Na zemi je americké letectvo hodně zranitelné

Boeing E-3 Sentry AWACS je létající velitelské středisko s charakteristickým rotujícím radarem na hřbetě. Na Blízkém východě představuje pro Američany „boží oko“, které vidí stovky kilometrů hluboko do íránského vnitrozemí a v podstatě se před ním nelze skrýt. V reálném čase tak umí sledovat starty balistických raket, pohyb dronů i lodí v Perském zálivu, a dává spojencům obrovský informační náskok před jakýmkoliv útokem, potvrzuje Wikipedia.

Dobytí nepravděpodobné, přesto Rusové zkouší „pás pevností“ prorazit. Ztráty stoupají do extrému. Ukrajinci je kosí po tisících

Operuje přitom ve výškách kolem 9 000 až 12 500 metrů, což mu zajišťuje maximální dosah radaru bez omezení terénem. Jelikož se pohybuje hluboko ve vlastním vzdušném prostoru a pod ochranou pozemní protivzdušné obrany, event. i eskortou stíhaček, je extrémně těžké ho zničit, a dokud je ve vzduchu, Írán ho prakticky nemá jak ohrozit. Navíc disponuje výkonnými rušičkami a včasným varováním, takže jakoukoliv hrozbu zachytí dříve, než se přiblíží.

Photos have surfaced showing extensive damage to US Air Force E-3 Sentry #AE11EA 81-0005 following the drone and missile attack at Prince Sultan Air Base yesterday that also damaged several KC-135s. https://t.co/tD1WtURaiN pic.twitter.com/ZiWBkqLrJK

— TheIntelFrog (@TheIntelFrog) March 29, 2026

Ale přesto se ho Íránu zničit podařilo. Zahájil totiž 27. března 2026 kombinovaný raketový a dronový útok na leteckou základnu Prince Sultan v Saúdské Arábii, při němž ho trefil. Odnést to pak mělo i několik dalších letadel včetně tankovacích, a též bylo zraněno 10 příslušníků ozbrojených sil, uvádí Air&SpaceForces s odvoláním na vlastní dobře obeznámené zdroje.

Původní hodnota Boeing E-3 Sentry byla 270 milionů dolarů, tedy asi 5,755 miliard korun, uvádí americké letectvo, což je sama o sobě velká ztráta. Aktuálně je, navíc po řadě modernizací, odhadována na více než dvojnásobek. Je však o to horší, že letoun nelze nahradit stejným, jelikož byla jeho výroba v roce 1992 ukončena. Z necelých 70 vyrobených jich Amerika provozuje, resp. provozovala, 16, z čehož je 6 umístěno na Blízkém východě.

Satelitní snímek: 4. největší rafinerie v Rusku v plamenech. Ukrajinci přeletěli Putinovi nad hlavou a rozpoutali peklo

Neznamená to nicméně, že by letectvo kvůli této ztrátě přišlo o schopnost pozorovat nepřítele z velké vzdálenosti. Má totiž nástupce v podobě Boeing E-7A Wedgetail, ačkoliv objednalo teprve dvě letadla, přičemž 26 dalších v roce 2025 zrušilo, aby pokračovalo ve vývoji, uvádí Wikipedia s tím, že jiné země už ho provozují, a další ho mají objednané.

Tentokrát fotografie potvrzují, že je zničení letounu pravda. Na rozdíl od údajného sestřelení bombardéru B-2 Spirit nebo již v roce 2025 oznámeného sestřelení F-35, což se Íránci pokusili nafingovat pomocí umělé inteligence. Bylo však jasné, že si vymýšlí a pravda to není.

Článek Trump zuří, Írán ho šeredně vytrestal. Zničil americkému letectvu „boží oko“ za 5,7 miliard. Nové už vyrobit nepůjde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Továrna Berijev zřejmě utrpěla jenom malé škody

Berijev A-50 je letoun včasné výstrahy a řízení (AEW&C), tedy de facto létající středisko velení a řízení, které získává informace pomocí výkonného radaru a další elektroniky, přičemž poskytuje možnost dohledu a kontroly vzdušného prostoru. Získané informace mohou být využity k navádění protivzdušné obrany na cíle a řízení vojenských operací, uvádí Wikipedia.

