Co přesně Ukrajina získala

Veřejně potvrzené minimum vypadá takto: HUR se dostala k datům o vnitřní struktuře MITT, k informacím o podřízených podnicích, které se podílejí na konstrukci, softwaru, motorech a řídicích jednotkách raketových systémů, a k seznamu téměř dvou a půl tisíce lidí s jejich rolemi v korporaci. Součástí úniku mají být i materiály k programům Start-1M (konverzní nosič pro rychlé vypouštění satelitů na nízkou oběžnou dráhu) a Tiporyad (škálovatelná vesmírná platforma s potenciálním vojenským využitím).

Co naopak veřejně potvrzeno není: kompletní technické výkresy konkrétních střel, zdrojové kódy řídicích systémů ani trajektorické tabulky. HUR detailní seznam souborů nezveřejnila, což je u zpravodajských kyberoperací standardní postup. Způsob průniku, použitý malware i délka přístupu do sítě zůstávají neveřejné. Šíře získaných dat ale naznačuje spíše hlubší a déletrvající přístup než jednorázový průnik.

Proč je MITT „srdcem“ ruských raket

Označení není nadsázka. Stačí se podívat na portfolio:

• Topol-M (RT-2PM2) – třístupňová mezikontinentální balistická raketa na tuhé palivo, délka 21,9 m, hmotnost 47,2 t, dolet přes 10 000 km. Základ ruského pozemního jaderného odstrašení.
• Jars (RS-24) – evoluční nástupce Topolu-M se třemi nezávisle naváděnými hlavicemi (MIRV), dolet kolem 10 500 km. Obě rakety sdílejí konstrukční rodinu, a tedy i vývojové zázemí v MITT.
• Iskander-M (9K720) – taktický balistický komplex s doletem 400–500 km, délka střely 7,3 m. Rusko ho trvale nasadilo i v Kaliningradu jako nástroj nátlaku na NATO a masivně ho používá proti ukrajinským městům.
• Orešnik – experimentální balistická střela střední kategorie (IRBM), kterou Pentagon popsal jako odvozeninu od RS-26 Rubež. Nese hlavice MIRV; podle odborné databáze CSIS Missile Threat byla rozmístěna i v Bělorusku.
• Bulava – námořní balistická raketa odpalovaná z ponorek třídy Borej, dolet přes 8 000 km.

Všechny tyto systémy spojuje jedno místo vzniku. MITT není jen laboratoř, je to korporace s podřízenými podniky pokrývajícími celý řetězec od návrhu přes motory až po testování řídicích prvků. A právě tuto korporaci americký úřad OFAC už dříve zařadil na sankční seznam, čímž ji vyhodnotil jako klíčový prvek ruského válečného průmyslu. Hack tedy nezasáhl anonymní instituci, ale podnik, o jehož strategickém významu nemá nikdo pochyb.

Co to mění, a co ne

Bylo by naivní tvrdit, že Ukrajina získala „kouzelné tlačítko“ na vypnutí ruských raket. Topol-M, Jars i Iskander-M jsou zavedené systémy s tvrdým hardwarem, který nelze přepsat aktualizací firmwaru. Raketa o hmotnosti 47 tun a délce téměř 22 metrů se nezmění přes noc.

Změna je jinde, a je hluboká. Únik spojil v jednom bodě selhání tři roviny, které Rusko potřebuje chránit odděleně:

Technické know-how. Detailnější znalost konstrukce, subdodavatelů a vývojových směrů umožňuje lepší modelování hrozeb. Písemné svědectví pro americký Kongres z dubna 2024 výslovně zdůrazňuje, že kvalitnější data o varování, sledování a rozlišování cílů zvyšují pravděpodobnost úspěšného záchytu střel. Orešnik s architekturou MIRV zůstává extrémně obtížný cíl, ale každý kousek znalosti zmenšuje neznámou v rovnici protiraketové obrany.

Organizační mapa. Kdo co vyvíjí, kdo to řídí, které podniky vstupují do dodavatelského řetězce, jaké nové programy běží vedle samotných střel. Pro sankční cílení, exportní kontroly a kontrašpionáž je tohle zlato.

Personální data. Téměř 2 650 identifikovaných zaměstnanců neznamená automatické sankce vůči každému z nich. Znamená to ale dramaticky vyšší zranitelnost: snadnější vízové a exportní screeningy, přesnější cílený phishing, lepší mapování vazeb v ruském zbrojním průmyslu. Pro lidi, kteří celý profesní život pracovali pod rouškou utajení, je to zásadní expozice.

Evropský a český rozměr

Pro Českou republiku a další středoevropské země NATO má únik nepřímý, ale reálný význam. Iskander-M je systém, který Rusko rutinně používalo jako nástroj nátlaku z Kaliningradu, a jeho parametry, dodavatelské vazby a operační logika jsou nyní lépe zmapované. Orešnik jako IRBM s dosahem pokrývajícím celou Evropu představuje hrozbu, jejíž pochopení se díky úniku prohlubuje.

Existuje oficiální rámec pro zpravodajské sdílení mezi Ukrajinou a Spojenými státy, potvrzený bezpečnostní dohodou z června 2024. České instituce (NÚKIB, BIS i Vojenské zpravodajství) se podílejí na společných aliančních varováních proti ruským kybernetickým kampaním. Přímé potvrzení, že Praha dostala právě tento dataset, veřejně dostupné není. Analytické závěry a varování se ale v západním zpravodajském ekosystému sdílejí, a minimálně v této podobě se poznatky z MITT s vysokou pravděpodobností dostanou i k českým bezpečnostním složkám.

Rusko silné v útoku, zranitelné v obraně

Ironii celé situace podtrhuje kontrast. Ruské státní skupiny, zejména jednotka GRU 29155, zůstávají podle britského NCSC i Microsoftu jedněmi z nejaktivnějších kybernetických útočníků na světě. Cílí na Ukrajinu, na země NATO, na kritickou infrastrukturu. Podle zprávy Microsoft Digital Defense Report 2025 tvořila Ukrajina čtvrtinu všech ruských kyberoperací. Jenže zatímco Moskva útočí, nedokázala ochránit vlastní konstrukční centrum strategických raket. Samotný fakt exfiltrace z klíčového sankcionovaného obranného podniku ukazuje na selhání některé z vrstev ochrany, ať už šlo o segmentaci sítě, správu identit, nebo zabezpečení dodavatelského perimetru.

Rusko může reagovat změnou operačních postupů, profilů odpalu, maskovacích procedur a některých softwarových vrstev. Rychle ale nezmění základní pohon, architekturu stupňů ani konstrukční logiku zavedených systémů. A budoucí projekty (Start-1M, Tiporyad, další varianty Orešniku) jsou nyní kompromitované v zárodku.

Kreml čelí situaci, kdy protivník nezískal jen střípek, ale celou mozaiku: techniku, lidi, strukturu a směr vývoje najednou. Pro zemi, která staví svou geopolitickou pozici na raketovém odstrašení, je to typ rány, která nebolí okamžitě, ale jejíž následky se budou projevovat roky.

Článek Kreml má problém: Ukrajina vykradla srdce ruských raket. Teď ví všechno o Orešniku, Iskanderu i Topolu, a to vše mění se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Orešnik vyděsil Evropu

Samotný Orešnik je mobilní balistický systém středního dosahu, pravděpodobně odvozený od mezikontinentální rakety RS-26 Rubež. Podle profilu CSIS Missile Threat má odhadovaný dolet 3 500 až 5 470 kilometrů, nese více návratových těles v konfiguraci MIRV a startuje z mobilního odpalovače, což ztěžuje jeho předběžnou lokalizaci. Hlavní problém pro obranu spočívá v tom, že během letu není jasné, zda nese konvenční, nebo jadernou hlavici.

Britský think-tank RUSI i polský Ośrodek Studiów Wschodnich se shodují: listopadový úder na Dnipro byl především politickou demonstrací s omezeným taktickým efektem. Orešnik je rychlý a psychologicky silný, ale proti většině konvenčních cílů dražší a méně přesný než střely s plochou dráhou letu nebo útočné drony. Pro běžné konvenční údery se zkrátka nehodí ideálně. A v jaderném scénáři by Moskva nekalkulovala s beztrestným úderem, musela by počítat s odvetou celé aliance, jejíž jaderný arzenál ruský mnohonásobně převyšuje.

Čísla, která mluví jasně

Kedmi staví svůj argument na objemech výroby, ale vlastní výpočet ani metodiku nepředkládá. Tvrdá data nicméně dodávají jiní. Podle březnového Policy Briefu Kielského institutu z roku 2026 evropská kapacita velkorážové munice směřuje ke dvěma milionům kusů ročně. Estonská zahraniční rozvědka přitom odhaduje ruský výstup v roce 2025 na přibližně 7 milionů kusů, tedy zhruba tři a půl až čtyřnásobek.

Kielský institut jde ještě dál: Rusko podle jeho červnové zprávy z roku 2025 stále převyšuje čtyři klíčové evropské země napříč více kategoriemi zbraní a Evropa by musela v kritických oblastech navýšit výrobu přibližně pětinásobně, aby se bilance přesvědčivě obrátila. Problém přitom není jen v penězích. Evropské zbraně jsou drahé kvůli nízkým sériím a roztříštěnému trhu, dodávky mají zpoždění i přes tři roky a některé klíčové systémy protivzdušné obrany se vyrábějí v jednotkách kusů ročně.

Pro srovnání v dronové oblasti: Británie cílí na 150 tisíc dronů do konce roku 2026, Německo financovalo 15 tisíc záchytných dronů STRILA pro ukrajinskou Národní gardu. Kedmi přitom zmiňuje údajný ruský plán na 15 milionů dronů ročně, číslo, které se v otevřených zdrojích nepodařilo opřít o žádný primární ruský dokument. I kdyby bylo nadsazené o řád, rozdíl zůstává propastný.

Orešnik-2: hrozba, nebo propaganda?

Kedmiho tvrzení o systému označovaném jako Orešnik-2 nelze v autoritativních otevřených zdrojích ověřit. Neexistuje technický popis, potvrzený harmonogram ani parametrické srovnání s původním Orešnikem. Formulovat ho jako potvrzenou hrozbu by bylo spekulací, a právě to je třeba mít na paměti při hodnocení výroků člověka, kterého EU eviduje na sankčních seznamech kvůli účasti v prokremelských mediálních formátech.

Reálný problém ale existuje nezávisle na Kedmim. Evropa skutečně zaostává v masové výrobě a její schopnosti hlubokého úderu jsou teprve ve vývoji. Otázka nezní, zda Orešnik-2 existuje, ale zda Evropa dokáže reagovat dostatečně rychle na hrozby, které už prokazatelně existují.

Evropská odpověď: pozdě, ale ne nikdy

Říct, že Evropa nedělá nic, by bylo nepřesné. V únoru 2026 šest států podepsalo komuniké iniciativy ELSA zaměřené na efektory s doletem nad 500 kilometrů. Německo v květnu 2026 veřejně popsalo tři pilíře posílení hlubokého úderu: modernizaci stávajících střel Taurus s doletem přes 500 km, vývoj nástupce Taurus Neo a společný britsko-německý program schopností nad 2 000 kilometrů. Britsko-francouzsko-italský projekt STRATUS má nahradit stárnoucí Storm Shadow/SCALP novými střelami pro hluboký úder i protilodní roli. A MBDA už nabízí pozemní systém LCMS s doletem nad 1 000 kilometrů.

Jenže mezi prezentací a sériovou výrobou leží roky. Storm Shadow s doletem přes 250 km a Taurus s doletem přes 500 km jsou dnes jediné evropské střely hlubokého úderu v aktivní službě. Všechno ostatní je ve fázi vývoje nebo raného testování. Tempo, sériovost a koordinace, přesně v tom Evropa zaostává nejvíc.

Český rozměr problému

Česká republika leží v dosahu Orešniku a její bezpečnost závisí na fungování evropské obranné základny. Praha přitom není jen pasivním příjemcem aliančního štítu. Od roku 2022 pořídila pro Ukrajinu materiál za 6,5 miliardy korun výhradně u českých výrobců, zprostředkovala muniční iniciativu za 93,3 miliardy korun od zahraničních dárců a vycvičila bezmála 10 tisíc ukrajinských vojáků. Český obranný export v roce 2025 překonal 112 miliard korun, přičemž asi 90 procent produkce směřuje do zahraničí. Zanedbatelný podíl to rozhodně není.

Evropský zbrojní průmysl na Rusko skutečně nestačí, ne proto, že by neměl technologii, ale proto, že ji příliš často vyrábí pozdě, draze a v příliš malých sériích. Orešnik-2 může být propagandistická bublina, ale díra v evropské výrobní kapacitě je reálná a každý měsíc bez sériových objednávek ji prohlubuje.

Článek Evropa se bála Orešniku, a teď přijde Orešnik-2. Odborník spočítal, proč její zbrojní průmysl na Rusko zdaleka nestačí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Orešnik a čeho je schopen

V listopadu 2024 Rusko poprvé bojově nasadilo raketu, které Putin dal jméno Orešnik. Cílem bylo město Dnipro. Pentagon střelu klasifikoval jako experimentální balistickou raketu středního doletu odvozenou od platformy RS-26 Rubež a potvrdil, že může nést konvenční i jaderné bojové hlavice. Putin jí přisuzoval rychlost kolem deseti machů (přibližně 12 250 km/h), ukrajinská vojenská rozvědka popsala konfiguraci šesti hlavic, z nichž každá nesla šest submunic.

