Co přesně umí létající rušička za dvě miliardy rublů

Mi-8MTPR-1 vychází z draku Mi-8MTV-5-1, ale od běžného „osmeráku“ se liší už na první pohled. Chybí zadní nákladová rampa, kabina nemá pancéřové pláty, levé posuvné dveře jsou užší a oken je méně. Na ocasním nosníku přibyla přídavná anténa. Uvnitř zabírá většinu prostoru rušicí komplex se čtyřmi anténními bloky, přední přijímají a klasifikují signály radarů, zadní vysílají cílené rušení.

Systém dokáže podle analýzy The War Zone pracovat automaticky z databáze hrozeb a současně rušit až osm radarů v sektoru 45° v azimutu a 15° ve výšce, v pásmu 5,1–11 GHz. Deklarovaný dosah rušení činí až 150 kilometrů. To ovšem neznamená, že jeden vrtulník umlčí celou frontovou linii. Jde o sektorový parametr v konkrétní geometrii nasazení. Studie RAND rozlišuje 150km prstenec účinného rušení a širší limit daný radiovým horizontem při letu ve střední výšce, který může dosáhnout i přes 300 km. Stroj operuje z hloubky vlastního území, ale pořád musí být dostatečně blízko prostoru, který kryje. Právě to ho vystavuje riziku.

Proč je každý kus tak cenný

Ruské ministerstvo obrany plánovalo podle zpráv agentury TASS pořídit celkem 18 těchto vrtulníků; prvních dvanáct mělo být dodáno do poloviny roku 2016, zbytek postupně do dalších brigád armádního letectva. Západní analytici před válkou pracovali s odhadem kolem 20 kusů ve službě. To je flotila, kterou spočítáte na prstech dvou rukou.

Nahraditelnost je přitom výrazně horší než u standardního Mi-8:

• Specializovaná aparatura – rušicí komplex KNIRTI/KOMZ/KRET zabírá velkou část kabiny a vyžaduje specifickou integraci, ne jen montáž do prázdného trupu.
• Úzká výrobní linka – Mi-8MTPR-1 je popisován jako jediný ruský vrtulník elektronického boje v sériové produkci, ale „sériová“ tu znamená jednotky kusů ročně.
• Výcvik posádek – operátoři rušicího komplexu nejsou běžní palubní technici; jejich příprava trvá déle a dostupný pool je omezený.

Ztráta jednoho stroje proto neznamená jen mínus jednu položku v tabulce. Znamená výpadek specializované podpory elektronického boje pro konkrétní úderný balík nebo úsek fronty.

Co víme a co ne o květnové ztrátě

Podle ruských provojenských leteckých kanálů, které jako první citoval server UNITED24 Media, došlo v květnu 2026 k možné ztrátě jednoho Mi-8MTPR-1 za nejasných okolností. Mezi uváděnými variantami figuruje ukrajinský útok, zásah vlastní protivzdušnou obranou i technická závada. Oficiální ukrajinské přihlášení se k tomuto konkrétnímu stroji zatím chybí.

Není to poprvé, co se Mi-8 ocitly v hledáčku ukrajinských úderů. V září 2025 zveřejnila ukrajinská vojenská rozvědka HUR záběry ze zásahu tří vrtulníků Mi-8 a radaru Něbo-U na Krymu, podvarianty zasažených strojů však veřejně nespecifikovala. Zda mezi nimi byl i exemplář s komplexem Rychag-AV, z otevřených zdrojů neplyne.

Co ztráta mění na frontě

Pokud se květnové hlášení potvrdí, Rusko přijde o další kousek z už tak tenké vrstvy vzdušného elektronického boje. Na zasaženém směru se může dočasně zhoršit krytí úderného letectva proti radarům protivzdušné obrany, a to je přesně typ okna, které ukrajinská strana umí využít.

Jenže moderní boj o elektromagnetické spektrum je vrstvený. Rusko provozuje i pozemní rušicí systémy s dosahy od 50 do několika set kilometrů. Ukrajina na své straně buduje hustou síť taktických prostředků elektronického boje od zákopových rušiček dronů po vozidlové systémy chránící konvoje a kritickou infrastrukturu. Jedna ztráta proto spíš vytváří lokální příležitost než strategický zlom.

Přesto platí jednoduchá aritmetika: když máte flotilu kolem dvaceti kusů a každý nahrazujete měsíce, každý sestřelený, nebo záhadně ztracený, stroj bolí nepřiměřeně víc než cokoliv, co sjíždí z linky po stovkách. A právě v tom je pointa celého příběhu.

Článek Jak se objeví, fronta stichne – dokud s ním Ukrajinci neskoncovali. Rusko ztratilo vrtulník Mi-8MTPR-1, který ruší až na 150 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Polní plocha, která měla být neviditelná

Sto padesát kilometrů. Tolik dělilo oba vrtulníky od nejbližší linie bojového dotyku. V logice ruského armádního letectva to měla být vzdálenost, kde se pilot může na chvíli posadit, doplnit palivo a nechat techniky zkontrolovat stroj, aniž by musel počítat s přímým ohrožením. Polní odskokové plochy tohoto typu nemají věžové řízení, nemají betonové úkryty, často nemají ani stálou protivzdušnou obranu. Právě v tom spočívá jejich výhoda: jsou levné, rychle přemístitelné a těžko dohledatelné satelitním průzkumem.