Rusům dochází závažnost situace na Ukrajině a hrají o čas, na ztráty už nehledí vůbec. Postupují nejrychleji za 2 roky

K jeho zařazení do služby došlo již v roce 1985 a výroba skončila roku 1992. Do té doby vzniklo jenom kolem 40 kusů, takže jde o relativně vzácný letoun. V průběhu však docházelo k jeho modernizaci, aby dokázal reagovat na současné hrozby. To zahrnuje třeba radarový varovný a naváděcí systém Šmel-M schopný sledovat současně 50 až 60 cílů.

Vy vylepšené verzi jich je údajně až 150, ale Armádní Zpravodaj to bere s rezervou, jelikož jde o ruské tvrzení, které může být tradičně nadsazené. Zvládat má cíle velikosti stíhačky letící v malé výšce do vzdálenosti 200 až 400 km, cíle velikosti stíhačky letící ve vysoké nadmořské výšce do vzdálenosti 300 až 600 km, a hladinové cíle do vzdálenosti 400 km. Současně na ně přitom umí navádět 10 až 12 stíhacích letounů a sám má dolet až 6 400 km.

Nepoučitelní Rusové opět „chránili“ stíhačky pneumatikami. Nebylo to nic platné, o nejméně čtyři Su-34 přišli

Ukrajinci přitom měli zasáhnout továrnu v Taganrogu, který se nachází v ruské Rostovské oblasti východně od ukrajinských hranic u Azovského moře. K incidentu došlo 11. července 2025 s tím, že ruská PVO sestřelila ukrajinský dron, jehož trosky dopadly do závodu. Není však jasné, zda došlo alespoň k požáru, ale na místě zasahovaly záchranné složky. K omezení vývoje ani modernizace tak nejspíše nedošlo, nebo jenom dočasně.

Článek Ukrajinci zasáhli jedinou ruskou továrnu na letouny včasné výstrahy Berijev A-50. Vzniklo jich pouhých 40, lepší Rusko nemá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Upravený business letoun vidí až na 650 km

Švédský letoun GlobalEye lze v mnoha ohledech označit za unikátní stroj. Podobná letadla totiž většinou používají upravený typ větší transportní či dopravní varianty, ale konstruktéři ze Švédska zvolili menší business jet Bombardier Global 6000/6500, uvádí Wikipedia. Je samozřejmě významně upravený, kdy má třeba zesílenou konstrukci, ale hlavně instalované radary a další detekční přístroje pro zachycení vzdušných, námořních i pozemních cílů.

iZdroj fotografie: Saab

Jeho hlavním radarem je asi tunu těžký Erieye ER namontovaný na vrchní části trupu, díky němuž a dalším přístrojům vidí daleko, i když i Saab na svých stránkách poskytuje o dosahu různé typy informací. Armádní Zpravodaj dohledal třeba tvrzení, že je větší než 650 kilometrů, ale že z výšky 10 660 metrů zároveň vidí na vzdálenost přesahující 458 kilometrů, zatímco pozemní cíle na 152 kilometrů. Je ale jisté, že přesné schopnosti jsou klasifikované.

GlobalEye je skoro nemožné zničit

Dlouhý dosahu senzorů vidí letoun z domácího vzdušného prostoru hluboko na území nepřítele – v případě Evropy je jím potencionálně Rusko – a je de facto nezničitelný. Stíhací letouny totiž odhalí dříve, než bude v dosahu jejich zbraní, a drží se pod ochranným deštníkem vlastní protivzdušné obrany. Zrovna Rusko by ho mohlo teoreticky ohrozit systémem S-400, ale Wikipedia uvádí, že mají jeho střely max. dolet 380 kilometrů. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že to je teoretická hodnota, v praxi dochází k sestřelům na výrazně kratší vzdálenosti.

Ruský AWACS letoun Berijev A-50 Titan je schopen detekovat cíle až do vzdálenosti 500 km. Proti HIMARS se zdá bezmocný

GlobalEye se navíc může i bránit, resp. dokáže přilétající střely detekovat a použít proti nim plevy nebo světlice. Ve vzduchu může pak operovat až 11 hodin a na jeho palubě je místo pro 5 operátorů, ale zvládá fungovat i bez nich a data přenášet jinam. I proto letoun oceňují i v zahraničí, kdy se ocitl třeba ve výzbroji Spojených arabských emirátů.