Podle shrnutí Associated Press šlo o první bojové použití zbraně této třídy od konce studené války. Kinetická energie vícehlavicového uspořádání při dopadu na kompaktní administrativní zónu, řekněme několik bloků kolem Bankové, by podle dostupných dat stačila k těžké devastaci klíčových budov. Přesný model škod veřejné zdroje neumožňují spočítat, ale formulace „srovnat se zemí“ není v kontextu takové zbraně jen novinářská nadsázka. Je to reálná schopnost.

Co přesně je „vládní čtvrť Kyjeva“

Média často píšou o Bankové, jako by šlo o jednu budovu. Ve skutečnosti jde o kompaktní správní uzel v centru Kyjeva. Na adrese Bankova 11 sídlí Kancelář prezidenta Ukrajiny. O pár set metrů dál, na ulici Hruševského 5, stojí budova Nejvyšší rady, ukrajinského parlamentu. Na Hruševského 12/2 pak fungují vládní úřady včetně koordinačního centra pro evropskou integraci.

Celá tato zóna se vejde do okruhu, který by vícehlavicová raketa dokázala pokrýt jedním úderem. Právě proto má případný zásah Bankové tak silnou symboliku; nešlo by jen o zničení betonu a skla, ale o dekapitační úder na samotné srdce ukrajinské státnosti. Prezident, parlament, vláda. Vše na jednom místě.

Proč Putin údajně řekl ne

Lukašenkova verze zní takto: Moskva je „obecně zaměřena na mírové urovnání“ a citlivé cíle v Kyjevě proto nezasáhla, aby si neuzavřela cestu k vyjednávání. Putin měl návrh odmítnout kategoricky.

Podle nás je ale důležitější, co toto tvrzení říká mezi řádky. Kreml si Orešnik ponechává jako nástroj psychologického nátlaku, zbraň, o které všichni vědí, že existuje a funguje, ale jejíž nejtvrdší použití zůstává v záloze. Analytici AP popsali tuto roli jako strategickou signalizaci: demonstrovat schopnost, ale neprovést úder, a tím maximalizovat odstrašovací efekt při minimální okamžité ceně.

Zároveň je nutné říct, že celý příběh stojí na slovech běloruského prezidenta, který je Putinovým nejbližším spojencem. Chybí jméno člověka, který údajně úder navrhl. Chybí datum. Chybí jakékoli nezávislé potvrzení. Propagandistická užitečnost je přitom zjevná: Minsk i Moskva mohou současně strašit Orešnikem a prezentovat Putina jako „zdrženlivého“ státníka, který drží válku pod kontrolou.

Kyjev rozhodně není ušetřen

Jedno je třeba zdůraznit: „ušetření“ se týká jednoho konkrétního symbolického úderu na Bankovou, nikoli zastavení útoků na ukrajinskou metropoli. Kyjev zůstává cílem masivních raketových a dronových salv. Jen 2. června 2026 město hlásilo čtyři mrtvé, desítky zraněných a poškození obytných domů i zdravotnických zařízení v několika čtvrtích.

Evropská rada v červnu 2026 ve svých závěrech výslovně zmínila pád ruského dronu s výbušninou do obytné budovy v Rumunsku, členském státě NATO, jako přímý důsledek ruské agrese. Válka se bezpečnostně přelévá za hranice Ukrajiny. Mír z veřejných kroků Moskvy čitelný není; evropské dokumenty stále vyzývají Rusko k „reálné vůli po míru“ a okamžitému příměří.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Česká vláda schválila program humanitární, stabilizační a rekonstrukční asistence Ukrajině na roky 2026–2030. Podpora Kyjeva je oficiální dlouhodobá politika, ne jednorázová reakce. Případný dekapitační úder na Bankovou by podle nás tento postoj spíše utvrdil a zesílil tlak na další pomoc, sankce i dodávky protivzdušné obrany.

Přímé vojenské zapojení České republiky je jiná kapitola. Premiér v lednu 2026 veřejně řekl, že Česko nepočítá s vysláním vojáků na Ukrajinu. Ukrajina není členem NATO a samotný útok na Kyjev, jakkoli brutální, nespouští článek 5 Severoatlantické smlouvy. Riziko přímého vtažení evropských zemí do konfliktu by prudce rostlo až při opakovaném přelévání na území Aliance, jako byl právě incident v Rumunsku.

Rozhodnutí nezasáhnout Bankovou Orešnikem, pokud k němu vůbec došlo, není signálem míru. Je to kalkulace. Kreml si nechává nejtvrdší kartu v ruce, protože její nevyužití má dnes vyšší hodnotu než její použití. Až se tato rovnice změní, nic technického Putinovi v cestě nestojí.

Článek Putin mohl Orešnikem srovnat se zemí vládní čtvrť Kyjeva, ale odmítl. Experti vysvětlili, proč ji ušetřil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Orešnik a co umí doopravdy

Podle CSIS Missile Threat jde o silniční mobilní střelu odvozenou od mezikontinentálního systému RS-26 Rubež, s doletem odhadovaným na 3 500 až 5 470 kilometrů. Nese více návratových těles v konfiguraci MIRV nebo MRV, což z listopadového úderu na Dnipro dělá pravděpodobně první bojové nasazení technologie MIRV v historii. Zní to impozantně. Jenže čísla říkají něco jiného než kremelská rétorika.

Americká agentura AP s odkazem na zpravodajské činitele napsala, že Rusko má k dispozici jen hrstku těchto střel. Hlavice jsou menší než u běžně nasazovaných raket typu Iskander. Polský institut PISM rozebral kinetický účinek a dospěl k závěru, že dopad je spíš plošný než přesně ničivý, s oslabenou průrazností. Pentagon střelu označil za experimentální systém a výslovně odmítl, že by šlo o zásadní změnu pravidel hry.

Srovnání s ostatními ruskými raketami pomáhá zasadit Orešnik do kontextu:

Orešnik je tedy větší, dražší a vzácnější. A právě proto ho Kreml nepoužívá k ničení skladů munice, ale k ničení nervů.

Tři odpaly, žádný zlom

Časová osa použití Orešniku ukazuje vzorec: každé odpálení přišlo v momentě, kdy Moskva potřebovala eskalační signál.

21. listopadu 2024, Dnipro. První bojové nasazení. Cíl: průmyslový areál. Efekt: omezené fyzické škody, obrovský mediální ohlas. Putin vzápětí hrozí úderem na „rozhodovací centra“ v Kyjevě.

9. ledna 2026, okolí Lvova. Druhé použití, tentokrát blízko hranic NATO. Reuters popsal jen menší průniky do konstrukcí zasažených budov. Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová reagovala výzvou k členským státům, aby „sáhly hlouběji do zásob“ protivzdušné obrany.

24. května 2026, kyjevský region. Třetí potvrzené odpálení, součást masivního kombinovaného útoku: 600 dronů a 90 střel najednou. Ukrajinská obrana zničila nebo rušením vyřadila 549 dronů a 55 střel. Útok zabil nejméně dva lidi, zranil 83 a poškodil desítky míst v hlavním městě. Svědci mluvili o dosud nejtěžší noci války. Stát ale fungoval dál. Obrana fungovala dál. A partneři pomoc nestáhli.

Britský RUSI to shrnul přesně: Orešnik funguje víc jako politické signalizování než jako vojenský nástroj. Každé další odpálení potvrzuje tutéž logiku, drahá demonstrace frustrace, ne průlomová schopnost.

Proč zastrašování nefunguje

Kreml opakovaně sází na jednu kartu: demonstrace technické hrůzy zlomí politickou vůli protivníka. U Ukrajiny a jejích partnerů ale naráží na opačný efekt.

Po prvním odpálení v listopadu 2024 nezačal Západ ustupovat. Začal počítat, kolik střel Rusko reálně má, a odpověď (jednotky kusů) uklidnila víc, než znepokojila. Po druhém odpálení u Lvova v lednu 2026 Kallasová netlačila na příměří za každou cenu, ale na další dodávky protiraketových systémů. A v dubnu 2026, tedy měsíc před třetím úderem, Evropská komise rozjela přípravu balíku podpory pro Ukrajinu na roky 2026–2027 v objemu 90 miliard eur, z toho 28,3 miliardy na obranné kapacity.

Moskva podceňuje, že ani velmi tvrdé údery automaticky nevedou k politickému zlomu. Ukrajinská společnost se za tři roky války adaptovala na realitu raketového teroru. Protivzdušná obrana se zlepšuje s každou dodávkou ze Západu. A evropské rozpočty se přeorientovávají směrem, který by byl před třemi lety nepředstavitelný. Orešnik tenhle proces nezastavil. Urychlil ho.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Dolet 3 500 až 5 470 kilometrů znamená, že Česká republika spadá do teoretického dosahu Orešniku při odpalu z části ruského území či z Běloruska. To je fakt, který nelze ignorovat. Zároveň ale PISM výslovně uvádí, že střela nepřináší novou kvalitativní hrozbu pro Alianci a nemění rovnováhu sil. NATO už provozuje alianční protiraketovou obranu určenou k ochraně evropského území, obyvatelstva a sil.

Podstatnější než samotná střela je vzorec chování, který za ní stojí. Kreml neopouští nátlakovou logiku, naopak ji zdvojuje. Po listopadu 2024 přišel leden 2026, po lednu květen. Žádná známka korekce, žádný signál, že by Moskva pochopila, proč zastrašování selhává. Nátlak, strašení a demonstrativní eskalace jsou pro Kreml zjevně levnější než přiznání, že rychlý vojenský zlom nepřišel a nepřijde.

Orešnik je reálně nebezpečná zbraň. Ale jako nástroj politického vydírání zatím funguje přesně obráceně, než si jeho provozovatel přeje: místo ústupu přináší víc peněz, víc systémů protivzdušné obrany a tvrdší odhodlání na druhé straně.

Článek Orešnik měl zlomit Kyjev, ale ukázal jenom ruskou bezmoc a vztek. Kremlu pořád nedochází, proti čemu stojí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co spustilo ruskou odvetu

Spouštěčem nebyl jediný incident, ale série ukrajinských úderů hluboko na ruském území. 1. června 2025 Ukrajina zasáhla ruské strategické bombardéry na letecké základně, právě na tuto operaci reagoval Putin prostřednictvím Trumpa. Eskalace ale pokračovala. 12. června ukrajinské drony a střely zasáhly rafinerie TANECO a TAIF-NK v Tatarstánu a chemický závod Toľjattikaučuk v Samarské oblasti. Všechny tři cíle mají přímou vazbu na ruský palivový a vojensko-průmyslový řetězec.

Samotná volba cílů prozrazuje ukrajinskou strategii: neútočit jen na frontovou linii, ale systematicky narušovat ekonomickou a logistickou páteř ruské válečné mašinérie. A právě to Moskvu zjevně bolí nejvíc.

Odveta bez Orešniku, a přesto rekordní

Ruská odpověď v červnu 2025 byla masivní i bez nasazení nejobávanější balistické rakety. Útok ze 6. června zasáhl průmyslové a infrastrukturní cíle po celé Ukrajině. V Ternopilu úřady hlásily výpadky proudu a vyzývaly obyvatele, aby kvůli toxickému kouři z požárů nevycházeli z domovů. O tři dny později přišla dosud největší dronová salva války, cílila na letiště, železniční stanice a elektrické rozvodny.

Polsko při útoku 9. června aktivovalo vlastní i spojenecké stíhačky, ačkoli narušení polského vzdušného prostoru hlášeno nebylo. Alianční letectvo na východním křídle NATO se ocitlo v pohotovosti, nikoli kvůli přímé hrozbě, ale kvůli blízkosti zásahů k hranicím.

Trend je jasný: obě strany útočí hlouběji, častěji a s většími počty prostředků. Nejde o zlom, ale o zrychlující se spirálu.

Proč je Orešnik víc než raketa

Orešnik je balistická raketa středního doletu, kterou Pentagon klasifikuje jako experimentální IRBM odvozenou od systému RS-26 Rubež. Letí rychlostí kolem Mach 10 (přibližně 12 250 km/h), nese více bojových bloků nebo submunic a podle analýzy AP je obtížněji zachytitelná než hypersonický Kinžal. Startuje z polygonu Kapustin Jar v Astrachaňské oblasti a teoreticky dosáhne na cíle v celé Evropě.

Poprvé byl Orešnik bojově nasazen 21. listopadu 2024 proti Dnipru. Oběti tehdy hlášeny nebyly a rozsah škod zůstal nejasný. Britský think-tank RUSI jej proto hodnotí primárně jako nástroj odstrašení, signál směrem k NATO, že Rusko disponuje zbraní, proti které západní protivzdušná obrana nemá ověřenou odpověď.

A právě v tom spočívá jeho skutečná síla. I když Orešnik nevzlétne, samotné opakované zmiňování jeho nasazení funguje jako psychologický nátlak na Ukrajinu i její spojence. Každá uzávěra vzdušného prostoru nad Kapustiným Jarem, každý NOTAM a každé americké varování před „významným útokem“ zvyšují napětí a nutí protistranu reagovat.

