Rusko i Čína mají problém. Amerika poprvé otestovala hypersonickou střelu HACM, ve výzbroji má být příští rok

Někdy na přelomu září a října 2026 se nad rozlehlou pustinou jižní Austrálie odehrál okamžik, na který Pentagon čekal roky. Z nosiče se oddělila střela označovaná jako HACM (Hypersonic Attack Cruise Missile) a poprvé v historii amerického zbrojního programu absolvovala letovou zkoušku. Mluvčí amerického letectva potvrdil pro Air & Space Forces Magazine sběr dat pro cíle programu, ale neprozradil prakticky nic dalšího: ani přesné datum, ani nosný letoun, ani dosaženou rychlost. Přesto má tato zpráva váhu. Amerika totiž poprvé ukázala, že její menší, stíhačkou nesená hypersonická střela s náporovým motorem scramjet není jen laboratorní koncept, ale reálně létající prototyp.

Co je HACM a proč se liší od všeho, co USA dosud měly

HACM je vzduchem odpalovaná hypersonická úderná střela nové generace. Po odhozu z letounu ji urychlí raketový stupeň a poté přebírá pohon scramjet, nadzvukový náporový motor, který nasává vzduch z atmosféry a spaluje palivo při rychlostech přesahujících Mach 5. Právě tady leží zásadní rozdíl oproti balistickým hypersonickým zbraním, které dosáhnou extrémní rychlosti při sestupu, ale po většinu letu se řídí gravitací. HACM má udržovat hypersonickou rychlost kontinuálně a manévrovat v atmosféře, což z ní dělá pro protivzdušnou obranu mimořádně obtížný cíl.

Program vyrostl z technologického demonstrátoru HAWC, který agentura DARPA popsala jako cestu k „efektivní a dostupné vzduchem odpalované hypersonické řízené střele“. Předchůdcem byl i slavný X-51A Waverider, demonstrátor, který v roce 2013 dokázal letět na scramjet přes čtyři minuty rychlostí kolem Mach 5,1 (přibližně 6 250 km/h). Jenže X-51A byl právě jen demonstrátor s proměnlivými výsledky. Ze čtyř testů dva skončily předčasně. HACM má z téže technologické rodiny udělat ostrou munici.

Proč by Moskvu i Peking měl test znepokojit

Rusko disponuje střelou Ch-47M2 Kinžal, vzduchem odpalovanou balistickou zbraní s udávaným doletem 1 500 až 2 000 km a rychlostí kolem Mach 10. Čína podle amerických kongresových podkladů zavedla protilodní YJ-21 s odhadovaným doletem přibližně 1 500 km a rychlostí kolem Mach 6 v letu, až Mach 10 v terminální fázi. Část těchto čísel ovšem stojí na čínských tvrzeních převzatých přes sekundární zdroje, takže je třeba je brát s rezervou.

Amerika tedy nedostává něco, co soupeři nemají. Přestává ale být bez vlastní srovnatelné odpovědi. A právě v tom spočívá problém pro ruské a čínské plánovače: HACM je menší než předchozí americký hypersonický projekt ARRW, má být nesena taktickým letounem typu F-15E Strike Eagle a je určena pro údery proti vysoce hodnotným cílům v silně bráněném prostoru. Jeden bombardér B-1B Lancer by po modernizaci externích pylonů mohl nést až 36 těchto střel. Desítky stíhaček rozptýlených po základnách v Pacifiku nebo v Evropě, každá se schopností odpálit hypersonickou zbraň ze standoff vzdálenosti, to je scénář, který dramaticky komplikuje obranné plánování.

Kinžal je navíc z hlediska fyziky spíše aeroballistická střela, nikoli klasická hypersonická řízená střela s trvalým atmosférickým letem. HACM naopak sází na kontinuální manévrování v atmosféře, což teoreticky ztěžuje její zachycení. Bez zveřejněných parametrů americké střely ale nelze poctivě tvrdit, že je „lepší“, spíš že nabízí jiný, potenciálně flexibilnější profil letu.

Harmonogram pod tlakem: stihne to Amerika do roku 2027?

