Papír versus realita: kde se vzal ten rozdíl

Čísla, která HUR poskytla redakci serveru UNIAN, jsou cenná právě tím, čím se liší od dosavadních západních odhadů. Americká Federace amerických vědců (FAS) ještě v květnu 2025 pracovala s 52 Tu-95MS „zbývajícími ve službě“, ovšem s výslovnou poznámkou o značné nejistotě. Kongresová výzkumná služba (CRS) ve své aktualizaci z dubna 2026 uváděla přibližně 58 strategických bombardérů v celé ruské triádě.

Ukrajinská rozvědka ale přidala klíčovou vrstvu: kolik z těch strojů skutečně létá. Rozdíl devíti kusů u Tu-95 a dvou u Tu-160 mezi evidovaným a bojeschopným stavem vypovídá o chronickém nedostatku náhradních dílů, přetížených opravárenských kapacitách a stáří draků, z nichž mnohé pamatují ještě Sovětský svaz. Výroba Tu-95MS dávno neběží. Nové kusy nevznikají. Rusko zvládá nanejvýš generální opravy a modernizaci existujících strojů na variantu Tu-95MSM, a i to v omezeném tempu.

Dva údery za pět týdnů

Situace se od zveřejnění dat HUR dále zhoršila dvěma událostmi, které přišly v rychlém sledu.

Dne 28. srpna 2026 zasáhla ukrajinská Služba bezpečnosti (SBU) dronovým útokem další Tu-95MS přímo na letišti Engels-2, vzdáleném přibližně 800 kilometrů od ukrajinských hranic. Podle oficiálního komuniké SBU šlo už o druhý zásah strategického bombardéru na této základně jen za léto; předchozí proběhl 17. července. Útok provedla jednotka Alpha pomocí dronu MICH 2000, jehož dolet dosahuje až 2 000 kilometrů při nosnosti 25 až 60 kilogramů.

O měsíc později, 29. září 2026, se Tu-95MS zřítil krátce po vzletu ze základny Ukrainka na ruském Dálném východě. Podle záznamu Bureau of Aircraft Accidents Archives bylo na palubě sedm členů posádky, šest z nich zahynulo. Předběžná verze hovoří o selhání motorů; podle některých zpráv vypadly tři ze čtyř pohonných jednotek NK-12MP. Oficiální závěrečná zpráva dosud nebyla zveřejněna, ale samotný incident dokresluje technický stav flotily, která je přetěžovaná válečným nasazením.

Po těchto dvou událostech pracují ukrajinské analytické odhady s přibližně 36 až 37 bojeschopnými Tu-95MS/MSM. Celkový počet bojeschopných těžkých strategických bombardérů včetně Tu-160 tak klesl na odhadovaných 49 až 50 kusů.

Proč závisí právě na Tu-95MS

Odpověď je prostá: je jich nejvíc. Třicet šest až třicet sedm bojeschopných Tu-95MS proti třinácti Tu-160, to je poměr téměř tři ku jedné. Kvalitativně je Tu-160 silnější platforma: unese až 12 střel Ch-101 oproti pouhým čtyřem u Tu-95MS, jak uvádí HUR. Jenže třináct strojů nestačí na to, aby nesly hlavní tíhu raketových úderů proti Ukrajině a zároveň plnily úkoly jaderné pohotovosti.

Zajímavý je i detail, kterého si všimla redakce Defense Express: HUR pracuje jen se čtyřmi střelami Ch-101 na jeden Tu-95MS, přestože otevřené technické zdroje dlouhodobě připouštějí vyšší kapacitu. To naznačuje, že reálné zatížení části flotily je omezené, ať už kvůli opotřebení závěsníků, stavu motorů, nebo nedostatku střel.