Varování do 24 hodin, co víme a co ne

Explicitní varování ukrajinského letectva před vysokou pravděpodobností odpalu Orešniku „během 24 hodin“ je v dostupných zdrojích dohledatelné k 12. červnu 2025, nikoli k červnu 2026. Pro jaro a léto 2025 existují indicie: v květnu 2025 Ukrajinská Pravda informovala o uzávěře vzdušného prostoru nad Kapustiným Jarem a americká ambasáda v Kyjevě varovala před „významným leteckým útokem v příštích dnech“. K samotnému odpalu Orešniku tehdy podle veřejně dostupných informací nedošlo.

Přesto platí: signály přípravy na odpálení Orešniku se v roce 2025 objevovaly opakovaně. Ukrajinská strana je monitoruje kombinací spojeneckého zpravodajství, sledování leteckých uzávěr a přímého pozorování aktivity na polygonu. Hrozba je reálná a opakující se, i když přesné načasování zůstává nejisté.

Co to znamená pro Česko a NATO

Česká republika není přímým cílem, ale eskalace na Ukrajině se přímo promítá do její bezpečnostní agendy. Na Slovensku slouží v rámci předsunuté přítomnosti NATO necelých 200 českých vojáků s dalšími více než 300 v pohotovosti. Česká armáda cvičí ukrajinské piloty, pokračuje muniční iniciativa, která podle ministerstva obrany pomohla snížit ruskou dělostřeleckou převahu z poměru 10:1 na zhruba 2:1. Doma armáda testuje protivzdušný systém SPYDER a cvičení Hradba 2025 klade důraz na protidronovou obranu.

Čím méně jistý je americký bezpečnostní deštník, tím víc musí Evropa sama zajišťovat vojenskou kapacitu. Orešnik je v tomto kontextu připomínkou, že odstrašení nefunguje jen jedním směrem, a že raketa, která ještě nevzlétla, může být stejně účinná jako ta, která už dopadla.

Článek Putin se rozzuřil a nařídil masivní odvetu. Ukrajina do 24 hodin očekává Orešnik se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Superzbraň ze součástek z roku 2004

Čtyři dny po květnovém útoku ukázala ukrajinská prezidentská kancelář evropským ambasadorům v Kyjevě rozložené desky z trosek Orešniku. Elektronika uvnitř pocházela výhradně z ruské a běloruské produkce, vyrobená mezi lety 2004 a 2014. Žádné západní čipy nové generace, žádná špičková technologie, komponenty staré přes deset let v raketě, kterou Kreml prezentuje jako vrchol svého zbrojního průmyslu.

Ukrajinští experti při rozboru identifikovali klíčový detail: Orešnik používá inerciální navigaci. Nespoléhá na satelitní navedení typu GLONASS, nemá veřejně doložený optický hledač ani jiný systém terminálního navedení, který by korigoval dráhu v posledních sekundách letu. Jak to shrnul Kyiv Independent na základě ukrajinské prezentace: střela „není špičková“.

Fyzika, kterou nelze obejít propagandou

Inerciální navigace sama o sobě nemusí být fatální, záleží na tom, jestli střela dokáže průběžně korigovat svou polohu pomocí vnějších signálů. Jenže právě tady naráží Orešnik na problém, který řeší celý hypersonický obor už od šedesátých let a dodnes ho spolehlivě nevyřešil.

Při rychlostech, jakých Orešnik dosahuje, se kolem tělesa vytváří vrstva ionizovaného plynu, plazma. Ta funguje jako štít, který blokuje rádiové signály. GPS, GLONASS, komunikace s pozemní stanicí, nic z toho plazmovým obalem spolehlivě neprochází. Technická studie NASA z roku 2010 popisuje tento jev jako zásadní překážku navigace a komunikace při hypersonickém letu a uvádí, že existující řešení jsou složitá a kompromisní.

Spojme si to dohromady: střela s inerciální navigací, která během nejrychlejší fáze letu nemůže přijímat korekční signály zvenčí. Výsledkem je zbraň, která letí velmi rychle, je velmi těžké ji sestřelit, ale její schopnost trefit konkrétní budovu nebo sklad je přinejmenším sporná.

Pro srovnání: ruský Iskander-M, taktická balistická střela kratšího doletu, dosahuje podle CSIS přesnosti kolem 50 metrů se satelitní navigací a 10–20 metrů s optickým hledačem. Analytici z RUSI u verzí s hledačem mluví dokonce o jednotkách metrů. U Orešniku žádné srovnatelné veřejné číslo neexistuje. A to je výmluvné samo o sobě.

Drahý výbuch bez jasného vojenského efektu

Květnový úder to potvrdil v praxi. ISW/CTP ve svém hodnocení z 24. května 2026 označilo nasazení Orešniku jako z velké části symbolické a vojensky nejasně užitečné. Někteří ruští vojenští blogeři, tedy lidé, kteří rozhodně nejsou na straně Kyjeva, útok kritizovali jako příliš drahý na to, jak málo přinesl.

Den poté, 25. května, přibyl další nepříjemný detail: ISW/CTP zaznamenalo na základě videí a OSINT materiálů, že druhý Orešnik z téhož útoku mohl selhat. Střela zřejmě nedoletěla k zamýšlenému cíli a dopadla v okupované části Doněcké oblasti. Stoprocentní potvrzení chybí, ale samotná možnost, že balistická střela za stovky milionů rublů skončí na vlastním území, vypovídá o spolehlivosti systému víc než jakákoli tisková konference v Kremlu.

Německý deník WELT 27. května shrnul situaci pod hlavičkou „rozhodující slabina Orešniku“. Paradox Putinovy superzbraně, tak článek nazval rozpor mezi propagandistickým obrazem a technickou realitou.

Proč ho Rusko přesto používá

Pokud je Orešnik tak nepřesný a drahý, proč ho Moskva vůbec odpaluje? Protože přesnost není jeho hlavní účel. CSIS vede Orešnik jako operační balistickou střelu středního doletu s doletem 3 500 až 5 470 km a konfigurací MIRV, tedy více nezávisle naváděných hlavic na jednom nosiči. Už útok z listopadu 2024 mohl být historicky prvním bojovým použitím MIRV vůbec.

Orešnik je především nástroj signalizace. Říká NATO: „Máme střelu, která dolétne kamkoli v Evropě a kterou těžko sestřelíte.“ Říká domácímu publiku: „Máme superzbraň.“ A říká Kyjevu: „Můžeme vás zasáhnout kdykoli.“ Že ta střela netrefí konkrétní hangár? Pro psychologický efekt to nehraje roli.

ISW/CTP výslovně uvedlo, že květnový úder mohl sloužit k odvádění pozornosti od ruských neúspěchů na frontě a k projekci síly směrem dovnitř i ven. Vojensko-politický signál, ne chirurgický zásah.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Dolet Orešniku geometricky pokrývá celou střední Evropu včetně České republiky. To je fakt, který žádná analýza přesnosti nezmění. I nepřesná balistická střela s více hlavicemi zůstává hrozbou, zvlášť proti plošnějším nebo měkkým cílům.

Zelenskyj 27. května znovu psal Bílému domu a americkému Kongresu s naléhavou žádostí o antibalistické střely. Ukrajina hlásí zásadní deficit v této oblasti. Německo a Ukrajina v dubnové strategické deklaraci dohodly urychlení společného vývoje antibalistické protivzdušné obrany. Berlín už buduje systém Arrow 3, izraelský interceptor určený k záchytům balistických cílů mimo atmosféru, tedy přesně v té vrstvě, kde by Orešnik letěl.

Debata se posouvá. Ne „jestli“ budovat protiraketovou obranu, ale jak rychle a v kolika vrstvách. Patriot zvládne nižší patro, Arrow 3 horní. Mezi nimi zeje mezera, kterou by měl vyplnit systém typu THAAD. Žádná z těchto vrstev zatím není na Ukrajině k dispozici v dostatečném počtu.

Orešnik není zázračná zbraň. Je to drahý, ne zcela spolehlivý nosič se slabou konvenční přesností, který Rusko umí prodat lépe, než ho umí navést na cíl. Ale právě proto je nebezpečný jinak, než jak si Kreml přeje: ne jako chirurgický nástroj, ale jako důkaz, že Moskva je ochotná odpalovat strategické střely na civilní území a spoléhat na to, že samotný strach bude stačit.

Článek Rusové pokazí úplně vše: Evropa se bála „nezastavitelné“ superrakety Orešnik, ale zbytečně. Analýza ukázala, že neumí mířit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Putin řekl

V noci z 23. na 24. května 2026 Rusko odpálilo masivní salvu proti Ukrajině; podle analýzy ISW/Critical Threats šlo o zhruba 90 střel a 600 dronů. Součástí vlny byly i rakety systému Orešnik. Jedním z cílů byla Bila Cerkva v Kyjevské oblasti. Druhý dopad ale směřoval jinam.

Putin na SPIEF popsal oba odpaly jako něco, co „nebylo bojovým použitím v plném slova smyslu“. Bila Cerkva podle něj posloužila jako cíl, ale klíčovější byl zásah v „rajonu DNR, v perimetru hlavního opevněného rajonu“, tedy na rusky kontrolovaném území Doněcké oblasti. Tam prý bylo „vhodné se podívat na výsledky“. Po dopadu vyslali drony, sledovali rozložení oddělujících se bloků hlavic a vše „dopočítali do milimetru“. Výsledky mají sloužit pro rozhodování o budoucím „plnoformátovém použití“, a to včetně městské zástavby.

Žádná zmínka o lidech v zasažené oblasti. Ani slovo.

Laboratoř jménem Donbas

Informace o druhém dopadu přitom nebyla úplnou novinkou. Už den po útoku, 25. května, server iStories přinesl OSINT analýzu naznačující, že jedna z raket dopadla v okolí Jasynuvaty u Doněcku. Podle Le Monde evropské bezpečnostní zdroje incident chystaly zveřejnit. Putin je podle všeho předběhl, převzal narativ dřív, než ho mohl převzít někdo jiný.

Veřejně dostupné zdroje potvrzují dopad na rusky kontrolované území. Konkrétní ztráty, ať už mezi ruskými vojáky, nebo civilisty, ale doloženy nejsou. Putinova verze zní jednoznačně: nešlo o omyl, nýbrž o záměrný výběr lokality vhodné k pozorování účinku. Okupovaný Donbas tak v jeho podání funguje jako testovací polygon pro balistickou zbraň střední kategorie.

A právě v tom je jádro celého výroku. Ne v tom, že střela dopadla špatně. V tom, že dopadla přesně tam, kam měla, a že to prezident jaderné mocnosti řekl nahlas, před kamerami, s klidem člověka, který referuje o výsledcích laboratorního pokusu.

Orešnik: od signálu k systému

Květnový test není izolovanou epizodou. Orešnik má za sebou už několik známých použití:

• 21. listopadu 2024, Dnipro – první potvrzené odpálení, převážně politický signál Západu po eskalaci kolem dodávek zbraní Ukrajině.
• 9. ledna 2026, Lvovská oblast – druhé známé použití, tentokrát u cíle blízko prostoru NATO.
• 23.–24. května 2026, Bila Cerkva a okupovaná Doněcká oblast – dvojitý úder, který Putin sám označil za experimentální.

Přitom už na konci prosince 2025 Reuters informoval, že Orešnik přešel do bojové služby v Bělorusku, čímž se dosah systému rozšířil na prakticky celou Evropu. Vzniká tak paradox: zbraň je oficiálně v bojové službě, a přesto ji Moskva dál ladí v živé válce. Květnové odpaly ukazují, že mezi „nasazeným“ a „hotovým“ systémem zeje mezera, kterou Rusko vyplňuje reálnými údery na reálné cíle.

Ukrajina mezitím 28. května ukázala evropským velvyslancům součástky z trosek Orešniku nalezených u Bilé Cerkve. Podle kanceláře prezidenta Zelenského šlo o komponenty ruské a běloruské provenience. Poradce pro sankce dodal, že zbytky naznačují spíše modernizovanou zbraň s inerciálním naváděním než revoluční nový systém. I tak jde o střelu, proti které zatím nebyl veřejně doložen jediný úspěšný sestřel.

Co to znamená pro obranu

Obrana proti balistické střele s více oddělujícími se bloky, letící hypersonickou rychlostí, je technicky možná, ale extrémně náročná a drahá. Systémy Patriot a THAAD jsou konstruovány i proti tomuto typu hrozeb, jenže vyžadují hustou radarovou síť, dostatek interceptorů a včasné varování. Kombinovaná salva desítek střel a stovek dronů, jakou Rusko předvedlo v květnu, navíc protivzdušnou obranu záměrně přetěžuje.

Pro NATO má Putinův výrok konkrétní důsledky:

• Rusko otevřeně používá válku jako testovací prostředí pro zdokonalování balistických raket středního dosahu, ne jen jako bojiště.
• Data z reálných dopadů (rozptyl bloků, přesnost, účinek na různé typy terénu) přímo zlepšují budoucí operační schopnost systému.
• Orešnik v Bělorusku už dnes dosáhne na cíle napříč Evropou; každý další test zvyšuje spolehlivost tohoto dosahu.

Zelenskyj po květnovém útoku jednal s americkými kongresmany o posílení protiraketové obrany. Ukrajinská strana tlačí i na sankční linku, tedy zastavení toku komponent do ruského raketového průmyslu. Obojí je běh na dlouhou trať.

