Švýcarská vláda zahájila jednání s výrobci z Francie, Izraele a Jižní Koreje o druhém systému protivzdušné obrany dlouhého dosahu. Původní americký Patriot neruší, ale hledá alternativu.
Bern netrpělivě čekal roky. Pět palebných jednotek systému Patriot, schválených za necelé dvě miliardy švýcarských franků, tedy zhruba 52 miliard korun, mělo dorazit v letech 2027 až 2028. Jenže Spojené státy přeřadily výrobní kapacity ve prospěch Ukrajiny a dalších priorit a dodávky se posunuly minimálně o pět až sedm let. Federální rada proto v červnu 2026 otevřela paralelní cestu: ponechala původní kontrakt na Patriot v platnosti, obnovila pozastavené platby, ale současně zahájila smluvní jednání o úplně novém systému srovnatelné úrovně ochrany. Právě tato druhá zakázka, podle prvních odhadů za zhruba pět miliard švýcarských franků, tedy přes 130 miliard korun, by mohla americkému zbrojnímu průmyslu uniknout.
Proč Švýcarsko hledá druhou cestu
Příběh začal v červenci 2025, kdy Washington oficiálně oznámil, že dodávky Patriotu pro Švýcarsko budou reprioritizovány kvůli podpoře Ukrajiny. Bern reagoval pozastavením plateb a požádal o vysvětlení. Následné měsíce přinesly další špatné zprávy: zpoždění se z původních čtyř až pěti let rozrostlo na pět až sedm, přičemž svou roli sehrály i americké závazky na Blízkém východě.
Dne 6. března 2026 Federální rada uložila ministerstvu obrany prověřit pořízení dodatečného systému dlouhého dosahu. Klíčové přitom bylo jedno slovo: „evropský“. Vláda výslovně požadovala, aby nový systém, včetně střel a kritických komponent velení, byl pokud možno vyráběn ve Švýcarsku nebo v Evropě. Cíl je zřetelný: snížit závislost na jednom dodavateli, jedné dodavatelské trase a jednom politickém rozhodnutí za oceánem.
Důležitý detail: Bern Patriot neruší. Obnovil platby a zapojil se do NSPA Patriot Support Partnership. Motivací nebyla jen samotná protivzdušná obrana; Federální rada výslovně uvedla, že pozastavení plateb by mohlo ohrozit i další běžící americké akvizice, včetně stíhaček F-35A a náhradních dílů pro F/A-18.
SAMP/T NG: starý známý se vrací
Francouzsko-italský systém SAMP/T není pro Švýcarsko žádnou novinkou. Už v roce 2019 postoupil společně s Patriotem do finální nabídkové fáze programu Air2030. Tehdy ale prohrál, Patriot vyšel lépe v užitné hodnotě i celkových nákladech. Jenže od té doby se mnohé změnilo.
Nová generace systému, označovaná jako SAMP/T NG, vstoupila na počátku roku 2026 do výzbroje Francie a Itálie. Podle výrobce, konsorcia Eurosam/MBDA, nabízí:
- Radar s dosahem přes 350 km a plným 360° pokrytím
- Záchyt vzdušných cílů na vzdálenost nad 150 km
- Schopnost ničit balistické cíle včetně hypersonických hrozeb
- Velmi rychlou reakční dobu
Pro srovnání: Patriot ve švýcarské konfiguraci s raketami PAC-3 MSE dosahuje palebné vzdálenosti výrazně přes 50 km a výškového dosahu přes 20 km. Dokáže ničit letouny, drony, střely s plochou dráhou letu i řízené střely kratšího dosahu, omezeně pak i balistické střely středního dosahu. Na papíře tedy SAMP/T NG nabízí v některých parametrech výrazně větší dosah, ovšem čísla výrobce je třeba brát s rezervou, jde o deklarované hodnoty, nikoli o nezávisle ověřené výsledky.