Článek Švédská letadla GlobalEye jsou pro Rusko značnou hrozbou. Vyšpehují ho až na 650 km a obranu má proti nim víceméně nulovou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výzvědná mise, při níž je doprovod nezbytný

Informací je k dispozici jenom málo a lze v podstatě vycházet pouze z toho, co zaznamenala zmíněná služba ItaMilRadar. Mise se účastnil tanker Airbus A330 MRTT a Boeing E-3CF, který Wikipedia popisuje jako letoun včasné výstrahy a řízení (běžně známý jako AWACS) jehož pulzní Dopplerův radar má dosah více než 400 km při zjišťování nízko letících cílů, ale v režimu „za obzorem“ vidí cíle na vzdálenost 650 km, jsou-li ve střední a vyšší letové hladině.

Rusové překročili hranice Ukrajiny ze severu, snaží se přesunout boje mimo Kurskou oblast. Ale do jednoho padli (video)

Z Černého moře tak dohlédne daleko za ruské hranice, přičemž se protistrana pochopitelně snaží zabránit jeho přílišnému přibližování. Z tohoto důvodu byly také letouny v doprovodu dvou stíhaček Dassault Rafale B, což je dvoumístná verze francouzského letectva určená hlavně pro průzkumné a bombardovací mise, vysvětluje Wikipedia, přičemž Válka v Zálivu ukázala, že je druhý člen posádky při plnění těchto typů bojových úkolů nenahraditelný.

Co bylo cílem mise provedené 12. března 2025 v odpoledních hodinách, není jisté, ačkoliv se Armádní Zpravodaj domnívá, že mohlo jít o monitorování situace na Krymském poloostrově a jeho blízkém okolí v souvislosti s válkou na Ukrajině. V těchto případech mimochodem často startují letouny protistrany, aby nezvané „sledující“ doprovázely.

Rusové nemlčí a zveřejňují ztráty Ukrajinců od začátku invaze do Kurské oblasti. Zdají se těžko uvěřitelné

Ne vždy to ovšem probíhá zcela standardně. Redakce Armádního Zpravodaje popisovala v únoru 2025 kuriózní případ, kdy se vydaly na podobnou misi britské letouny, z nichž dvě stíhačky Eurofighter Typhoon připravily na ruské piloty Suchojů Su-27 lest – nechaly si totiž vypnuté detekční přístroje, díky čemuž nebyly vidět, a následně je dostaly do pozice, v níž by je v případě konfliktu mohly jednoduše sestřelit – k žádné eskalaci však nedošlo.

The two aircraft, supported by a French A330MRTT and an E-3CF, operated in international airspace but also entered the (Russian) Rostov FIR. pic.twitter.com/XVe1K8Oi9y

— itamilradar (@ItaMilRadar) March 12, 2025

Článek Francie provokuje Rusko. Vyslala k jeho hranicím špionážní letoun i s bojovým doprovodem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tu-126 měl mít radar pro širou ruskou step

Plány sovětských generálů byly překvapivě logické a ekonomické. Místo drahé a složité sítě radarů chtěli nasadit letoun s radarem dlouhého dosahu, který by měl šanci přežít při případné válce déle než statické objekty. A tak začaly roku 1958 práce na jeho výstavbě a roku 1962 vzlétl první prototyp. Tupolev Tu-126, neboli výrobek „L“ (podle radaru Liana, který nesl), měl původně vzniknout na základě bombardéru Tu-95. Ukázalo se však, že ten má příliš úzký trup pro elektronické vybavení, a tak byl nakonec militarizován dopravní Tu-114.

iZdroj fotografie: amon goeths / Creative Commons / CC BY

Tu-126 (v kódu NATO Moos – mech) věru nebyl žádný drobek. Rozpětí měl 51,1 m, délku 54,1 m a výšku 15,5 m. Prázdný měl hmotnost 103 tun a maximální vzletovou 171 tun; jenom samotný kryt radaru měřil 11 metrů a vážil 12 tun. Tu-126 byl vybaven čtyřmi turbovrtulovými motory NK-12MW, každý s výkonem 11 032 kW, s protiběžnými třílistými vrtulemi. Jednalo se o vskutku výkonná „srdce“, která se však ukázala i jeho obrovským problémem.