Putin v Petrohradu nemluvil k Ukrajině. Mluvil ke světu. Vybral si fórum plné investorů, diplomatů a šéfů médií a před nimi prohlásil, že okupované území vlastních občanů je vhodný prostor pro měření dopadu balistických hlavic. Nejděsivější na tom není samotná střela. Je to jazyk, kterým o ní mluví, a ticho, které následuje.

Článek Putin s klidem přiznal, že nechal Orešnik odpálit na vlastní vojáky na Donbasu. „Měřili jsme dopad na milimetry,“ vysvětluje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co víme a co je jen dedukce

Ukrajinský mluvčí Vzdušných sil Jurij Ihnat potvrdil, že Orešník byl odpálen z polygonu Kapustin Jar a dopadl v rajonu Bílé Cerkve v Kyjevské oblasti. Poškozeny byly civilní objekty, garážový kooperativ a budovy blízkého podniku. Žádný vojenský cíl ukrajinská strana nepotvrdila.

Ruské ministerstvo obrany přitom tentýž den tvrdilo, že úder mířil na „vojenská velitelská a řídicí zařízení, letecké základny“ a podniky ukrajinského obranného průmyslu v Kyjevě a Kyjevské oblasti. Mezi oběma verzemi zeje propast. Pokud skutečný zamýšlený cíl ležel jinde v kyjevském prostoru, třeba přímo v hlavním městě nebo u některé z vojenských základen, odchylka v řádu desítek kilometrů je realistická dedukce. Exaktní číslo ale z otevřených zdrojů doložit nelze, protože Moskva konkrétní souřadnice nezveřejnila a Kyjev zamýšlený cíl nekomentoval.

Podstatné je, co z toho plyne: střela prezentovaná jako nástroj k ničení vysoce chráněných objektů skončila u garáží.

Tři údery, jeden vzorec

Chronologie bojového nasazení Orešníku ukazuje opakující se schéma, silný politický signál a omezený vojenský efekt:

• Dnipro, 21. listopadu 2024: První bojové použití. Putin jej osobně představil ve videoprojevu jako bojový test systému letícího rychlostí Mach 10 (přibližně 12 250 km/h), odpověď na ukrajinské použití ATACMS a Storm Shadow.
• Lvov, 8.–9. ledna 2026: Poprvé zasažena západní Ukrajina. Ihnat tehdy otevřeně řekl, že cílem bylo zastrašit Ukrajince i západní partnery. Vzdušné síly uváděly rychlost kolem 13 000 km/h.
• Bílá Cerkev, 24. května 2026: Třetí použití. Potvrzený odpal z Kapustina Jaru, dopadové místo v civilním prostoru. Analytici z ISW/Critical Threats zaznamenali, že i ruští milblogeři útok kritizovali jako drahý a vojensky málo užitečný.

Interval mezi údery se zkracuje, z třinácti měsíců na čtyři a půl. Samo o sobě to nedokazuje sériovou výrobu, kterou Putin sliboval už v listopadu 2024. Ukazuje to ale častější ochotu systém nasadit. A každé nasazení generuje nový cyklus strachu.

Strach, který nesouvisí s garážemi

Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová útok z 24. května označila za „bezohlednou jadernou provokaci“ a „politickou zastrašovací taktiku“. Přesně v tom spočívá funkce Orešníku. Nejde o to, co zničí, jde o to, co připomíná. Střela středního doletu s kapacitou nést jadernou hlavici, kterou žádný protivzdušný systém dosud prokazatelně nezachytil, funguje jako politický vzkaz: Moskva může eskalovat.

Zelenskyj už den před útokem, 23. května, veřejně varoval, že podle ukrajinské rozvědky a dat od amerických a evropských partnerů Rusko úder Orešníkem připravuje. Třetí použití tedy nepřišlo z ničeho, přišlo jako potvrzení zpravodajského varování, což paradoxně ještě zesílilo psychologický efekt. Kreml ukázal, že i přes předchozí detekci příprav dokáže střelu odpálit.

Ihnat po útoku zopakoval, že při masivním kombinovaném úderu (24. května šlo o balík Orešník, Iskander, Kinžal a Cirkon) nelze garantovat stoprocentní zachycení. Jedna baterie Patriot nepokryje celé město, natož celou oblast.

Co to znamená pro obranu

Zelenskyj den po útoku mluvil o akutním nedostatku protibalistických kapacit a potřebě zrychlit evropskou výrobu interceptorů. Generální tajemník NATO Mark Rutte už po lednovém lvovském úderu žádal spojence, aby sáhli do zásob a dodali víc střel pro systémy Patriot, NASAMS a SAMP/T.

Ukrajina se zároveň snaží problém řešit u zdroje. Šéf vojenské rozvědky Kyrylo Budanov prostřednictvím svého zástupce Maljuka v říjnu 2025 tvrdil, že ukrajinské služby už v létě 2023 zničily jeden ze tří Orešníků přímo na polygonu Kapustin Jar. A v únoru 2026 ukrajinské ministerstvo obrany popsalo další zásah téhož polygonu; poškozena měla být montážní budova, technický objekt i logistický sklad. Pokud tyto údaje sedí, program Orešník je zranitelný nejen při odpalu, ale už ve fázi přípravy.

Podle nás je právě tohle klíčový závěr květnového útoku: Orešník jako konvenční zbraň zatím nepřesvědčil ani vlastní příznivce. Jako nástroj politického strachu ale funguje spolehlivě, a na to stačí i garáže.

Článek Orešnik nejspíše minul o desítky kilometrů. Místo přesného zásahu zničil garáže, ale přesto zasel strach se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co víme jistě a co zatím jen pravděpodobně

Ukrajinské letectvo prostřednictvím mluvčího Jurije Ihnata potvrdilo jediný start Orešniku, odpálený z testovacího polygonu Kapustin Jar. Raketa zasáhla okolí Bílé Cerkve v Kyjevské oblasti. Sankční zmocněnec Vladyslav Vlasjuk po sběru trosek lakonicky shrnul výsledek: zničeny byly „pár garáží“.

O druhém Orešniku mluví ISW v hodnocení z 25. května. Opírá se o ukrajinské OSINT stopy a o detail, kterého si všimli i jiní pozorovatelé: ruské ministerstvo obrany samo použilo v anglické komunikaci množné číslo „balistické rakety Orešnik“, aniž by upřesnilo počet nebo přiznalo jakékoli selhání. Ihnat k tomu řekl, že pokud se objeví nové údaje, letectvo vydá oficiální oznámení. Zatím je ale druhý start nepotvrzený.

Šest dopadů v zorném poli kamery

Pracovní verze ISW vypadá takto: druhý Orešnik mohl selhat během letu nebo při separaci bojových částí a dopadnout v okupované části Doněcké oblasti. Veřejně dostupné video má zachycovat šest dopadů submunice. Kamera podle analytiků stála ve východní části okupovaného Doněcku a mířila na sever až severozápad; v jejím zorném poli leží mimo jiné Avdijivka a Jasynuvata, zhruba 40 km od frontové linie.

Konkrétní ruské ztráty na místě veřejně doložené nejsou. Žádný primární zdroj nepotvrzuje zabití vlastních vojáků. Ale samotná existence záběrů a analytická shoda na tom, že submunice dopadly do prostoru ruských pozic, je pro Kreml problém jiného druhu, reputační.

Superzbraň za miliardy, která má hlavně strašit

Podle ukrajinské vojenské agentury ArmyInform stál celý noční útok přibližně 361 milionů dolarů při započtení jednoho Orešniku. Při kurzu kolem 20,9 koruny za dolar je to asi 7,5 miliardy korun. Pokud by Orešniky byly dva, náklad stoupá zhruba na 411 milionů dolarů, přes 8,6 miliardy korun. Samotný Orešnik se odhaduje na 50 milionů dolarů za kus, tedy přes miliardu korun.

Za tu cenu Rusko dostalo zbraň s velmi omezeným arzenálem. Ukrajinská zahraniční rozvědka už v lednu 2026 uváděla, že Moskva disponuje třemi až čtyřmi kusy a teprve letos chce rozjet sériovou výrobu na pět a více ročně. Bojová efektivita je podle rozvědky sporná, systém vyžaduje stálou technickou podporu a jeho hlavní funkce je psychologická, zastrašování.

Dosavadní bilance to potvrzuje:

• Listopad 2024 – první bojové použití nad Dniprem
• Leden 2026 – druhé použití nad Lvovskou oblastí
• Květen 2026 – třetí potvrzené použití u Bílé Cerkve, plus jedno pravděpodobné selhání

Pokud se druhý květnový start potvrdí, vychází orientačně 25% míra selhání ve válečném nasazení. Vzorek je malý a tvrdý závěr o systémové nespolehlivosti z něj udělat nejde. Ale u zbraně, jejíž hodnota stojí a padá s pověstí nezastavitelnosti, stačí i jediné veřejné zaváhání.

Co to mění v praxi

Rusko žádné selhání nepřiznalo. Ministerstvo obrany tvrdí, že všechny určené cíle byly zasaženy: velitelská stanoviště, vojenská infrastruktura, obranný průmysl v Kyjevě a okolí. O dopadu v okupovaném Doněcku mlčí.

Podle nás je pravděpodobnější scénář ten, že Kreml bude Orešnik nasazovat ještě opatrněji a ještě řidčeji než dosud. Stáhnout ho z role „politického signálu“ si nemůže dovolit, příliš mnoho propagandistického kapitálu do něj investoval. Ale každé další použití je sázka: při třech až čtyřech kusech v arzenálu a miliardové ceně za střelu si nemůže dovolit další veřejné fiasko.

Trend na západní straně jde mezitím opačným směrem. Na dubnovém Ramsteinu spojenci navýšili příspěvky na protivzdušnou obranu Ukrajiny, Kyjev opakovaně zdůrazňuje potřebu střel PAC-3 pro systémy Patriot jako nejúčinnější prostředek proti balistickým hrozbám. Česká muniční iniciativa pokračuje a v únoru Zelenskyj s Petrem Pavlem řešil i možné české zapojení do programu PURL, z něhož se financují mimo jiné střely pro protivzdušnou obranu.

Raketa za miliardu korun, která má nepřítele děsit, ale místo toho možná zasype vlastní pozice submunicí: to je přesně ten druh příběhu, který zastrašovací efekt spolehlivě rozkládá. I kdyby se druhý start nikdy definitivně nepotvrdil, pochybnost už visí ve vzduchu. A pochybnost je pro zbraň, která má fungovat hlavně v hlavách protivníků, horší než sestřel.

Článek Rusové odpálili na Kyjev dva Orešniky, ale doletěl jenom jeden. Druhý spadl vlastním vojákům na hlavu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Zelenskyj řekl – a co znamená číslo 36

Klíčová věta z prezidentova projevu zní: „90 střel různých typů, mnoho z nich balistických, celkem 36.“ Číslo 36 tedy nepatří k jednomu Orešniku. Označuje celkový počet balistických střel v noční vlně. Vedle nich letěly desítky řízených střel s plochou dráhou letu a šest set dronů. Orešnik sám mířil podle Zelenského na oblast Bily Cerkvy, města asi 80 kilometrů jižně od centra Kyjeva. El País doplňuje, že přesná zasažená lokalita nebyla zveřejněna, ale oblast je dlouhodobě napadána kvůli koncentraci vojenských objektů.

Zelenskyj výslovně řekl, že „ne všechny balistické střely byly zachyceny“. To neznamená kolaps protivzdušné obrany. Většina dronů a část střel byla zneškodněna. Ale 36 balistických projektilů v jedné vlně je objem, který i funkční systém protivzdušné obrany dokáže přetížit.

Proč je Orešnik jiná liga

Pentagon po prvním bojovém nasazení v listopadu 2024 klasifikoval Orešnik jako střelu středního doletu odvozenou od balistického modelu RS-26 Rubež. Analytický projekt CSIS Missile Threat mu přisuzuje schopnost MIRV, tedy rozptýlení více hlavic na nezávislé cíle z jednoho nosiče. Ukrajinská rozvědka po útoku na Dnipro popsala konfiguraci šesti hlavic, každou se šesti submunicemi, a koncovou rychlost přes Mach 11 (přibližně 13 500 km/h).

Právě kombinace rychlosti, dosahu a vícehlavicové konstrukce dělá z Orešniku zbraň, proti které jsou standardní systémy protivzdušné obrany téměř bezmocné. Patriot dokáže zachytit balistický cíl, ale potřebuje čas a kapacitu, a když současně přilétá dalších 35 balistických střel plus stovky dronů, kapacita se vyčerpává rychleji než nepřátelská munice.

Útok z 24. května byl třetím známým bojovým nasazením Orešniku. První proběhlo u Dnipra v listopadu 2024, druhé ve Lvovské oblasti v lednu 2026. Podle Zelenského partnerské zpravodajské služby předem varovaly, že se Rusko chystá střelu znovu použít. Včasné varování ale neznamená plnou ochranu před balistikou.

Květen 2026: spirála úderů

Útok z 24. května nezačal ve vzduchoprázdnu. Květen 2026 přinesl sérii stále mohutnějších vln:

• 14. května – AP ho označila za největší baráž od začátku plnohodnotné invaze. V Kyjevě zahynulo 24 lidí.
• 18. května – 524 dronů a 22 střel. Mezistupeň, který ukázal rostoucí objem dálkových úderů.
• 24. května – 600 dronů a 90 střel, z toho 36 balistických plus Orešnik. Dosud nejmasivnější kombinovaná vlna měsíce.