Jenže ukrajinská strana souřadnice dohledala. Oficiální popis operace neříká jak, zmiňuje pouze „upřesnění souřadnic cílů“ před samotným úderem. Bezpečná dedukce naznačuje kombinaci průzkumných dronů, zpravodajské podpory a předchozího monitoringu prostoru. Konkrétní mix zdrojů ale zůstává utajen.

Dva stroje, dvě různé bolesti

Na první pohled jde o dva kusy techniky. Na druhý pohled o dvě odlišné kategorie ztráty.

• Mi-17 (rodina Mi-8/17) je pracovní kůň ruského letectva: přeprava osob, nákladu, raněných, zásobování. Podle FlightGlobal eviduje Rusko 777 strojů této rodiny. Jeden kus se dá provozně „zalepit“ přesunem z jiného útvaru. Bolí to logisticky, ne existenčně.
• Mi-28 je specializovaný útočný vrtulník, podle Rosteku „bojový vrtulník nové generace“. Ruská flotila jich čítá pouhých 94. Každý zásah tu ubírá z podstatně menšího fondu a náhrada trvá měsíce: ruské plány na rok 2026 počítají s dodávkou jen 34 nových Mi-28NM za celý rok.

Databáze Oryx přitom u obou typů eviduje desítky vizuálně potvrzených ztrát od začátku plnohodnotné invaze. Voroněžský zásah není anomálie. Je dalším řádkem v tabulce, která se plní rychleji, než ji ruský průmysl stíhá kompenzovat.

Důležitá poznámka: oficiální ukrajinské zdroje mluví o „zasáhnutí“ strojů. Úplné zničení mimo možnost opravy nebylo nezávisle doloženo. I pouhé těžké poškození ale znamená měsíce oprav a vyřazení z provozu.

Trend, který začal dávno před Voroněží

Babki nejsou precedent. Jsou pokračováním linie, která se táhne minimálně od března 2024.

• Březen 2024, Bělgorodská oblast — ukrajinské síly podle zpráv GUR zasáhly na odskokové ploše dva Ka-52 a dva Mi-8.
• Srpen 2024, Kurská oblast — posádky Centra speciálních operací „A“ SBU poprvé na světě sestřelily dva vrtulníky pomocí UAV, jak SBU zdokumentovala.
• Srpen 2025 — Síly speciálních operací ZSU koordinovaly zásah čtyř ruských letišť, včetně Borisoglebsku a Baltimoru právě ve Voroněžské oblasti.
• Červen 2025, operace „Pavučina“ — SBU oznámila zasažení 41 letounů na čtyřech letištích strategického letectva.

Každý z těchto úderů posouval hranici toho, co Ukrajina dokáže zasáhnout, dál od fronty a hlouběji do ruského zázemí. Voroněžský zásah z dubna 2026 potvrzuje, že ani improvizovaná polní plocha bez stálé infrastruktury už není bezpečná.

Cena, kterou Rusko platí za každý další úder

Skutečný dopad neleží jen v ceně dvou strojů. Leží v tom, co musí ruské letectvo udělat, aby se podobnému zásahu příště vyhnulo. Delší přesuny na vzdálenější plochy znamenají vyšší spotřebu paliva a kratší operační okno nad frontou. Větší rozptyl techniky snižuje pružnost nasazení: vrtulník, který stojí o padesát kilometrů dál, dorazí na bojiště o čtvrt hodiny později. Každá minuta tankování na nechráněném místě se mění v riziko, které vyžaduje lokální protivzdušnou obranu, elektronický boj a maskování.

Podle analýzy Critical Threats z ledna 2026 ruský průmysl naráží na sankční limity a výrobní zpoždění. Plánovaná produkce vrtulníků na rok 2026, 34 útočných Mi-28NM a pouhých 25 transportně-bojových a speciálních strojů, nestačí pokrýt ani běžné opotřebení, natož sérii cílených úderů na letecké zázemí.

Kumulativní efekt je podle nás důležitější než jakýkoli jednotlivý zásah. Rusko neztratilo u Babek válku ve vzduchu. Ale s každou zasaženou odskokovou plochou platí vyšší „daň za bezpečí“, která se promítá do pomalejšího obratu, nižší flexibility a rostoucího tlaku na celý cyklus nasazení armádního letectva.

Dva vrtulníky na polní ploše u Babek stály na zemi možná dvacet minut. Stačilo to.

Článek Vše, na co Rusové spoléhali, přestává existovat. Ukrajinci na stovky kilometrů zničili dva vrtulníky v servisu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč se ruské vrtulníky ocitly tak daleko od boje

Odpověď sahá do prvních měsíců plnohodnotné invaze. Už v březnu 2022 analytici Janes popsali, jak hrozba přenosných protiletadlových raket MANPADS donutila ruské bitevní vrtulníky opustit nízkoletové útoky a přejít ke střelbě ze zálohy, tedy k nepřesným odpálům neřízených raket z větší vzdálenosti. Logickým důsledkem bylo postupné odsouvání celého provozního cyklu hlouběji do týlu: tankování, meziletová údržba a odpočinek posádek se přesouvaly na body, kde se riziko zdálo minimální.

Polní plocha u Babek přesně odpovídá tomuto vzorci. Není to stálá základna s hangáry a protivzdušnou obranou, ale dočasné přistávací místo, kde vrtulníky doplní palivo, projdou rychlou technickou kontrolou a odletí na další misi. V momentě tankování je vrtulník maximálně zranitelný: stojí odkrytý, s otevřenými přístupy k motorové sekci, bez možnosti okamžitého vzletu. A právě na to Achilles spoléhala.

