Proč se mluví o nástupci SR-71

Lockheed SR-71 Blackbird byl průzkumný letoun, který létal rychlostí kolem Mach 3,2 (přibližně 3 530 km/h) ve výškách až 26 kilometrů. Vyřazen byl v roce 1998 a od té doby Spojené státy oficiálně nemají pilotovaný stroj schopný tak extrémního průniku nepřátelským vzdušným prostorem čistě díky rychlosti a výšce.

Koncept GE Aerospace tuto mezeru adresuje, ale posouvá ji o řád dál. Zatímco SR-71 poháněly proudové motory Pratt & Whitney J58 optimalizované pro trvalý let kolem Mach 3, nový koncept stojí na zcela jiném pohonném principu, na kombinaci dvourežimového náporového motoru (dual-mode ramjet, DMRJ) a takzvané rotační detonační komory (rotating detonation combustion, RDC). Tato technologie míří nad Mach 5, přičemž sekundární interpretace konceptu hovoří o rychlostech přes Mach 10, tedy řádově kolem 12 000 km/h. Oficiální materiály GE konkrétní číslo Mach 10 neuvádějí, potvrzují hypersonický režim nad Mach 5 a směřování k „vyšším rychlostem“.

Další zásadní rozdíl: SR-71 byl čistě průzkumný. Nový koncept je rámován jako víceúčelová platforma, tedy zpravodajský průzkum a sledování (ISR), elektronický boj i přesný úder v jednom nosiči. A s vysokou pravděpodobností bezpilotní.

Motor, který mění pravidla

Klíčem celého konceptu není drak letounu, ale pohon. GE Aerospace má za sebou sérii reálných testů, které posouvají celou věc z kategorie „firemní animace“ do kategorie „technologie v pokročilém vývoji“.

V prosinci 2023 firma provedla světově první test dvourežimového náporového motoru s rotační detonační komorou na zkušebním standu. Motor nastartoval v režimu kolem Mach 3 a přešel do hypersonického režimu nad Mach 5. V září 2025 následovaly testy dvou dalších motorů s RDC, včetně škálovaného prototypu pro vysokorychlostní letouny. A v červnu 2025 GE oznámila investice do rozšíření testovací infrastruktury pro zkoušky při ještě vyšších rychlostech.

Co dělá rotační detonační spalování tak převratným? Klasický motor spaluje palivo postupným hořením. RDC využívá detonační vlny, které se kontinuálně šíří po obvodu prstencové komory. Výsledek:

• Vyšší tah při menší velikosti a hmotnosti motoru – detonace je termodynamicky efektivnější než deflagrace.
• Lepší palivová účinnost – a tím delší dolet.
• Škálovatelnost – stejný princip lze použít pro střely i velké letouny.

GE v prezentaci z roku 2026 přímo ukazuje architekturu kombinující plynovou turbínu pro start a nízké rychlosti s dvourežimovým náporovým motorem pro hypersonický let. To je cesta k znovupoužitelnému stroji, který vzlétne, zrychlí, splní misi a vrátí se, na rozdíl od jednorázové hypersonické střely.

Proč by ho obrana těžko zastavila

Absolutní nesestřelitelnost neexistuje, ale dramaticky zkrácené reakční okno obránce je reálný problém, který řeší i NATO ve své politice integrované protivzdušné a protiraketové obrany z února 2025.

Americké ministerstvo obrany popisuje hypersonické systémy jako hrozbu, která propadá mezerou mezi klasickou protivzdušnou obranou (navrženou proti letadlům a střelám s křídly) a protiraketovou obranou (navrženou proti balistickým drahám). Hypersonický manévrující letoun neletí po předvídatelné balistické křivce, ale zároveň je mnohonásobně rychlejší než cokoliv, proti čemu jsou optimalizovány systémy typu Patriot nebo NASAMS.

Konkrétní přepočet: při rychlosti Mach 10 by stroj překonal vzdálenost z východního pobřeží USA do střední Evropy (zhruba 6 500 kilometrů) za něco přes třicet minut čistého letu. Pro obranu to znamená extrémně málo času na detekci, identifikaci, politické rozhodnutí, přidělení prostředků a samotný zásah. A pokud stroj navíc manévruje, predikce jeho dráhy se stává mimořádně obtížnou.