Pro srovnání s americkým protějškem: Boeing B-52H Stratofortress je rovněž letoun z éry studené války, ale s deklarovanou nosností kolem 31,8 tuny, doletem přes 14 000 kilometrů a plánovaným provozem za horizont roku 2040. Tu-95MS dosahuje maximální rychlosti asi 830 km/h, doletu bez tankování kolem 10 500 kilometrů a je poháněn čtveřicí turbovrtulových motorů NK-12MP. Klíčový rozdíl ale není v parametrech, je v udržitelnosti. Spojené státy investují do modernizace B-52 miliardy dolarů a zároveň zavádějí nový bombardér B-21 Raider. Rusko nemá ani jedno.

Širší obraz: Tu-22M3 na tom jsou ještě hůř

Ruské dálkové letectvo nezahrnuje jen těžké strategické bombardéry Tu-95MS a Tu-160, ale i nadzvukové bombardéry Tu-22M3 Backfire. Ty sice formálně nepatří mezi „těžké strategické bombardéry“ v logice smluv typu New START (nemají mezikontinentální dolet bez tankování), ale pro konvenční údery na Ukrajinu jsou stejně důležité.

A právě u nich je eroze nejdramatičtější. Defense Express odhaduje, že z přibližně 55 kusů evidovaných v Military Balance 2025 je dnes bojeschopných jen asi 9 až 10 strojů. Od prosince 2022 do června 2026 analytici napočítali celkem 24 zničených nebo poškozených Tu-22M3, a to zásahy na základnách Ďagilevo, Solcy, Oleňa i Bělaja a několik havárií v Irkutské oblasti. Výroba Tu-22M3 skončila v roce 1993. Každé poškození, které nelze opravit z kanibalizovaných dílů, znamená definitivní odpis.

Pokud sečteme všechny tři typy, vychází „papírový“ stav ruského dálkového bombardovacího letectva na něco přes sto kusů. Reálně bojeschopných je podle dostupných odhadů asi 58 až 60. A klesá to.

Co to znamená pro Putinovu válku a pro jeho odstrašení

Ztráta každého dalšího Tu-95MS teď představuje úbytek zhruba 2,7 procenta bojeschopné podflotily. U Tu-160 je to ještě citlivější: jeden stroj je téměř osm procent. To jsou čísla, která v tak malé a nenahraditelné flotile mají strategický význam.

HUR sama konstatuje, že Rusko si schopnost provádět letecké raketové údery zachovalo. Intenzita nasazení strategické aviace ale klesla oproti letům 2022 až 2024 a Moskva přesouvá důraz na balistické rakety, proti nimž má ukrajinská protivzdušná obrana omezenější možnosti. Je to pragmatická reakce na dvojí problém: ubývající bombardéry a klesající efektivitu střel s plochou dráhou letu, které Ukrajina stále lépe zachycuje.

Pro ruské jaderné odstrašení jako celek nejde o kolaps. Těžiště ruské jaderné síly zůstává na mezikontinentálních balistických raketách a raketách odpalovaných z ponorek; bombardéry jsou nejmenší a nejzranitelnější větví triády. Ale jsou zároveň tou nejviditelnější a nejflexibilnější. A právě proto každá další ztráta bolí víc, než by napovídal pouhý počet.

Rusko dnes létá na strojích, které nevyrábí, opravuje díly, které nedokáže nahradit, a posílá do vzduchu posádky, jejichž stroje po čtyřech letech války nesou stopy únavy materiálu i lidí. Putinovi bombardéry nedošly. Ale každý další, který ztratí, už je vidět.

Článek Ruské strategické letectvo je na tom hůře, než se zdálo. Závisí na Tu-95MS, ale těch už Putinovu moc nezbývá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč „Medvěd“ stále létá

Označení Tu-95MS a jeho modernizovaná varianta Tu-95MSM patří do rodiny strategických turbovrtulových bombardérů, jejichž primární úlohou dávno není průnik nad nepřátelské území. Dnešní „Medvěd“ je v podstatě létající odpalovací rampa, kamion na střely s plochou dráhou letu. Jeho hlavní zbraní je střela Ch-101 (v jaderné verzi Ch-102) s odhadovaným doletem 2 500 až 2 800 kilometrů, rychlostí kolem 270 metrů za sekundu a hlavicí o hmotnosti přibližně 400 kilogramů. Pilot nemusí vidět cíl. Stačí, aby se dostal do odpalovací pozice stovky kilometrů od nejbližší protivzdušné obrany.

