Veterán se třemi jmény

S-200 existuje v několika variantách, které se liší dosahem, navedením i typem bojové části. Nejstarší verze Angara nesla střelu 5V21 s dosahem kolem 150–180 kilometrů. Následovala Vega a Vega M se střelou 5V28, které posunuly dosah na 200 až 250 kilometrů. Vrcholem řady je Dubna se střelou 5V28V, vylepšeným navedením, vyšší manévrovatelností a dosahem až 300 kilometrů.

Právě u Dubny a části rodiny Vega se uvádí takzvaná dvojí způsobilost: střela mohla nést buď konvenční tříštivotrhavou hlavici o hmotnosti zhruba 217 kilogramů, nebo jadernou bojovou část o síle 25 kilotun s povelovým odpalem. Exportní varianta S-200VE, prodávaná spojencům mimo Varšavskou smlouvu, naproti tomu jadernou schopnost neměla, dodávala se výhradně s konvenční hlavicí. Jadernou kapacitu tedy nelze automaticky připisovat každému S-200 na planetě, jak upozorňuje přehled CSIS Missile Threat.

Střela samotná měří přibližně 10,7 metru, váží kolem sedmi tun a na cíl letí rychlostí přesahující Mach 4 (přibližně 4 900 km/h). Systém je statický, odpaluje se ze země z pevných pozic, a jeho provozní cyklus je pomalý. Právě nehybnost a logistická náročnost ho odlišují od moderních mobilních kompletů.

Co znamená 25 kilotun

Síla 25 kilotun nemusí na první pohled říct mnoho, dokud ji nezasadíme do kontextu. Bomba Little Boy svržená na Hirošimu měla sílu přibližně 15 kilotun, Fat Man nad Nagasaki kolem 21 kilotun. Hlavice, kterou mohl S-200 teoreticky nést, tedy odpovídá zhruba 1,7násobku Hirošimy a přibližně o pětinu převyšuje Nagasaki.

Podle modelů amerického Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) by u detonace o síle 10 kilotun zóna těžkého zničení sahala přibližně do 0,8 kilometru od epicentra. Při přepočtu na 25 kilotun (kubickým škálováním, nikoli přesným vojenským modelem) vychází těžké zničení zhruba do 1,1 kilometru a střední poškození budov asi do 2,2 kilometru. Radioaktivní spad by se po větru šířil na desítky dalších kilometrů. V hustě osídlené oblasti by to znamenalo masové ztráty na životech, rozsáhlé požáry a dlouhodobé radiologické zamoření.

Dosah varianty Dubna činí až 300 kilometrů. Z vhodných pozic na severu, východě nebo jihu Ukrajiny by střela technicky dosáhla na okupovaný Krym i na část ruského pohraničí. Klíčové slovo je ovšem „technicky“, protože hlavice neexistuje.

Proč Ukrajina jadernou hlavici nemá a mít nebude

Po rozpadu Sovětského svazu zůstaly na ukrajinském území stovky jaderných hlavic, včetně strategických. Faktickou kontrolu nad nimi si ale udrželo Rusko. Ukrajina přijala závazky smlouvy START, vstoupila do Smlouvy o nešíření jaderných zbraní jako nejaderný stát a v rámci trilaterálního denuklearizačního procesu (podpořeného Budapešťským memorandem z roku 1994) předala veškeré jaderné zbraně Rusku. Poslední hlavice opustila ukrajinské území v červnu 1996, jak dokládají odtajněné dokumenty zveřejněné National Security Archive.

Americké ministerstvo obrany ve svém přehledu konstatuje, že Ukrajina dnes nemá jaderné zbraně ani jaderný program. Hlavice pro S-200 spadaly do stejného denuklearizačního procesu jako strategické rakety. Schopnost nosiče tedy stojí na technickém parametru, nikoli na reálné jaderné hrozbě. Kdyby Ukrajina takovou hlavici měla a rozhodla se ji použít, nešlo by o technický problém, šlo by o politické rozhodnutí překročit jaderný práh se strategickými, právními i aliančně-politickými důsledky daleko za rámec konvenční eskalace. Samotný nosič bez vůle k použití neznamená odstrašení.

