Hotelový pokoj o rozměrech titanové kapsle

Označení „levný hotel“ koluje mezi leteckými nadšenci roky a má reálný základ, jen ne takový, jaký si většina lidí představí. Kabina Su-34 je obrněná titanová kapsle, ve které sedí pilot a navigátor vedle sebe, podobně jako v předchůdci Su-24. Zásadní rozdíl je v prostoru za sedadly. Posádka tam může vstát, protáhnout se, a při dlouhé misi se dokonce položit přes vstupní průlez.

Oficiální stránka výrobce OAK/UAC spojuje komfortní kabinu s nepřerušeným letem až deset hodin. A právě pro takovou vytrvalost dostal Su-34 dvě vymoženosti, které se v populárních článcích pravidelně nafukují do absurdních rozměrů:

• „Toaleta“ — ve skutečnosti nouzový hygienický kontejner, nikoli záchod v civilním smyslu. Řešení odpovídající spíš kosmickému programu než hotelovému pokoji.
• „Kuchyňka“ — jednoduchý ohřívač jídla, ne mikrovlnná trouba. Posádka si ohřeje příděl, nevaří oběd.

Jsou to bojově utilitární nouzovky. Jejich smysl není komfort, ale udržení výkonu dvou lidí, kteří mají po mnoha hodinách letu stále přesně navádět zbraně. V měřítku taktického bojového letounu je to přesto výjimečné; žádný západní protějšek nic podobného nenabízí.

Vstup přes podvozek a další konstrukční kuriozity

Su-34 je plný řešení, která na první pohled nedávají smysl, dokud si člověk neuvědomí, že vznikl křížením stíhačky s bombardérem. Do kabiny se posádka nedostává po žebříku zvenku, ale zespodu přes šachtu předního podvozku, po integrovaných schůdcích. Řešení chrání posádku před nepřízní počasí na polních letištích a zrychluje nástup.

Další zvláštností je zaměřovací systém Platan, ukrytý v zatahovacím pouzdře mezi vstupy motorů. Zatímco západní letouny typu F-15E Strike Eagle nesou zaměřovací kontejnery na vnějších závěsnících, Suchoj vsadil na interní řešení. Výhoda: čistší aerodynamika a volný závěsník navíc. Nevýhoda podle analýz RUSI i CNA: horší zorné pole, nižší rozlišení a absence plnohodnotné termovize pro noční operace. Západní zaměřovací kontejnery jsou v praxi flexibilnější.

A pak je tu záhadný zvětšený ocasní výběžek, „žihadlo“, které roky živilo spekulace o zadním radaru. Doložená je pomocná energetická jednotka a prvky sebeochrany. Část zdrojů mluví o zadním varovném radaru, jiné jeho přítomnost v sériových strojích popírají. Jisté je, že výběžek dává Su-34 nezaměnitelnou siluetu a přidává prostor pro výmetnice klamných cílů i systém elektronického boje Chibiny.

Stíhač, bombardér, průzkumník, a přesto ne špička

Su-34 nese až 8,5 tuny zbraní na dvanácti závěsnících, dosahuje rychlosti kolem Mach 1,5 (přibližně 1 850 km/h) a s přídavnými nádržemi má bojový rádius až 1 100 kilometrů. S tankováním za letu se vzdálenost prodlužuje výrazně dál. Radar Š-141 s pasivní fázovanou anténou je optimalizovaný na pozemní cíle a umožňuje mapování terénu i navádění protilodních střel.

Jenže ve srovnání se západním měřítkem, americkým F-15E Strike Eagle, se ukazují generační limity:

Radar AN/APG-82 je generačně vyspělejší; aktivní elektronické řízení paprsku umožňuje současné sledování a identifikaci většího počtu cílů na delší vzdálenost. Raytheon při jeho uvedení uváděl více než dvacetinásobnou spolehlivost oproti staršímu typu APG-70. Su-34 je nebezpečný nosič zbraní, ale v senzorice a přesném navádění je západní standard výš.

Válka na Ukrajině a budoucnost typu

Od roku 2022 je Su-34 hlavním ruským nástrojem taktických úderů. Zpočátku nesl konvenční volně padající pumy, od roku 2024 ale masově shazuje klouzavé pumy ze vzdáleností mimo účinný zásah ukrajinské protivzdušné obrany. Studie RUSI z ledna 2026 konstatuje, že ruské vzdušné síly jsou dnes v některých ohledech nebezpečnější než na začátku invaze, a Su-34 je v tom klíčová platforma.