Právě tato logika nosiče se zbraněmi dlouhého dosahu vysvětluje, proč věk draku nehraje takovou roli, jakou by hrál u stíhačky nebo taktického bombardéru. Letoun nepotřebuje manévrovat, nepotřebuje nízkou pozorovatelnost, nepotřebuje nadzvukovou rychlost. Potřebuje doletět, odpálit a vrátit se. A to Tu-95MS stále zvládá.

Co znamená být „navždy mladý“

Mladost Medvěda neleží v aerodynamice ani v konstrukci křídla. Leží v tom, co je uvnitř. Program modernizace na standard Tu-95MSM, jehož kontrakt ruské ministerstvo obrany podepsalo a jehož zkušební lety Rostec potvrdil v lednu 2023, zahrnuje zásadní obměnu klíčových systémů:

• Nový radar a informační zobrazovací systém v kokpitu
• Modernizovaný obranný komplex proti raketám a rušení
• Motory NK-12MPM s novými vrtulemi AV-60T, které zvyšují spolehlivost a účinnost pohonu

Nejde o kosmetiku. Jde o to, aby sedmdesát let starý drak unesl moderní avioniku a dokázal efektivně integrovat současné zbraňové systémy. Princip je stejný jako u amerického B-52H Stratofortress, který poprvé vzlétl v roce 1954, slouží od roku 1955 a americké letectvo počítá s jeho provozem až do roku 2050. Rozdíl je ovšem v tom, co stojí za oběma stroji.

Nemůže, i kdyby chtěl

Americký B-52 má za sebou jasný nástupnický plán: bombardér B-21 Raider od Northrop Grumman už prochází letovými zkouškami a směřuje k zavedení do služby. Ruský ekvivalent, program PAK DA, je v úplně jiné fázi. Podle Bulletin of the Atomic Scientists se ještě k březnu 2026 v Kazani teprve skládal první prototyp určený pro statické pozemní zkoušky. Časová osa prvního letu, natož zavedení do služby, zůstává nejasná.

Analytici z britského think-tanku RUSI identifikovali hned několik příčin: sankce omezující přístup ke komponentům, výrobní kapacity vytížené údržbou stávající flotily, manažerské slabiny v obranném průmyslu a fakt, že souběžně s PAK DA Rusko tlačí i restart výroby Tu-160M. Ruský letecký průmysl podle dostupných analýz jednoduše nemá dost kapacity na to, aby rozjel dva strategické bombardovací programy současně. Výsledek? Starý Medvěd zůstává nenahraditelný, ne proto, že by byl dokonalý, ale proto, že nic jiného není k dispozici.

Hrozba, která dopadá i na střední Evropu

Tu-95MS může vypadat jako vzdálená relikvia studené války. Není. Ukrajinské ministerstvo obrany v květnu 2026 uvedlo, že od začátku roku zachytilo přibližně 88 procent střel Ch-101, Ch-55 a Ch-555. To je vysoká úspěšnost, ale zbývajících dvanáct procent představuje reálné zásahy na ukrajinské území, včetně oblastí poblíž hranic s Evropskou unií. Dne 24. března 2024 řešily polské úřady krátké narušení svého vzdušného prostoru objektem odpáleným při ruském útoku na západní Ukrajinu. Střela zůstala v polském prostoru méně než tři minuty, ale incident ukázal, jak blízko se důsledky těchto útoků dostávají k hranicím NATO.

