Samohybné dělostřelectvo má tu výhodu, že ho může obsluha po splnění úkolu sbalit a změnit pozici, což je důležité jako ochrana před protibaterijní palbou. Má to ovšem i nevýhodu, a to relativně vysokou zranitelnost během přesunu, kdy ho lze detekovat ze vzduchu a poté na něj snadno zaútočit. Drony, které tuto úlohu dnes vykonávají, číhají například nad existujícími cestami, kde mohou mít docela vysokou pravděpodobností štěstí.

Jeden dron zasáhl kabinu, druhý hlaveň

Video níže ukazuje situaci, kdy drony útočí na dělostřelecký samohybný systém, konkrétně na ruskou samohybnou kolovou houfnici 2S43 Malva, uvádí MilIn. Je patrné, jak se houfnice pohybuje po cestě, a v prvním případě si sebevražedný dron vybere za cíl útoku kabinu vozidla schopného dosahovat rychlosti až 80 km/h, načež do ní narazí. Útok ale houfnici nezastavil a její osádka pokračovala dále. Wikipedia uvádí, že má 2S43 Malva pancéřovanou kabinu odolnou proti střepinám a ručním zbraním, takže evidentně odolala.

Video: ani výstřel ruského T-72 nedokáže vždy zničit slabě pancéřované BVP M2 Bradley, které dokáže i přes vážné poškození odjet

Druhý dron už byl úspěšnější, jelikož si zvolil pro útok místo na korbě, kde je umístěna dělostřelecká hlaveň ráže 152 milimetrů a zásoba střeliva; ArmyRecognition uvádí, že s sebou 2S43 Malva uveze zásobu munice až na 30 ran. Jelikož záběry končí nárazem dronu, není přesně jasné, jestli houfnice přežila i druhý útok, ale v případě, že by dron zasáhl uskladněnou munici, je její zničení více než pravděpodobné. Pokud se ovšem naopak trefil do nějakého nedůležitého místa, mohl to dělostřelecký systém na osmikolovém podvozku přežít.