Dron, který mění definici bezpečného zázemí

Darts DM je dvoumotorový letoun s pevnými křídly ve třídě kamikaze dronů s doletem přes 120 kilometrů a bojovou částí o hmotnosti 10 kilogramů. Není to masivní zbraň, ale přesný chirurgický nástroj určený k likvidaci bodových cílů. Podle Defense Express geolokalizovala OSINT komunita Dnipro místo zásahu na 152 km od ukrajinské hranice, což odpovídá horní hranici udávaného doletu.

Technický detail zásahu stojí za pozornost. Operátoři nevedli dron na kabinu ani na ocasní nosník, ale cílili motorový oddíl zezadu, v místě, kde exploze 10kilogramové hlavice způsobí maximální strukturální a tepelné poškození turbín a palivového systému. Vyhnuli se přitom listům hlavního rotoru, které by mohly dron srazit nebo odklonit před dopadem. To není náhoda, ale nacvičená taktika.

Výrobce už oznámil nástupce: Darts 2 má překonat dolet 200 kilometrů s nosností přes 8 kilogramů. Pokud se parametry potvrdí v praxi, bezpečná hloubka ruského zázemí se opět dramaticky zmenší.

Není to izolovaný případ

Útok na vrtulníky nebyl ojedinělou akcí jednoho operátora s jedním dronem. Ve dnech 27. až 29. dubna 2026 zasáhly jednotky Sil bezpilotních systémů (SBS) podle velitele formace 27 stacionárních a více než 20 mobilních cílů v ruské operační hloubce. Achilles ve stejném období útočila i na radiolokační systémy v Belgorodské oblasti, 80 až 100 km od hranice.

Samotná brigáda prošla za čtyři roky pozoruhodnou transformací:

• Únor 2022 — dobrovolnická rota
• Postupně přerod v prapor, pak pluk
• 10. ledna 2026 — plnohodnotná brigáda bezpilotních systémů

Tato institucionální zralost vysvětluje, proč jednotka zvládá koordinované operace hlubokého úderu daleko za frontou. Nejde o improvizaci nadšenců, ale o systematickou práci s průzkumem, plánováním trasy a přesným navedením.

Co to znamená pro ruské letectvo

FlightGlobal ve svém adresáři World Air Forces 2025 eviduje u ruského letectva 94 aktivních Mi-28 a dalších 98 objednaných. Oryx k dnešnímu dni zaznamenává 18 vizuálně potvrzených ztrát nebo poškození tohoto typu od začátku invaze. Jedna další ztráta flotilu sama o sobě nezlomí.

Důležitější je ale precedent. Pokud jsou zasažitelné i dočasné vrtulníkové plochy v hloubce 150 kilometrů, ruské letectvo stojí před nepříjemným dilematem:

• Přesunout provozní body ještě dále do týlu, což prodlouží dolet na misi, zvýší spotřebu paliva a sníží reakční čas.
• Investovat do krátkodosahové protivzdušné obrany a elektronického boje na každém dočasném přistávacím místě, což je logisticky i finančně náročné.
• Zkrátit čas na zemi na absolutní minimum a rozptýlit stroje, což komplikuje údržbu a snižuje operační tempo.

Žádná z těchto variant není zadarmo. A všechny znamenají, že ruské vrtulníky budou méně efektivní v podpoře pozemních sil.

Lekce pro armádu provozující stejný typ

Armáda České republiky stále provozuje vrtulníky rodiny Mi-17/Mi-171Š a paralelně je modernizuje. Současně už přenáší část úkolů na platformu H-1 a intenzivně cvičí protidronovou obranu. Lekce z Voroněžské oblasti je přímočará: hodnota transportního vrtulníku trvá, ale jeho přežití v moderním konfliktu závisí na rozptylu, maskování, krytí prostředky C-UAS a minimalizaci pobytu na zemi, nikoli na samotném typu stroje.

Bezpečné zázemí už neurčuje vzdálenost od fronty. Určuje ho dosah a přesnost levného dronu s desetikilogramovou hlavicí, který dokáže proletět 150 kilometrů a trefit motorový oddíl stojícího vrtulníku. Ruští piloti u Babek se to dozvěděli pozdě.

Článek Ruští piloti podcenili Ukrajince a daleko od fronty se přestali bát. Stačil chirurgický úder a z vrtulníků byly trosky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hostomel: selhání operace, ne platformy

Ráno 24. února 2022 zamířilo k letišti Hostomel u Kyjeva zhruba 34 ruských vrtulníků. Podle analýzy RUSI většina posádek dostala rozkazy teprve asi 24 hodin před invazí. Chyběly mapy, munice, palivo, spolehlivá komunikace. Předpoklad byl prostý: Ukrajina se zhroutí, odpor bude symbolický.

Nebyl. Úderný balík ztratil přibližně 17 % strojů, převážně od MANPADS. Pět z šesti sestřelených vrtulníků byly útočné typy, které zůstaly příliš dlouho nad cílem. A i kdyby letiště udrželi déle, pozemní zálohy se k němu neprobily včas, operační úspěch se nedostavil.

