Pět střel JASSM na jednom křídle

Čísla mluví jasně. Podle oficiálního přehledu USAF dosahuje F-15E rychlosti přes Mach 2,5, s konformními nádržemi a třemi přídavnými tanky zvládne přeletovou vzdálenost přes 3 860 km (2 400 mil) a unese až přibližně 10 430 kg (23 000 liber) munice. F-35A Lightning II? Mach 1,6, přes 2 170 km (1 350 mil) s interním palivem a nosnost 8 165 kg (18 000 liber). Konfigurace měření nejsou zcela totožné, ale trend je jednoznačný: Strike Eagle je těžký tahoun.

A nejde jen o katalogové parametry. V roce 2021 testovalo americké letectvo naložení pěti střel s plochou dráhou letu JASSM na jediný F-15E – salvo ze stand-off vzdálenosti, které by jinak vyžadovalo více strojů. O rok dříve prokázal Strike Eagle schopnost nést 15 přesně naváděných bomb JDAM na jedné misi. Praktický důsledek překvapil i logistiky: při konceptu vzdáleného přezbrojení na improvizované základně stačilo k doplnění munice jedno letadlo C-130 místo dvou, protože odpadlo sestavování bomb na místě. Patnáct hotových JDAM přiletělo přímo na závěsnících.

Stealth není zadarmo

F-35 je bezpochyby technologicky pokročilejší platforma. Senzorová fúze, sdílení dat v reálném čase, schopnost proniknout nepřátelskou obranou – to jsou vlastnosti, které Strike Eagle nemá a mít nebude. Jenže stealth má svou cenu, a nemyslíme tím jen dolary.

Oficiální nizozemská stránka o F-35 to říká otevřeně: stealth vlastnosti jsou nejlepší, když letoun nese výzbroj uvnitř trupu. Jakmile zavěsíte bomby a rakety na vnější závěsníky, výhoda nízké pozorovatelnosti klesá. A vnitřní zbraňové šachty F-35 pojmou výrazně méně munice než plně naložený Strike Eagle. Je to konstrukční kompromis, ne vada. Ale znamená to, že v misi, kde rozhoduje objem palby na velkou vzdálenost, je F-15E efektivnější nástroj.

Rozdíl je i v kokpitu. F-35A je jednomístný. Pilot řídí, bojuje, naviguje a zpracovává data sám, byť mu pomáhá sofistikovaná avionika. F-15E má pilota a důstojníka zbraňových systémů (WSO). Při komplexních úderných misích – koordinace s pozemními silami, správa desítek cílů, řízení zbraní ze stand-off vzdálenosti – znamená druhý pár očí a rukou měřitelné snížení pracovní zátěže.

Mix, ne výměna

Rozpočtové dokumenty Pentagonu ukazují, že USAF nestaví budoucnost na jediném typu. V rozpočtu pro fiskální rok 2027 figuruje objednávka 38 kusů F-35 a 24 kusů F-15EX. Současně americké letectvo drží 99 modernizovaných F-15E s výkonnějšími motory F100-PW-229 a financuje pro ně sadu systémů elektronického boje EPAWSS.

Některé z těchto strojů přitom létají daleko za původními předpoklady. Jeden F-15E přezdívaný „Lucky“ dosáhl v operačním nasazení v oblasti CENTCOM 15 000 letových hodin – téměř dvojnásobek původně projektované životnosti kolem 8 000 hodin. Nejde o muzejní exponát. Ještě v letech 2025–2026 plní Strike Eagle reálné bojové a expediční úkoly.

F-15EX má tuto linii prodloužit. S životností draku 20 000 hodin, digitálním kokpitem a řízením fly-by-wire je technologicky dál než původní Strike Eagle. Americké letectvo u něj výslovně uvádí, že má „doplňovat flotilu F-15E hluboko do čtyřicátých let“.

Co to znamená pro Česko a NATO

Česká republika, Polsko i Německo jsou pevně na trajektorii F-35. Praha podepsala kontrakt na 24 strojů, první mají přiletět v roce 2031, plné operační schopnosti se plánují na rok 2035. Varšava objednala 32 kusů, Berlín 35. Žádný z těchto států neprovozuje ani neplánuje F-15E.

