Dračí dech

Brokový náboj ráže ráže 12 je možné nabít do klasické brokovnice, jenomže místo broků tvoří jeho náplň hořčíkové pelety, které se při výstřelu vznítí. Ze zbraně tak doslova vyšlehne záblesk hořícího kovu o teplotě vyšší než 1 600 °C; dosah je zhruba 30 metrů.

Čeští speciálové mají ve výzbroji antimateriálovou pušku CheyTac. Je přesná na vzdálenost přes 2 kilometry a má na kontě světový rekord

Střely s dutou špičkou

Takové projektily jsou veskrze ničivější než ty klasické, neboť se při nárazu do těla zploští a způsobí velmi rozsáhlá poranění. I proto je jejich užívání zakázáno u vojáků, což jednotlivé armády vcelku dodržují, ale někdy je používá policie, protože většinou uvízne v těle a nemůže tak zranit nikoho dalšího. Vedle toho existují i takzvané projektily dumdum, které jsou naopak tříštivé a při nárazu do cíle se hodně deformují a způsobují masivní poškození tkáně.

Projektily z ochuzeného uranu

Ochuzený uran je vhodný k proražení pancíře, pročež je z něj také vyráběna protipancéřová munice. Ve Spojených státech vznikaly z tohoto materiálu krátkou chvíli i projektily do klasických ručních zbraní, což jim mělo umožnit prorazit pancíř s běžným střelivem neproniknutelný. Takové náboje jsou ale dnes velmi vzácné.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

577 Tyrannosaur

Speciální náboj společnosti A-Square pro pušku Hannibal je určený k okamžitému zastavení rozzuřené velké africké zvěře jako je buvol, slon nebo nosorožec. Jedná se o střelivo ráže 14,9 x 76 mm s ohromnou silou, při výstřelu se musí střelec vypořádat se silným zpětným rázem.

Macho Gaucho

Brokový náboj vycházející z tzv. řetězových střel do děl z éry plachetnic je tvořen dvěma projektily navzájem spojenými lankem až desítky centimetrů dlouhým. Při zásahu cíle dokáže toto „duo“ lidskou nebo zvířecí tkáň ve velkém rozsahu roztrhat na kusy a způsobit rozsáhlá zranění.

10 nejsilnějších zbraní, o které Rusko přišlo ve válce na Ukrajině; některé ztráty opravdu bolely a „rozprášily“ ruské sny

Jihawg Ammo

Střelivo vzniklo jako reakce na různé útoky islámských teroristů – jde o náboje, jejichž projektily obsahují produkty z prasat. Mezi muslimy jsou vepři považováni za nečisté, a hrozba zasažení takovýmto střelivem je má odradit od páchání násilí, protože by po své smrti nemuseli kvůli kontaminaci vepřem přijít do ráje. Extra silné však nejsou.

G2 Research

Jde o běžné střelivo s projektilem se speciálně zkonstruovanou špičkou, které když narazí na cíl, praskne a rozlomí se až na 9 úlomků, z nichž se obvykle každý vydá jinou cestou skrze zasažené tělo, což způsobuje velmi rozsáhlá zranění a zvyšuje šanci zasažení životně důležitých orgánů.

Článek Video: některé jsou šílené, jiné s atypickými účinky – náboje s prasečí krví proti muslimům, i z ochuzeného uranu do ručních zbraní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Náboj z mosazi nebo podobného kovu

Střelivo do ručních zbraní se většinou skládá ze 4 částí: 1) střela (též projektil), laicky nazývaná „kulka“, která už ale dnes obvykle nemívá kulatý tvar; 2) nábojnice vyrobená z mosazi nebo podobného kovu, používaná bývá i ocel; 3) hnací náplň uvnitř nábojnice (dříve ji tvořil černý střelný prach, dnes to je bezdýmný prach), která je v horní části osazena střelou; 4) zápalka sloužící k zapálení hnací náplně.

iZdroj fotografie: Uživatel Grasyl / Creative Commons / CC BY-SA

První pokusy o výrobu nábojů pochází z počátku 19. století, kdy ale střelivo nebylo příliš spolehlivé. Nábojnice byly většinou vyráběny z papíru (později i textilie a zvířecích střívek), čímž byly také náchylné k navlhnutí a následnému selhávání. Kovové se začaly objevovat až v 2. polovině 19. století. Video z ruské muničky ukazuje, jak je nutné kovovou nábojnici v několika krocích zformovat do požadovaného tvaru. Je přitom neustále kontrolována; kdyby ne, mohl by se náboj při špatných rozměrech někde zaseknout, což pro vojáka znamená velký problém.

Projektil není kulatý, ale zašpičatělý válec

Velice přesně je pak nutné vyrobit i projektil. Nejčastěji mívá podlouhlý tvar protáhlého válce zakončeného špičkou, ale může vypadat i jinak. Výhodou takového tvaru jsou skvělé aerodynamické vlastnosti nutné hlavně pro střelbu na delší vzdálenosti. Moderní střela se většinou skládá ze 2 částí – jádra a pláště. Jádro je nejčastěji olověné, ale může být použit i jiný materiál, záleží na typu střely. Druhou částí je plášť, který může být měděný, případně ze slitiny s obsahem mědi, ale používána je i ocel upravená niklováním nebo jiným materiálem.

Jako hnací náplň dříve sloužil černý střelný prach, ale ten měl řadu negativních vlastností. Nyní je to bezdýmný střelný prach, také označovaný jako kordit, vynalezený v druhé polovině 19. století. V náboji ho musí být přesné množství, což je také neustále kontrolováno, aby mělo střelivo stále stejné vlastnosti nebo zbraň nepoškodilo. Chybět nakonec nesmí zápalka, do níž udeří úderník zbraně, přičemž jsou dnes většinou používány náboje se středovým zápalem. Jakmile je střelivo dokončené, zbývá ho jenom bezpečně zabalit.

Článek Video: jak probíhá výroba nábojů, ukázala exkurze do ruské továrny. Jedná se o zdlouhavý a precizní proces se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.