Tři dvojice místo dvou čtveřic

Dosavadní model fungoval jednoduše: baterie CAESARů operovala ve dvou autonomních sekcích po čtyřech kusech. Každá si sama připravovala přesuny, ochranu i průzkum. Na moderním bojišti, kde ruský průzkumně-palebný řetězec podle RUSI dokáže uzavřít cyklus od detekce po protibaterijní palbu přibližně za tři minuty, je čtveřice děl na jednom místě příliš velký a příliš cenný cíl.

Nová struktura 68. pluku proto rozbíjí baterii do tří dvoukusových sekcí. Méně děl pohromadě znamená menší tepelnou, akustickou i vizuální stopu. Jedno odhalení už neznamená ztrátu poloviny baterie. Koordinaci palby přitom zajišťuje systém řízení palby ATLAS, který umí soustředit střelbu více rozptýlených sekcí na jeden cíl, palebná síla tedy neklesá, jen se jinak distribuuje.

K tomu vzniká zcela nový prvek: samostatná dělostřelecká podpůrná sekce. Ta nedělá to, co dříve dělaly sekce samy. Její úkol je specializovaný: vybírá a připravuje palebná postavení, buduje klamné cíle, předzásobuje munici a vytváří maskované čekací zóny s minimální emisní stopou, kde houfnice čekají na palebný rozkaz. Palebná stanoviště navíc doplňují kovové ochranné klece, do nichž CAESAR zacouvá a které mají chránit před střepinami i dronovým průzkumem shora.

Co dělá Ukrajina jinak, a proč to Francie nechce

Ukrajinská dělostřelecká praxe, jak ji popisuje studie RUSI o adaptaci v roce 2025, vypadá radikálně jinak. Houfnice operují téměř vždy jednotlivě. Jsou zapuštěné do terénu, schované v liniích stromů, překryté maskovacími sítěmi. Munice leží odděleně od děla. Palebná mise trvá jen několik ran, zpravidla do deseti, a pak následuje okamžitý přesun nebo návrat do úkrytu.

Tento model nevznikl v laboratoři. Vyrostl z každodenního přežívání pod ruskou kombinací průzkumných dronů Orlan-30, úderných Lancetů, FPV dronů a raketometů. Ruské síly systematicky loví ukrajinské dělostřelectvo a každý kus, který zůstane na místě příliš dlouho, riskuje zničení.

Plukovník Jaillet přitom otevřeně říká, že palba z vyhloubených postavení byla na Ukrajině „zvláštní případ“ a nemá se stát obecným pravidlem pro CAESAR. Důvod? Hluboce připravená postavení vyžadují těžké ženijní kapacity a dlouhou přípravu, což jde proti samotné podstatě systému. CAESAR 6×6 váží necelých 18 tun, dosahuje rychlosti přes 80 km/h na silnici, dokáže vystřelit šest ran a opustit postavení za minutu a čtyřicet sekund. Jeho hlavní ochranou má být pohyb, ne beton.

CAESAR v číslech, a ve srovnání

Samohybná houfnice CAESAR (Camion Équipé d’un Système d’Artillerie) ráže 155 mm s hlavní délky 52 ráží patří mezi nejlehčí systémy své třídy v NATO. Francouzská verze 6×6 veze 18 granátů, dosahuje dostřelu přes 40 kilometrů standardní municí a přes 50 kilometrů s raketovým dnem.

Pro srovnání: německá PzH 2000 váží 57 tun, veze 60 granátů pod pancířem a nabízí posádce výrazně vyšší balistickou ochranu. Polský Krab dosahuje 48 tun, nese 40 nábojů a zaujme i opustí postavení zhruba za 30 sekund. Obě houfnice jsou pásové, těžší a lépe chráněné, ale také pomalejší, logisticky náročnější a na satelitním snímku či termovizi viditelnější.