Přesto je americká debata relevantní i pro středoevropské spojence. Potvrzuje totiž, že ani nejbohatší letectvo světa nesází na jedinou kartu. NATO nebude mít jednotnou flotilu jednoho typu. Bude mít stealth platformy pro průnik a senzorovou dominanci – a vedle nich druhou vrstvu nosičů schopných dopravit velký objem munice na velkou vzdálenost. Ať už to budou F-15EX, modernizované Eurofightery, Rafaly, nebo budoucí bezpilotní nosiče.

Zpráva Kongresového rozpočtového úřadu (CBO) z června 2025 navíc konstatuje, že provozní náklady F-35A na letovou hodinu byly v posledních letech srovnatelné s F-15E. „Novější“ neznamená automaticky „levnější“ – a „starší“ neznamená automaticky „překonané“.

Strike Eagle vstoupil do služby v roce 1988. O téměř čtyři dekády později ho Pentagon nejen nevyřazuje, ale aktivně rozšiřuje jeho rodovou linii. Důvod není sentimentální. Je aritmetický: pět JASSM na jednom letounu, patnáct JDAM na jedné misi, přibližně 10 430 kg (23 000 liber) munice na vzdálenost přes 3 860 km (2 400 mil). Žádný stealth to zatím nenahradí.

Článek Letectva nechtějí F-15E vyměnit, i když si mohou dovolit lepší. V boji má výhodu, kterou F-35 nedotáhne se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je potvrzené: záchrana v horách Isfahánu

Tvrdá fakta operace stojí na několika nezávislých zdrojích. AP popsala, že Bravo byl nalezen téměř dva dny po sestřelení. Reuters lokalizoval záchrannou akci na jih provincie Isfahán a doplnil, že minimálně jeden americký stroj musel být po poruše zničen přímo na místě, aby se citlivé vybavení nedostalo do íránských rukou. Trump na briefingu přiznal ztrátu dvou letadel, která uvízla v měkkém, mokrém terénu a nemohla vzlétnout.

Operace nebyla izolovaná epizoda. Podle oficiálního factsheetu CENTCOM měla operace Epic Fury k 1. dubnu 2026 za sebou přes 13 000 bojových letů s nasazením F-15, A-10, C-130, MQ-9 a dalších platforem, včetně „speciálních schopností“, které factsheet výslovně odmítl uvést. Írán po Bravovi pátral současně; CIA podle Ratcliffa vedla paralelní klamací operaci, která měla íránské síly odsunout jinam, a íránská hlášení skutečně zmiňovala pátrání hned ve čtyřech provinciích.

Ghost Murmur: kde končí briefing a začíná spekulace

Název Ghost Murmur se v oficiálních materiálech Bílého domu, CIA ani Pentagonu veřejně neobjevuje. Do oběhu ho dostaly sekundární zprávy ze 7. a 8. dubna 2026, opřené o anonymní zdroje. S nimi přišel i technický příběh: údajně jde o kvantově-magnetometrický senzor vyvinutý v divizi Skunk Works, schopný zachytit magnetické pole lidského srdce na vzdálenost až 64 km (čtyřicet mil). V mediální verzi tedy „šla přímo za srdcem“ není metafora, ale popis magnetokardiografie na dálku.

Jenže právě tady příběh naráží na zeď. Lidské srdce generuje magnetické pole řádově v desítkách pikotesla. To je asi stomilionkrát slabší než magnetické pole Země. Současné experimenty s NV-diamond magnetometry, nejpokročilejší veřejně popsanou technologií v oboru, zachycují srdeční signál v bezprostřední blízkosti hrudníku, typicky na milimetry až centimetry, a často s průměrováním stovek tepů. Lednový preprint z roku 2026 demonstroval měření lidského srdce diamantovým magnetometrem, ale v kontaktním režimu. Experiment s živými potkany publikovaný v Communications Physics pracoval na milimetrové vzdálenosti.

Scientific American nechal veřejně popsanou verzi Ghost Murmur posoudit fyziky a biomagnetiky. Závěr byl jednoznačný: tvrzení o detekci na desítky mil je v rozporu se známými limity oboru. Problém není jen vzdálenost, v reálném terénu přibývá elektromagnetický šum, geologické anomálie a biologické zdroje od zvířat. 64 km (čtyřicet mil) v íránských horách je jiný svět než stíněná laboratoř.