V dalších měsících Rusko přešlo k opatrnějším taktikám: loftování neřízených raket ze vzdálenosti mimo dosah obrany, krátké výlety v malých výškách. Přesnost klesla, efekt taky. Do konce roku 2022 potvrzené ztráty zahrnovaly 23 Ka-52, 8 Mi-24/35 a 6 Mi-28. Problém nebyl v tom, že vrtulník jako stroj selhal. Problém byl v tom, že ruská armáda ho posílala do prostoru, který si předem neotevřela.

Venezuela: jak vypadá správně integrovaná operace

Operace Absolute Resolve začala měsíce před samotným vletem. Americké zpravodajské služby mapovaly rozmístění a rutinu venezuelské protivzdušné obrany, konkrétně ruských systémů S-300VM a Buk-2M. Speciální jednotky nacvičovaly na replice cíle. Velení čekalo na správné počasí.

Když přišla noc z 2. na 3. ledna 2026, vzlétlo podle Defense One přes 150 platforem z přibližně dvaceti základen a plavidel. Před vrtulníky šly údery na potlačení a ničení protivzdušné obrany zaměřené na radary a baterie, ne na celou venezuelskou PVO, ale přesně tam, kde měl vést koridor. Elektronický boj a kybernetické efekty degradovaly velení a řízení obrany. Stíhací letouny kryly prostor. Vrtulníky letěly v noci, nízko, v radarovém clutteru nad vodou.

Výsledek: cíl splněn, jeden vrtulník zasažen palbou ze země, ale zůstal letuschopný. Žádná potvrzená ztráta amerického vojáka. Analýza CSIS to popsala jako „chirurgický úder, ne šok a hrůzu“.

Klíčový rozdíl: kdo si umí koupit koridor

Srovnání obou operací odhaluje jednu proměnnou, která rozhoduje o všem: schopnost na desítky minut vytvořit ve vzduchu bezpečný průchod a využít ho rychleji, než protivník zareaguje.

Rusko u Hostomelu tuto schopnost nemělo, ne proto, že by neexistovala v doktríně, ale proto, že politický předpoklad rychlého kolapsu Ukrajiny přebil vojenské plánování. USA ve Venezuele naopak investovaly měsíce do toho, aby v rozhodující chvíli trvala expozice vrtulníků jen nezbytné minimum.

Christoph Bergs v komentáři RUSI z ledna 2026 to shrnuje přímo: vrtulník zůstává vitální součástí společných sil, ale jen pokud není nucen fungovat izolovaně proti funkční vrstvené protivzdušné obraně. Umřela představa, že vrtulník může operovat sám. Platforma žije dál.

Co z toho plyne pro Česko a NATO

Justin Bronk z RUSI opakovaně upozorňuje, že mimo USA mají evropská letectva v potlačování a ničení protivzdušné obrany obrovský deficit. To je pro české vrtulníkové letectvo zásadní kontext. 22. křídlo v Náměšti dnes provozuje AH-1Z Viper, UH-1Y Venom a Mi-171Š, do konce roku 2025 byly dokončeny dodávky 12 strojů systému H-1 a pokračuje proces pořízení dalších osmi kusů.

Zajímavější než samotný nákup je ale proměna rolí. V únoru 2026 AČR poprvé vyslala UH-1Y Venom do Polska v roli ochrany proti nízkoletícím cílům a dronům. Vrtulník jako součást protidronové obrany, to je přesně ta logika integrace, kterou Hostomel postrádal a Absolute Resolve demonstrovala.

Pro české velení z toho plyne jednoduchá, ale nákladná poučka: samotné vrtulníky nestačí. Bez schopnosti otevřít koridor, vlastní nebo alianční, zůstávají hangárovým majetkem. A bez cvičení v rámci společných sil se z nich stane totéž, co z ruských Ka-52 nad Hostomelem: drahé cíle.

Vrtulník nezemřel. Zemřela iluze, že může válčit sám za sebe.

Článek Kdo tvrdí, že éra vrtulníků skončila, nerozumí moderní válce. Z Ruska si ale příklad neberte, neumí je používat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vrtulník měl bránit nebe, ale sám to schytal

„Lovec se stal kořistí“, asi tak lze shrnout událost, který se odehrála poblíž vesnice Kuteynikovo v ruské Rostovské oblasti přibližně 190 kilometrů od linie kontaktu, jíž potvrzuje LiveUAmap. Z vyjádření tiskové služby speciálních operačních sil ukrajinské armády vychází, že ruská armáda nasadila vrtulník v roli PVO proti dronům, ale sám se nakonec stal obětí.

Ukrajinci do konce roku zavedou novou balistickou raketu. Putin ví, že bude zle

Nelze přesně určit, o jaký se jednalo, ale pravděpodobně o Mil Mi-8, který je dobře znám i české armádě. Wikipedia vysvětluje, že jde primárně o transportní vrtulník, ale existuje i v několika ozbrojených verzích. Armádní Zpravodaj nicméně odhaduje, že v tomto případě vyzbrojena být nemusela, ale vojáci z ní stříleli pomocí ručních zbraní jako to dělají z Jak-52.

Jedná se přitom o nejvyráběnější vrtulník světa, jelikož vznikl v počtu vyšším než 17 tisíc kusů, a jeho produkce pokračuje od roku 1961 dodnes. K jeho zničení měl posloužit velmi netradičně dalekonosný ukrajinský dron FP-1 s doletem až 1 600 km, uvádí Militarnyi, takže je evidentní, že nebyl původně nasazen právě proti Mi-8, ale když ho operátor spatřil, neodolal.