Proti dronům ale není bezpečný žádný z těchto systémů, pokud je včas odhalen. Ukrajinská zkušenost ukazuje, že přežití nestojí na pancíři, ale na balíčku opatření: rozptyl, maskování, krátké palebné mise, oddělená munice a rychlá změna polohy.

Česká stopa: 62 CAESARů a vlastní cesta

Česká republika si objednala 62 houfnic CAESAR ve verzi 8×8 na podvozku Tatra, přičemž poslední dodávky jsou plánovány na rok 2027. Armáda ČR přitom už zapracovává ukrajinskou zpětnou vazbu; podle informačního servisu AČR jde o zodolnění některých částí, lepší komunikační schopnosti a urychlení palebných procesů.

Český projekt ale míří dál než k samotným houfnicím. Součástí je automatizovaný systém řízení palby ADLER, simulátory, česká munice, vozidla Titus i propojení s drony. Na cvičení Drone Shield 2026 česká armáda testovala pasivní ochranu techniky, maskovací prvky, senzory, rušení i dronové interceptory, tedy přesně ten ekosystém, bez kterého menší a rozptýlenější palebné prvky nemohou fungovat.

Formální veřejný doklad o tom, že by české dělostřelectvo přecházelo na dvoukusové sekce po francouzském vzoru, se nám zatím dohledat nepodařilo. Logika je ale stejná: CAESAR 8x8CZ stojí na identickém principu mobility, rychlého zaujetí a digitální koordinace palby.

Adaptace v míru, ne pod palbou

Náčelník francouzské armády generál Pierre Schill v červnu 2026 otevřeně řekl, proč Francie nechce z Ukrajiny udělat jedinou šablonu budoucí války. Francie má jiný strategický rámec, jinou roli v NATO a musí držet plnospektrální armádu schopnou expedičních operací, ne jen model statické obrany vlastního území. Výcvik pod drony, menší a rozptýlenější štáby, rychlejší rozhodovací smyčky, to vše francouzská armáda zavádí. Ale po svém.

Reorganizace 68. pluku zatím není armádní standard. Pluk ji testoval na střelnici v Canjuers a během cvičení ORION 2026. První baterie má na novou strukturu přejít natrvalo až v roce 2027, teprve pak mají následovat další jednotky. Širší adaptace se rýsuje i jinde: 35. výsadkový dělostřelecký pluk už v říjnu 2025 ukazoval ochranu houfnic pomocí sítí, klamných cílů, rušičů a experimentálních protidronových kanonů Proteus. U tanků Leclerc pluk 501e RCC v září 2026 testoval projekt ODIN, tedy dron přímo spojený s tankem.

Menší čety jsou smysluplný krok. Ale samy o sobě nestačí, pokud se spolu s nimi nezrychlí celý řetězec, od vyhledání cíle přes maskování až po přesun a doplnění munice. Francie to ví. Otázkou zůstává, jestli tempo mírové adaptace stačí na to, aby předběhlo tempo, jakým se bojiště mění pod drony každý měsíc na Ukrajině.

Článek Francie nedá ruským dronům šanci, houfnice CAESAR rozděluje do menších čet. Ukrajinská taktika jí ale stále uniká se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co jsou „dělostřelecké oči“ a proč je potřeba je schovat

Termín zní poeticky, ale za ním stojí tvrdá taktická realita. Předsunutý dělostřelecký pozorovatel je článek palebného řetězce, bez kterého houfnice střílí naslepo. Jeho úkolem je vyhledat cíl, změřit vzdálenost a azimut, případně ho označit laserem a předat přesné souřadnice střelecké baterii. Celý cyklus, od spatření cíle po dopad prvního granátu, se v moderních armádách zkracuje na jednotky minut.

Jenže právě proto je pozorovatel prioritním cílem. Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, to ukázala brutálně jasně. Kdo vysílá, toho najdou. Kdo stojí příliš dlouho na místě, toho zasáhnou. Ruské průzkumné drony, radary a systémy elektronického boje dokážou lokalizovat zdroj rádiového signálu během desítek sekund. Starší pozorovací vozidla s trvalým vysíláním a vysokou siluetou se tak stávají snadnou kořistí.