Švýcarské úřady konkrétní produkty veřejně nejmenují a mluví jen o „výrobcích z Francie, Izraele a Jižní Koreje“. Švýcarská veřejnoprávní stanice SRF ale jako francouzského favorita opakovaně označuje právě SAMP/T NG. Mezi dalšími kandidáty média spekulují o izraelském systému David’s Sling nebo Arrow a jihokorejském L-SAM. Německý IRIS-T SLX podle SRF vypadl, protože je stále ve fázi vývoje.
Miliardy ve hře a termíny, které rozhodnou
Původní švýcarský nákup Patriotu byl schválen za 1,987 miliardy švýcarských franků. Po doplnění raket PAC-3 MSE a přípravných položek aktuální projektová stránka ministerstva obrany uvádí investici 2,312 miliardy CHF, tedy přibližně 60 miliard korun.
U druhého systému oficiální cena neexistuje. Švýcarská SRF ale v červenci 2026 uvedla, že první plánovací odhad počítá s přibližně pěti miliardami CHF včetně munice, logistiky a výcviku. Ministerstvo obrany tuto „řádovou“ kalkulaci potvrdilo. Pokud se odhad naplní, celkové švýcarské investice do protivzdušné obrany dlouhého dosahu by přesáhly 190 miliard korun.
Klíčovým faktorem ale nejsou jen peníze, jsou to termíny. Patriot se z původního dodání v letech 2027–2028 posunul nejdříve na začátek příští dekády, tedy kolem roku 2032. SAMP/T NG už reálně vstupuje do služby ve Francii a Itálii. Průmyslové zdroje dříve mluvily o možném dodání Švýcarsku do tří let od podpisu, ale Eurosam tento slib později nepotvrdil. Podle nás je varianta 2028–2029 myslitelná jen při rychlém podpisu a bezproblémové integraci, a obojí je ve zbrojním průmyslu spíš výjimka než pravidlo.
Víc než švýcarská záležitost
Švýcarský případ není izolovaný. Zapadá do širšího evropského trendu, který Evropská komise rámuje programem Readiness 2030, tlakem na společné evropské investice, sdílené nákupy a posílení vlastní obranné průmyslové základny. Švýcarská bezpečnostní strategie z roku 2026 sama počítá s možným oslabením amerického vojenského angažmá v Evropě.
Bern přitom už buduje střední vrstvu protivzdušné obrany: v červenci 2025 podepsal kooperativní nákup pěti systémů IRIS-T SLM německé firmy Diehl Defence v rámci iniciativy ESSI. Druhý dlouhodosahový systém by tedy nebyl izolovaná akvizice, ale další vrstva do vznikající vícevrstvé architektury PVO.
Armáda České republiky momentálně nezavádí ani Patriot, ani SAMP/T NG. Česká protivzdušná obrana se opírá o izraelský systém SPYDER pro krátký dosah a dlouhodobá vize počítá s PVO ve vazbě na integrovaný systém NATO NATINADS. Pokud by ale SAMP/T NG získal další evropskou referenci a prokázal rychlou dostupnost, posílí to jeho pozici v budoucích debatách o vyšší vrstvě protivzdušné obrany napříč kontinentem. Středoevropské země dnes spíš vrství různé zdroje (izraelské, americké, německé), než že by se hromadně odvracely od Washingtonu.
Rozhodnutí, které ještě nepadlo
Federální rada si finální verdikt ponechala na dobu, kdy budou výsledky smluvních jednání hotové. Ministerstvo obrany má vládě předložit zprávu nejpozději do konce roku 2026. Nejde tedy o hotovou věc, ale o proces, který má jasný směr.
A ten směr říká něco podstatného: i tradičně neutrální země, která se po desetiletí spoléhala na americkou techniku, dnes aktivně hledá evropskou pojistku. Ne proto, že by americký Patriot nefungoval. Ale proto, že nedorazil včas.