Samotné Tu-95MS přitom operují i v demonstračních letech podél aliančního vzdušného prostoru. NATO zachytilo tyto stroje nad Severním mořem, NORAD je v červenci 2024 sledoval v aljašské identifikační zóně protivzdušné obrany. Medvěd nemusí překročit hranici, aby připomněl svou existenci.

Každý kus je teď cennější

Dne 1. června 2025 zasáhla ukrajinská operace Spider’s Web podle analýzy CSIS více než čtyřicet vysoce hodnotných ruských letadel, včetně Tu-95MS. Odhady velikosti celé flotily se před útokem pohybovaly kolem 58 kusů v různých modifikacích; skutečný počet plně bojeschopných strojů po ztrátách a poškozeních z let 2025 a 2026 může být výrazně nižší. Každý přeživší Medvěd tak pro Kreml získává hodnotu, kterou žádná modernizace nemůže nahradit: je to stroj, který existuje.

Ruský obranný průmysl dnes funguje v režimu „modernizovat dědictví SSSR místo rychlé náhrady“. U strategických bombardérů to znamená držet staré trupy v provozu tak dlouho, jak to únava materiálu a ekonomika oprav dovolí. Hranice existuje: můžete omladit avioniku, motory i výzbroj, ale nemůžete donekonečna omladit samotný drak. Otázka není, jestli Tu-95MS jednou doslouží. Otázka je, co za něj bude stát, až se tak stane. Zatím za ním nestojí nic.

Článek Ruský „Medvěd“ je starší než většina jeho pilotů, ale zůstává „navždy mladý“. Kreml ho nemůže a nechce nahradit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od Biaku k Jakartě: jak se plán smrskával

Příběh ruského zájmu o indonéské letiště sahá minimálně do prosince 2017, kdy dva Tu-95MS přistály na letecké základně u Biaku v rámci toho, co Moskva prezentovala jako „navigační cvičení“. Ruské ministerstvo obrany tehdy potvrdilo, že stroje odletěly zpět do Amurské oblasti. Šlo o první veřejně doloženou přítomnost ruských strategických bombardérů v Indonésii, a zároveň o sondu, jak daleko je Džakarta ochotná zajít.

O osm let později, v dubnu 2025, Reuters citoval zprávu Janes, podle níž Rusko vzneslo formální žádost o přístup k Manuhua. Základna leží zhruba 1 400 kilometrů od Darwinu, tedy v dosahu, který by australskému severu a klíčovým námořním trasám přinesl zcela nový typ hrozby. Indonésie ale žádost odmítla. A když se v březnu 2026 v Jakartě objevily ruské lodě, žádný otevřený zdroj nedoložil, že by Moskva sama prezentovala námořní návštěvu jako náhradu za nevydařený letecký plán. Časová a strategická návaznost je nicméně těžko náhodná.

Korveta a ponorka vs. strategický bombardér

Rozdíl mezi oběma variantami projekce síly je propastný. Základna pro Tu-95MS by Rusku dala:

• Opakovatelnou přítomnost – bombardéry mohou operovat v cyklech, ne jen během jedné návštěvy.
• Strategický dosah – Tu-95MS nese střely s plochou dráhou letu schopné zasáhnout cíle tisíce kilometrů daleko.
• Politický tlak – trvalé rozmístění u severní Austrálie by měnilo bezpečnostní kalkulace celého regionu.

Oproti tomu březnová skupina nabídla korvetu třídy Projekt 20385 a ponorku projektu 636.3, tedy dieselelektrickou „Varšavjanku“ schopnou nést střely Kalibr. Petropavlovsk-Kamčatskij je tichá a nebezpečná platforma, o tom žádná. Jenže jedna ponorka v přístavu na tři dny není totéž co letka bombardérů s přístupem k dráze. Je to signál, ne změna rozložení sil.