Proto se NATO, a Francie v čele, vydalo cestou pasivních senzorů, výsuvné optroniky a co nejkratší doby expozice. Pozorovatel přijede, vysune stožár, změří, předá data digitálně a zmizí. Celé okno, kdy je teoreticky detekovatelný, se smršťuje na minimum.

Griffon VOA: francouzské řešení s doloženým rodokmenem

Páteří francouzské modernizace dělostřeleckého pozorování je Griffon VOA, varianta šestikolového obrněného transportéru Griffon 6×6 z programu SCORPION. Kvalifikace proběhla 16. června 2023 a první kusy převzal 3. pluk dělostřelectva námořní pěchoty (3e RAMa).

Technické parametry základní platformy Griffon mluví jasně:

• Konfigurace: 6×6, bojová hmotnost kolem 24,5 tuny
• Maximální rychlost: 90 km/h po silnici
• Dojezd: přibližně 800 km
• Pancéřování: modulární balistická ochrana, odolnost proti minám a IED

Varianta VOA (Véhicule d’Observation d’Artillerie) k tomu přidává výsuvný optronický stožár s denní a noční kamerou, laserovým dálkoměrem a designátorem a telemetrickou soupravou. Vozidlo je navíc připraveno nést radar Murin pro detekci pohybujících se cílů. Celý systém je napojen do digitální palebné sítě ATLAS, která propojuje pozorovatele, velitelská stanoviště a houfnice, včetně samohybných CAESAR ráže 155 mm.

Oproti vysloužilému VAB OBS, který vznikl ještě v éře analogových map a hlasového rádia, je to generační skok. Griffon VOA nemusí hlásit souřadnice hlasem přes otevřený kanál. Data putují šifrovaně, digitálně, v řádu sekund.

Eagle: platforma, která doplňuje mozaiku

V titulku figuruje Eagle 1, a je fér říct, že v otevřených primárních francouzských zdrojích se zavedení právě tohoto typu u Armée de Terre v letech 2025–2026 prokazatelně doložit nepodařilo. Co je ale doložené, je širší kontext: rodina Eagle od GDELS existuje od roku 1992 a prošla generacemi Eagle II, III, IV a V v konfiguracích 4×4 i 6×6. Bundeswehr ji aktivně provozuje, a to včetně nejnovějších sanitních verzí Eagle 6×6 předaných v létě 2025.

Výrobce u platformy Eagle konzistentně zdůrazňuje vlastnosti, které přesně odpovídají tomu, co moderní dělostřelecký pozorovatel potřebuje:

• Nízká silueta – vozidlo je výrazně nižší než klasické obrněnce, což ztěžuje vizuální i radarovou detekci
• Nízká signatura – menší tepelná, akustická i elektromagnetická stopa
• Vysoká terénní mobilita – schopnost operovat mimo zpevněné cesty
• Modularita – úkolové sady od průzkumu přes SHORAD až po ambulanci

Dne 17. června 2026 navíc GDELS oznámil partnerství s Alpha Robotics v oblasti spolupráce osádkových a bezosádkových prostředků, přičemž Eagle explicitně označil za platformu vhodnou pro vysoce intenzivní scénáře díky nízké signatuře a pasivní ochraně.

Právě kombinace těchto vlastností (nízká silueta, pasivní senzory, krátká doba expozice a rychlý přesun) vytváří efekt, který lze popsat jako „neviditelnost“ pro ruskou PVO. Nejde o stealth v leteckém smyslu slova, o radarově pohlcující nátěr ani o utajenou technologii. Jde o to, že pasivně pracující vozidlo s nízkou signaturou, které na pozici stráví jen krátké minuty, je pro protivníkův vyhledávací řetězec mimořádně obtížný cíl. Než ho lokalizují, už je pryč.