Poloslepé oko Moskvy moc dobré nebylo 

Maximální rychlost letounu byla omezena na 790 km/h; při testech sice prototyp dosáhl rychlosti až 820 km/h, ale hrozilo narušení konstrukce. Dostup byl potom 10 700 metrů a dolet 7 000 km, ale AWACS Tupolev Tu-126 měl zároveň možnost tankovat za letu, takže byl prakticky neomezený. Původně dopravní letadlo prošlo řadou změn – křídla byla posunuta dolů, trup vybaven přetlakovou kabinou a rozdělen na šest sekcí. Na palubě se vedle analogového počítače objevilo i stanoviště operátorů radaru a řada rušicích zařízení.

„Metla nebes varšavského paktu“ 9K33 Osa: i přes 50 let starý sovětský protiletadlový systém je dnes vysoce efektivní

Samotný radar Liana byl vrcholem tehdejší sovětské techniky, i když měl obrovské mouchy. Jeho dosah nad pevninou byl 100 až 350 km, nad mořem dokázal zachytit loď až na 450 km. Nebyl však schopen detekovat cíle pod sebou a omezen byl i jejich velikostí – stíhačku uměl zachytit pouze na 100 km. Velkým problémem se pak ukázaly sice výkonné, ale hlučné a vibrující motory, které značně rušily a omezovaly výkon radaru. Tu-126 tak dokázal sledovat a navádět pouze na 10 cílů, a komunikace navíc nebyla vedena se stíhači přímo, ale přes velitelství.

Tupolev Tu-126 byl jako peklo na nebi

I přes popsané nedostatky se Moskva rozhodla, že bude Tu-126 létat. Jeho pravidelná služba tak začala v roce 1965 a do roku 1968 byl do služby zařazen v počtu 8 kusů. „Železné krabice“, jak jim bylo přezdíváno, se objevovaly nad Baltem a Severním ledovým oceánem, ale navštívily i Černé moře a Středomoří. Jejich hlídkování bylo nepravidelné, služba na nich byla neoblíbená a dávala se důstojníkům před odchodem do civilu. Posádku tvořilo celkem 18 letců (6 členů obsluhy a dvě směny po šesti operátorů radaru); podmínky měly jako v mučírně.

iZdroj fotografie: Public Domain

Tu-126 měl špatnou tepelnou, radiační i hlukovou izolaci, operační místnost radaru byla přímo mezi křídly. Vibrace motorů, jejich hluk a klapání analogového počítače bylo nesmírně vyčerpávající a směny se musely co dvě hodiny střídat.

Konstrukce se také nabíjela statickou energií a bylo nebezpečné se jí dotknout holou rukou. Radar nebyl dobře odstíněn, letci trpěli nemocí z radiace a padaly jim vlasy. A přesto zůstal Tu-126 ve službě 20 let. Proč? „Železná krabice“ měla dobré rušící systémy a nebyla za ní náhrada. Teprve roku 1984 byly všechny stroje vyřazeny a sešrotovány.

Článek Sovětský AWACS Tupolev Tu-126 se nepovedl: napůl slepý, nukleární mučírna a služby byly za trest. Ale přesto vydržel ve službě 20 let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Základem GlobalEye je manažerský letoun

GlobalEye je dílem švédské společnosti Saab, i když se nedá přímo říci, že jde čistě o její letadlo. Jde totiž o letoun včasného varování a řízení vybavený moderními senzory a další technikou, která je dílem rovně švédské firmy a subdodavatelů. Vlastní letoun je však kanadský – Saab používá jako jeho základ Bombardier Global 6000/6500 určený pro manažery a bohaté uživatele, uvádí Wikipedia. V přestavbě od Saabu jde ale o vojenský letoun.

iZdroj fotografie: Saab

Na rozdíl od nového JAS-39 Gripen-E je však GlobalEye rozhodně úspěšným produktem. ArmyRecognition uvádí, že si ho pro své vojenské letectvo pořídily kromě Švédska i Spojené arabské emiráty a vážně o něm uvažuje například Francie nebo Kanada. Letoun je znám svou výbornou odolností, velmi dobrým operačním dosahem, a ke všemu může snadno operovat z kratších ranvejí, což může být v mnoha případech veliká výhoda.