Ruské ani čínské protivzdušné systémy zatím nemají veřejně doložené schopnosti proti manévrujícímu znovupoužitelnému letounu této třídy. Kolem čínského systému HQ-29, který má údajně cílit na hypersonické hrozby, existuje vysoká míra netransparentnosti a žádný veřejně ověřitelný záznam o testu proti takovému cíli.

Kde stojí konkurence

Americký koncept nevzniká ve vzduchoprázdnu. Čína provozuje dron WZ-8, který bývá označován za „hypersonický průzkumný bezpilotník“. Podle dostupných odhadů jde ale spíše o nadzvukový raketový dron vypouštěný z bombardéru H-6, dosahující rychlosti kolem Mach 3 ve výšce přibližně 30 kilometrů. Jeho role je průzkum a vyhodnocování škod po útoku, ne úder. Oproti konceptu GE je to jiná liga: jednorázovější, pomalejší, jednoúčelový.

Na evropské straně reaguje jak NATO, tak Evropská unie. Aliance v roce 2025 přijala novou politiku integrované protivzdušné a protiraketové obrany výslovně zahrnující hypersonické hrozby a buduje vícevrstvou obranu na východním křídle včetně programu Eastern Sentry. Evropská komise v rámci Evropského obranného fondu vyčlenila prostředky na obranu proti hypersonickým klouzavým hlavicím a v roce 2025 vybrala projekt AETHER zaměřený na pohon a tepelný management pro budoucí vysokorychlostní systémy.

Co z toho reálně existuje, a co zatím ne

Podle nás je nejdůležitější rozlišit, co GE Aerospace skutečně má, a co je zatím projekce do budoucna.

Potvrzeno:

• Úspěšné testy motorů DMRJ/RDC (2023, 2025)
• Investice do hypersonické testovací infrastruktury
• Spolupráce s Lockheed Martin na technologiích náporových motorů
• Firemní plán směřující k integrovaným vysokorychlostním pohonným řešením
• Veřejně prezentovaný koncept víceúčelové platformy

Nepotvrzeno:

• Konkrétní produkční letoun
• Přesná rychlost Mach 10+
• Termín prvního letu nebo operačního nasazení
• Pilotovaná vs. bezpilotní varianta

Ministerstvo obrany USA u znovupoužitelných hypersonických systémů hovořilo o cíli v raných až středních třicátých letech. NASA svůj projekt Hypersonic Technology, který mířil na „rutinní, znovupoužitelný hypersonický let s atmosférickým pohonem“, už formálně ukončila, ale technologická linie pokračuje právě v průmyslu.

Pokud z této technologie jednou vznikne operační stroj, největší změna nebude v samotné rychlosti. Bude v tom, že poprvé spojí průzkum, elektronický boj a přesný úder do jedné znovupoužitelné platformy s reakčním oknem, na které dnešní obrana jednoduše není stavěná.

Článek Unikl koncept letounu rychlého Mach 10+. Nástupce SR-71 by mohl bombardovat i špehovat a nikdo by ho nestihl zastavit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně NASA ukázala, a co ne

Důležité je říct rovnou: NASA nepředstavila hotový letoun. Neodhalila prototyp, nezveřejnila technické parametry a nepotvrdila ani průmyslového partnera. Na slidu se objevil čelní, lehce podhledový pohled na stroj s široce splývavým trupem, dlouhým nosovým profilem a ostře tvarovanými přechody mezi trupem a křídlem. Právě tato geometrie, takzvané „chines“ a celkový mečovitý dojem, okamžitě evokuje SR-71.

Jenže při bližším pohledu jsou rozdíly patrné. Silueta působí z čelního pohledu širší a objemnější než štíhlý Blackbird. Může to naznačovat jiné uspořádání motorů, větší vnitřní objem pro palivo či senzory, případně tvarování zohledňující nízkou radarovou odrazivost. Servery The War Zone i The Aviationist se shodují, že render je záměrně nejasný; NASA chce naznačit směr, ne odhalit program.

Po prezentaci agentura pro The War Zone dodala oficiální vyjádření, v němž potvrdila ambici vyvíjet technologie umožňující létat „výše, dále a rychleji, než jsme létali za poslední dekády“. To je klíčová věta. Není to pódiová nadsázka, ale následné písemné potvrzení kurzu.