Jak to řeší ostatní, a jak Česko

Francie není v této kategorii sama. Americká armáda provozuje M7A4 Bradley BFIST (Bradley Fire Support Team Vehicle), pásové vozidlo na platformě Bradley, které slouží jako mobilní základna pro vyhledání, sledování a označení cílů pro nepřímou palbu dělostřelectva i minometů. Vedle něj stojí kolový M1131 Stryker FSV (Fire Support Vehicle) pro brigády Stryker. Britská armáda pak buduje podobnou schopnost kolem rodiny Ajax a jejích Fire Support Teams.

Česká armáda jde vlastní cestou. Dělostřelecké pozorování zajišťují systémy LOS (lehký průzkumný a pozorovací prostředek na podvozku BVP-1) a SNĚŽKA s hydraulicky zvedaným ramenem a radarem. K tomu přibyla akvizice 62 kolových vozidel TITUS, z nichž 20 je ve variantě MKPP (mobilní koordinační a pozorovací pracoviště). Ministerstvo obrany navíc už v roce 2018 uvádělo variantu „dělostřelecká pozorovatelna“ mezi plánovanými verzemi nových BVP. Cesta české armády tedy nevede přes Eagle, ale přes domácí modernizaci a platformu TITUS.

Proč je to důležitější, než to vypadá

Srovnání s ruskou stranou je v této kategorii výmluvné. Starší ruská průzkumná vozidla typu BRDM-2 nebo Tigr-M nebyla primárně navrhována s důrazem na minimalizaci signatury a pasivní pozorování. Jejich filozofie vycházela z jiné doktríny: masového nasazení, přímého průzkumu, hlasového hlášení. V éře dronů, elektronického boje a digitalizovaných palebných řetězců je to handicap, který se nedá vyřešit jen lepším pancířem.

Rusko by proti tomuto typu hrozby muselo vybudovat hustší multisenzorový řetězec: více průzkumných dronů, více elektrooptiky a termovize, rychlejší propojení mezi detekcí a palbou. Samotná klasická protivzdušná obrana (radary a rakety) na krátce exponovaný pozemní cíl s nízkou signaturou nestačí. To je podstata toho, proč „ho PVO nevidí, dokud není pozdě“: problém není v jednom radaru, ale v celém řetězci, který musí reagovat rychleji, než pozorovatel stihne zmizet.

Skutečná revoluce posledních let nespočívá v jednom konkrétním vozidle. Spočívá v tom, že armády NATO začaly chránit a digitalizovat své pozemní pozorovatele se stejnou pečlivostí, jakou dosud věnovaly samotným houfnicím. Protože houfnice bez očí je jen hlučný kus oceli.

Článek Ruská PVO ho nevidí, dokud není pozdě. Francouzská armáda schovala dělostřelecké oči do Eagle 1 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vlastní alternativa M142 HIMARS zatím není

Aktuálně má francouzská armáda k dispozici pouze 13 raketometů M270A1, uvádí Wikipedia. Jedná se o vícenásobný odpalovací systém ráže 227 mm s dosahem až 300 km, ale to platí v případě balistických raket ATACMS – u těch klasických je až 92 km. Díky přesné munici může zasahovat jednou střelou jeden cíl, ale také ho zahltit salvou.

Rusko bude neskutečně zuřit. Vstup Ukrajiny do NATO nabírá na síle. Už je v podstatě jisté, že si ho aliance přeje

Do roku 2030 chce přitom Francie vytvořit druhý pluk raketového dělostřelectva, což znamená, že nakoupí dalších 13 raketometů M270 a celkem jich bude mít 26 (jeden pluk po 13). Do roku 2035 chce potom armáda nakoupit dalších 13 kusů, ačkoliv z doporučení v parlamentní zprávě stojí, že by jich měla dohromady dostat alespoň 48, aby byla „schopná“.