Spiderweb: proč se plán stal ještě méně reálným

Kontext, který celou věc posouvá z kategorie „odložený záměr“ do kategorie „těžko proveditelný“, přišel v červnu 2025. Ukrajinská operace Spiderweb zasáhla ruské strategické letectvo přímo na domácích základnách. Podle webu ukrajinského prezidenta bylo poškozeno 41 vojenských letadel, což mělo odpovídat 34 % ruských nosičů strategických střel s plochou dráhou letu. Škodu Kyjev vyčíslil na více než 175 miliard korun.

Západní odhady jsou střízlivější. Německý generál Freuding v citaci pro Reuters hovořil o více než tuctu poškozených strojů a přibližně deseti procentech ruské flotily strategických bombardérů. I ten nižší odhad ale znamená, že Rusko přišlo o kapacitu, kterou by potřebovalo k jakémukoli smysluplnému rozmístění v zahraničí. Posílat Tu-95MS na druhý konec světa, když jich doma ubývá, nedává operační smysl.

Indonéská hra na obě strany

Džakarta v celém příběhu hraje roli, která je pro ni typická: maximalizuje manévrovací prostor. V lednu 2025 se Indonésie stala plným členem BRICS. Ve stejném období ale pokračovala v realizaci kontraktu na 42 francouzských stíhaček Rafale, podepsaného už v únoru 2022, s prvními dodávkami plánovanými na začátek roku 2026. Ruské Su-35 naopak Indonésie podle Janes vyřadila z akvizičních plánů, mimo jiné kvůli obavám z amerických sankcí CAATSA.

Indonésie tedy vpustí ruské lodě do přístavu, zúčastní se společného cvičení, ale odmítne hostit bombardéry v Papui a zbraně nakupuje ve Francii. Pro Moskvu je to frustrující kombinace: dveře nejsou zavřené, ale klíč od strategicky důležitých místností zůstává v indonéské kapse.

Co z toho plyne pro region

Pro Austrálii a její spojence je březnová návštěva přístavu spíš potvrzením ruské ochoty testovat přístupové body v jihovýchodní Asii než důvodem k přepisování regionální strategie. Jedna korveta a jedna ponorka nezmění silovou rovnováhu v Indopacifiku. Mění ale úroveň pozornosti, kterou je třeba ruským námořním aktivitám v oblasti věnovat.

Z plánované předsunuté letecké páky u severní Austrálie zbyla krátká demonstrace v přístavu, tři dny kotvení a společná fotka s indonéským námořnictvem. Kreml chtěl překreslit mapu. Dostal pohlednici.

Článek Kreml chtěl změnit rozložení sil, ale bylo to směšné. Základnu pro Tu-95MS nahradila raketová korveta a ponorka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trefí i v rušeném prostředí a je velmi ničivá

Izdelije-30 (označovaná také jako 305-E) představuje novou generaci ruských řízených střel s plochou dráhou letu, která byla identifikována ukrajinskou rozvědkou GUR. S doletem 1 500 km je navržena pro údery na strategickou infrastrukturu hluboko v ukrajinském vnitrozemí, a pro protivzdušnou obranu je extrémně nebezpečná kvůli moderní naváděcí soustavě.

27 milionů mužů ve zbrani. Pozemní invaze do Íránu je skoro nemožná. Když půjde do tuhého, poskládá nejpočetnější armádu světa

Ta kombinuje inerciální navigaci s korekcí přes satelity. Zatímco druhý způsob je možné zmást relativně jednoduše, ten první nelze zvenčí nijak zmást ani zarušit, protože funguje na principu gyroskopů a akcelerometrů uvnitř střely. Jeho problémem je však tzv. drift – s přibývajícím časem a kilometry se v měření hromadí drobné chyby, které mohou bez satelitní korekce znamenat odchylku v přesnosti v řádech desítek až stovek metrů, potvrzuje Wikipedia.

Současně má mít ovšem ještě pokročilé digitální mapování terénu, což Izdelije-30 umožňuje zasahovat cíle s odchylkou jenom několika metrů i v silně rušeném prostředí. Na tomto principu mimochodem fungují třeba ukrajinské drony An-196, potvrzuje Wikipedia, díky čemuž zasahují s velkou přesností. Rozhodně se tedy jedná o velkou výzvu pro ukrajinskou PVO.