Radar GlobalEye dohlédne na 450 km daleko

Saab na svých stránkách uvádí, že letoun obsahuje kombinaci moderních aktivních a pasivních senzorů, díky nimž může snadno detekovat a identifikovat objekty na velké vzdálenosti ve vzduchu, na moři i na pevnině. Hlavním senzorem je asi tunový radar Erieye ER umístěný na nosníku nad trupem – jeho dosah má být 450 km. Doplňuje ho pak námořní přehledový radar Seaspray 7500E, elektrooptické a infračervené senzory, ale i další vybavení.

Satelitní snímek ukázal, jak Severní Korea posiluje – vyvíjí vlastní letoun včasné výstrahy, který mají jenom nejmodernější armády světa

Letoun vydrží kroužit ve vzduchu po dobu až 11 hodin a data nejen poskytuje, ale osádka je i zpracovává a může tak z paluby řídit různé operace. Vlastní trup letounu je oproti komerčnímu zesílen je v něm instalovaný i sebeobranný systém schopný zachytit přilétající protiletadlové střely. Obsahuje také dávkovače plev určené ke zmatení navádění takových střel, i když díky velkému dosahu radaru se bude většinou držet mimo dosah nepřítele.

Článek I když SAAB neuspěl s Gripeny, není na odpis. Má vedoucí postavení v oblasti vzdušné kontroly, kterou oceňují i přes 7 000 km daleko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrytý Il-76 s podivnými podstavci

Kvůli nesmírné uzavřenosti severokorejského režimu je velice těžké říci, co lze od jeho letounu očekávat. Jediné, z čeho lze vycházet, jsou satelitní snímky, na nichž je na letišti v Pchjongjangu vidět transportní letoun Iljušin Il-76 Candid procházející záhadnou rekonstrukcí. MilIn uvádí, že na něm mají být vidět speciální podstavce připomínající zařízení k upevnění radarových antén, a nápadně se podobají těm na sovětském, resp. ruském letounu Beriev A-50 Mainstay.

🇷🇺🇰🇵 : #BREAKING
A long-range radar detection and control aircraft based on the Il-76 military transport has been spotted in North Korea. pic.twitter.com/4sgtRy1DzJ

— OSINT Expert (@OsintExperts) August 4, 2024

Úprava letounu, který je stále ukrytý, začaly již v říjnu 2023. 38North spekuluje, že by ho mohli Severokorejci vyvíjet za pomoci odborníků z Ruska, i když nemůže být vyloučena ani Čína. Na druhou stranu je to právě Rusko, kdo v posledním zhruba roce se Severní Koreou prokazatelně spolupracuje. Získání takového letounu by jí umožnilo sledovat střely a letadla nad územím Jižní Koreje, ale třeba i trasy severokorejských raket a střel při různých testech.

I A-50 je postavený na základě Il-76

Jak přesně by mohl severokorejský letoun včasné výstrahy vypadat a co přesně dokáže, lze říci jenom obtížně. Il-76 je 46 metrů dlouhý a má rozpětí křídel 50,5 metrů, uvádí Airforce-Technology, a byl využit jako základ pro Beriev A-50. Severní Korea má mít letouny celkem tři, a pakliže by na nich opravdu pracovali ruští odborníci, teoreticky by mohly mít schopnosti ruského protějšku, i když je otázkou, zda by Rusko poskytlo všechny technologie.

Nejnovější severokorejský tank odhalený při cvičení s Čínou vypadá jako kříženec M1 Abrams a T-14 Armata. V mnohém zřejmě klame

Ruský letoun má být schopen detekovat vzdušné cíle na vzdálenost 650 km a pozemní na vzdálenost 300 km, uvádí Wikipedia. Ve vzduchu vydrží až 4 hodiny, ale má schopnost tankování za letu, takže lze jeho mise prodloužit, přičemž z něj má být možné řídit akci až 10 bojových letadel na odhalené cíle; na palubě pak slouží 15členná osádka. Ale i kdyby byly schopnosti severokorejského letounu horší, značně by armádu posílil.

Článek Satelitní snímek ukázal, jak Severní Korea posiluje – vyvíjí vlastní letoun včasné výstrahy, který mají jenom nejmodernější armády světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.