Putin přitahuje otěže a zkouší, co mu NATO dovolí. Ruská loď oslepila britské letadlo u Skotska laserem, piloti mohli zemřít

Určitě nebylo snadné ho trefit, protože má FP-1 klasickou konstrukci s křídly, takže si musel dobře naletět a odhadnout, kdy bude nejlepší do něj narazit. Záběry končí v momentě, kdy se přiblížil k vrtulníku seshora, což naznačuje, že v důsledku explodovala jeho 120kg hlavice. A jestli to Mi-8 a jeho posádku nezničilo rovnou, bylo dílo zkázy dokonáno pádem.

Je mimochodem známo jenom málo případů, kdy se podařilo zničit vrtulník za letu dronem. Podařilo se to například v září 2025, ale tehdy šlo o kvadrokoptéru – v případě dronu útočného a dalekonosného s takovouto konstrukcí jde o první známý případ, a je pravděpodobné, že ani ruská posádka nečekala, že by Ukrajinci dron využili právě takto.

Článek Video: Rusové se s takovým útokem nesetkali. Ukrajinské speciální jednotky sestřelily vrtulník Mi-8 dronem na 190 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mi-8 neodpovídal a s Estonci nespolupracoval

V podstatě už nejde o nic nezvyklého; Rusko provokuje prostřednictvím letectva evropské členy NATO dlouhodobě, a konkrétně s Estonskem se dostalo do křížku jenom v tomto roce již potřetí – velký rozruch způsobilo zadržení ruské nákladní lodě z tzv. stínové flotily, v důsledku čehož vletěl nad Estonsko ruský bitevní letoun Su-35S, který vyprovodily F-16.

Video: Neuvěřitelné štěstí měla ukrajinská PVO, když sestřelila ruskou balistickou raketu Iskander starým kanonem Zu-23-2

Tehdy šlo vyloženě o ukazování síly, ale tentokrát – jako v mnoha jiných případech – o čistou provokaci. Jinak si nelze vysvětlit, že letěl vrtulník Mil Mi-8 bez letového plánu a s vypnutým odpovídačem, stejně jako bez bilaterálního rádiového spojení s estonskými letovými navigačními službami. Je to běžná taktika a „omluva“, kdy musí k letounu vzlétnout letectvo v daném sektoru, aby ho identifikovalo a z prostoru vyprovodilo.

Mil Mi-8 je přitom primárně transportní vrtulník, potvrzuje Wikipedia, takže je zřejmé, že sice nebylo cílem působit nějaké škody (byť existují i ozbrojené a další verze), ale i tak jde o vážné porušení mezinárodního práva, jak potvrzuje Margus Tsahkna, ministr zahraničních věcí Estonska, který upřesnil, že došlo k narušení poblíž ostrova Vaindloo.

Český zbrojní průmysl opět válí. Rozjíždí sériovou výrobu pro Američany, kteří oceňují české proudové motory do dronů

Ten leží desítky kilometrů od pevniny, ale nedaleko u mezinárodní trasy, kterou využívají ruské i další lodě. Co přesně k tomu Rusko vedlo, není jasné, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že šlo opět o ukazování síly, provokaci a testování reakce NATO. Kdo by chtěl namítat, že dělá totéž jak Severoatlantická aliance, tak třeba sama Amerika, není to úplně pravda.

Nedávný případ, kdy americký Boeing RC-135V letěl do blízkosti Murmansku, aby monitoroval aktivitu ruské Severní flotily, je totiž učebnicovým příkladem, jak by měla taková akce vypadat. Letoun se po celou dobu držel dostatečně daleko v mezinárodním vzdušném prostoru a svým působením nenarušoval ruské území, ani aktivitu, takže na něj nešlo reagovat.

Článek Když Rusko úmyslně provokuje: Vrtulníkem Mi-8 vletělo do estonského vzdušného prostoru a zůstalo v něm 4 minuty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letět umí i s ustřeleným ocasem, ale ne vždy

Ka-52 „Alligator“ je ruský bitevní vrtulník známý nejen svým úderným arzenálem, ale hlavně unikátní konstrukcí se souosými protiběžnými rotory – tedy dvěma hlavními rotory, které se otáčí proti sobě, díky čemuž není potřeba klasický ocasní rotor, potvrzuje Wikipedia. Tento systém vyvinutý firmou Kamov zajišťuje lepší stabilitu, vyšší stoupavost, lepší manévrovatelnost a možnost letu ve větších nadmořských výškách než u konvenčních vrtulníků.

Ruská armáda může být „zásadně“ posílena severokorejskými tanky Cheonma-2. Vyrovnat se mají ruské T-14 Armatě

Díky absenci zadního rotoru je navíc Ka-52 kompaktnější, což se hodí při operacích z palub lodí, ale hlavně se to může projevit v boji – když totiž dojde k poškození nebo úplné destrukci ocasní části, může stále držet stabilitu a pokračovat v letu – redakce Armádního Zpravodaje ale upozorňuje, že to je individuální a poškození nemusí být příliš rozsáhlé.

Za příklad slouží dobře video, na němž je vidět právě Ka-52 letící bez ocasní části, která mu byla ustřelena. U vrtulníku klasické konstrukce by to ovšem vedlo k nekontrolovanému rotování a pádu. To z něj dělá extrémně odolný stroj v podmínkách, kde piloti musí létat nízko. V tomto případě měl být přitom zasažen dronem zhruba do středu ocasní části.