Mirage 2000 v plném bojovém nasazení. Záběry těsně nad zemí ukazují, jak Ukrajinci bombardují Rusy s chirurgickou přesností

Hlavní rozdíl oproti střelám Ch-101 a Ch-55 potom spočívá v ničivé síle. Izdelije-30 nese masivní hlavici o hmotnosti kolem 800 kg, což je takřka dvojnásobek oproti 400 až 450 kg u Ch-101, kdežto Ch-55 je zastaralá sovětská střela s nižší přesností, z níž Ch-101 vychází. Analýza rozvědky potom tvrdí, že je do výroby zapojeno nejméně 20 ruských podniků, což svědčí o vysoké prioritě nahrazení méně schopných střel, ale zdaleka nejde o domácí produkt.

Navzdory sankcím totiž Rusko v Izdeluje-30 stále využívá západní mikroelektroniku, zejména navigační čipy a procesory, které získává přes prostředníky. Díky této technologická hybriditě je možné efektivněji překonávat ukrajinské systémy radioelektronického boje. Umí též změnit dráhu letu a zaútočit z nečekaných směrů, což mj. vyčerpává kapacity radarového sledování.

Fatální selhání vedlo k palbě do vlastních. Kuvajtská PVO sestřelila tři americké F-15E, neměly šanci střely vymanévrovat

War-Sanctions přitom zveřejnil jednotlivé části, z nichž je Izdelije-30 složena, a vytvořil 3D model, který její podobu nastiňuje. Stejně jako Ch-55 a Ch-101, i tato střela je určena pro strategické bombardéry, v případě Ruska tedy pro Tupolev Tu-160 a Tupolev Tu-95MS. Odpalovat je mohou ze vzdálenosti až 1 500 km od cíle, tedy mimo dosah jakékoliv protivzdušné obrany.

Článek Ukrajinci odhalili ruské tajemství a přiznali novou výzvu. Zabijáka s 800kg hlavicí, kterého nelze rušit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V dosahu byla střela jenom několik vteřin

Ukrajinský voják, konkrétně šlo o Volodymyra Pshenychniaka, velitele kulometné jednotky Haličsko-volyňské radiotechnické brigády, využil k sestřelení 9K38 Igla typu MANPADS. Jedná se o systém zařazený do výzbroje již v roce 1981, uvádí Wikipedia s tím, že dostřelí v základu do vzdálenosti 5 km, a v nejlepší verzi do 6 km, ale nejde jenom o pozemní zbraň.

Ukrajinské Flamingo zaujalo zahraniční investory. Oceňují efektivní a levný nástroj, který děsí Kreml

Byla totiž upravena i pro použití na vrtulnících nebo na lodích, ač dnes existují lepší alternativy. Ukrajinský voják měl střílet na střelu s plochou dráhou letu, která sice není na záběrech, zřejmě z mobilního telefonu, zřetelná, ale v dáli je vidět její zásah a exploze, a následně i nalezené trosky, podle nichž se Armádní Zpravodaj domnívá, že šlo o Ch-101 nebo Ch-55.

Obě jsou velmi nebezpečné, přičemž ta první má dosah 3 500 km, uvádí Wikipedia s tím, že dosahuje rychlosti Mach 0,6 až 0,78, přičemž váží 2 400 kg. Ta druhá je potom její předchůdce s horšími, ovšem stále velmi slušnými parametry. Zasahuje až na 2 500 km, ale váží 1 650 kg, zatímco rychlost má stejnou, potvrzuje Wikipedia. Odpalována je přitom, stejně jako Ch-101, z bombardérů Tu-95MS a Tu-160, a oproti ní také z frontového Su-34.