Redakce Armádního Zpravodaje je však názoru, že to nebude jediný systém v její výzbroji. Sice ho původně chtěla nahradit svou alternativou M142 HIMARS s dosahem až 1 000 km, ale jak se ukazuje, vsadí i do budoucna na osvědčené řešení – možná z důvodu opoždění vývoje. Ale je možní, že ho později doplní vlastním systémem, s nímž má velké ambice.

Rusko přichází o svůj nejcennější zdroj příjmů, výsledky jsou pro jeho ekonomiku děsivé. Válkou se úplně decimuje

Francie ho vyvíjí hlavně z důvodu, aby nabídla evropskou alternativu za M142 HIMARS, a dala tak možnost zemím na tomto kontinentu, aby se zbavily závislosti na amerických dodávkách. Měla by mu být v mnohem podobná, a i když sám raketomet ještě neexistuje, je pro něj raketa Thundart ráže 227 mm, kterou lze používat i v M270.

Článek Francie chce 3násobit počet raketometů. Nakoupí ty nejlepší, ale vlastní alternativou M142 HIMARS zatím nezařadí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obnova střelného prachu po 20 letech

Francouzský ministr obrany Sebastien Lecornu byl 20. března 2025 za účasti zástupců zbrojovky Eurenco, která bude výrobu zajišťovat, na jejím slavnostním otevření, a také se k tomu náležitě vyjádřil. Do země se vrací produkce klíčové suroviny po zhruba 18 letech – ukončena byla totiž už začátkem roku 2007, což podle tamního ministra obrany nedává smysl.

Francie na frontě Rusku silně přitopí: dodá Ukrajině o 100 % více leteckých bomb, jimiž zasazuje destruktivní rány

„Byli jsme schopni vyrobit tělo bomby i modulární nálož, ale nebyli jsme schopni vyrobit prach potřebný uvnitř, takže jsme byli někdy závislí na evropských dodavatelích, ale jindy i na těch mimoevropských,“ uvedl Sebastien Lecornu v proslovu. S podporou vlády ve výši 100 milionů eur, což je v přepočtu asi 2,5 miliardy korun, mohla firma za zhruba rok vybudovat infrastrukturu tolik potřebnou k výrobě „střelného prachu“ pro dělostřelecké granáty.

Zpočátku to bude kolem 1 200 tun ročně, později ale až 1 800 tun, což je zhruba 1/30 toho, co zvládá z vlastních zdrojů Ruská federace (i ta ovšem nakupuje tuto surovinu v zahraničí). Armádní Zpravodaj upozorňuje, že to vystačí na zhruba 100 000 dělostřeleckých granátů, nejčastěji ráže 155 mm standardu NATO, používaných v houfnicích CAESAR i dalších.

Eurenco přitom přemístilo svůj závod na výrobu střelného prachu ze Švédska do Francie v roce 2023, uvádí Wikipedia. S jeho produkcí má přitom zkušenosti od 1. světové války, a tak dává smysl, aby na ně navázalo. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že se chce Francie prosazovat na evropské zbrojní scéně stále více ve všech směrech, nejenom v tomto.

Česká republika získá vysokou prestiž světového významu: spolu s Ukrajinou zřídí výcvikové centrum pro F-16

Koncem března například Armádní Zpravodaj informoval o ambiciózním plánu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který nabídl domácí letouny Rafale všem, kdo chtějí upustit od amerických F-35. Začátkem května 2025 také vyšlo najevo, že Francie pospíchá s dokončením alternativy raketometu M142 HIMARS a chce ho již brzy představit.

