Obrněnci v Top Gear: Marauder vs Hummer

A nejen v odborných kruzích, svých pět minut slávy si Marauder užil také v televizi. To když účinkoval ve známé britské show Top Gear. Tady se utkal s Hummerem H3 o titul „nejdrsnějšího auta na světě“ a zvládl to znamenitě, na rozdíl od svého soupeře přežil i výbuch trhaviny pod podvozkem a z místa exploze s lehkým poškozením odjel, zatímco Hummer byl poškozen vážně a po výbuchu zůstal zcela nepojízdný. Nicméně Marauder je samozřejmě jiným typem obrněnce než Hummer.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Pozemní technika

K čemu jsou AČR tři různé platformy obrněnců?

23. srpna 2020

Bezpečí posádky především

Jak už ale z předchozích řádků vyplývá, Marauder je zkonstruován tak, aby své posádce i případným pasažérům mohl garantovat maximální bezpečí v případě najetí na minu nebo raketového útoku. To zajišťují i takové maličkosti, jako jsou bezpečnostní sedadla se stabilizačními prvky, které se aktivují v případě, že je vůz vystaven explozi. Té se brání především dvojitou samonosnou opancéřovanou karosérií, která ma certifikovanou odolnost 3. úrovně standardu STANAG 4569.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Až 120 km/hod

I když Marauder není se svými 15 tunami žádný drobek, s vhodnými pneumatikami dokáže jet po silnici až 120 km/h. Tuhle rychlost svedou obě dvě jeho varianty – s pohonem 4×4 i 6×6. Dojezd bez dotankování je přibližně 700 kilometrů. Pokud jde o výzbroj, Marauder nabízí pestrou škálu možností, obvykle bývá vybaven samopaly střední ráže, případně odpalovači samonaváděcích raket. Může však působit také jako průzkumné vozidlo se senzory a naváděcími systémy. Pokud je využíván pro transport nákladu a vybavení, uveze 6 tun.

Vysoká variabilita

Moderní ozbrojené konflikty jen zdůraznily nutnost adaptability a variability všech vojenských vozidel, neboť jednotlivé armády dnes mohou v rámci misí OSN či NATO zasahovat prakticky po celém světě a ve všech myslitelných podmínkách. Marauder je původně koncipován s přihlédnutím k charakteristikám afrických savan, je však možné přizpůsobit ho jiným podmínkám. I proto je zařazen do výzbroje zhruba tuctu států, mezi něž patří například:

• Alžírsko
• Ázerbájdžán
• Jordánsko
• Kazachstán
• Singapur

Článek Paramount Marauder: Obrněný transportér z Jihoafrické republiky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

• Maximální výška letu: 6 000 m
• Maximální rychlost: 150 km/h
• Garantovaná délka letu: 16 hodin
• Nejvyšší možná hmotnost dalšího vybavení: 100 kg

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Pilot a dva operátoři

Od ostatních strojů stejné kategorie se Seeker 400 odlišuje jednou zvláštností. Kromě pilota, který stroj ovládá ze základny, potřebuje ještě dva operátory. Ti se starají o senzory, které má Seeker 400 už v základní výbavě – kamery s vysokým přiblížením, infračervené záznamové zařízení, kamery pro noční vidění, laserový přísvit a další zařízení k zaměření cíle a navádění řízených střel.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Bojové využití

Jak vyplývá z předcházejících řádků, Seeker 400 nepatří k těm nejdokonalejším letadlům ve své třídě. Přesto se najde několik oblastí, v nichž vyniká. Jde zejména o jeho výdrž – 16 hodin ve vzduchu se sto kilogramy výbavy výdrží málokterý stroj. Díky vysoké nosnosti pak může být Seeker 400 vybaven citlivějšími senzory než jiná letadla a při letu v šesti kilometrech nad zemí má díky tomu pozorovací rádius až 250 kilometrů.

Operátoři ovládající senzory stroje mohou zároveň navigovat neřízené střely na cíl, který Seeker 400 zaměří. To vše dělá ze Seekeru skvělého pozorovatele, který neriskuje životy posádky a pomáhá kontrolovat rozsáhlé členité území, o čemž svědčí i jeho již zmíněné úspěšné nasazování v boji proti pytlákům a dalším škůdcům. V armádní verzi pak Seeker 400 nabízí rozšíření, která civilní správci parků nepoužívají.

Článek Seeker 400 UAS: bezpilotní letoun z Jihoafrické republiky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

• 140 vojáků britské armády
• 11 příslušníků civilního vojska
• 100 jezdců domorodé kavalerie; ta se ovšem do bitvy prakticky nezapojila a uprchla

Překvapivý útok

Předem je třeba říci, že Britové nepokládali jižní Afriku za tak důležité území, aby na něm riskovali životy svých nejlepších mužů. A tak nebyli vůbec připraveni na eventualitu, že Zuluové úspěšně u hory Isandlwana přepadnou dvě britské jednotky, a i díky drtivé převaze deset ku jednomu zvítězí. Část vítězných domorodců se pak přesunula k Rorke’s Drift, kde druhý den bez větších okolků Afričané rovnou zaútočili.

Velící důstojník pryč, posily na cestě

Rorke’s Drift byl ve skutečnosti misií a nemocnicí, a tak byl velmi slabě opevněn. V době útoku v něm navíc chyběl velící důstojník, který se vypravil urychlit přesun setnin určených k obraně misie. Situace tak pro Brity, vedené dvěma nepříliš schopnými poddůstojníky, vojenským lékařem a jedním civilistou nebyla nikterak příznivá.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Pytle s kukuřicí i ohrada pro dobytek

Při hektické stavbě obranných pozic Britové využili vše, co bylo po ruce. Sami se nakonec opevnili v ohradě pro dobytek, další obranné linie tvořily pytle s kukuřicí. Obranné stanoviště vzniklo také z misijní nemocnice a dalších budov. Bitva samotná pak trvala celé odpoledne až do večera a Britové při ní vystříleli téměř všechnu munici. Tisícům Zuluů se však ubránili s minimálními ztrátami, padlo jich jen 17. Velká část obránců za svou účast získala čestný řád či jiné pocty.

Článek Bitva o Rorke‘s Drift: Tisíce Zuluů proti hrstce Britů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.