Ukrajinci provedli hluboký úder v ruském týlu. Bezradná PVO propustila jejich útoky na vojenské letiště 500 km od fronty

Vzhledem k tomu, že je rychlost obou asi 200 m/s, nemá střela z 9K38 Igla problém ji dohnat, jelikož dosahuje 600 m/s, a někdy až 800 m/s. Je zřejmé, že byla ruská střela nasměrována proti významnému cíli, k čemuž je určena. Jejím sestřelením tak mohl voják ochránit velitelské centrum, letiště, bunkr, ale také muniční sklad nebo výrobní podnik.

Sestřelení ruské střely s plochou dráhou letu, nejspíše Ch-101 nebo Ch-55, systémem 9K38 MANPADS (zveřejněno 13. prosince 2024)

Článek Video: Ukrajinský důstojník měl jenom chvíli. Ale přesto se chopil staré Igly a sestřelil ruskou střelou s plochou dráhou letu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardéry letěly těsně nad USS Nimitz

Zaznamenaný incident se týká ruských strategických bombardérů Tupolev Tu-95 Bear, z nichž se v únoru 2008 dva přiblížily k americké letadlové lodi USS Nimitz, která operovala jižně od Japonska. Přelétaly nad ní ve výšce nižší než 1 kilometr a poté kroužily kolem, což lze považovat za obrovskou drzost. Je pochopitelné, že proti nim Američané poslali bojové letouny – z oblasti je konkrétně vyprovodily palubní McDonnell Douglas F/A-18 Hornet.

Kterak dva britské Eurofightery přelstily ruské Suchoje Su-27 a dostaly je do pozice, v níž je mohly až příliš snadno zničit

Pro letadlovou loď je přitom Tu-95 velikou hrozbou. Jde o turbovrtulový bombardér se 4 motory, který byl vyvinutý v 50. letech 20. století v SSSR, uvádí WarHistoryOnline. Slouží jako nosič řízených střel, a to včetně protilodních Ch-22, což je veliká střela vyvinutá v Sovětském svazu v 60. letech 20. století, uvádí Wikipedia. Může mít přitom konvenční nebo jadernou hlavici, a sestrojena byla právě pro útoky na svazy amerických letadlových lodí.

Bombardéry Tu-95 mohla loď sestřelit

Nimitz je základem současně nejpočetnější třídy amerických letadlových lodí, která nese i jeho označení. Wikipedia uvádí, že jde o plavidlo o délce 332,8 metrů a výtlaku 100 000 tun s jaderným pohonem, na jehož palubě může být až 90 letounů a vrtulníků. Proti bombardérům jako je Tu-95 přitom není bezbranné – může použít nejenom své bojové stroje, ale také protiletadlové střely RIM-7 Sea Sparrow, a navíc jsou kolem i doprovodná plavidla.

iZdroj fotografie: Ústřední velitelství námořních sil USA (Pátá flotila USA) / Creative Commons / CC BY

Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že vyslání F/A-18, aby bombardéry vyprovodily, je adekvátní odpovědí. Zvláště za situace, kdy se k plavidlu přiblížily na tak krátkou vzdálenost. Pokud by se však Rusové o něco pokusili, byla by to pro ně zajisté sebevražda. Hornet je bojový letoun nesoucí protiletadlové střely jako AIM-120 AMRAAM nebo AIM-9 Sidewinder, uvádí Wikipedia, proti nimž by pomalé a neohrabané bombardéry neměly šanci.

Článek Kterak se ruští piloti bombardérů Tu-95 nezalekli a přeletěli přímo nad americkou letadlovou lodí, pro níž byli největším nebezpečím se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jediná F-35 byla lepší než celá ruská letka

Velmi často dochází k provokacím ze strany Ruska od Kaliningradské oblasti, z níž vysílá letouny k evropským zemím NATO, ale ty tentokrát zamířily přes Sibiř a Beringovo moře k americké Aljašce, k níž absolvovaly 15hodinovou cestu. Během ní došlo k tankování za letu, což bylo nezbytné, jelikož by letouny jinak tak dlouhou cestu nezvládly.