Ztráty přitom nejsou zanedbatelné. Přesná čísla se liší podle zdrojů, ale Rusko je kompenzuje zvýšenou výrobou; Rostec v říjnu 2025 potvrdil další dodávku a avizoval další várky do konce roku. Paralelně běží modernizační program Su-34M, který má podle sekundárních zdrojů přinést vylepšenou avioniku, nové přesně naváděné zbraně a trojici průzkumných kontejnerů v rámci programu Syč. Klíčové je, že Su-34M má dostat i externí zaměřovací kontejner, což implicitně přiznává, že interní Platan na moderní bojiště nestačí.

Su-34 zůstává strojem z jiné školy myšlení. Rusové u něj vsadili na vytrvalost posádky, pancéřování a vlastní ochranu místo špičkové senzoriky. Ten „levný hotel“ v titanové kapsli není marketingový vtip, je to inženýrská odpověď na otázku, jak udržet dva lidi funkční po deseti hodinách nad nepřátelským územím.

Článek Su-34 je pro ruské piloty jako levný hotel. V unikátním hybridu jim nechybí toaleta ani kuchyňka. Zvláštnosti tím ale nekončí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Způsobený požár se nepodařilo uhasit

Letiště Borisoglebsk se stalo v noci ze 04. na 05. července 2025 cílem ukrajinských dronů, a dle kontroly požáru přes službu NASA FIRMS na něm hořelo více než jeden den. I když nejdříve armáda nepotvrdila, co bylo zasaženo, srovnávací analýza snímků umožňuje dojít k závěru, že se v zasažené oblasti nacházely zavěšené palivové nádrže, stejně jako další letecká technika, pravděpodobně včetně řídicích modulů pro letecké pumy UMPK.

Video ukazuje urputnou bitvu řadových ruských vojáků s ukrajinskými speciálními jednotkami, kterou prohráli

Ty přeměňují hloupé pumy na přesně naváděné a prodlužují jim dosah; například FAB-500 díky nim doletí až 70 km, potvrzuje Wikipedia, což letounům umožňuje, aby je odhazovaly z bezpečné vzdálenosti, aniž by je ohrozila nepřátelská PVO. S přídavnými palivovými nádržemi pak zase letouny pochopitelně doletí dále, takže mohou startovat dále od fronty.

Borisoglebsk by měla být domovem asi 10 stíhacích bombardérů Suchoj Su-34, které jsou v poslední době stále častějším cílem. Nedávno se například Ukrajincům podařilo tři z nich úplně zničit a další dva poškodit, zatímco v jiném případě ruské letectvo o jeden přišlo kvůli technické závadě na podvozku, která stroj trápí opakovaně.

Slovensko vybírá nový tank: ve hře je těžký polský K2PL a lehký švédský CV90120, dva zcela rozdílné stroje vyžadující jinou taktiku

Wikipedia uvádí, že je Suchoj Su-34 navržen jako stíhací bombardér a útočný stíhač, přičemž ani v jedné roli přímo neexceluje, ale nosnost zbraní má slušnou. Na 12 závěsnících jich totiž unese 12 až 14 tun, přičemž nejtěžší munice může vážit až 4 000 kg. O to se zasluhuje dvojice motorů Saturn AL-31FM1, s nimiž mj. dosahuje maximální rychlosti Mach 1,8+.

iZdroj fotografie: CyberBoroshno

Článek Satelitní snímky ukazují zkázu na ruském letišti s 10 bombardéry Suchoj Su-34 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jenom dva Suchoje Su-34; ztráty to nedoplní

Ruská státní společnost Rostec, která sdružuje stovky zbrojních společností a dodavatelů, uvedla na svém Telegramu 19. dubna 2025, že předala ruskému letectvu dva letouny Suchoj Su-34. Jde o první várku v tomto roce (průběžně by mělo dostat ještě další) a došlo k ní na továrním letišti závodu Novosibirsk Chkalov Aircraft Production Association Plant, který je součástí United Aircraft Corporation (UAC). Jde o standardní počet letounů, ale…

Švýcarsko žádá okamžité zrušení nákupu F-35, které jsou až zbytečně drahé a americké. Podporuje to 80 % občanů

Vzhledem ke ztrátám Suchojů Su-34 za více než tři roky trvající válku na Ukrajině je to velmi nízké číslo. Čeští analytici z Oryxu zdokumentovali, že jich bylo zničeno 37, a Armádní Zpravodaj ověřil, že některé zdroje udávají ještě vyšší číslo – v tomto případě jsou však všechny ztráty zdokumentované a podložené, a tedy o nich nelze nijak pochybovat.

Že došlo k předání pouze dvou letounů dokazuje i oficiální video (ke zhlédnutí níž), a Armádní Zpravodaj připomíná, že jde o stejný počet jako v minulém a předminulém roce touto dobou. Z údajů na Wikipedii potom vyplývá, že mělo mít ruské letectvo k roku 2024 asi 163 těchto letounů, z toho 7 testovacích – zbytek už pocházel ze sériové výroby.