Proč se všichni dívají na SR-71

Lockheed SR-71A Blackbird zůstává v americké letecké paměti etalonem pro kombinaci rychlosti a výšky. Podle National Museum of the U.S. Air Force dosáhl rekordní rychlosti 3 529 km/h (přes Mach 3,2) a výšky 25 929 metrů. Poháněly ho dva motory Pratt & Whitney J58, každý s tahem přes 144 kN, a jeho titanový drak zvládal teploty přesahující 300 °C. Vyřazen byl v roce 1998, oficiálně kvůli vysokým provozním nákladům, reálně i proto, že satelity a bezpilotní systémy převzaly část jeho průzkumné role. NASA sama provozovala Blackbirdy pro výzkum až do roku 1999.

Od té doby Amerika veřejně neukázala pilotovaný atmosférický stroj v této výkonové třídě. Současný vlajkový X-plane agentury, tichý nadzvukový demonstrátor X-59 QueSST, teprve v červnu 2026 dosáhl rychlosti Mach 1,4 a výšky necelých 17 000 metrů. To je úctyhodný inženýrský počin v oblasti potlačení sonického třesku, ale výkonově jde o zcela jinou ligu.

Pro kontext: historický raketový X-15 ze šedesátých let dosáhl Mach 6,7 a výšky přes 108 000 metrů, ovšem šlo o stroj vypouštěný z bombardéru B-52, nikoliv o letoun schopný samostatného vzletu a přistání. Pokud NASA skutečně míří k něčemu „rychlejšímu a výše než za poslední dekády“, musí překonat propastný rozdíl mezi dnešním X-59 a historickými rekordy.

Stín SR-72 a otázka pohonu

Nejbližší veřejně známou analogií k ukázané siluetě je koncept SR-72, který Lockheed Martin Skunk Works poprvé představil v roce 2013 na stránkách Aviation Week. Šlo o hypersonický nástupce Blackbirdu s cílovou rychlostí kolem Mach 6, schopný konvenčního vzletu i přistání, poháněný kombinací turbínového a scramjetového motoru.

Přímé spojení mezi siluetou z All-In Summitu a programem SR-72 ale veřejně potvrzené není. Isaacman nezmínil Lockheed, nezmínil SR-72 a nezmínil scramjet. Bezpečné je říct jen to, že silueta připomíná rodovou linii Blackbird/SR-72, a že právě kombinovaný pohon (turbína plus vysokorychlostní motor) je technologický oříšek, na kterém americký průmysl pracuje už přes dekádu.

Paralelně s NASA tlačí americká armáda a námořnictvo vlastní hypersonickou linii. V březnu 2026 úspěšně otestovaly společnou hypersonickou střelu dosahující rychlostí přes Mach 5. Jde ale o zbraňový systém, ne o znovupoužitelný letoun, a právě v tom je rozdíl. NASA mluví o stroji, který vzlétne, poletí a přistane. To je inženýrsky nesrovnatelně náročnější.

Civilní výzkum, nebo vojenský program v přestrojení?

Isaacman na pódiu zdůraznil, že NASA historicky přispívala i do vojenských průlomů, od aerodynamiky stíhaček po tepelné štíty raketoplánů. V květnové interní direktivě, zveřejněné na webu NASA, pak otevřeně píše, že další X-planes mají podporovat budoucí civilní, komerční i národně-bezpečnostní požadavky. Slovo „national security“ v oficiálním dokumentu NASA není náhoda.

Znamená to, že jde o maskovaný vojenský program? Tvrdý důkaz pro takový závěr chybí. Spíš to vypadá na klasický dual-use přístup: NASA vyvine technologii, otestuje ji ve veřejném výzkumném rámci a výsledky pak mohou využít i Pentagon a obranný průmysl. Ostatně přesně tak to fungovalo u X-15 v šedesátých letech i u samotného SR-71.

Otázka, zda je to reakce na čínské a ruské hypersonické programy, se nabízí, ale Isaacman ji na pódiu neotevřel. Rámoval celou věc jako návrat NASA k odvážnějšímu letovému výzkumu a budování inženýrského talentu. Strategický kontext soutěže velmocí v hypersonických technologiích je nicméně nepřehlédnutelný, a podle nás je jedním z motorů, proč Washington dává NASA v této oblasti zelenější světlo.

