeb a okamžitou reakci včetně elektromagnetického rušení. Pokud protivník degraduje radarový obraz Irbisu, padá hlavní prodejní argument Su-35 v boji za vizuální horizont: kdo dřív detekuje, dřív odpálí. A přesně tuto logiku ruská propaganda používá jako základ svého narativu o baltské dominanci.

Egypt byl přitom ideální hodnotitel, současně provozoval Rafale a byl zamýšleným zákazníkem Su-35. Výsledek? 4. května 2021 Káhira oficiálně podepsala kontrakt na dalších 30 Rafale. V březnu 2022 americký Senát otevřel cestu k dodávce F-15 pro Egypt. A analýza Air & Cosmos z ledna 2022 upozorňovala, že egyptské Su-35 nejsou veřejně viditelné jako zavedené do služby. Indonésie od Su-35 oficiálně ustoupila v prosinci 2021. Exportní reputace stroje utrpěla dvojitě, technicky i politicky.

Balt v roce 2026: daleko od ruské kontroly

Test z roku 2021 sám o sobě neurčuje bezpečnostní realitu roku 2026. Tu formuje něco jiného, soustavná alianční přítomnost, kterou ruská propaganda pohodlně přehlíží.

Litevské ministerstvo obrany za jediný týden 13.–19. dubna 2026 evidovalo čtyři vzlety NATO stíhaček kvůli ruským strojům u pobaltských hranic. V Litvě od dubna slouží šest rumunských F-16, v Estonsku na základně Ämari rotují portugalské F-16. A nejde jen o starší stroje čtvrté generace, estonské přehledy ukazují, že Ämari v předchozích rotacích hostilo i nizozemské F-35 a italské F-35 společně s Eurofightery.

Baltský vzdušný prostor tedy v roce 2026 pokrývá mix platforem, z nichž každá přináší jiný kus skládačky:

• F-35 kombinuje AESA radar AN/APG-81, pokročilý systém elektronického boje AN/ASQ-239, distribuovaný aperturní systém a senzorovou fúzi napříč RF a IR spektrem, jde o stealth platformu postavenou na síťovém boji.
• Rafale se systémem SPECTRA nabízí integrovanou ochranu a aktivní rušení, které se v egyptských evaluacích ukázalo jako účinné právě proti architektuře Irbisu.
• Gripen podle Saabu staví na filozofii elektronického boje, kde pilot zná potřebnou reakci ještě před detekcí protivníkem, a je odolný vůči interferencím.

Přímý veřejný srovnávací test těchto tří typů proti Su-35 nad Baltem dohledatelný není. Ale podstatné je něco jiného: žádný z nich nepřiletí sám. Celý model Baltic Air Policing stojí na kolektivní ochraně, ne na souboji jeden na jednoho.

Proč papírový dosah nestačí

Ruská komunikace opakovaně dělá tutéž chybu: bere katalogový parametr a přenáší ho do reálného boje bez ztráty. Radar do 350 km? Jen pokud ho nikdo neruší. Střela R-37M s dlouhým dosahem? Jen pokud máte kvalitní radarový obraz cíle po celou dobu letu střely. Osm současně napadaných cílů? Jen pokud víte, kde přesně jsou.

Egyptský test neprokazuje, že Su-35 „nefunguje vždy a všude“. Zpochybňuje ale tezi o automatické dominanci, a to je zásadní rozdíl. Proti Su-35 jsou klíčové elektronický boj, datová fúze a síťované velení. Přesně proto NATO nad Baltem nedrží jeden typ letounu, ale celý ekosystém platforem, senzorů a komunikačních linek.

A mimochodem, i samotný Su-57, oficiálně nabízený jako ruský letoun páté generace, měl podle Breaking Defense v raných výrobních sériích radarovou linii odvozenou právě od Irbisu. Problémy s výrobou technologie AESA nejsou jen exportní záležitost.

Čtyři alianční vzlety za jediný dubnový týden roku 2026 u pobaltských hranic ukazují, že Balt není prostor, kde se Kreml může smát. Je to prostor, kde se každý den potkává ruský narativ s aliančními radary, a ten narativ pokaždé prohrává.