Reálný základ: kvantové senzory nejsou sci-fi, jen nedělají to, co se tvrdí

Důležité je neodmítnout celý příběh jako výmysl. Kvantová magnetometrie je skutečný a rychle se rozvíjející obor. NIST popisuje NV-center magnetometry jako senzory využívající spinové stavy elektronů v defektech syntetického diamantu, reagují na magnetické pole, dají se číst opticky a nabízejí vyšší citlivost i vektorové měření. DARPA financuje hned dva relevantní programy: AMBIIENT, zaměřený na snímání biologických signálů v přirozeném magnetickém šumu Země, a QuIVER, cílený na přesnou lokalizaci magnetických objektů.

Vojenský zájem je tedy reálný. NATO má od roku 2023 vlastní Quantum Technologies Strategy, provozuje Transatlantic Quantum Community a pracuje na Rapid Adoption Action Plan, který má dostat nové technologie do alianční praxe do 24 měsíců. Česko je mezi účastníky NATO Innovation Fund.

Rozdíl je v tom, co tyto programy veřejně slibují a co tvrdí příběh Ghost Murmur. DARPA mluví o lepší citlivosti, robustnosti a schopnosti pracovat mimo laboratoř. Nikde nemluví o dálkové detekci srdečního tepu konkrétní osoby v horském terénu. Skok od kontaktní biomagnetiky k operačnímu dosahu desítek mil je řádový a veřejně nedoložený.

Co tedy CIA skutečně použila?

Standardní výbava izolovaného letce zahrnuje systém CSEL, Combat Survivor Evader Locator. Je to nouzový maják se šifrovanou obousměrnou komunikací přes satelit, GPS lokací a UHF/VHF režimy. Aktivní prostředek: voják ho musí zapnout a musí fungovat. Pokud byl Bravo zraněný a mimo rádiový kontakt, CSEL sám o sobě nestačil. Ratcliffe explicitně zmínil kombinaci „human assets“ a technologií, tedy lidské zpravodajské zdroje na zemi plus něco dalšího.

Podle nás je nejpravděpodobnější vysvětlení směs tří vrstev: skutečná záchranná operace s nasazením speciálních sil a zpravodajských zdrojů, reálný, ale veřejně nepopsaný senzorický systém, který mohl zahrnovat pokročilou variantu kvantové nebo jiné detekční technologie, a informační mlha záměrně živená Washingtonem. Ratcliffe neřekl „Ghost Murmur“. Neřekl „srdce na 64 km“. Řekl „exquisite technologies“ a nechal zbytek na anonymní úniky a mediální imaginaci. V situaci, kdy chcete, aby protivník nevěděl, co přesně umíte, je přehnané tvrzení stejně užitečné jako pravdivé.

Budoucnost, která zatím nemá důkaz

Ghost Murmur nemusí být hotová revoluce v záchranných misích. Ale ukazuje směr, kterým se příští generace průzkumných a záchranných senzorů politicky i technologicky tlačí: menší závislost na aktivním vysílání, kratší fáze hledání, vyšší šance najít zraněného i v rádiovém tichu. Pokud něco z toho jednou přejde z utajené vrstvy CIA do standardního aliančního vybavení, cesta povede přes americké programy a NATO interoperabilitu, ne přes tiskovou konferenci.

Dva fakty zatím stojí vedle sebe bez mostu: Bravo byl nalezen živý v íránských horách a současná veřejná věda neumí detekovat lidské srdce na desítky mil. Mezi nimi leží buď utajený průlom, nebo velmi dobře vyprávěný příběh. Možná obojí.