Kdy by mohl neznámý stroj vzlétnout

Veřejný harmonogram pro konkrétní siluetu neexistuje. Orientační bod nabízí dubnová výzva NASA z roku 2026, která žádala návrhy X-planes schopné dozrát do prvního letu během tří let. Pokud ukázaný stroj spadá do této linie (a to není potvrzeno), optimistický odhad prvního letu by mířil někam k roku 2029.

Moderní protiletadlové systémy jako ruský S-500 (s deklarovaným dosahem přes 600 km a schopností zasáhnout cíle v blízkém vesmíru) nebo čínský HQ-19 přitom ukazují, že ani extrémní rychlost a výška nezaručují absolutní nedotknutelnost. Pentagon v květnu 2023 potvrdil, že ukrajinský systém Patriot sestřelil ruskou hypersonickou střelu Kinžal letící rychlostí kolem Mach 10. Budoucí vysokorychlostní letoun by tedy musel spoléhat nejen na rychlost a výšku, ale i na nízkou radarovou odrazivost a elektronická protiopatření.

Jedna silueta na konferenčním slidu ještě nedělá letoun. Ale dělá signál, a ten je v tomto případě neobvykle hlasitý. NASA pod Isaacmanovým vedením veřejně říká, že éra opatrných podzvukových demonstrátorů končí a přichází doba, kdy americký experimentální letoun znovu prolétne hranicemi, které zůstávaly nedotčené od dob Blackbirdu.

Článek NASA ukázala siluetu záhadného letounu, připomíná SR-71. Má létat rychleji a výše než cokoliv za poslední dekády se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejdelší letecké trasy za pouhé 2 hodiny

K vlastnímu letounu dosahujícímu hypersonické rychlosti má Čína v současnosti ještě daleko, ale její konstruktéři se o něj pokouší. TheSun uvádí, že mají v plánu vyvinout dopravní letadlo dosahující rychlosti Mach 6, což je trojnásobek maximální rychlosti Concordu a téměř dvojnásobek rychlosti nejrychlejšího letounu světa v sériové výrobě, tedy Lockheed SR-71 Blackbird. I nejdelší letecké trasy by pak bylo možné zdolat asi za 2 hodiny.

Entdecke die neuesten Fortschritte im chinesischen Hyperschallflugzeug-Programm mit dem Nanqiang No. 1 und dem innovativen MUTTER-Triebwerk! #Hyperschall #Flugzeugtechnologie https://t.co/cjiW5hsVsv pic.twitter.com/YjjqQBlJqF

— qqdo (@qqdo_de) September 3, 2024

Čínští konstruktéři dokončili zatím jenom počáteční testování malého prototypu letadla Nanqiang No 1, jehož hmotnost je 500 kg, uvádí EurAsianTimes s tím, že podle všeho se jednalo o testy v aerodynamickém tunelu; zkušební testy, pravděpodobně již ve vzduchu, by se mohly uskutečnit v roce 2025. Letadlo má být nicméně hotové o 10 let později. Zda tomu tak bude, je otázkou, jelikož hypersonická rychlost s sebou přináší řadu technických problému – od pohonu přes teplo až třeba namáhání draku. A neznámou je také cena takových letů.

Model motoru již údajně funguje

Čínský letoun má využívat speciální motor sestávající ze tří různých technologií – kombinovat by měl součásti turbínového, náporového a raketového motoru. Jeho konstrukce je tajná, ale počítačové modelování údajně ukazuje, že by měl být schopen rychlosti Mach 6 dosáhnout. K opravdu funkčnímu letounu je však ještě daleko a nikdo ani neví, jakou by měl kapacitu a zda by byl nasazen na klasické linky nebo jenom ty exkluzivní pro bohaté.

I jinde ve světě se konstruktéři o letouny pohybující se hypersonickou rychlostí snaží, a to dlouhé roky, ale stále jsou daleko. AviationWeek uvádí, že americká DARPA uvažuje o konstrukci hypersonického bombardéru, kdežto Lockheed Martin by zase rád vyrobil nástupce letounu SR-71. Tentokrát by se mělo jednat o hypersonický dron k doprovodu pilotovaných letounů i samostatným operacím, uvádí Wikipedia, označovaný SR-72 Son of Blackbird.