Ministerstvo obrany ČR schválilo nákup tanků Leopard 2A8 v 6 verzích. Zaplatí i jejich bohemizaci dle potřeb AČR

Pokud by k tomu došlo, Armádní Zpravodaj soudí, že by mohlo být poškození dostatečné, aby ho to poslalo k zemi, ale to na záběrech není – pochází totiž ze sebevražedného dronu, což by napovídalo úspěchu, jelikož zjevně skončily proto, že narazil do cíle. U videa je také komentář, že ukrajinské zdroje sestřelení potvrdily, přičemž měl zahynout jeden člen posádky.

S jistotou to ovšem určit nelze, ale i samotné poškození by bylo dobrým úspěchem, jelikož by vrtulník vyřadilo možná i na několik týdnů z bojů. Záleželo by to na rozsahu poškození, ale pokud dojde k narušení konstrukce, je třeba ji celou zkontrolovat a opravit. Stále je nicméně ve hře vyšší pravděpodobnost, že šel ruský Ka-52 Alligator skutečně k zemi.

Článek Video: Na nejmodernější ruský bojový vrtulník, Ka-52, zaútočil dron. Trefit ho měl do ocasu, ale není jisté, zda šel k zemi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mi-26 je tu 45 let, ale vyráběn je stále

Vznik vrtulníku Mi-26 se datuje do 70. let 20. století poté, co v Sovětském svazu postavili dva prototypy dosud velikostně nepřekonaného vrtulníku světa, tedy Mil Mi-12 Homer, který se však úspěchu nedočkal. Wikipedia uvádí, že jeho první let proběhl v roce 1977 a do výroby vstoupil o 3 roky později. Jeho produkce přitom pokračuje dodnes, ale nikoliv v původní verzi – byl opakovaně inovován a existují různé verze pro vojenské i civilní použití.

iZdroj fotografie: Uživatel Panter / Creative Commons / CC BY-SA

Co je na Mi-26 impozantní, není jenom jeho velikost, ale především jeho nosnost. Byl navržen, aby unesl velký výsadek vojáků i obrněný transportér nebo podobné vozidlo o hmotnosti až 13 tun, přičemž jeho celková nosnost je 20 tun. Armádní Zpravodaj pro srovnání uvádí jeho americkou obdobou Sikorsky CH-53E Super Stallion, která dle NationalInterest unese „jenom“ 13,6 tun. Na druhou stranu má americký vrtulník vyšší rychlost a dolet (je optimalizovaný pro mořské prostředí, ale Mi-26 zase do extrémních klimatických podmínek Sibiře).

Uletí až 500 km při zatížení 7,7 tun

Aby mohl Mi-26 nést tak těžký náklad, je vybavený dvěma motory a má osmilistý hlavní rotor, uvádí Airforce-Technology. Na délku měří 40 metrů a na výšku 8,15 metrů, a dokáže se vznést, i když má spolu s palivem a nákladem až 56 tun. Pohybuje se přitom max. rychlostí 295 km/h, kdežto dolet má až 500 km s nákladem o hmotnosti 7,7 tun. Kromě obrněného vozidla unese ve vnitřním prostoru 90 vojáků nebo 60 nosítek s raněnými.

České letectvo se ho sice zbavilo, ale Mi-8 Hip je vrtulník s prověřenou spolehlivostí a tvrdý dříč, který tu může být klidně ještě 50 let

Rusko ale do vrtulníku dle všeho někdy umísťuje mnohem více vojáků, než je stanovená kapacita. Svědčí o tom sestřelení Mi-26 čečenskými povstalci v roce 2002. Wikipedia uvádí, že dopadl do minového pole, a nehoda nebo výbuchy na minách si vyžádaly 127 mrtvých vojáků, dalších 20 pak bylo zraněno. V roce 2006 také sestřelen Mil Mi-26 patřící moldavskému letectvu v Afghánistánu, kde najatý civilní stroj vykonával humanitární misi.

Článek Mi-26: skutečný obr mezi vrtulníky, jemuž na celém světě nemá kdo konkurovat. Jeho nosnost v desítkách tun je impozantní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vrtulníky sice starší, ale pořád efektivní

K incidentu došlo již 28. června 2025, ale zpočátku nebylo jasné, jaké přesně vrtulníky se drony podařilo zasáhnout. To upřesnila později Služba bezpečnosti Ukrajiny (SBU), kterážto útok provedla. Na letecké základně Kirovske ležící až na východě poloostrova Krym to odnesly hned tři, a sice Mi-8, Mi-26 a Mi-28. Všechno tedy staré, ale stále účinné konstrukce.

Banální závada poslala ruský bombardér Suchoj Su-34 k zemi. Nezvládl přistávání a havaroval. Potrápila ho porucha podvozku

Mi-8 je sovětský transportní střední vrtulník, ale existuje i upravený na bojový, velitelský nebo průzkumný i pro elektronický boj. Poprvé vzlétl v roce 1961, a od té doby se stal jedním z nejrozšířenějších na světě. Přepravovat dokáže až 24 plně vyzbrojených vojáků, 12 nosítek se zraněnými, nebo několik tun nákladu uvnitř trupu či v podvěsu, uvádí Wikipedia.

