Ruský Suchoj Su-34 měl být nejlepším stíhacím bombardérem světa, jako stíhač i bombardér ale docela hodně pohořel

Su-34 měl být bombardér bez nutnosti stíhacího doprovodu, ale jak se v praxi ukázalo, nefunguje tento kompromis zase tak dobře; lépe však poslouží k jiným úkolům.

Letoun Su-34 při manévru i Zdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Ruský letoun Suchoj Su-34 Fullback byl ruskou propagandou prezentován jako nejlepší bombardér, nebo spíše stíhací bombardér, na světě. Dokáže totiž nést více výzbroje než běžné bojové stroje, a zároveň může být nasazován na stíhací mise. Jenomže v reálných podmínkách, jakým je třeba bojiště na Ukrajině, tento kompromis evidentně nefunguje. Stojí totiž proti silné protiletadlové obraně a stále nezničenému, i když slabšímu, letectvu, a zdaleka nemá úspěchy dle očekávání. Samozřejmě to ale neznamená, že by bylo letadlo k ničemu.

Letoun nezapadá ani do jedné role

Americký vojenský expert Kris Osborn například ve své analýze stroje soudí, že vlastně není jasné, čím přesně Suchoj Su-34 Fullback je. Označován bývá jako těžký stíhací bombardér, ale ani přes svou relativně dobrou nosnost neunese tolik výzbroje jako plnohodnotné bombardéry. Není ale ani stíhacím nebo víceúčelovým letounem, neboť je k takovému účelu příliš veliký a nedostatečně obratný, což mu může v souboji s jinými letadly přinášet nevýhody.

Letící Su-34 iZdroj fotografie: Dmitry Terekhov / Creative Commons / CC BY-SA
Ruský letoun Suchoj Su-34 Fullback za letu

Suchoj Su-34 přitom vychází konstrukčně ze sovětského bojového letounu Suchoj Su-27 Flanker (oproti němu je ale značně upraven), který je známý svou manévrovatelností. Se svou délkou 21,9 m je ale přece jenom o 1,44 m kratší než Su-34, což je znát. „Třicet čtyřka“ je však alespoň schopna dosahovat rychlosti Mach 1,8, což není málo a je to srovnatelné s ostatními. Uplatní se ale hlavně při soubojích na dlouhou vzdálenost, kdy může použít třeba dvojici střel dlouhého dosahu R-77 a svůj radar PESA; na nejnovější bojová letadla to ovšem nestačí.

Relativně těžké ztráty na Ukrajině

Ruský letoun Su-34 unesse až 14 tun výzbroje, což je více než třeba víceúčelové letouny Suchoj Su-35 Flanker-E nebo i americké McDonnell Douglas F-15 Eagle. I přesto to však dle mnoha analýz není dostatečné, aby dokázal nahradit větší strategické bombardéry s vyšší nosností. To ostatně dokazuje i praxe, Rusko totiž využívalo (a stále využívá) letoun k bombardovacím misím na Ukrajině, kde je vidět, že je i přes moderní protiopatření velmi zranitelný.

Ruská puma UPAB-1500B

„Ukrajina je omráčená pod ničivou silou ruských klouzavých 1,5tunových pum,“ přiznal mluvčí ukrajinského letectva

Výsledkem jsou tak rovněž jeho velmi vysoké ztráty; Rusové pro něj nicméně v poslední době našli jinou a vhodnější úlohu. Letadla jsou totiž schopna svrhávat i klouzavé pumy se satelitním naváděním, které zasáhnou cíle i několik desítek kilometrů od místa shozu. Jde o taktiku, k níž se ruské letectvo uchyluje stále častěji, neboť se tak snaží předejít ztrátám působených silnou ukrajinskou protivzdušnou obranou. Su-34 mohou díky své nosnosti svrhávat i velmi těžké klouzavé pumy o hmotnosti 1 500 kg, které jsou pověstné svou ničivou silou.

Ruský letoun Suchoj Su-34 Fullback

Jak správný je koncept těžkého stíhacího bombardéru?

Diskuze Vstoupit do diskuze
126 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články