Konvenční hrozba: improvizace na hraně životnosti

Bez jaderné hlavice zůstává S-200 konvenční zbraní s omezenou, ale nikoli zanedbatelnou bojovou hodnotou. Konvenční hlavice o hmotnosti 217 kilogramů letící rychlostí přes Mach 4 na vzdálenost stovek kilometrů dokáže ohrozit velké a méně obratné cíle, jako jsou strategické bombardéry, letouny včasné výstrahy typu A-50 nebo tankery.

Ukrajinské ministerstvo obrany přitom v roce 2013 systém vyřazovalo s odůvodněním, že je morálně zastaralý, má nízkou mobilitu, chybí náhradní díly a palivo střel obsahuje toxické látky. Že se S-200 ve válce znovu objevil, svědčí o tom, jak zoufale Kyjev potřebuje každý prostředek s dlouhým dosahem. Moderní systémy Patriot PAC-3, které používají princip přímého kinetického zásahu a řeší zcela jinou generaci hrozeb, jsou vzácné a Ukrajina o ně dlouhodobě žádá. Mobilnější S-300 s dosahem do 150 kilometrů plní univerzálnější roli, ale nedosáhne tak daleko.

Reaktivace S-200 je tedy současně zoufalství i promyšlená taktika. Systém je zaplacený, střely existují ve skladech a proti správnému cíli ve správný okamžik může fungovat. Podle přehledu CSIS ho k roku 2021 provozovalo nejméně dvanáct zemí světa, a Rusko samo v roce 2016 opravovalo syrské S-200, aby zahuštilo tamní protivzdušnou obranu.

Československá stopa a riziko za hranicí

Pro S-200 nemusíme chodit daleko. Československo systém v osmdesátých letech zařadilo do protivzdušné obrany státu na dvou utajovaných základnách, u Dobříše a u Rapotic, určených ke strategické obraně Prahy a Brna, jak dokumentuje brožura Vojenského historického ústavu. Po rozdělení federace byly střely z výzbroje Armády České republiky postupně vyřazeny.

Při maximálním dosahu 300 kilometrů by S-200 odpálený z ukrajinského území teoreticky mohl ohrozit vzdušný prostor bezprostředně za hranicí, tedy části Polska, Slovenska, Maďarska či Rumunska. Český vzdušný prostor do této obálky přímo nespadá, ale riziko zbloudilé střely není akademické: v roce 2001 ukrajinský S-200 při cvičení chybně zasáhl civilní letoun Tu-154 nad Černým mořem, přičemž střela letěla ještě zhruba 240 kilometrů za hranici zamýšlené zóny.

S-200 tak zůstává paradoxem studené války: zbraň navržená pro jaderný scénář, která přežila svou dobu a ve válce 21. století slouží jako konvenční improvizace. Nosič existuje, hlavice nikoli. A právě v té mezeře leží celý příběh ukrajinské denuklearizace i její dnešní cena.

Článek S-200: sovětský veterán ze 60. let stále slouží. Rusům by doručil i jadernou hlavici o síle 25 kilotun se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela s radarem z balistické rakety

S-200 je původně sovětský systém protivzdušné obrany dlouhého dosahu. Wikipedia uvádí, že byl vyvinutý v 60. letech 20. století k tomu, aby chránil rozsáhlé území SSSR před bombardéry a dalšími hrozbami ve vysokých výškách a na dlouhou vzdálenost. Aby mohla střela létat daleko, musela veliká – třeba jedna z nejpoužívanějších raket, 5V28, je dlouhá 10,6 metrů, uvádí Twz, přičemž obsahuje 228 kilogramů těžkou bojovou hlavici.

iZdroj fotografie: Uživatel Vitalij / Creative Commons / CC BY-SA

Pro zasahování pozemních cílů mají být ukrajinské rakety systému S-200 vybavené novým radarovým hledačem používaným na raketách Grom-2 známých i pod označením Hrim-2. Wikipedia uvádí, že jde o balistické rakety krátkého dosahu s doletem až 500 km, přičemž mají být přesné. Lze tedy předpokládat, že bude relativně přesná i raketa z S-200, soudí Armádní Zpravodaj, i když se údaje o tom nepovedlo ve veřejných zdrojích dohledat.