Článek CIA vytáhla tajnou technologii z budoucnosti, aby našla ztraceného pilota F-15 v íránské poušti. Šla přímo za srdcem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odkud se bere číslo 68 000 litrů

Oficiální litry za hodinu pro celý letoun F-15E americké letectvo nezveřejňuje. Nejpevnější oporou je testovaný průtok paliva motoru Pratt & Whitney F100-PW-229: při zapnutém přídavném spalování naměřili 25 878 kilogramů paliva za hodinu na jeden motor. F-15E má motory dva, dohromady tedy 51 756 kg/h. Letecký kerosin JP-8 má hustotu 0,775 až 0,840 kg na litr, po přepočtu vychází zhruba 61 600 až 66 800 litrů za hodinu. Horních 68 tisíc je zaokrouhlení nahoru, ale řádově sedí.

Háček je v tom, že takhle letoun reálně nelétá. Podle oficiálního přehledu USAF nese F-15E s konformními nádržemi a třemi podvěsnými nádržemi maximálně přibližně 16 125 kg (35 550 liber) paliva. Při nepřetržitém přídavném spalování by mu zásoby vystačily přibližně na 19 minut. Přídavné spalování je nouzový a bojový režim, krátký, brutální a záměrně neekonomický.

Jak funguje přídavné spalování a proč je tak žíznivé

Přídavné spalování není „druhý motor“. Je to dopalování paliva v proudu horkých plynů za turbínou. Motor už svou práci odvedl, ale do výstupní trysky se vstříkne další palivo, které se vznítí a prudce zvýší tah. Výsledek: tah vyskočí, ale účinnost padá. U motoru F100-PW-229 roste průtok paliva mezi maximálním suchým výkonem a přídavným spalováním zhruba 4,4krát. U konkurenčního General Electric F110-GE-129, který pohání nově pořizované izraelské F-15IA, potvrzuje stejnou logiku specifická spotřeba 0,186 kg na newton za hodinu, tah prudce roste, palivo mizí dramaticky rychleji.

Mimochodem, F-15E a izraelský F-15IA nejsou motorově totéž. Klasický americký Strike Eagle létá s Pratt & Whitney F100, zatímco Izrael si pro svou novou flotilu, schválenou v srpnu 2024, vybral motory GE F110-GE-129. Obě pohonné jednotky ale sdílejí stejný princip: v přídavném spalování spotřebovávají palivo tempem, které nemá s běžným provozem nic společného.

Co se dělo nad Jemenem

Nejbližší ověřitelný kontext pro „1,5 měsíce amerického plýtvání“ je operace Rough Rider. Pentagon oznámil její zahájení 15. března 2025 a k přelomu dubna a května hlásil přes tisíc zasažených cílů v Jemenu. Šestitýdenní okno intenzivních leteckých úderů, při nichž americké letectvo nasadilo mimo jiné právě F-15E Strike Eagle.

Přesnou souhrnnou spotřebu paliva za celou kampaň Pentagon nezveřejnil. Ale i hrubý odhad napoví: pokud by jediný F-15E odlétal za den jednu hodinu v bojovém režimu kombinujícím úseky přídavného spalování s úspornějším cestovním letem, denní spotřeba jednoho stroje se pohybuje v tisících litrů. Násobte počtem letounů, přidejte tankery, logistiku, námořní síly, a dostanete objem, vedle kterého česká dálniční úspora vypadá jako kapka v oceánu.

Proč ta kapka přesto dává smysl

Srovnání je záměrně extrémní. Jeden řidič, který na každé dlouhé dálniční cestě ušetří 4 litry, by na vyrovnání jediné hodiny F-15E na maximálním výkonu potřeboval přes 15 000 takových cest. Při jedné cestě týdně je to víc než 300 let. Číslo, které vypadá jako argument pro rezignaci.

Jenže tak to nefunguje. Úspora při jízdě 110 km/h místo 130 km/h představuje podle vládních materiálů zhruba 20 % spotřeby paliva na dálnici, za cenu časové ztráty v řádu desítek minut. Pro jednotlivce jde o reálné peníze v peněžence. V součtu za miliony řidičů jde o statisíce tun paliva ročně. A hlavně: přídavné spalování existuje právě proto, že je neekonomické, jde o nástroj krajní situace, ne provozní režim. Srovnávat ho s běžnou jízdou po D1 je jako poměřovat spotřebu hasičské cisterny při zásahu s tím, kolik vody proteče vaším kohoutkem za den.