Mi-26 je výkonný těžký transportní vrtulník, který vstoupil do služby v 80. letech jako odpověď na potřebu přepravovat objemné a těžké náklady i v náročných podmínkách. Je největším sériově vyráběným vrtulníkem na světě – jeho celková vzletová hmotnost přesahuje 56 tun a maximální užitečné zatížení přibližně 20 tun. Přepravovat dokáže vojáky, humanitární pomoc, obrněná vozidla, náklaďáky i stavební techniku, potvrzuje Wikipedia.

Mi-28 je bitevní vrtulník navržený výhradně pro bojové operace, jehož vývoj začal v 80. letech jako protiváha americkému AH-64 Apache. Má plně pancéřovanou kabinu, která poskytuje vysokou úroveň ochrany proti střelbě ze země, a útočit může 30mm kanonem a kombinací protitankových řízených střel, raketometů a dalších zbraní. Má pokročilou avioniku, termovizi a radar pro boj ve dne i v noci za všech povětrnostních podmínek, uvádí Wikipedia.

Těžké škody na krymské PVO: video ukazuje, jak 1 útok vyřadil 3 ruské radary a systém PVO, a navíc ještě Suchoj Su-30

Ve všech případech jde tedy o velmi cenné cíle. Už krátce po útoku přitom zveřejnili OSINT analytici z „Krymský vítr“ video potvrzující požár na letecké základně, a na pozdějších satelitních snímcích jsou vidět trosky vrtulníků. Vedle toho to ale odnesl ještě Pancir-S1, velmi rozšířený protiletadlový systém krátkého a středního dosahu, vysvětluje Wikipedia, který má však problémy vidět malé drony, neb proti nim zkrátka nebyl navržen.

Článek Krym pod palbou: satelitní snímky potvrzují zničení 3 ruských vrtulníků Mi-8, Mi-26 a Mi-28, a jako bonus i systému PVO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Síla detonace vyřadila i blízké vrtulníky

Co přesně se na mezinárodním letišti v Brjansku, který leží na jihozápadě země nedaleko hranic s Ukrajinou a Běloruskem, není jasné, ale na mušku si ho měly vzít tradičně drony. Vzhledem k tomu, že leží docela blízko – asi 110 km od hranic – mohlo se jednat třeba o Mugin-5, u něhož výrobce udává dolet až 500 km s možností zatížení až 25 kg, ale ten by byla škoda plýtvat.

Ve výrobně motorů pro ruské balistické rakety Yars a Topol vypukl požár. Jejich produkce může být v ohrožení

Spíše se tak jednalo o nějaký dron s dosahem do 200 km, i když mohl být i menší, pokud ho vojáci vypustili na území Ruska (je to poměrně běžné). Jeho typ lze ovšem určit těžko – o mnoha z nich svět vůbec neví, a o dalších jsou informace klasifikované – ven se obvykle dostanou pouze o těch opravdu nejlepších. Hlavice pak mohla mít hmotnost do 50 kg, ačkoliv bude k odpálení muničního skladu stačit i menší, pokud jí nebudou stát v cestě nějaké překážky.

Že došlo na ruském letišti v Brjansku k zasažení muničního skladu, napovídá krátký záběr, nejspíše pořízený náhodně – v dáli za skupinou lidí je vidět nejdříve relativně malá detonace, po níž ale následuje mnohem mohutnější – zjevně od uložené munice a výbušnin.

Spolu s „muničákem“ mělo dojít také k eliminaci dvou vrtulníků – Mil Mi-8 byl zničen úplně, zatímco Mil Mi-35 poškozen, což znamená, že půjde opravit. První z nich je přitom víceúčelový středně těžký vrtulník, který vznikl v mnoha verzích. Primárně slouží k přepravě nákladu a cestujících, ale též může být vyzbrojen, uvádí Wikipedia. Druhý je naopak bitevní určený pro přímou podporu pozemních vojsk, včetně ničení tanků a obrněných cílů, uvádí VHÚ.

Armádní Zpravodaj ověřil vyřazení vrtulníků také u OSINT analytika „Mocný informátor“, který leteckou základnu sledoval a zveřejnil satelitní snímky se dvěma neidentifikovatelnými body, které každý den mění polohu. Když ovšem došlo k útoku, bylo jasné, že šlo o vrtulníky, jejichž typ později upřesnili svědci a tamní média, ačkoliv ruské ministerstvo nikoliv.

Článek Záběry: mohutná detonace muničního skladu na ruském letišti Brjansk zničila vrtulník Mi-8 a poškodila Mi-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden vrtulník dopadl hůře než druhý

Informací není k incidentu mnoho, ale video toho prozrazuje dostatek. Jedním ze zasažených byl Mi-28, což je ruský bitevní vrtulník ve verzi N zařazený do výzbroje v roce 2009 (jinak pochází až z 80. let 20. století, upřesňuje Wikipedia). Primárně byl určen k ničení tanků a obrněných vozidel, a například na rozdíl od Mi-24 nemůže převážet výsadek ani náklad, ačkoliv má místo pro tři pasažéry – to se hodí třeba v momentě, že zachraňuje osádku sestřeleného vrtulníku.