86 % Francouzů chce zpět povinnou vojnu, ale ženy hlavně pro muže. Celý národ by tak mohl do války s Ruskem

I přes dodávky nových je tedy patrné, že jejich zastoupení stále klesá. Na druhou stranu není úplně jasné, zda jsou zrovna Suchoje Su-34 Fullback takovou výhrou. Redakce Armádního Zpravodaje je v říjnu 2023 zhodnotila jako schopné nést silnou výzbroj, ale s tím, že neobstávají pořádně ani v roli stíhače, ani bombardéru – na obojí má Rusko lepší stroje.

Článek Ruské letectvo dostalo první Suchoje Su-34 v tomto roce. Ale opět ve směšném počtu, který ztráty zdaleka nenahradí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Za letadlem se táhla řada záblesků

Zajímavou podívanou za použití speciálních světlic nabídl pilot stíhacího bombardéru Suchoj Su-22 Fitter. Video pod tímto článkem ukazuje, že si na leteckou přehlídku vybral nezvyklou dobu, protože již ubývá denní světlo a obloha je noční, kdy už se show většinou nekonají. Mělo to ale svůj důvod, protože pilot použil speciální zábleskové světlice určené k osvětlování prostoru – za letadlem se tak tvořila šňůra efektně explodujících záblesků.

iZdroj fotografie: Uživatel Airwolfhound / Creative Commons / CC BY-SA

Twz uvádí, že Su-22 tyto světlice nejspíše shazoval ze speciálního kontejneru zavěšeného pod sebou. Podobné světlice nebo takzvané fotobleskové pumy přitom nejsou ničím výjimečným – používají se již dlouhá desetiletí, ale v poslední době se od nich vzhledem k rozvoji technologií použitelných za špatné viditelnosti upouští. Letadla je svrhávají (nebo spíše svrhávala) proto, aby záblesky osvětlovala terén pod nimi, vysvětluje Wikipedia. Tyto záblesky pak průzkumným letounům umožňovaly pořizovat jasné snímky terénu i v noci.

Bombardér Suchoj Su-22 je již zastaralý

Použitý letoun Suchoj Su-22 je stíhací bombardér z doby Sovětského svazu a jedná se o exportní variantu Suchoj Su-17, v tomto případě nejspíše o nejmodernější verzi M4. Ale i tak je letoun považován za zastaralý a z většiny letectev byl již vyřazen. Bombardér je jednomístný a vybavený křídly s měnitelnou geometrií. Jeho délka je 19,02 metrů a rozpětí 13,68 metrů, uvádí Aeropedia. Osazen je pak jedním motorem, jehož maximální rychlost je ve vysoké výšce až Mach 1,74, a s 2 tunami bojového nákladu dokáže urazit přes 1 100 km.

Íránská balistická raketa Arman s dosahem bezmála 3 500 km může potrápit, i když ji mají odpalovat jen staré letouny Suchoj Su-22

Letoun má také silnou výzbroj, jejím základem je dvojice kanonů ráže 30 mm, v podvěsech však může mít i dvojici kanonů ráže 23 mm. Jako bombardér ale slouží hlavně k nesení nákladu pum, raket a střel, na 12 závěsných bodech jich mohou být až 4 tuny. Shazovat může klasické a naváděné pumy, ale stejně tak používat i střely jako Ch-25, Ch-29 a další, případně ti střely vzduch-vzduch krátkého dosahu s infračerveným naváděním jako R-60 a další.

Článek Video: vzácné noční záběry zachycují Suchoj Su-22 Fitter, jak odpaluje speciální světlice a vytváří úchvatnou show se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-17 jako první s měnitelnou geometrií křídla

Sovětské letectvo mělo již proudový bombardér Suchoj Su-7B Fitter-A, ale ten měl několik nevýhod – malý dosah, nebo jak uvádí NationalInterest, potřeboval dlouhé dráhy pro start, což ho činilo nevhodným pro mnohá letiště. V 60. letech 20. století proto začal na základě tohoto letounu nový projekt, z něhož vzešel Su-17. Problém s přistáním a schopností letět vysokou rychlostí vyřešil křídlem s proměnlivou geometrií, a byl to první sovětský letoun vybavený touto technologií, načež se stal významným úderným letounem SSSR i jeho spojenců.

iZdroj fotografie: Uživatel Hoangprs5 / Creative Commons / CC BY-SA

Su-17 je jednomotorový a jednomístný letoun, který vstoupil do služby v roce 1970; jeho délka je 19,02 m a rozpětí křídel při největším roztažení 13,68 m. Ve vysokých výškách se dokáže pohybovat rychlostí až Mach 1,7 a zvládne vystoupat do výšky až 14,2 km, uvádí Military-History, kdežto jeho bojový dolet se zatížením 2 tuny je 1 150 km, ale údaje se liší podle nesené výzbroje. Letoun byl vyráběn až do roku 1990 a v některých státech je ve službě dodnes.