Zavedení HACM do výzbroje míří do fiskálního roku 2027, tedy do období od 1. října 2026 do 30. září 2027. Americké letectvo žádá na první operační lot přibližně 404 milionů dolarů (zhruba 9,5 miliardy korun) a celkově asi 1,21 miliardy dolarů (kolem 28,5 miliardy korun) na vývoj i výrobu v daném roce. Přesný počet střel ani jednotková cena zůstávají utajené.

Cesta sem ale nebyla přímočará. Program nabral nejméně roční skluz, letové zkoušky se posunuly do fiskálního roku 2026 a americký Úřad pro vládní odpovědnost (GAO) varoval, že testovací plán byl zredukován ze sedmi letů na pět, a v harmonogramu prakticky nezbyla žádná časová rezerva. Podle The War Zone by jakékoli významné selhání mohlo znemožnit dokončení všech pěti zkoušek v prototypovém okně. Prototypová série zahrnuje pouhých 13 kusů, testovací exempláře, náhradní díly a první operační kusy dohromady.

Zavedení v roce 2027 je tedy stále cílem, nikoli jistotou. Podle nás jde o ambiciózní, ale dosažitelný termín, pokud zbývající zkoušky proběhnou bez zásadních komplikací.

Proč Austrálie a co to znamená pro spojence

Testování v Austrálii není náhoda ani diplomatické gesto. Střelnice Woomera v jižní Austrálii nabízí obrovský, řídce osídlený prostor s kapacitou kontinuální telemetrie během letu; australské zdroje ji popisují jako největší pozemní testovací oblast svého druhu v západním světě. Amerika přitom naráží na omezenou dostupnost vlastních hypersonických testovacích tratí.

Spolupráce má navíc hlubší rozměr. Australský plán řízených zbraní z roku 2024 výslovně uvádí integraci HACM na australské stíhačky F/A-18F Super Hornet. Nejde tedy jen o hostitelskou střelnici, ale o reálnou interoperabilitu spojence. Program SCIFiRE, který spolupráci zastřešuje, běží od roku 2020 a navazuje na více než patnáctileté americko-australské partnerství v hypersonice.

Pro Evropu a NATO včetně České republiky je dopad zatím nepřímý, ale nikoli zanedbatelný. Další americká schopnost zvyšuje celkovou věrohodnost aliančního odstrašení vůči Rusku. V Evropě navíc běží vlastní programy: ofenzivní STRATUS/FCASW pod konsorciem MBDA za účasti Francie, Británie a Itálie a obranný projekt HYDIS pro evropský protihypersonický interceptor s Francií, Německem, Itálií a Nizozemskem.

HACM versus Blackbeard: dvě cesty k hypersonice

HACM není jedinou americkou hypersonickou sázkou. Námořnictvo paralelně rozvíjí program Blackbeard (označovaný také jako MACE), který míří úplně jinam, na nízkou cenu a vysoké počty. Cílová cena jedné střely Blackbeard je kolem půl milionu dolarů (asi 12 milionů korun) a jeden z kontraktů už zahrnuje 444 kusů. Konstrukčně jde spíše o dvoustupňové řešení typu boost-glide, nikoli o scramjetovou střelu s ambicí na špičkový výkon.

Srovnání ukazuje dvě komplementární filozofie:

• HACM – dražší, technologicky náročnější, scramjetový pohon, určena proti nejlépe bráněným cílům, omezené počty v první fázi.
• Blackbeard – levnější, masovější, jednodušší koncept, cílí na zahlcení protivníkovy obrany počtem.

Pokud obě cesty uspějí, Amerika získá spektrum hypersonických zbraní od chirurgických úderů po masové nasazení. To je kombinace, kterou zatím nemá ani Rusko, ani Čína.

První letová zkouška HACM neznamená, že Amerika v hypersonickém závodě vyhrála. Znamená ale, že poprvé ukázala věrohodnou cestu od laboratorního demonstrátoru k ostré zbrani nesené taktickým letounem, a to je přesně ten druh signálu, který v Moskvě i Pekingu registrují.