15 ruských letounů zamířilo na hranice NATO, a všech 15 to raději vzdalo. Vyprovázelo je britské taktické letectvo

Tupolev Tu-95MS je přitom modernizace zaváděná od roku 1981, vysvětluje Wikipedia s tím, že má dvě verze – šestku a šestnáctku. Ta první unese šest střelu Ch-55, Ch-55SM nebo Ch-555 na rotačním závěsníku ve vnitřní šachtě, zatímco druhá jich navíc unese na vnějších závěsnících dalších deset, pakliže je o Ch-55, nebo osm, jedná-li se o Ch-55SM.

Letoun Su-35S, který ho doprovázel, je podstatně mladší. Jeho první let se uskutečnil teprve v roce 2008, ačkoliv do služby vstoupil o něco později. Veden je jako víceúčelový stíhač a stíhač vzdušné převahy, a má tvořit páteř ruského letectva, ale vznikl jenom v počtu přesahujícím o pár jednotek 150 kusů. V současné době je jejich počet těžké dohadovat, navíc když jich bylo dle českých analytiků z Oryxu v posledních letech nejméně osm zničených.

Kterak F-16 nešťastně zničila sama sebe. Nejdříve rozstřílela druhé letadlo, poté došlo k mohutné explozi

Jejich předností je nejenom skvělá manévrovatelnost a vysoká max. rychlost Mach 2,25, i když cestovní bývá méně než poloviční (v případě doprovodu Tu-95MS pochopitelně ještě menší), ale také silné zbraně, včetně střel R-37 s dosahem až 400 km, nebo R-74 určených naopak na krátkou vzdálenost, potvrzuje Wikipedia. Slabinou má být však radar N035 Irbis-E-

O bezpečnost Tu-95 se měl starat ještě Suchoj Su-30SM, což je víceúčelový stíhací letoun pro vzdušnou převahu vyráběný od roku 1991, potvrzuje Wikipedia. Oproti Su-35S vnikl v počtu větším než 630 kusů, takže je v ruském letectvu silným zástupcem, ale pochopitelně není tak schopný. V modernizaci SM2 má nést dokonce i střelu R-37M, jinak zvládne třeba R-73, a k bombardování pozemních cílů pak Ch-59 nebo Ch-29, ale i řadu dalších.

Ruská drzost stále stoupá: 4krát během 7 dní vyprovodily ruská letadla britské Eurofightery, aby ochránily hranice NATO

Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že se ruská Su-35S může v některých směrech rovnat americké F-16, která se účastnila vyprovázení jí i dalších letounů, ale zejména radarem typu AESA ji ve verzi Block 70/72 značně překonává. O F-35 nemluvě, neboť jde o letoun páté generace, který by je dokázal všechny sestřelit, aniž by o tom piloti věděli.

O to se zasluhuje zejména schopnost stealth, díky níž ho nemají šanci svými nesrovnatelně slabšími radary zaměřit. Záběry z akce zveřejnil letecký inženýr Fahad Naim s odkazem na ruské ministerstvo obrany, a je na něm vidět nejenom tankování, ale také některé letouny jak ruské strany, tak NATO. Incident se obešel bez jakékoliv eskalace.

🚨Russian Tu-95MS strategic bombers conducted a 15+ hour flight over the Bering Sea, approaching Alaska's Air Defense Identification Zone (ADIZ). The mission included aerial refueling and was supported by Su-35S and Su-30SM fighter escorts. In response, the North American… pic.twitter.com/NKpEtHMrHP

— Fahad Naim (@Fahadnaimb) July 24, 2025

Ruský strategický bombardér Tu-95MS v doprovodu svých Su-35S a Su-30SM, po jejichž boku jsou vidět dvě F-16

Článek Video: ruský bombardér Tu-95MS v doprovodu Su-35S a Su-30SM slídil u hranic NATO. Zahnaly je dvě F-16 a F-35, zničily by je všechny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.