Trend je zřejmý. Každý další úder přidal objem i komplexitu. Ukrajinské ministerstvo obrany přitom ještě 12. května uvádělo obvyklou úspěšnost kolem 90 % u dronů a téměř 80 % u střel s plochou dráhou letu, ale samo zdůraznilo, že balistické střely zůstávají „obtížnou výzvou“. O dvanáct dní později ta výzva dorazila v podobě 36 kusů najednou.

Časová souvislost s Putinovým prohlášením po ukrajinském úderu na internát ve Starobilsku je silná. AP den před útokem citovala ruského prezidenta, který zásah označil za „zločin“ a nařídil armádě připravit návrhy odvety. Přímý kauzální důkaz chybí, ale Kreml útok rámoval jako odpověď.

Co to znamená pro Česko a NATO

Polsko po noční vlně preventivně aktivovalo vojenské letectvo, byť narušení vlastního vzdušného prostoru nenahlásilo. Pro Česko z toho neplynula přímá hrozba přeletu, ale kontext je jasný: Armáda ČR už v únoru 2026 vyslala do Polska vrtulníkovou jednotku Heli Unit právě kvůli zhoršené bezpečnostní situaci a dřívějším průnikům ruských dronů na polské území.

Česká podpora Ukrajiny pokračuje ve dvou liniích. Vláda v lednu potvrdila pokračování muniční iniciativy, ministerstvo zahraničí má schválený Program Ukrajina 2026–2030 s roční alokací miliardy korun na humanitární a rekonstrukční projekty. Únorový Ramstein přinesl pro rok 2026 celkem 38 miliard dolarů mezinárodní podpory, z toho dvě miliardy na protivzdušnou obranu včetně urgentních dodávek střel Patriot z evropských zásob. Útok z 24. května bude spíš argumentem pro zrychlení této linie než spouštěčem úplně nové politiky.

Saturace, ne selhání

Skutečnou sílu nočního úderu nedělal samotný Orešnik. Dělala ji aritmetika zahlcení: šest set dronů nutí obranu spotřebovávat munici a pozornost na pomalé cíle, desítky řízených střel zaměstnávají radary středního dosahu a do vzniklých mezer prolétají balistické projektily, proti kterým zbývá méně kapacity, než by bylo potřeba. Jedna „superraketa“ je hrozba. Jedna superraketa v balíku s 36 balistickými střelami a stovkami dronů je systémový problém.

Kyjev se té noci neubránil úplně. Ale ubránil se z velké části, a právě ten zbytek, který proklouzl, stačil na dva mrtvé, desítky zraněných a škody v každém obvodu města. Příští vlna, podle dosavadního květnového tempa, může přijít během dnů.

Článek Ukrajina se neubránila. Rusové mohutně bombardovali Kyjev, seslali i mocný Orešnik, který udeřil 36krát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Orešnik sahá až do 80. let 20. století

RS-24 Jars je odlišná, protože jde o mezikontinentální balistickou raketu schopnou zasahovat na dlouhé vzdálenosti, zatímco Orešnik je raketa středního doletu. Mají však mnoho společného. Orešnik totiž vychází z rakety RS-26 Rubež, k níž Wikipedia uvádí, že je pouze odvozeninou RS-24, a to v tom smyslu, že má místo 3 stupňů jenom stupně 2, což vede k nižšímu doletu. Proto lze říci, že je vlastně jakýmsi otcem Orešniku.

NATO nasadilo v Grónsku první vojáky. Donald Trump vůbec nedomýšlí následky, Evropa je jeho největší spojenec

Stejně zhodnotil z technického hlediska raketu Orešnik pro Armádní Zpravodaj vojenský analytik Jiří Vojáček: „Je známo, že systém Orešnik (a všimněte si, že ani nemá své označení GRAU jako jiné raketové systémy, což o něm mnohé vypovídá) je zjednodušená raketa RS-26 Ruběž, de facto raketa s odejmutým posledním stupněm. Ruběž je přitom sama odvozena od rakety RS-24 Jars, což není nic jiného, než modernizace typu Topol-M, což je zase modernizace typu Topol, který přišel do výzbroje sovětských raketových sil už v polovině 80. let. Nejde tedy o nový systém, jen o odvozeninu odvozeniny systému velmi starého.“

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruska / Creative Commons / CC BY

RS-24 Jars zařadilo Rusko do své výzbroje pravděpodobně kolem roku 2010, uvádí Wikipedia. Jde o třístupňovou balistickou raketu určenou k tomu, aby dokázala prorazit americký protiraketový štít, čehož má dosahovat třeba tím, že její návratová vozidla MIRV mají manévrovat, a tím být hůře zasažitelná. Raketa může být odpalována z pevného sila, ale většinou je umístěna na kolovém podvozku. Je tedy velice obtížné ji v případě jaderného konfliktu najít a zničit, což hraje Rusku do karet. Navíc má být k odpálení připravena během 7 minut.

RS-24 Jars ohrožuje Evropu i Ameriku

Mezikontinentální balistická raketa RS-24 měří na délku 22,5 metrů a váží 49,6 tisíc kilogramů. MissileTreat potom doplňuje, že její dolet vychází na 10 500 km, a někde lze najít až 11 000 km. Měla by obsahovat tři návratová vozidla MIRV, každé s hlavicí o výtěžnosti 150 až 200 kilotun, i když některé zdroje tvrdí, že může být hlavice i více. Minimální dolet je pak 2 000 km, z čehož vyplývá, že když by byla odpálena z oblasti někde ve středním Rusku, bez problémů zasáhne jakékoli místo v Evropě, ale i v Americe, upozorňuje Armádní Zpravodaj.

Ukrajina dostane z Polska nové MiG-29, ale penězi platit nemusí. Rusům na frontě pořádně zavaří

TheDiplomat v roce 2019 odhadl, že Rusko vlastní 60 raket RS-24 Jars umístěných na mobilních podvozcích, a 10 jich je v podzemních silech. Jejich počet se mohl změnit, ale pravděpodobně nijak významně, ačkoliv přesné to určit nelze, protože Rusko odstoupilo od smlouvy Nový Start a neexistuje jediný oficiální monitorovací systém jaderných zbraní. Severoatlantická aliance se tak musí spoléhat hlavně na zpravodajské zdroje, ale ty nejsou veřejné.

Článek „Otec Orešniku“ je mnohem větší hrozbou. I dnes patří mezi to zdaleka nejsilnější, co Kreml provozuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O důvodech Rusko nejspíše lže

Rusko zdůvodnilo útok raketou Orešnik na okolí města Lvov údajným útokem ukrajinských dronů na sídlo prezidenta Vladimíra Putina, uvádí KyivPost. Nejspíše jde ale o ruskou lež, protože ukrajinská strana podobný útok popírá a žádné náznaky toho, že by takovou akci provedla nemají ani západní tajné služby včetně CIA. Lze tedy soudit, že Rusko mělo jiný důvod a nechce ho sdělovat, ale pravděpodobně doufá, že si ho adresáti jasně domyslí.

Video: Rusové chtějí prorazit ukrajinské pozice v záchodových stanech. Doufají, že tak nebudou vidět

Analytici se nejčastěji shodují, že útok Orešnikem souvisí s vyjednáváním o případném konci války vyvolané ruskou agresí na Ukrajinu. UnderstandingWar soudí, že hlavním důvodem je odradit západní státy od poskytnutí bezpečnostních záruk Ukrajině. To je pro ni v mírových jednáních zásadní, protože se obává možného zopakování útoku za několik let. Na druhou stranu Rusko dává najevo, že si na Ukrajině nepřeje žádné západní vojáky. Západ je tam naopak poslat chce, protože se domnívá, že to jediné může Kreml odradit.

Rusko předvádí schopnosti Západu

K odpálení Orešniku však mohlo mít Rusko i další důvody. GeekWeek s odvoláním na bývalého náčelníka generálního štábu polské armády Leona Komornického uvádí, že tak chtělo západním soupeřům signalizovat schopnosti dalekého úderu, a to včetně jaderného, neboť jde o raketu, která může nést jaderné hlavice, i když při útoku na Ukrajinu tomu tak nebylo. I on se domnívá, že je důvodem vyjednávání o míru na Ukrajině, kdy Rusové chtějí, aby byla stranou.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace

„To, že Rusko používá de facto upravenou mezikontinentální raketu na operačně taktickém stupni, znamená jistě politický nátlak. Zjednodušeně řečeno jde zejména o připomínku vlastnictví jaderných zbraní, ovšem bez jejich skutečného nasazení,“ okomentoval nasazení balistické rakety Orešnik pro ArmádníZpravodaj vojenský expert Jiří Vojáček.

Velká Británie provokuje Rusko, chce ho ochromit v týlu. Zajistí Ukrajině balistické rakety s doletem 500 km

Dalším důvodem může být nejspíše i psychologický nátlak na Ukrajinu, aby její obyvatelé žili v přesvědčení, že jsou ohrožení a ukrajinská PVO s tím nemůže nic dělat. Armádní Zpravodaj nevylučuje, že Kreml použitím míří i na samotné Rusy, kteří mohou být z války a obřích ztrát stále více unavení. Podobný útok jim může dávat jistý pocit hrdosti a přesvědčovat je, že má jejich země velké schopnosti. I když Orešnik samotný není žádnou zázračnou zbraní, Putin s ní tak zachází, a pravděpodobně tomu tak bude i do budoucna.

.

Článek Odborníci vyhodnotili, proč Rusko na Ukrajinu odpálilo Orešnik se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mířil na zásobník plynu, trefil les

Rusko použilo svoji balistickou raketu Orešnik celkem dvakrát, naposledy při útoku u Lvova na západě Ukrajiny. Oficiální zprávy o tom, jaké škody tam způsobil, nejsou – existují jenom zlomky, které pronikly na veřejnost, podle nichž jsou malé, uvádí United24Media. Údajně šlo o drobné průniky betonovou konstrukcí do nějaké dílny, a hlavice také vyhloubily krátery v zalesněné oblasti. Pokud je to pravda, což nelze potvrdit, jde vlastně o směšný výsledek.

19 ruských generálů padlo. Ukrajinci se utrhli ze řetězu, kosí velení ruské armády jako na běžícím páse

Podle ruských prohlášení měl útok směřovat na zařízení kritické energetické infrastruktury. EuToday uvádí, že je v dané oblasti obří podzemní zásobník plynu s objemem až 17 miliard metrů krychlových plynu, a pokud by byl zasažen, exploze takového množství plynu by byla obří a nešla nijak utajit, shoduje se redakce Armádního Zpravodaje. Je proto jasné, že zničit se ho Rusku zcela jistě nepodařilo, a nelze než konstatovat, že útok nebyl výrazně úspěšný.

Orešniku má velmi malé hlavice

Existují technické důvody, proč nemůže být útok s konvenční hlavicí, respektive hlavicemi (může jich být šest), extrémně ničivý. Tass, tedy oficiální ruská agentura, uvedla, že má Orešnik nosnost 1,5 tuny, i když jiné odhady mluví o nižší hodnotě. I při uvážení ruského údaje by totiž měla jedna hlavice hmotnost pouhých 250 kilogramů, což odpovídá běžně užívané letecké pumě. Ano, dokáže zabíjet a napáchat škody, ale rozhodně nijak extrémní.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace

Rusko argumentovalo i tím, že hlavice využívají své kinetické energie, protože dosahují hypersonické rychlosti až Mach 10. Armádní Zpravodaj je ovšem přesvědčený, že ani toto tvrzení neobstojí. Je-li totiž použit vzorec pro výpočet kinetické energie, který je běžně učen ve škole (polovina hmotnosti krát rychlost na druhou), bude mít 1 hlavice energii maximálně 1 445 MJ. Wikipedia uvádí, že 1 gram TNT má energii 4 185 J, takže by energie hlavice odpovídala zhruba 345 kilogramům TNT, což je opět ničivost srovnatelná s leteckou pumou.

Výroba F-35 překonala všechna očekávání, z linek jich sjely stovky za jediný rok. Nejistota Americe prospívá, ale těží z toho i ČR

Orešnik přitom nemá ani dobrou přesnost, nejlepší odhady mluví o 100 m, ale spíše je horší. Nebezpečný sice je, ale jenom v případě, že bude osazený jadernými hlavicemi. ArmyRecognition uvádí, že má raketa dolet až 5 500 km, a kvůli své rychlosti je obtížně zachytitelná obranou. Mohla by tedy zaútočit na jakékoliv místo v Evropě, ale tím by se Rusko vystavilo odvetnému útoku jaderných velmocí NATO, což Putin téměř jistě nikdy nedopustí.

Armádní Zpravodaj připomíná, že ačkoliv ji někteří podceňují, je Francie největší jadernou velmocí Evropy s tak silnými hlavicemi, že by jediným útokem s přehledem vymazala Moskvu. A je možné, že v této oblasti ještě posílí, jelikož by Německo rádo jaderný arzenál největší evropské mocnosti rozšířilo, aby byl pro Rusko ještě větší hrozbou.