14násobek rychlosti zvuku: ke skutečným zbraním budoucnosti jsou nejblíže Číňané, kteří stvořili nemožné – hypersonický generátor

Dopravní letadlo s Mach 5+ chce postavit také americká společnost Hermeus, ale i u ní si ještě musíme počkat. Jestli se podaří takové pohony i letouny vyvinout, budou o ně jistě mít zájem i armády jednotlivých zemí, jelikož by jim dávaly obrovské možnosti – například by mohly udeřit několikrát rychleji, i když na delší vzdálenosti by to nejspíše vzhledem k menším nádržím (oproti těm v dopravních letadlech) nebylo.

Článek Čína vyvíjí hypersonické letadlo 3krát rychlejší než Concord. Model motoru již údajně funguje, létání by netrvalo déle než 2 hodiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyšší rychlost chce více paliva; o dost více

Jedním z mnoha problému hypersonické rychlosti je, že je pro její dosažení zapotřebí mnoho energie, což znamená velkou spotřebu paliva. Hypersonicky letící střely – nebo spíše v budoucnu letadla – by tak byla omezena velikostí palivových nádrží, i když nejen jimi, a měla by relativně krátký dosah. Ve srovnání s tradičními motory má však duální nebo také dvourežimový náporový motor generovat větší energii z výrazně menšího množství paliva, uvádí TheDefensePost.

iZdroj fotografie: Pxhere

Technologie duálního náporového motoru společnosti GE Aerospace umožňuje ve srovnání s předchozími demonstrátory hypersonické technologie trojnásobný nárůst proudění vzduchu, uvádí Defence-Blog. Jak toho bylo dosaženo, je samozřejmě konstrukční tajemství a bude to vyžadovat celou škálu testů. Ale pokud vše dopadne dobře, může být motor pravděpodobně jednou z revolucí v oblasti letectví pro příští desetiletí.

Technologie by posunula letadla i střely

Společnost GE Aerospace na internetových stránkách uvádí, že by její motor mohl být používaný víceúčelovými letadly a umožnit jim větší dolet za vysokých rychlostí. Nejspíše má v první fázi na mysli vojenská letadla, neboť ta jsou na podobných technologiích postavena – využití motoru si však lze představit i při konstrukci řízených střel, a do budoucna také v oblasti dopravního letectva – mnozí konstruktéři sní o alespoň nadzvukových dopravních letadlech.

14násobek rychlosti zvuku: ke skutečným zbraním budoucnosti jsou nejblíže Číňané, kteří stvořili nemožné – hypersonický generátor

Byla by ovšem chyba se domnívat, že jenom díky úspěšné konstrukci motoru by začala letadla najednou létat vysokými nadzvukovými nebo dokonce hypersonickými rychlostmi. Motor je totiž jenom jednou z podmínek, neboť vysoké rychlosti vyžadují vyřešit i další problémy. Třeba nejrychlejší vyráběný letoun historie, Lockheed SR-71 Blackbird, měl kvůli teplu vznikajícím při letu rychlostí až Mach 3,3 trup z velké části z drahého titanu, uvádí Wikipedia. Ale použít extrémně drahé materiály u běžných letadel by bylo ekonomicky nesmyslné.

Článek Budoucnost je (snad) na dosah: hypersonický dvourežimový motor by mohl umožnit vysokorychlostní lety i zbraně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

První dron vlastně vůbec nevzlétne

Společnost Hermeus v současné době staví první prototyp zmíněného dronu, a ve své tiskové zprávě tvrdí, že tento model nazývaný Mk0 ale určitě nebude tím, kdo rychlostní rekord překoná, a co víc, nejspíše by se vůbec neměl objevit na obloze. Sloužit by měl pouze k testům na zemi, a to například k odzkoušení dálkového ovládání, ale i k testování hydrauliky, elektroniky, pohonu a dalších systémů. Obsluha se pak zároveň bude učit dron ovládat.

iZdroj fotografie: Hermeus

V plánu je pak stavba dalších tří dronů, u nichž by chtěla společnost postupovat krok za krokem. Podle zveřejněných informací by měl model Mk1 sloužit k testování startu a přistání a odzkoušení vyšších rychlostí; další, tedy Mk2, by měl dosáhnout rychlosti do Mach 3, a teprve až další model by pravděpodobně překonal rychlostní rekord, přičemž cílem je cestovní rychlost Mach 5 u letounu Halcyon, tedy asi 5krát vyšší než u běžných komerčních letadel. Žádnou časovou osu ale společnost nezveřejnila, není tedy jasné, kdy má tento očekávaný krok v plánu.