Dva světy, jedno palivo

Vojenské přídavné spalování a dálniční tempomat sdílejí jedinou věc: obojí spaluje uhlovodíky. Všechno ostatní se liší, účel, měřítko, rozhodovací logika. F-15E v přídavném spalování řeší přežití pilota a zničení cíle v horizontu sekund. Řidič na D5 řeší, jestli za ušetřenou pětistovku stojí dvacet minut navíc.

Obojí je racionální. Jen v úplně jiném vesmíru.

Článek Češi kvůli úsporám jezdí na dálnici 110 km/h, ale hodina letu F-15E stojí více, než ušetříme za roky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Třicet let, stejný vzorec

Pentagon definuje přátelskou palbu jako zabití nebo zranění vlastních osob vlastními silami při palbě vedené na nepřítele, nebo na to, co je za nepřítele považováno. Definice zní sterilně. Realita ne.

Čtrnáctého dubna 1994 sestřelily dva americké F-15 nad severním Irákem dva vrtulníky UH-60 Black Hawk. Na palubách zahynulo 26 lidí. Vyšetřování zdokumentované v reportu GAO odhalilo kolaps celého identifikačního řetězce: letoun AWACS nedokázal odlišit stopy vrtulníků od ostatního provozu, odpovědi IFF byly přerušované a informace se mezi platformami nesdílely. Piloti F-15 jednali podle toho, co viděli — a viděli špatně.

O devět let později, během invaze do Iráku v březnu 2003, zasáhla baterie Patriot britské Tornado GR4A vracející se z mise nad Kuvajtem. Oba členové posádky zahynuli. Britská vyšetřovací komise popsala minutové okno na reakci, příliš široká klasifikační kritéria systému, autonomní režim baterie a chybějící kódy IFF Mode 1. Ve stejné kampani Patriot sestřelil i americký F/A-18 — pilot nepřežil. Armádní studie po operaci Iraqi Freedom označila míru fratricidy za „nepřijatelnou“: dva vlastní letouny z jedenácti zásahů Patriotů, tedy 18 procent všech nasazení.

A pak prosinec 2024. Křižník USS Gettysburg, součást úderné skupiny letadlové lodi Harry S. Truman, sestřelil nad Rudým mořem vlastní F/A-18F Super Hornet z eskadry VFA-11. Posádka se katapultovala bez vážných zranění. Námořnictvo po vyšetřování uvedlo, že příčinou byl nedostatek integrovaného výcviku a slabá soudržnost celé úderné skupiny.

Technika problém neřeší — přesouvá ho

Všechny tyto incidenty spojuje paradox: čím víc dat moderní systémy generují, tím náročnější je z nich v reálném čase vyčíst správný závěr. U Black Hawků v roce 1994 šlo o klasické „neumíme rozpoznat cíl“. U Patriotů v roce 2003 už problém vypadal jinak — systém cíl rozpoznal, ale špatně ho klasifikoval, a obsluha mu bezvýhradně důvěřovala. Armádní studie po OIF výslovně kritizovala „absolutní důvěru v automatizaci“, nedostatek bdělosti a ztrátu povědomí o celkovém obrazu bojiště.

Systém IFF, tedy identifikace přítel–nepřítel, přitom existuje desítky let právě proto, aby tyto situace předcházel. Jenže IFF není samospásný přepínač. Funguje jen tehdy, když jsou správně nahrané kódy, když je odpovídač v pořádku, když obsluha odpověď skutečně vyhodnotí a když všichni účastníci sdílejí stejný obraz o vzdušné situaci. U Tornada v roce 2003 baterie neměla nahrané kódy Mode 1 a samotný letoun měl pravděpodobně poruchu odpovídače. U Black Hawků AWACS odpovědi nedokázal spolehlivě přiřadit. Stačí, aby jedna vrstva vypadla, a celý systém se rozpadne.

Moderní technologie přátelskou palbu neodstraňují. Dělají z ní vzácnější, ale nesrovnatelně dražší událost — politicky, finančně i lidsky.