Redakce Armádního Zpravodaje oslovila ke zhodnocení Orešniku vojenského odborníka Jiřího Vojáčka. Na otázku, k čemu ho Rusko má a jak velkou hrozbu představuje pro Evropu, odpověděl:

„Na systém Orešnik můžeme nahlížet z několika stran. Ze strany čistě válečné, tedy z použití na Ukrajině, jde jistě o zbraň, která zaslouží respekt, protože může teoreticky disponovat značnou ničivou silou a Ukrajina proti ní nemá efektivní obranu. Z hlediska technického už je to složitější. Je známo, že systém Orešnik (a všimněte si, že ani nemá své označení GRAU, jako jiné raketové systémy, což o něm mnohé vypovídá) je zjednodušená raketa RS-26 Ruběž, de facto raketa s odejmutým posledním stupněm.

Ruběž je přitom sama odvozena od rakety RS-24 Jars, což není nic jiného, než modernizace typu Topol-M, což je zase modernizace typu Topol, který přišel do výzbroje sovětských raketových sil už v polovině 80. let. Nejde tedy o nový systém, jen o odvozeninu odvozeniny systému velmi starého. To, že Rusko používá de facto upravenou mezikontinentální raketu na operačně taktickém stupni znamená jistě politický nátlak, ale také to ukazuje, že moderní systémy, jako je Iskander, se nevyrábějí dostatečným tempem.

Zjednodušeně řečeno jde zejména o připomínku vlastnictví jaderných zbraní, ovšem bez jejich skutečného nasazení a zároveň o látání děr v systému nasazení moderních raket krátkého doletu. Z mého osobního čistě subjektivního pohledu je to spíš ukázka zoufalosti ruského vojensko-průmyslového komplexu.“

Článek Putin dobrovolně ukázal, jak je Orešnik špatný. Co ve Lvově předvedl, je opravdu bída. „Ukázka zoufalosti,“ míní odborník se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nebezpečná, ale zřejmě problematická raketa

Orešnik je balistická střela středního doletu (IRBM) s údajným dosahem 5 500 km, takže z Ruska doletí kamkoliv v Evropě. Ta proti ní prakticky nemá ochranu, ačkoliv by to měl zvládat Arrow-3 kupovaný Německem, a také námořní systémy Aegis, které provozuje německé, španělské a norské námořnictvo, potvrzuje Wikipedia, ale třeba MIM-104 Patriot nikoliv.

Důmyslné řešení ukrajinských inženýrů. Vymysleli způsob, jak levně a jednoduše ochránit drony. Rusové je zkrátka nezasáhnou

Důvodem je její rychlost vyšší než Mach 10, s čímž si zkrátka současné systémy PVO poradit neumí. Orešnik vychází z rakety RS-26 Rubež, uvádí Wikipedia, která zastarává a má oproti ní o něco horší vlastnosti. Navržena je primárně jako nosič až 6 jaderných hlavic, ale Ukrajina to v noci 08. ledna 2026 schytala konvenčními, což ukázaly záběry z místa.

I přes mnohá zjištění byla ruská balistická raketa velkou neznámou. Sice se již dříve podařilo zjistit, jak vypadá, jelikož to (zřejmě záměrně) odhalil běloruský prezident, a analytikům se také koncem prosince 2025 podařilo zjistit pravděpodobnou polohu Orešniku v Bělorusku. Mnohem lepší jsou však zjištění vycházející z trosek, které se podařilo Ukrajincům získat.

Sabotáž uvnitř ruského námořnictva. Demoralizovaní námořníci do boje nechtěli, tak velitelům pod rukama rozbili lodě

Jednalo se například o stabilizační a naváděcí jednotku (v podstatě „mozek“ rakety), některé díly z motoru, fragmenty naváděcího systému, nebo trysky z platformy separační jednotky. Sice to neprozradí 100 % informací, ale pomůže to alespoň částečně odhalit, jakou technologii Rusové užívají, případně kde komponenty vyrábí. Kyjevský vědeckovýzkumný ústav forenzní expertízy přišel jenom o den později s dalšími zjištěními, která Orešnik poodhalují.

Na záběrech je vidět třeba část gyroskopu používaného v inerciálním naváděcím systému Orešniku, který ukrajinští odborníci popsali jako „takový, s nímž létal Jurij Gagarin“. Odhalit se podařilo též sovětské elektronkové trubice. Podle vzhledu se jedná o krytrony (speciální druhy plynem plněných výbojek se studenou katodou, které fungují jako extrémně rychlé spínače vysokého napětí), které slouží ve spínačích nebo vysokofrekvenčních rezonátorech.

Americká armáda představuje první (před)prototyp nové generace tanku M1E3 Abrams a prozrazuje podrobnosti

Označení na některých dílech naznačuje, že byly vyrobeny začátkem roku 2018, a nejspíše byly určeny pro jiné projekty. Novináři také ukázali blok pro prvky hlavice, což potvrdilo dřívější informace, že se skládá ze šesti menších částí. Analýzou záznamů nicméně odborníci zjistili, že na Lvov dopadly 08. ledna 2026 pouze čtyři hlavice, což poukazuje na problémy.

Extrémně vysoká rychlost způsobuje, že není Orešnik tak přesný a některé hlavice se trefují s větší než žádoucí odchylkou, a spoléhá se tak hlavně na svou hmotnost a rychlost. Navíc se zdá, že mají hlavice problém přežít atmosférický návrat, ačkoliv je i možné, že jich Rusové neosadili plný počet, ale to by vzhledem k povaze zbraně a její ceně nedávalo smysl.

Článek Fotografie: novináři poprvé ukázali komponenty rakety Orešnik, které se podařilo získat. A zjevně má velké problémy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci našli části Orešniku po útoku na Lvov

Orešnik je balistická střela středního doletu (IRBM) s údajným doletem 5 500 km, což znamená, že z Ruska pokrývá s přehledem celou Evropu. V rámci spolupráce byla umístěna i v Bělorusku, což má hlavně psychologický efekt, a zřejmě to má také zkrátit dobu jejího letu, i když nejspíše nepatrně, ale možná je i diverzifikace odvetných úderů při ozbrojeném konfliktu.

Tradiční odběratel zbraní zasazuje Rusku opakovanou ránu. Připravil ho o desítky miliard v jediné zakázce

Vyvinuta byla z rakety RS-26 Rubež, uvádí Wikipedia, která zastarává a má oproti ní o něco horší vlastnosti. Její rychlost je přes Mach 10, kvůli čemuž není v Evropě proti Orešniku obranu. Kupříkladu MIM-104 Patriot, který se velmi osvědčil na Ukrajině i proti „nesestřelitelné“ střele Kinžal, jak Rusko tvrdilo, toho ani přes své kvality schopen není.

Umět by to nicméně měl Arrow-3 kupovaný Německem nebo námořní systémy Aegis, které provozuje německé, španělské a norské námořnictvo, potvrzuje Wikipedia. Vzhledem ke svému určení má nosit jaderné hlavice v počtu až 6 kusů, takže může během jediného letu zaútočit na několik cílů. Ukrajinští analytici nicméně připouští i možnost hlavic konvenčních.

Video: ukrajinský MiG-29 se přiblížil až moc blízko. Ruský soupeř ho sestřelil svou nejlepší střelou

S těmi měl totiž Orešnik zasáhnout 08. ledna 2026 ukrajinský Lvov ležící na západě země, jenom asi 60 km od polských hranic. Není překvapením, že proti tomu protivzdušná obrana nemohla nic dělat, ale nejspíše z toho bude i prospěch. Služba bezpečnosti Ukrajiny totiž nalezla různé trosky balistické rakety Orešnik, které předala k prozkoumání technikům.

Získat se podařilo různé části, kupříkladu stabilizační a naváděcí jednotku (v podstatě „mozek“ rakety), některé díly z motoru, fragmenty naváděcího systému, nebo trysky z platformy separační jednotky. I maličkost může přitom prozradit, z čeho je raketa vyrobena a jaké podniky se podílí na její výrobě. Ty pak budou moci Ukrajinci lokalizovat a napadnout, ale současně informace mohou pomoci s vylepšením PVO západním zemím.

Video: nejsilnější válečná loď světa provedla rychlý útok a byl konec. Putin sleduje, jak mu Američané likvidují stínovou flotilu

Již dříve přitom běloruský prezident odhalil, jak raketa Orešnik vypadá, a analytikům se koncem prosince 2025 podařilo zjistit jeho pravděpodobnou polohu v Bělorusku, ačkoliv je umístěn také v Rusku. Ukrajinci mimochodem 1 ze 3 raket zničili již ve fázi testování, a později z toho ukázali záběry. Obávaná ruská superzbraň tak pomalu přestává být velkou neznámou.

Článek Co Rusové skrývali, bude brzo NATO vědět. Ukrajinci dostali možnost podívat se pod pokličku rakety Orešnik se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Šlo o testování, proti Ukrajině nedává smysl

Orešnik je balistická střela středního doletu (IRBM) s údajným doletem 5 500 km, což znamená, že z Ruska pokrývá s přehledem celou Evropu. V rámci spolupráce byla umístěna i v Bělorusku, což má hlavně psychologický efekt, a zřejmě to má také zkrátit dobu jejího letu, i když nejspíše nepatrně, ale možná je i diverzifikace odvetných úderů při ozbrojeném konfliktu.

Za hranicí smlouvy Nový START, kde Rusko dávno pozastavilo účast. Co to znamená v oblasti kontroly jaderných zbraní?

Vyvinuta byla z rakety RS-26 Rubež, uvádí Wikipedia, která zastarává a má oproti ní o něco horší vlastnosti. Její rychlost je přes Mach 10, kvůli čemuž není v Evropě proti Orešniku obranu. Kupříkladu MIM-104 Patriot, který se velmi osvědčil na Ukrajině i proti „nesestřelitelné“ střele Kinžal, jak Rusko tvrdilo, toho ani přes své kvality schopen není.

Armádní Zpravodaj je názoru, že to zvládne až Arrow-3, který Německo kupuje v Izraeli a má být součástí evropského protiraketového deštníku. Zasahovat však mohou proti Orešniku také plavidla se systémem Aegis, který má ovšem v Evropě jenom španělské, norské a německé námořnictvo, uvádí Wikipedia. Většina kontinentu je nicméně zranitelná.

Ruské sevření Sýrie. I když Putin ztratil loajálního diktátora, začal si znovu upevňovat vliv na Blízkém východě

Vzhledem ke svým schopnostem je Orešnik předurčen nosit jaderné hlavice, a to až 6, takže může během jediného letu zaútočit na několik cílů. Ukrajinští analytici nicméně připouští také možnost konvenčních hlavic, jejichž dopady na Lvov, asi 60 km od Polska, z 08. ledna 2026 jsou vidět na záběrech. Ač někdo připouští, že se mohlo jednat o jinou raketu, nevypadá to.

Na Orešnik ukazuje i její vypuštění z testovacího polygonu Kapustin Jar v Astrachaňské oblasti, kde se již dříve podařilo jednu raketu zničit ještě před jejím odpalem, a odkud také byly dříve jiné odpáleny na Ukrajinu. Jelikož se přitom raketa pohybovala rychlostí 13 000 km/h, vypadá to opět na Orešnik, potvrdilo Letecké velení „Západ“ ukrajinského letectva.

Another footage of the “Oreshnik” intermediate-range ballistic missile strike on Lviv. https://t.co/fF6IR0cBu6 pic.twitter.com/jhYTopOule

— Special Kherson Cat 🐈🇺🇦 (@bayraktar_1love) January 8, 2026

Opakovaný dopad hlavic Orešniku na ukrajinský Lvov asi 60 km od Polska (zveřejněno 08. ledna 2026)

Článek Orešnik dal Ukrajincům ochutnat, co dokáže. Sdílené záběry ukazují mnohonásobný úder 60 km od Polska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Orešnik je přesunován hluboko v lesích

Na záběrech lze spatřit, jak se v Bělorusku přesouvají vozidla systému Orešnik. Jsou viditelně pečlivě zeditované, akže nelze vidět moc podrobností, ani zjistit, kde přesně se raketa nebo vícer raket nachází, protože jsou všude kolem jenom lesy. Docela nedávno se nicméně pravděpodobně podařilo polohu obávaného Orešniku odhalit. Rozmístěn by měl být na letišti Krychev-6, které se nachází na východě Mohylevské oblasti poblíž Ruska.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Orešnik je balistická raketa středního doletu, kterou Rusko donedávna nesmělo vlastnit. Politico uvádí, že by měla dosahovat rychlosti až 12 300 km/h, což proti ní značně znesnadňuje obranu. S největší pravděpodobností nese 6 hlavic, které mohou být konvenční, ale určena je především pro hlavice jaderné. Během zhruba 10 až 15 minut by jimi mohla zasáhnout jakékoliv místo v Evropě, protože má odhadovaný dosah až na 5 500 kilometrů.

Orešnik v Bělorusku je jen propaganda

Ačkoliv vypadá nasazení rakety Orešnik v Bělorusku hrozivě, nedává z taktického hlediska absolutně smysl. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že dokáže zasáhnout jakékoliv místo v Evropě, včetně vzdáleného Portugalska, i v případě, že by byla umístěna 1 000 kilometrů za Moskvou, tedy mimo dosah většiny zbraní evropských států NATO. V Bělorusku je naopak doslova na dostřel. Lze z toho tedy usuzovat, že je rozmístění právě tam pouze propagandistickým a zastrašovacím krokem, o čemž svědčí i zveřejněné záběry.