Hypersonické letadlo pro 20 cestujících

Dron Quarterhorse by měl být zhruba 12 metrů dlouhý, což je kupříkladu velikost malých bojových letadel. Podle Defence-Blog by ho měl pohánět motor postavený na základě J-85 od společnosti General Electric, tedy stejný, jaký je osazen třeba v proudovém cvičném letounu Northrop T-38 Talon. V Quarterhorse bude však pouze jednou částí motoru s takzvaným kombinovaným cyklem. Hermesus plánuje v dalších krocích dron nazývaný Darkhorse, a posledním střípkem má být hypersonické dopravní letadlo Halcyon pro 20 cestujících.

Letoun SR-71 Blackbird je dosud nejrychlejším strojem na světě. Více než 20 let po svém vyřazení ze služby

Darkhorse a Halcyon již mají být poháněny motorem s kombinovaným cyklem Chimera II, který je postaven na základě motoru Pratt & Whitney F-100 používaném třeba v bojových letounech General Dynamics F-16 Fighting Falcon. Že nejde jen o další utopii dokazují i kontrakty s americkým letectvem a dalšími vládními agenturami; výsledky výzkumu firmy Hermeus by mohly sloužit také ke konstrukci superrychlých dronů pro vojenské využití. Bude ale samozřejmě záležet na tom, zda se jí podaří vyřešit všechny technické problémy.

Článek Létání neuvěřitelnou rychlostí Mach 5+ má vstoupit jak do armády, tak do civilní přepravy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Fotografie ukazuje stroj podobný filmovému

Americký zbrojní gigant využil v březnu 2023 popularitu filmu Top Gun: Maverick, v němž vystupuje fiktivní letoun Darkstar. Ačkoliv ve skutečnosti neexistuje, na jeho detailech se podíleli právě technici z Lockheed Martin, konkrétně z divize Skunk Works, zabývající se pokročilými projekty. Jedna ze zveřejněných fotografii představuje letoun velmi podobný právě tomu filmovému, což vyvolává spekulace, o jaký stroj se vlastně jedná a kdo za ním stojí.

Pravdou je, že již zhruba od roku 2007 prosakují na veřejnost informace, že se americká firma pokouší vyvinout hypersonický stroj označovaný jako SR-72. Nemělo by se ale jednat o klasické letadlo, nýbrž o hypersonický dron. Poháněn by měl být náporovým proudovým motorem typu Scramjet a dosahovat tak rychlosti Mach 6. Například v roce 2018 představitelé firmy tvrdili, že by mohl stroj vzlétnout kolem roku 2025, přičemž do výzbroje se dostat o pět let později.

Pokud by existoval dron, může být i letadlo

Dle některých odborníků ale na fotografii není prototyp SR-72 (ačkoliv to nelze zcela vyloučit). Domnívají se, že jde spíše o demonstrátor technologií, který se může nakonec od výsledného stroje velmi odlišovat, ačkoliv mohou mít některé prvky společné. A pokud takový demonstrátor existuje, znamenalo by to, že hypersonické stroje opravdu nemusí být zase tak vzdálenou budoucností. Kdyby totiž bylo možné postavit hypersonický dron, nebránilo by potom nic výrobě hypersonického pilotovaného letadla.

Kdyby ano, bylo by nejspíše velmi obtížně zranitelné současnými systémy protivzdušné obrany, což naznačuje i hrozba představovaná hypersonickými střelami nebo kluzáky, proti nimž ale Spojené státy americké staví vesmírnou síť satelitů s cílem vidět po celé Zemi; doslova. Na druhou stranu není taková konstrukce vůbec jednoduchá.

Potřeba je vyřešit nejenom pohon, ale také se vypořádat s extrémním zahříváním, k němuž při hypersonických rychlostech dochází. Díky tomu například vůbec nemusí fungovat radary umísťované v přídi letounu, ale zdaleka nejde o jediný problém. Nejrychlejším bojovým letounem současnosti je potom ruský Mikoyan MiG-31 Foxhound, který dosahuje rychlosti Mach 2,83.

Článek Jak by mohl vypadat nástupce legendárního letounu SR-71 aktuálně napovídá jediná fotografie. Hypersonické letouny mohou být blízko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.