Raketa z S-200 teď doletí stovky kilometrů

O tom, že Ukrajina používá rakety z S-200 k zasahování pozemních cílů, se objevily první zprávy již v roce 2023, uvádí Pravda. Jestli je to pravda, nelze z nezávislých zdrojů ověřit, ale v květnu 2025 se objevilo video, které tuto praxi připouští (vidět ho můžete níže). Údaje o tom, jaký mají rakety dolet, se liší – pohybují se od 240 do 500 kilometrů. I nejmenší údaj ale znamená, že Ukrajina může zasahovat ruské cíle hluboko v týlu.

Systém S-200 byl pilířem protivzdušné obrany SSSR, jeho obří střely se staly postrachem bombardérů a dnes ničí i pozemní cíle

Ukrajina by měla mít ve svých skladech stovky raket do S-200, i když je otázkou, v jakém jsou stavu a jak moc je nutné je opravit, aby byly funkční. Kromě odstřelování pozemních cílů jsou navíc použitelné ve své původní roli coby protiletadlové střely. Stát měly za sestřelením ruského letounu typu AEW&C Beriev A-50 Mainstay a strategického bombardéru Tupolev Tu-22M Blinder v roce 2024, uvádí United24Media, i když to nikdy nebylo oficiálně potvrzeno.

Článek Extrémně ničivá zbraň Kyjeva pro hluboký úder: 60letá raketa systému S-200 doplněná novodobým radarem ničí až na 500 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Starý systém, který stále umí napáchat škody

O tom, že je S-200 na Ukrajině v provozu, vedli mnozí spekulace již dříve, ale potvrdit se to dosud nepodařilo. Teprve nedávno ukázalo Hlavní zpravodajské ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny video, na němž je zřejmě poprvé odhaleno užívání protiletadlového systému S-200 pocházejícího z dob studené války. Nacházet se měl na pobřeží Černého moře, ale přesné místo známo není. Je vidět, jak je raketa zvednuta před tím, než dojde k jejímu odpálení.

Dánsko oznámilo, jak pomůže Ukrajině. Ve hře jsou hlavně F-16 a česká muniční iniciativa

Wikipedia uvádí, že byl S-200 zaveden v roce 1967 a měl jasné určení – likvidovat vzdušné prostředky jako strategické bombardéry, balistické střely a vrtulníky ve velkých a středních výškách. Použít ho však lze i k napadení pozemních a námořních cílů. Raketa 5V28 určená proti letounům má hlavici s 200 000 ocelových kuliček, takže funguje jako brokovnice.

Systém vznikl za celou dobu v několika variantách, z nichž má nejlepší – S-200M (Vega-M) – dosah až 300 km do dálky a 29 do výšky, ačkoliv její exportní verze S-200VE (Vega-E) ho má zkrácený do dálky na 240 km. Jakou verzi má ukrajinská protivzdušná obrana, se Armádnímu Zpravodaji nepodařilo dohledat, identifikovat šlo pouze zmíněnou střelu 5V28.

Video: 1v5 postřílel granátem poraněný ukrajinský voják 5 útočících Rusů, kteří zničili jeho pozici minometem

Redakci Armádního Zpravodaje se podařilo dohledat záběry od Sil pozemní obrany Ukrajiny, na nichž je vidět ruský strategický bombardér Tu-22M3. Údajně měl být sestřelen právě systémem S-200, ale ověřit to nelze, ačkoliv jeho zničení potvrzují i čeští analytici z Oryxu. Letoun se měl zrovna vracet z bojové mise po odpálení střel Ch-22, když to schytal.

Ukraine's GUR just revealed the first footage of its S-200 Gammon SAM unit, restoring and using the massive Cold War-era missiles to hit Russian targets.

Ukrainian S-200s have reportedly been used to down multiple high-value Russian aircraft, and hit Russian ground targets. pic.twitter.com/LQb8UbRam6

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) May 13, 2025

Zveřejněné záběry ukrajinského systému S-200, potažmo odpalovače rakety

Článek Oficiální video: Ukrajinci poprvé ukázali systém S-200, který měl zničit ruský bombardér Tupolev Tu-22M3 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.