Co se po každém incidentu změní

Oficiální vyšetřování pokaždé končí seznamem doporučení. Po sestřelu Tornada britská komise požadovala povinnou IFF výzvu po vzletu, lepší varování posádky při jakémkoli režimu poruchy a těsnější koordinaci mezi plánováním a operacemi. Po kampani v Iráku se u Patriotů prosazoval návrat k většímu zapojení člověka do rozhodovacího procesu a intenzivnější výcvik pro komplexní, nepřehledné scénáře. Námořnictvo po incidentu s Gettysburgem oznámilo, že přijalo „odpovídající opatření v oblasti odpovědnosti“.

Změny pomáhají — ale jen tehdy, když zasáhnou techniku, výcvik i velení současně. Opravit jednu vrstvu a nechat ostatní beze změny znamená čekat na další incident s jiným spouštěčem, ale stejným výsledkem.

Proč se to týká i České republiky

Česká armáda není mimo tento problém. Působí v aliančním integrovaném systému protivzdušné a protiraketové obrany NATINAMDS, její vrtulníková jednotka byla nasazena ve východním Polsku a budování vícevrstvé PVO patří mezi priority resortu obrany. To znamená sdílený vzdušný prostor, spojenecké radary a společné rozhodování o identifikaci cílů — přesně prostředí, kde vznikají rizika střetů vlastních sil.

AČR proto přechází z IFF Mode 4 na novější Mode 5, testovaný na cvičení Bold Quest u systémů RBS-70. Ročenka ministerstva obrany uvádí přípravu akvizice Mode 5 pro radarové a protiletadlové systémy, zavádění datových linek Link-16/MIDS a rozvoj interoperability s aliančními partnery. Kompatibilita identifikačních systémů s NATO přitom není nové téma — řešila se už při modernizaci MiG-21 po vstupu do Aliance.

Minuta, která rozhoduje

Kuvajtský incident ze 2. března 2026 se od předchozích případů liší rozsahem — tři letouny najednou — a kontextem: spojenecká národní PVO uprostřed hustého vzdušného útoku, kde se v jednom prostoru míchaly íránské střely, drony a vlastní stíhačky. Veřejná technická zjištění zatím chybí. Ale mechanismus, který vyšetřovatelé pravděpodobně najdou, bude povědomý: příliš mnoho cílů, příliš málo času, nedostatečně sdílený obraz o tom, kdo kde letí.

Mlha války riziko nikdy zcela nesmaže. Většina těchto incidentů ale vznikla v místech, kde šlo postupy a výcvik zpřesnit — a kde se to nestalo včas.

Osm ztracených letounů za tři dekády. Dvacet devět mrtvých. A pokaždé stejná lekce: nejslabším článkem moderní války není nedostatek techniky, ale okamžik, kdy technika, pravidla a lidský úsudek přestanou sdílet jeden společný obraz bojiště.

Článek Nejhorší zásah nepřichází vždy od nepřítele. Přátelská palba nadále kosí vlastní letouny i v moderních válkách se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžký nosič zbraní, který unese desítky zbraní

F-15E Strike Eagle je špičkový víceúčelový letoun, který vyniká obrovskou nosností zbraní a schopností útočit za každého počasí. Přestože postrádá technologii stealth, jeho síla tkví právě v kapacitě munice – má 21 závěsných bodů s celkovou nosností až 10 400 kg, vysvětluje Wikipedia, a ještě šestihlavňový rotační kanon M61A1 Vulcan s 500 náboji.

Rusové se cítili v bezpečí, když kradli, co patří Ukrajincům, a ti se je rozhodli potrestat. Poslali jim ke dnu důležitou loď

I když může nést i střely vzduch-vzduch, působí v Íránu hlavně jako bombardér pozemních pozic. K tomu má třeba 6× AGM-65 Maverick, 2× AGM-84H/K SLAM-ER nebo 2x AGM-130, a také AGM-158 JASSM. V případě leteckých pum lze zmínit 230kg Mark 82, 900kg Mark 84, laserem naváděné pumy GBU-12 Paveway II, GBU-24 Paveway III apod.

Arzenál je velmi pestrý, čítá desítky druhů zbraní, nejvíce přitom proti pozemním cílům. Pro Írán představuje F-15E smrtící hrozbu, proti které se jeho pozemní síly brání jenom těžko. To je ostatně vidět i na obrovských škodách, jaké dnes a denně působí. Íránské velení propadá až zoufalství, protože Strike Eagle likviduje klíčovou infrastrukturu.