Izraelské letectvo bombarduje Sýrii, aby jí zdevastovalo vojenskou infrastrukturu. Obrana ani neproběhla (video)

Druhým zničeným byl potom Mi-8, tedy víceúčelový vrtulník, který už může nést posádku nebo náklad, ale také být vyzbrojen, a to např. 57mm raketami S-5, pum, případně střelami 9M17 Phalanga, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj připomíná, že se jedná o jeden z nejrozšířenějších vrtulníků na světě, vzniknout měl v počtu více než 17 000 ks, a užívá ho také AČR.

K zasažení vrtulníků byla použita raketa M30A2 odpálená z M142 HIMARS. Wikipedia uvádí, že obsahuje 182 tisíc wolframových kuliček a v místě dopade funguje jako obří brokovnice, která cíl proděraví. Což je také velmi dobře viditelné. Ruský voják při prohlídce upozorňuje třeba na poškození palivových nádrží, což potvrzují i kaluže pod vrtulníky.

2 ruské čety měly dobýt strategickou obec nedaleko ještě důležitějšího města. Dělostřelectvo je pohřbilo i kazetovou municí (video)

Armádní Zpravodaj soudí, že Mi-28NM bude v podstatě neopravitelný, jelikož utrpěl rozsáhlá poškození na trupu a nejspíše i hydraulických systémech. Některé části však zjevně odolaly, neb jsou chráněny pancéřovanými pláty – kupříkladu motor. Vrtulník tak nejspíše půjde opravit, i když to asi nebude úplně rychlé. Vyřazen může být nejméně několik měsíců.

Oproti tomu Mi-8 dopadl mnohem hůře a nejspíše poslouží jako zdroj náhradních dílů pro jiné stroje. Záběry ukazují třeba vytržené dveře od nákladního prostoru, zatímco díry po dopadu rakety jsou de facto všude. Rusové to nemají v Belgorodské oblasti snadné; Armádní Zpravodaj informoval koncem března 2025 o útoku ne čtveřici jiných vrtulníků.

Článek Ruský voják zveřejnil následky útoku M142 HIMARS na vrtulníky Mi-28 a Mi-8 v Belgorodské oblasti. Nejméně jeden je na odpis se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžký kulomet je nebezpečný i pro vrtulník

Na videu níže lze vidět akci námořního dronu vybaveného těžkým kulometem, k němuž MilIn uvádí, že má ráži 12,7 mm a sofistikované dálkové ovládání. Jednat se mohlo třeba o americký M2 Browning, což je jedna z nejdéle sloužících zbraní na světě – do výzbroje americké armády byla zařazena již v roce 1933, uvádí PopularMechanics, ale dnes je používána i jinde. Jako spolehlivá se ukázala k použití na pozemních stanovištích, plavidlech i letadlech, a díky svému výkonnému střelivu s dlouhým dosahem se hodí i proti letícím cílům.

Video: ani úplně nový ruský minometný systém 2S40 Floks není o nic odolnější než jiné. Dohnal ho a vyřadil malý ukrajinský dron

Video ukazuje, jak ukrajinský námořní dron Sea Baby, jehož rychlost je až 90 km/h a dosah kolem 1 000 kilometrů, jak uvádí Wikipedia, používá namontovaný kulomet proti různým cílům, nejčastěji letícím vrtulníkům. Ty se sice dle záběrů nepodařilo sestřelit, ale minimálně jeden byl zasažen a došlo ke zranění osádky, která už se nemohla přiblížit natolik, aby zvládla vést protiútok. Podobně přitom dopadl i na záběrech viditelný letoun, a krom toho zvládli operátoři dronu zničit za pomoci kulometu minimálně jeden nepřátelský člun.

Článek Video: narazí-li ruský vrtulník na kulometem vyzbrojený námořní dron, může to po „schytání“ několika ranami raději vzdát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mil Mi-8 to schytal dronem do ocasu

Jak vypadá útok na letící vrtulník za pomoci dronu, lze vidět na videu níže – zobrazuje situaci, kdy FPV dron napadl ruský Mil Mi-8 Hip, uvádí MilIn. Záběry pořízené kamerou dronu ukazují letící vrtulník, k němuž se přibližuje dron, který ho podle všeho zasáhl zezadu do ocasního rotoru, případně explodoval v jeho blízkosti, což jej asi poškodilo a mohlo poslat k zemi, což se také pravděpodobně stalo. TheAviationist však upozornil, že záběr skončil těsně před nárazem, takže se mohlo stát, že dron vyrušil nějaký elektronický systém nesený vrtulníkem.

Když ruský pilot uteče i s vrtulníkem Mi-8 a vezme s sebou tajné díly letounu Su-27 a Su-30SM, je to rána do zad a možná i velký problém

Ze záběrů není jasné, jak rychle vrtulník v době útoku dronu letěl, ale Wikipedia uvádí, že třeba cestovní rychlost helikoptéry Mi-8 je 240 km/h. Takovou rychlostí obyčejný FPV dron letět nedokáže, muselo by se jednat o nějaký speciální rychlostní, ovem vrtulník mohl naopak letět mnohem pomaleji. Ze záběrů je zřetelné, že byl tento primárně transportní stroj vyzbrojen nějakými raketami, což ho mohlo zpomalovat, nebo osádka zrovna na něco mířila. I pomalý dron by helikoptéru zasáhl, pokud by jí letěl naproti, ale to nebyl tento případ.

Článek Video: pakliže neletí ruský vrtulník Mil Mi-8 dostatečně rychle, může ho dohnat ukrajinský dron a zničit ho nárazem zezadu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.