Letoun zvládl i laserově naváděné pumy

Suchoj Su-17 je vyzbrojen dvojicí autokanonů ráže 30 milimetrů osazených v kořenech náběžné hrany křídla, uvádí MilitaryFactory, ale disponuje také až 12 závěsnými body, na nichž může nést výzbroj do hmotnosti 4 tun – jen pro srovnání, to je zhruba polovina toho, co zvládají moderní víceúčelové letouny. Využívat může střely vzduch-vzduch krátkého dosahu, pumy, řízené i neřízené střely proti pozemním cílům a radarům, a samozřejmě i celé spektrum pum. Shazovat mohl i první typy sovětských laserem naváděných pum.

Vzhledem ke svému rozšíření se Su-17 účastnil i mnoha konfliktů. Sověti ho např. ve velkém nasadili v Afghánistánu, kde se také ukázala jeho veliká slabina, a to nízká odolnost, což byl vzhledem k rozvoji MANPADS veliký problém. Rovněž se nehodil k bombardování ve členitém terénu, neb byl příliš rychlý, a jako lepší se ukázal odolnější Suchoj Su-25 Frogfoot, který mimochodem slouží ve východních zemích dodnes. Su-22 se účastnil i bojů proti Izraeli, kdy dva libyjské letouny v roce 1981 sestřelilo americké námořnictvo.

Článek Stíhací bombardér Su-17 Fitter, který měla ČSLA, byl dlouho významnou údernou silou východu. Byl však příliš rychlý a málo odolný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letoun nezapadá ani do jedné role

Americký vojenský expert Kris Osborn například ve své analýze stroje soudí, že vlastně není jasné, čím přesně Suchoj Su-34 Fullback je. Označován bývá jako těžký stíhací bombardér, ale ani přes svou relativně dobrou nosnost neunese tolik výzbroje jako plnohodnotné bombardéry. Není ale ani stíhacím nebo víceúčelovým letounem, neboť je k takovému účelu příliš veliký a nedostatečně obratný, což mu může v souboji s jinými letadly přinášet nevýhody.

iZdroj fotografie: Dmitry Terekhov / Creative Commons / CC BY-SA

Suchoj Su-34 přitom vychází konstrukčně ze sovětského bojového letounu Suchoj Su-27 Flanker (oproti němu je ale značně upraven), který je známý svou manévrovatelností. Se svou délkou 21,9 m je ale přece jenom o 1,44 m kratší než Su-34, což je znát. „Třicet čtyřka“ je však alespoň schopna dosahovat rychlosti Mach 1,8, což není málo a je to srovnatelné s ostatními. Uplatní se ale hlavně při soubojích na dlouhou vzdálenost, kdy může použít třeba dvojici střel dlouhého dosahu R-77 a svůj radar PESA; na nejnovější bojová letadla to ovšem nestačí.

Relativně těžké ztráty na Ukrajině

Ruský letoun Su-34 unesse až 14 tun výzbroje, což je více než třeba víceúčelové letouny Suchoj Su-35 Flanker-E nebo i americké McDonnell Douglas F-15 Eagle. I přesto to však dle mnoha analýz není dostatečné, aby dokázal nahradit větší strategické bombardéry s vyšší nosností. To ostatně dokazuje i praxe, Rusko totiž využívalo (a stále využívá) letoun k bombardovacím misím na Ukrajině, kde je vidět, že je i přes moderní protiopatření velmi zranitelný.

„Ukrajina je omráčená pod ničivou silou ruských klouzavých 1,5tunových pum,“ přiznal mluvčí ukrajinského letectva

Výsledkem jsou tak rovněž jeho velmi vysoké ztráty; Rusové pro něj nicméně v poslední době našli jinou a vhodnější úlohu. Letadla jsou totiž schopna svrhávat i klouzavé pumy se satelitním naváděním, které zasáhnou cíle i několik desítek kilometrů od místa shozu. Jde o taktiku, k níž se ruské letectvo uchyluje stále častěji, neboť se tak snaží předejít ztrátám působených silnou ukrajinskou protivzdušnou obranou. Su-34 mohou díky své nosnosti svrhávat i velmi těžké klouzavé pumy o hmotnosti 1 500 kg, které jsou pověstné svou ničivou silou.

Článek Ruský Suchoj Su-34 měl být nejlepším stíhacím bombardérem světa, jako stíhač i bombardér ale docela hodně pohořel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.