Rusko způsobilo, co rozhodně nechtělo. Velká Británie se připravuje na válku, rozjíždí to ve velkém

Vzhledem k tomu, že íránská PVO není dostatečně efektivní, nedokáže letouny sestřelovat ani když letí nízko, ačkoliv se to začátkem dubna 2026 podařilo. Armádní Zpravodaj soudí, že k tomu posloužil přenosný systém MANPADS, jehož pozici nelze předem lokalizovat. F-15E tak může metodicky likvidovat i opevnění a raketová stanoviště bez větších vlastních ztrát.

V moderní válce přitom nefunguje F-15E jako první úderná síla, ale jako nosič zbraní. Zatímco „neviditelné“ F-35 nejprve ochromí radary a PVO, Strike Eagle nastupuje v druhé vlně, aby dokončil zkázu. Tato kombinace je pro Írán neřešitelná, protože ani starší design nebrání jeho naprosté dominanci na obloze, a íránské letectvo se mu nemůže rovnat.

Článek Írán je zcela paralyzovaný. F-15E Strike Eagle pustoší vše, co mu přijde do cesty. Obzvláště ničivé je kobercové bombardování (záběry) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K zemi šla F-15E, trosky tomu odpovídají

Íránská protivzdušná obrana téměř neexistuje, pokud jde o vyspělé systémy, ačkoliv by mohla mít některé ukryté pod zemí a nevyužívat je, protože stejně moc nezmohou. Jiné to je ovšem s přenosnými MANPADS, jejichž polohu nelze dopředu zjistit, a pokud si tedy piloti nedají pozor a letí příliš nízko, mohou je nepřátelé vizuálně identifikovat a zaútočit na ně.

Ukrajinci vytrestali Kreml, kde ho to šeredně bolí. Dokud neřeknou, v Černém moři už si neškrtne

Armáda má kupříkladu domácí Misagh-1, Misagh-2 a Misagh-3 s infračerveně naváděnými střelami, kdy nejlepší nabízí dosah 6 km, uvádí Wikipedia. Takovou zbraní se jí ostatně nejspíše podařilo zasáhnout F-35 v druhé polovině března 2026, i když útok přežila a nouzově přistála, což potvrdili sami Američané. I tak je ale otázkou, jak se to podařilo.

F-35 má schopnost stealth, takže je velmi těžké ji zaměřit radarem, ale záběry byly poměrně jasné, a zasáhnout ji také není jistota, jelikož má řadu vyspělých protiopatření, potvrzuje Wikipedia. V případě F-15E Strike Eagle už je situace jiná, protože nejde o stealth letoun, ale o generaci 4+, jejíž největší slabinou je právě to, že není „neviditelná“ pro radary.

Video: nedaří se jim útočit, ani bránit. Ukrajinská jednotka vypráskala Rusy v klíčovém směru v Doněcké oblasti

Vyznačuje se vysokou obratností, pokročilou avionikou a schopností útočit na cíle za hranicí viditelnosti, a unese až 10 400 kg, uvádí Wikipedia, pročež se skvěle hodí jako bombardér v oblastech, kde nehrozí sestřelení. V 80. letech 20. století vznikl F-15E jako víceúčelová varianta F-15 Eagle určená k provádění hloubkových náletů za všech povětrnostních podmínek, ale přesto si zachovala schopnost vést vzdušný boj.

Fotografie trosek přitom ukazují, že i nátěr odpovídá F-15E, konkrétně z 494. stíhací perutě amerického letectva, která je součástí 48. stíhacího křídla a sídlí na RAF Lakenheath ve Spojeném království, potvrzuje americké letectvo. Nejde přitom o první ztrátu F-15E, již na začátku války sestřelila kuvajtská tři z nich přátelskou palbou.