Článek Francie rozjíždí válečnou výrobu, aby dokázala čelit Rusku. Produkuje klíčovou část pro dělostřelecké granáty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Francie chtěla houfnici ráže 155 mm

Francouzské armádě bylo již v 60. letech 20. století jasné, že potřebuje nové silné dělostřelectvo, protože v té době používala děla ráže 105 mm, připomíná DefenseMagazine, ale standardem NATO se tehdy stávala děla ráže 155 mm. Na začátku 70. let proto padlo rozhodnutí takovou zbraň získat. Měla mít podobu otočné věže v rozsahu 360 stupňů posazené na podvozku tanku AMX-30; a podařilo se, do výzbroje vstupovala AMX-30 AuF1 od roku 1977.

iZdroj fotografie: Ludovic Hirlimann / Creative Commons / CC BY-SA

Houfnice využívá dělostřeleckou hlaveň ráže 155 mm o délce hlavně 39 ráží. To byl v té době standard, stejnou měla třeba americká M109 Paladin. Zbraň se nakonec osvědčila, požita byla třeba ve válce v bývalé Jugoslávii. Její dosah je se standardními projektily 23 km a s raketově poháněnými 28 km, uvádí Military-History, což je v současnosti nedostačující, upozorňuje Armádní Zpravodaj – moderní houfnice pálí na téměř dvojnásobnou vzdálenost.

AMX-30 AuF1 má automatické nabíjení

Houfnice AMX-30 AuF1 má automatický systém nabíjení a v jejím vnitřku je zásoba munice na 42 ran. Obsluha ji může střílet kadencí až 8 ran za minutu, ovšem v případě, že musí používat ruční nabíjení, je rychlost maximálně 3 rány za minutu. K obsluze je přitom nutná osádka 4 vojáků, uvádí Wikipedia, kteří mají k dispozici také těžký kulomet k obraně na krátkou vzdálenost. Vozidlo, i když je těžké až 43,5 tun, se zvládne pohybovat na silnici rychlostí až 60 km/h.

Nejspíše je zcela roznese a předčí: jihokorejská houfnice s dostřelem až 70 km vyzve německou RCH 155 a francouzskou CAESAR

Houfnic AMX-30 AuF1 bylo vyrobeno kolem 400 a kromě Francie je má ve výzbroji Saúdská Arábie, v minulosti pak také Irák a Kuvajt. „Mateřská země“ však nejspíše plánueje do konce roku 2026 zbývající kusy přeřadit do rezervy, neboť je nahrazují kolové houfnice CAESAR. Ty sice nechrání osádku, ale jsou pohyblivější, přesnější a hlavně mají mnohem delší dosah.

Článek AMX-30 AuF1: francouzská houfnice zocelená válkami slouží dodnes. Jako jedna z nejlepších měla odrazit útok varšavského paktu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dělo zůstane na CAESAR MkII stejné

Na novém modelu houfnice CAESAR zůstane zachované původní dělo, takže půjde o systém ráže 155 milimetrů o délce hlavně 52 ráží, uvádí Army-Technology. Zachována by tak pravděpodobně měla zůstat i rychlost střelby, tedy 3 rány za prvních 15 sekund, případně 6 ran za minutu. Dosah děla je pak 42 km, i když například s přesně naváděnou americkou municí M982 Excalibur je schopné zasáhnout cíle vzdálené kolem 50 km.

The Governments 🇫🇷 and 🇱🇹 have signed a letter of intent for the acquisition of 18 #CAESAR 6×6 MkII at #Eurosatory2022 . pic.twitter.com/BawKjQjbtd

— International Defence Analysis (@Defence_IDA) June 15, 2022

KNDS, pod níž spadá výrobce, tedy společnost Nexter, ve své tiskové zprávě uvádí, že osádka získá pancéřovanou kabinu, která odolá improvizovaným výbušninám a malorážové munici – ta je užívána v útočných puškách. Nový bude i podvozek 6×6 Arquus, který nahradí Renault Sherpa 5, a osazený bude i výkonnějším motorem. Dále zbraň dostane nejmodernější software pro řízení palby a bude připravena na integraci budoucí generace radiostanic NCT-t.