Je sice pravdou, že by z Běloruska letěl Orešnik na evropský cíl kratší dobu, ale paradoxně platí, že při odpálení z ruského území by proti ní byla obrana mnohem těžší. Musela by totiž vyletět výše a při návratu do atmosféry by dosáhla větší rychlost. Dobrou zprávou pro Evropu však je, že má Rusko těchto raket nejspíše velmi omezený počet, uvádí Wikipedia. Nejenže jsou drahé, ale jsou v podstatě stále experimentální a jejich výroba je náročná.

Какой Новый год без «Орешника»?

Обещали — показываем.

Так выглядит ритуал заступления на боевое дежурство подвижного грунтового ракетного комплекса «Орешник».

Подробнее 👉https://t.co/mdYoCyri6f pic.twitter.com/OInFIIabo1

— Минобороны Беларуси (@MOD_BY) December 30, 2025

Záběry ukazující Orešnik v Bělorusku

Článek Bělorusové ukázali vybavení pro ruskou raketu Orešnik v zemi. Sami tak potvrdili Evropě, že tam skutečně je se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Je možné, že došlo ke dvěma útokům

Útok na Kapustin Jar, kde měla být raketa Orešnik zničena, se udál v noci z 08. na 09. července 2024. Zapojeny do něj byly ukrajinské tajné služby a speciální síly, ale není jasné, zda se jednalo o druhou akci, při níž byla raketa zničena, nebo o první. Vasil Maljuk, šéf Bezpečnostní služby Ukrajiny, před nedávnem prohlásil, že Ukrajina v roce 2023 zničila 1 ze 3 raket Orešnik, a to taky v Kapustin Jaru, ale protože chybí některé informace, nelze určit, zda proběhly akce dvě, nebo v prvním případě došlo k pozměnění data, a jde tak vlastně o jednu a tu samou.

Ukraine is using a new long-range drone known as the Bober (Beaver) to bring the war deep into Russia’s borders.

With the engine at the back and a second pair of smaller wings near front drone can make abrupt changes in flight altitude and evade air defenses#UkraineWar pic.twitter.com/fP5sL3bwLW

— Paul Healey 🇨🇦🇺🇦 (@Ukraine_Oracle) August 30, 2023

K útoku na Kapustin Jar v létě 2024 měly být použity sebevražedné drony, což je technicky možné, jelikož se nachází zhruba 700 kilometrů od ukrajinského území. Konkrétně se mělo jednat o letouny Bober, k nimž Wikipedia uvádí, že jsou vybavené kumulativní hlavicí a mají dolet 600 až 1000 kilometrů, takže mohly vzdálenost zvládnout. Dostupná vyobrazení pak ukazují, že mají tlačnou vrtuli, pravděpodobně jsou poháněny pístovým motorem.

Strašák Evropy s jadernou hlavicí

Orešnik je nebezpečná zbraň a v současné době jí straší ruská propaganda evropské země asi nejvíce. Jde o balistickou raketu středního doletu s dosahem až 5 500 kilometrů, která pravděpodobně disponuje 6 hlavicemi, uvádí Wikipedia. Zkonstruována byla přitom k nesení jaderných hlavic, ale při jejím jediném nasazení v listopadu 2024 proti ukrajinskému městu Dnipro je neměla; jednalo se o propagační zastrašovací útok.

„Žába v hrnci“: Jak Vladimir Putin kroužil kolem NATO tak dlouho, až „přetaktizoval“

Kolik raket Rusko v současné době má, není jisté, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že to budou pravděpodobně jednotky kusů. Jsou ale schopny zasáhnout jakékoliv místo v Evropě, a vzhledem ke krátké vzdálenosti, kterou musí překonat, bude jejich let trvat jenom krátkou dobu. Celý kontinent už sice buduje protiraketovou obranu, ale aktuálně je nejspíše většina zemí bez schopnosti útok touto raketou zastavit.

Článek Ukrajinci prozradili, jak se jim podařilo Rusku zničit raketu Orešnik, a ruský voják natočil její výbuch se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Orešnik zničila Ukrajina v létě 2023

Událost se zničením rakety Orešnik se měla odehrát v létě roku 2023. Maljuk tvrdí, že v tu dobu mělo Rusko disponovat třemi kusy, pravděpodobně se jednalo o prototypy, protože sériová výroba měla být spuštěna až v roce 2025. Minimálně jedna z nich se měla nacházet na polygonu Kapustin Jar. Wikipedia uvádí, že se jedná o zkušební střelnici, kde byly testovány různé rakety Sovětského svazu, na což později přirozeně navázalo Rusko.

Zmatek na cvičišti: Češi měli připravit Ukrajince na moderní válku, ale sami uznali, že vůbec nepobírají, co se děje

Jakým způsobem byla raketa Orešnik zničena, ale neupřesnil, a nelze to ani ověřit. Známo je tedy pouze to, že se kromě Bezpečnostní služby Ukrajiny na akci podílelo Hlavní ředitelství zpravodajských služeb (rozvědka) a Zahraniční zpravodajská služba Ukrajiny (zahraniční rozvědka). Střelnice se nachází zhruba 700 kilometrů od Ukrajiny, cca 100 kilometrů východně od Volgogradu. Teoreticky ji tedy mohly trefit nějaké drony. Armádní Zpravodaj se však domnívá, že šlo spíše o akci na místě, pravděpodobně o nějakou formu sabotáže.

Orešnik neměla v době testování hlavice

Ukrajina zaútočila na raketu Orešnik více než rok před tím, než se o ní dozvěděla veřejnost. Wikipedia uvádí, že ji Rusko poprvé odpálilo v listopadu roku 2024 na město Dnipro na Ukrajině. Zkonstruována byla jako nosič jaderných hlavic, ale v tomto případě nesla pouze hlavice kinetické, a posloužila tak jako propagační strašák. To ale nic nemění na tom, že se jedná o nebezpečnou zbraň ohrožující hlavně evropské členy NATO.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Orešnik je raketa středního doletu, jejíž dosah je do 5 500 kilometrů. Pravděpodobně nese 6 hlavic, ale mnoho schopností není veřejně známých. NATO podobnými zbraněmi nedisponuje, protože byl donedávna jejich vývoj zakázaný mezinárodními smlouvami. Rusko přitom vyvinulo Orešnik z mezikontinentální balistické rakety RS-26 Rubeš, takže ustanovení dohody evidentně obcházelo, což pak Ameriku vedlo k jejímu vypovězení.

Článek Rozhovor: „1 ze 3 raket Orešnik zničili Ukrajinci dříve, než vzlétla.“ Rusko zatajilo, jak v roce 2023 trpělo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Orešnik by doletěl do Ameriky během chvíle

Napětí mezi Venezuelou a Spojenými státy americkými roste od minulého roku, kdy už v červnu předeslaly, že by přispěchaly na pomoc Guyaně, jíž sousední země ohrožuje. Tato krize se ještě prohloubila v momentě, kdy se dostal k moci Donald Trump, který zahájil tažení proti narkobaronům, jejichž patronem je venezuelský prezident Nicolás Maduro.

NATO: „Rusko zvyšuje výrobu vybavení dostatečné kvality pro boj.“ Putin opakuje Stalina, na životech mu nezáleží

Chybělo málo, aby tam americká armáda vtrhla a odstranila ho od moci, ale nejspíše si i ona uvědomuje, že by to nemusela být tak hladká akce. Venezuela navíc začala zbrojit a požádala o pomoc také Rusko, Čínu a Írán, uvedl 31. října 2025 theWashingtonPost, zatímco Američané útočí na pašeráky drog ve vzduchu i na moři mimo Venezuelu, například na ponorku.

Všechny tři zmíněné země, které Venezuela požádala o pomoc, mají v čele diktátory, potažmo v Rusku a Číně jde o tzv. diktátorský komunismus. A z Ruska se už ozvala myšlenka žádost vyslyšet, i když asi v jiném měřítku – mělo jít totiž hlavně o modernizaci radarů, systémů PVO a dalších zbraní – na což může rovněž dojít – ale hlavním aktérem bude těžký kalibr.

„Program F-35 je extrémně neuspokojivý,“ rozčilují se Britové. Nasazení je schopných pouze 40 % letounů

První místopředseda výboru ruské Státní dumy pro obranu totiž uvedl, že by mohla jeho země nechat převézt do Venezuely balistické rakety Orešnik. Ta je velkou novinkou, teprve v září byla rozmístěna na hranicích s NATO, což ale nedává moc smysl. Má totiž dosah 5 500 km, takže by pokryla celou Evropu i při odpalu z většího bezpečí v ruském týlu.

Sice by v takovém případě letěla k cíli déle, ale má rychlost přes Mach 10, uvádí Wikipedia, takže by nemusel být rozdíl tak velký. Jde přitom o odvozeninu RS-26 Rubež, a nese 6 hlavic, díky nimž dokáže zasáhnout více míst najednou. Rusko ji otestovalo na Ukrajině, takže má být zcela funkční, a výzvu by z hlediska obrany představovala i pro Američany.

Putin není spokojený, Britové dodali Ukrajincům střely Storm Shadow. Právem se jich bojí, doletí až do Moskvy

Účinné jsou proti ní americké systémy THAAD a Aegis (pozemní i námořní), ale není jich dostatek a nemusí zachytit vše. Armádní Zpravodaj je nicméně názoru, že i kdyby se Orešnik ve Venezuele objevil, půjde pouze o způsob odstrašení a k jeho vypuštění nedojde – ani Venezuela, ani Rusko si nemohou dovolit válku s Amerikou. Ta by zase nejspíše nechtěla riskovat konflikt kvůli rivalitě s Čínou, s níž už teď v některých směrech prohrává zbrojní závody.

Článek Amerika netuší, jestli Rusko jenom vtipkuje. Předeslalo, že nasadí rakety Orešnik do Venezuely a ohrozí ji se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izraelský Arrow-3

V boji otestovaný je systém proti raketám s delším doletem, a sice izraelský Arrow-3, protože musel čelit íránským útokům na Izrael. Wikipedia uvádí, že jeho základem je exoatmosférická protibalistická střela dosahující hypersonické rychlosti. Své cíle ničí ve výšce zhruba 100 km, a to přímým nárazem do vzdálenosti až 2 400 kilometrů; a měla by být schopna sestřelit i satelity. Jde navíc o systém, který v rámci iniciativy European Sky Shield kupuje Německo.

Následky viditelné z vesmíru: Satelitní snímky ukazují energetickou infrastrukturu Ruska po ukrajinských útocích

Americký THAAD

Dalším ozkoušeným protiraketovým systémem je americký THAAD, který se též podílel na obraně Izraele proti íránským útokům. Určený je proti balistickým raketám středního doletu, tedy i Orešniku, které zachycuje na jejich sestupné dráze, a to přímým nárazem. Lockheed Martin uvádí, že v současné době existuje 7 baterií. Američané je mají rozmístěné po světě, kromě Izraele třeba v Jižní Koreji nebo na Guamu, ale v Evropě ho v současnosti být nemá.

Americký Aegis (námořní)

Spojená státy americké a někteří jejich spojenci mají výkonný protiraketový prostředek v podobě plavidel se systémem Aegis. Ve svých odpalovačích VLS mohou nést několik typů protistřel, z nichž je proti Orešniku nejvhodnější RIM-161 Standard Missile 3 známá jako SM-3. Opět cíl ničí přímým nárazem, uvádí Wikipedia, přičemž má mít dolet až 1 200 kilometrů a své cíle zasahovat ve výšce vyšší než 100 kilometrů. Dokázala přitom zničit i satelit.

Hrozí konec výroby slovenských houfnic Zuzana 2. Na Ukrajině se plně ukázalo, že jsou neschopné, a výrobce s tím nic neudělal

Americký Aegis (pozemní)

Američané vyvinuli na základě námořního systému i pozemní variantu Aegis označovanou Aegis Ashore. MissileDefenseAdvocacy uvádí, že zvládá i rakety středního doletu, a používá střelu SM-6 stejně jako námořní verze. Systém je v Evropě rozmístěn v Polsku a v Rumunsku, a provozuje ho rovněž americké námořnictvo. Oficiálně má být schopen zachytit rakety přilétající z Blízkého východu, tedy nikoliv z Ruska. Armádní Zpravodaj ale nevylučuje, že může nebo již dokonce mohl být upravený, aby ruský Orešnik zneškodnit mohl.

Článek 4 systémy PVO, které si poradí s ruskou raketou Orešnik. Ten nejlepší už má Evropa objednaný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Snímek z kanceláře běloruského prezidenta

Jak vlastně Orešnik vypadá, nikdo nevěděl, i když není vyloučeno, že některá jeho zobrazení velké západní rozvědky mají. Veřejnost mohla zjistit podobu díky běloruskému prezidentovi Alexandru Lukašenkovi, neb se snímky modelu, asi z jeho kanceláře, objevily na propagandistickém kanále. Je docela možné, že jde o záměr s cílem zintenzivnit strašení Evropy; Orešnik je sice ruská raketa, ale na základě dohody je umístěn v Bělorusku u hranic NATO.