⚡️ 🔺IRGC announces the downing of a F35 fighter jet:

The spokesperson for the Central Headquarters of Hazrat Khatam al-Anbia (PBUH):
🔹The second advanced fifth-generation F35 fighter jet in the central sky of Iran was hit by the new air defense system of the Islamic… pic.twitter.com/J4dUx5t2AG

— Middle East Observer (@ME_Observer_) April 3, 2026

Trosky údajně sestřelené F-35 odpovídají F-15E Strike Eagle (zveřejněno 03. dubna 2026)

Článek Fotografie: Írán tvrdil, že sestřelil F-35, ale sám se usvědčil ze lži. Ukázal trosky úplně jiného letadla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak kuvajtská PVO vystřelí, F-15E neunikne

F-15E Strike Eagle je páteřním víceúčelovým stíhačem amerického letectva pro hloubkové údery na pozemní cíle za každého počasí. Na rozdíl od čistě stíhacích verzí má dvoučlennou posádku a disponuje arzenálem až 11 tun výzbroje, uvádí Wikipedia. I po desetiletích služby zůstává díky modernizacím, jako je nový radar a systémy elektronického boje, vysoce efektivní.

Video: rozklad „ruského“ Krymu. Ukrajinci provádí chirurgicky přesné údery na PVO a působí Rusku obří potíže

Z hlediska zranitelnosti je největším limitem F-15E absence technologie stealth. Na rozdíl od F-35 je na radarech nepřítele dobře viditelný, což jej činí zranitelným vůči moderním systémům PVO dlouhého i kratšího dosahu. Při přežití se proto musí spoléhat na rušení, klamné cíle a schopnost létat v extrémně nízkých výškách, kde se skrývá v terénních nerovnostech.

Nic z toho mu ovšem nepomůže, pokud je vystaven palbě přátelských systémů, navíc na krátkou vzdálenost. Dojde-li totiž k selhání identifikace IFF (vlastní-cizí), může dojít v chaosu bojiště k záměně za nepřátelský cíl kvůli své vysoké rychlosti a radarovému podpisu. Historické incidenty potvrzují, že i nejmodernější letoun je zranitelný, pokud koordinační mechanismy selžou a přátelská raketa jej vyhodnotí jako hrozbu, potvrzuje Wikipedia.

Izraelské F-35I Adir vyškolily íránskou protivzdušnou obranu. Klíčový systém měl být lepší než ruský S-400, ale selhal

Naštěstí pro posádku je její šance na přežití při zásahu velmi vysoká díky robustní konstrukci a pokročilým systémům včasného varování. Letoun je vybaven radarovým výstražným přijímačem RWR, který pilota i zbraňového operátora (WSO) okamžitě upozorní na zaměření radarem a odpálení rakety. To dává drahocenné sekundy k provedení úhybných manévrů, uvádí americké letectvo, nebo k použití klamných cílů, případně až ke katapultáži.

Tu zajišťují vystřelovací sedadla ACES II, která umožňují bezpečnou katapultáž i v nulové výšce a při nulové rychlosti. Díky tomu, že v kokpitu sedí dva lidé, je kontrola situace a rozhodování o opuštění letounu efektivnější. F-15E je navíc známý svou schopností „přežít nepřežitelné“ a vrátit se na základnu i s těžkým poškozením draku, ačkoliv to samozřejmě neplatí vždy.

Poláci mají blízko ke zbrani budoucnosti, na kterou Rusko odpovědět neumí. Vectis zcela promění nebe

V případě sestřelení tří letounů F-15E kuvajtskou protivzdušnou obranou se mohlo jednat o palbu systémů MIM-104 Patriot, které tvoří její páteř. Jejich rakety jsou navrženy k ničení letadel a balistických cílů s drtivou přesností. Pokud tedy v chaosu boje vyhodnotí F-15E jako hrozbu, má posádka jenom minimální čas na úhybný manévr či elektronické rušení.

Historické zkušenosti z války v Iráku potvrzují, že k tragickým incidentům „friendly fire“ dochází nejčastěji při návratu poškozených letadel, uvádí Wikipedia. Pokud tedy nekomunikují správně, může je kuvajtská PVO zaměnit za íránskou raketu. Pro posádku je takový útok fatální, jelikož je téměř nemožné střely z Patriotu v konečné fázi letu vymanévrovat.

Článek Fatální selhání vedlo k palbě do vlastních. Kuvajtská PVO sestřelila tři americké F-15E, neměly šanci střely vymanévrovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.