Změny se českého CAESARU netýkají

Nový CEASAR MkII se bude od toho českého lišit modernějším řízením palby, což by logicky mělo zajistit ještě přesnější zasažení cíle. Ostatní změny se těžko posuzují, neb na rozdíl od francouzských houfnic budou ty české umístěné na podvozku Tatra T815-7 8×8, který je jiný než francouzský a rovněž má pancéřovanou kabinu. Navíc uveze zásobu munice na 36 ran, uvádí MilitaryToday, zatímco podvozek 6×6 jen na 18 ran. Zda se u MkII počet změní, není známé.

Český průmysl se významně zapojí. Populární houfnice CAESAR budou na českém podvozku, s českou kabinou a pravděpodobně i českou municí

Přestavba CAESARU údajně vychází ze zkušeností z jeho nasazení hlavně v konfliktech nízké intenzity, k nimž došlo např. v Afghánistánu a v oblasti afrického Sahelu. Nelze pochybovat, že se tím hodnota systému zvýší, pancéřová ochrana kabiny se ukazuje důležitá i v konfliktech vyšší intenzity, i když hlavní předností houfnice je schopnost se rychle přesouvat z místa na místo. Osádka se navíc při střelbě pohybuje venku, takže mimo ochranu kabiny.

Článek Francouzská houfnice CAESAR MkII bude přesnější a „vytuněná“, na první verzi s českou úpravou přesto díky Tatře v něčem ztrácí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Základní verze houfnice CAESAR je lehká

Zbraně dodávané na Ukrajinu převážně Francií jsou systémy přímo z výzbroje francouzské armády, která používá děla umístěná na podvozku Renault Sherpa 5 6×6. Jeho výhodou je relativně nízká hmotnost, protože celá zbraň váží 17,7 tun a lze ji tak snáze přepravit i letecky. Nemá ale pancéřovanou kabinu chránící obsluhu a k dispozici je pouze omezené množství munice. Dánsko nicméně nedávno oznámilo, že v prvním pololetí 2023 předá Ukrajině 19 objednaných houfnice CAESAR, a to v trochu jiné verzi.

V roce 2015 totiž výrobce představil houfnici i na větším podvozku 8×8, a to konkrétně na podvozku Tatra 815. Dánsko si nakonec objednalo právě tuto verzi, tedy stejnou jakou v budoucnu obdrží AČR. Výhodou tatrováckého podvozku je nejen excelentní mobilita v těžkém terénu, ale i pancéřovaná kabina chránící vojáky obsluhy, a navíc i větší kapacita munice, konkrétně 36 ran namísto původních 18. Tím pochopitelně hmotnost houfnice CAESAR stoupla, v této verzi dosahuje až 30,2 tun.

Houfnice CAESAR zvládne excelentní střelbu

I přes úpravu podvozku zůstává hlavní zbraň stejná, a sice dělo ráže 155 milimetrů o délce hlavně 52 ráží. To zajišťuje velmi dobré výkony, se standardním střelivem může zasahovat cíle do vzdálenosti až 40 kilometrů. S raketově posilovanou nebo přesně naváděnou municí je pak dolet projektilů prodloužen až na 55 km. Například Ukrajinci proto úspěšně používají americké přesně naváděné M982 Excalibur.

Osádka houfnice CAESAR čítá 5 až 6 vojáků, kteří se během střelby pohybují venku a jsou tedy nechráněni proti odvetné palbě. Systém dokáže střílet rychlostí 6 ran za minutu a může velmi rychle zaujmout i opustit pozici. A právě této taktiky ukrajinská armáda využívá, neboť dokáže s houfnicí CAESAR „vyklidit pole“ během pár minut; například švédská samohybná houfnice Archer to ale stíhá za pouhých 75 vteřin, čímž je také nejrychlejší na světě. Po silnici se pak dokáže CAESAR pohybovat rychlostí až 100 kilometrů v hodině a dojezd činí 600 kilometrů.

Článek Všechna děla Ukrajině, rozhodla se 1. dánská brigáda: země tak dostane moderní houfnice CAESAR na podvozku Tatra; stejné jako AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.