Putin může panikařit, nad Ruskem se stahují mračna. Trump je skoro rozhodnutý, že Ukrajině poskytne střely s dosahem 2 500 km

Z uniklého snímku je jasné, že je Orešnik mobilní a umístěný na podvozku běloruského těžkého nákladního automobilu MZKT-79291 v konfiguraci 12×12, uvádí Defence-Blog. Jde o veliké vozidlo, ale přesné specifikace nejsou veřejně dohledatelné. Důležité je, že raketu mohou Rusové nebo Bělorusové snadno přemisťovat a schovávat. Armádní Zpravodaj soudí, že ji to činí obtížně zasažitelnou, ačkoliv je v Bělorusku v dosahu letectva NATO.

Orešnik dosáhne do celé Evropy

O raketě jsou jenom omezené informace. Wikipedia uvádí, že jde o odvozeninu RS-26 Rubež s dosahem až 5 500 km, což znamená, že zasáhne jakékoliv místo v Evropě, i když bude odpálen z prostoru daleko za Moskvou. Během letu dosahuje rychlosti až Mach 10 – za hypersonickou zbraň je označován propagandisticky, avšak chybně – byť je díky vysoké rychlosti obtížně sestřelitelný, a v Evropě téměř nejsou zbraně schopné se s ním vypořádat.

Raketa, Kreml již oznámil její sériovou výrobu, nese 6 hlavic, takže dokáže zasáhnout více míst najednou. Při jejím použití na Ukrajině byly nejaderné, ale je primárně určena pro hlavice jaderné, neboť pro konvenční nemá dostatečnou přesnost. Rusko a Bělorusko tedy mohou doslova držet Evropu pod krkem – tedy alespoň do doby, než proti ní bude vybudována obrana. Na druhou stranu to neznamená, že je NATO bezbranné. Západní jaderné velmoci mají schopnosti, jak na případný jaderný úder Orešnikem drtivě odpovědět.

Článek Foto: Ruské tajemství padlo. Běloruský prezident omylem vyzradil, jak vypadá Orešnik, který poslední roky straší Evropu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Orešnik nejspíše unese 6 (jaderných) hlavic

O ruském Orešniku je známo málo podrobností, jelikož jde o novou zbraň, kterou Rusko poprvé použilo v listopadu 2024, uvádí Wikipedia. Tehdy obsahovala kinetické hlavice, ale mohou být i jaderné, což je vzhledem k její nevelké přesnosti logičtější, a unese jich několik, nejčastěji zaznívá počet šest. Během letu dosahuje rychlosti Mach 10, pročež ji Rusko propagandisticky označuje za hypersonickou, což je v případě balistické rakety nesmysl.

Video: Ukrajinci se ani nemuseli snažit, 5. největší ropnou rafinerii v zemi si Rusové zapálili sami

Vysoká rychlost znamená, že je nesnadno sestřelitelná, přičemž nejčastěji v Evropě používaný systém MIM-104 Patriot na ni nestačí. Armádní Zpravodaj se domnívá, že řešením bude až Arrow-3, který Německo nakupuje v Izraeli a má být součástí evropského protiraketového deštníku, ale zasahovat mohou i plavidla vybavená systémem Aegis. Na druhou stranu Putin ohlásil zahájení výroby Orešniku v létě 2025, uvádí CNN, takže bude jenom v několika kusech.

Raketa zasáhne celou Evropu z Ruska

Rozmístění rakety jako Orešnik v Bělorusku však Armádnímu Zpravodaji nedává z vojenského hlediska smysl. TbsNews s odvoláním na ruské zdroje uvádí, že je jeho dosah 5 000 km, což znamená, že dokáže zasáhnout jakékoliv místo v Evropě, i kdyby byl odpálen hluboko na území Ruska daleko na východ od Moskvy, například z Kazaně. Vzhledem k rychlosti rakety a trajektorii letu jejím umístěním blíže možným evropským cílům tak Rusko nic nezíská.

🇧🇾🇷🇺 BREAKING: Belarus‘ Foreign Ministry says that the Russian “Oreshnik” intermediate-range ballistic missile (IRBM) has been deployed on its territory. pic.twitter.com/Kmayh5JwKQ

— Conflict Dispatch (@ConflictDISP) September 26, 2025

Naopak Bělorusko sousedí se zeměmi NATO, kde operuje silné alianční letectvo vybavené letouny 5. generace Lockheed Martin F-35 Lightning II se schopností stealth a zbraněmi, jako jsou střely s plochou dráhou letu s dosahem stovek kilometrů. Ty jsou schopné velice snadno zasáhnout jakékoliv místo v Bělorusku, což ale třeba o Kazani rozhodně neplatí. Lze proto předpokládat, že jde jen o Putinovo strašení evropské veřejnosti, protože je nesmysl takto vzácnou zbraň používanou jako eso v rukávu vystavovat zbytečnému riziku.

Článek Nejobávanější ruská zbraň 21. století je pár km za hranicemi. Na Orešnik nemá nikdo v Evropě obranu, ale Putin jenom straší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Balistická raketa, která dosáhne až 5 000 km

Orešnik je novou generací ruské balistické rakety středního dosahu, která byla vyvíjena jako součást modernizace strategických sil Ruské federace. Její dosah uvádí CNN na 500 až 5 000 km, což znamená, že při umístění v západním Bělorusku dosáhne do Velké Británie, kam to jsou zhruba 2 000 km, zatímco na jih Španělska to jsou asi 3 000 km. Z druhé strany dosáhne pro představu až do Pákistánu a Indie, takže pokryje i země, kde Rusko ztrácí vliv.

Video: ruské strategické bombardéry opět ochromeny, a k nim i stíhače MiG-29 a Su-27. Ruská PVO je neochránila, fatálně selhala

Vychází přitom z RS-26 Rubež a má nést hned několik hlavic s individuálním naváděním (MIRV), ale zvládne i hypersonické kluzáky Avangard, které však prozatím zůstávají velkou neznámou. Díky vysoké manévrovatelnosti, schopnosti měnit trajektorii a nasazení klamných cílů je navržena tak, aby zdolala i nejlepší systémy PVO, potvrzuje Wikipedia.

Jenomže zničit ji bude obtížné i na zemi, jelikož využívá mobilní odpalovač; má být nicméně i ve statických silech. Její přesnost má být velmi vysoká, ale informace chybí; impozantní je však její deklarovaná rychlost, a to Mach 10, tedy asi 12 300 km/h. Armádní Zpravodaj informoval v květnu 2025, že mělo Rusko raketu otestovat, a to odpálením na Ukrajinu. Ta sama potvrdila její použití již dříve, ale rovněž se jednalo pouze o zkoušku její funkčnosti.

Německo se chce vrátit k zakázaným zbraním, které vojáky na bojišti zmrzačí, ale nezabijí. Zase jenom kvůli Rusku

Koncem června 2025 přitom Vladimir Putin oznámil, že Orešnik vstupuje do sériové výroby, ale není jasné, kolik kusů zvládne tamní průmysl produkovat. Do služby v ruských ozbrojených silách nicméně měla před pár dny vstoupit první takto vzniklá raketa – ruský prezident to oznámil 01. srpna 2025 během setkání s běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem v Karélii s tím, že do konce roku dojde k rozmístění v Bělorusku, uvádí Interfax.

Článek Sériová výroba nejobávanější ruské rakety 21. století je úspěšná, oznámil Putin. Do konce roku ji rozmístí na hranicích NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vysoce vyspělá raketa s dosahem až 12 000 km

Orešnik je novou generací ruské balistické rakety středního doletu, která byla vyvíjena jako součást modernizace strategických sil Ruské federace. Vychází z RS-26 Rubež a má nést hned několik hlavic s individuálním naváděním (MIRV), ale zvládne i hypersonické kluzáky Avangard. Díky vysoké manévrovatelnosti, schopnosti měnit trajektorii a nasazení klamných cílů je navržena tak, aby zdolala i nejlepší systémy PVO, potvrzuje Wikipedia.

Konečně svobodni: den, kdy odešla poslední sovětská okupační vojska a Československo se „nadechlo“ po odhození okovů komunismu

Zničit ji však bude obtížné i na zemi, jelikož využívá mobilní odpalovač, ale mají existovat i statická sila. Má být přitom velmi přesná, ačkoliv tyto informace chybí; impozantní je nicméně její deklarovaná rychlost, a to Mach 10, tedy asi 12 300 km/h. Armádní Zpravodaj informoval v květnu 2025, že mělo Rusko raketu otestovat, a to odpálením na Ukrajinu. Ta sama potvrdila její použití již dříve, ale rovněž se jednalo pouze o zkoušku její funkčnosti.

Vzhledem k tomu, že Orešnik vstupuje do sériové výroby, byly testy zjevně úspěšné – nebo to alespoň tvrdí ruští představitelé, což tvrdili dříve také o tanku T-14 Armata, hypersonickém kluzáku Avangard a dalších… Orešnik je nicméně součástí strategie vůči Spojeným státům americkým a NATO, není určena na krátkou ani střední vzdálenosti.

Většina technických specifikací nicméně zůstává utajena, takže ji nelze úplně dobře posoudit. I přesto ji nicméně ruská média prezentují jako jeden z klíčových pilířů jaderného odstrašení, což může být pravda – už jenom fakt, že jde o balistickou raketu, znamená, že ji podceňovat rozhodně není dobrý nápad – to prokázal Írán, když odpaloval na Izrael raketu Chorramšahr-4 s 1,8tunovou hlavicí, nebo zřejmě Qasem Basir s hlavicí 2tunovou.

Rusko je malý krůček od sebedestrukce. Válku si může dovolit do roku 2027, poté končí, ekonomicky se zhroutí

I když by mělo jít ve srovnání s Orešnikem o výrazně méně vyspělé zbraně, napáchaly značné škody. Ukrajina přitom vyvíjí systém protivzdušné obrany, který by si měl s novou ruskou balistickou raketou poradit, údajně má být účinný jako MIM-104 Patriot, i když účinný bude proti ní také THAAD. Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že Ukrajinu výrazně neohrozí, jelikož, jak už bylo zmíněno, má úplně jiný účel, a šlo by spíše o plýtvání.

Článek Orešnik na scéně: Rusko zahajuje masovou výrobu balistické rakety středního doletu. Ale je nesmysl střílet ji na Ukrajinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Orešnik by se mohl vydat na „testovací let“

Důvod uzavření vzdušného prostoru nad zmíněnou základnou je z logických důvodů neveřejný a Armádnímu Zpravodaji se o něm nepodařilo dohledat více než historickou spojitost. Oznámení o tom bylo zveřejněno 08. května 2025 a podmínky v něm uvedené mohou zřejmě naznačovat odpálení balistických raket, mezi nimiž by mohl být také Orešnik.

HIMARS zdánlivě selhal, když minul o dobrých 5 metrů – ale přesto zničil severokorejský raketomet KN-09 brutální ráže (video)

Tomu nasvědčuje dle redakce Armádního Zpravodaje stanovený rozsah výšek, v nichž bude vzdušný prostor uzavřen – od úrovně povrchu po neomezenou výšku, přičemž se zákaz vztahuje na všechny letouny – jinými slovy, nebe musí být naprosto čisté. Uzavírka bude platná dva dny po sobě, a to 12. a 13. května 2025, vždy od 06:00 do 16:00 tamního času.

Zda skutečně dojde k odpálení i věhlasné balistické rakety Orešnik, jisté není, ale nasvědčuje tomu případ z minulého roku, kdy došlo 21. listopadu 2024 k uzavření vzdušného prostoru nad touto základnou, načež z ní odstartovala právě ona balistická raketa, uvádí Wikipedia.

Skandál nejvyššího kalibru: maďarská rozvědka špehovala Ukrajinu a ohrožovala její bezpečnost. Zjišťovala umístění S-300

O bájné ruské velezbrani je známo omezené množství informací, z nichž jsou mnohé nejspíše zkreslené nebo nadsazené, jak je ostatně v Rusku již pověstnou tradicí. Hlavní zpravodajské ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny přitom uvedlo, že raketa ve skutečnosti nenese název Orešnik, ale Kedr, přičemž byla vyvinuta na základě RS-26 Rubež.

Instalovaných na ní má potom být 6 hlavic, z nichž je každá vybavena šesti kusy submunice, a v závěrečné části své trajektorie má dosahovat dokonce rychlosti Mach 11. Může jít tedy o další testování v bojových podmínkách. Armádní Zpravodaj připomíná, že Ukrajina v současnosti nemá ve výzbroji systémy, jimiž by dokázala Orešniku čelit, ale ráda by je získala.

Pilot se katapultoval z neovladatelného letounu F/A-18 Hornet, který začal z ničeho nic hořet. Zřítil se na finskou vojenskou základnu

Jednat by se mohlo třeba o americký THAAD, ačkoliv je nepravděpodobné, že by jí ho Amerika dodala, protože ho sama potřebuje, a lépe na tom nebude ani se získáním izraelského Arrow-3, jelikož židovská země zbraně do války na Ukrajině nedodává ani jedné straně. V lednu 2025 ale Armádní Zpravodaj upozornil, že země vyvíjí vlastní systém speciálně proti Orešniku.

Článek Silný úder se blíží, Rusko se zřejmě zítra chystá odpálit svou velezbraň Orešnik. Ukrajina se nemá jak bránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.