Bundeswehr má vzácnou jednotku, kterou chtějí všichni. Nikdo ale neví, kdo by měl elitním minovým potápěčům velet

Minentaucherkompanie, zkráceně MiTaKp, sídlí v baltském Eckernförde a na papíře patří pod Seebataillon, námořní pěší prapor Bundeswehru. Jenže papír je trpělivý. Rota čítající zhruba stovku tabulkových míst, z nichž je dlouhodobě obsazena sotva polovina, musí současně sloužit minolovným silám na moři, námořní pěchotě na pobřeží i speciálním silám námořnictva při pyrotechnických úkolech. Každý z těchto odběratelů považuje minové potápěče za nepostradatelné. A každý by je chtěl mít po ruce jako první.

Jedna rota, tři zákazníci

Arne Björn Krüger, bývalý minový potápěč a první velitel Seebataillonu, v září 2026 publikoval na portálu Hartpunkt analýzu, která problém pojmenovala bez diplomatických obkliček. Tři stálí odběratelé uvnitř Einsatzflottille 1, nadřazeného svazu německých námořních sil, si o minové potápěče říkají souběžně:

• 3. minensuchgeschwader je potřebuje pro klasický minový boj z minolovných lodí třídy Frankenthal a budoucích bezposádkových systémů.
• Seebataillon s nimi počítá pro čištění přístavů, pobřežních přístupů a obojživelné operace v rámci německo-nizozemské integrace s Korps Mariniers.
• Kommando Spezialkräfte Marine (KSM) je využívá pro specializované pyrotechnické úkoly v pobřežním pásmu, kde se prolíná potápěčská odbornost s likvidací improvizovaných výbušných zařízení.

Zájem přitom nekončí u flotily. Minoví potápěči byli nasazeni i na fregatě Hessen během operace ASPIDES ve Středomoří a po pádu vrtulníku u saského Grimmy v červenci 2025 zasahovali stovky kilometrů od mateřského přístavu. I pro takové vnitrostátní úkoly potřebují přepravu, logistiku a zdravotnické zajištění, které sami nemají.

Proč jsou „absolutní specialisté“

Bundeswehr sám své minové potápěče označuje za „absolutní specialisty“ a důsledně je odlišuje od běžných lodních potápěčů, takzvaných Schiffstaucher. Lodní potápěč provádí prohlídky trupu nebo drobné opravy pod čarou ponoru. Minový potápěč zneškodňuje námořní miny, torpéda, letecké pumy na mořském dně i pozemní munici v pobřežním pásmu, a to ručně, v extrémně mělké vodě, kde autonomní podvodní drony často selhávají kvůli proudům, bahnitému dnu nebo magnetickým anomáliím.

Výcvik je tvrdý a dlouhý, personální základna úzká. Už v roce 2009 média psala o obsazení „jen každé třetí“ pozice. Zpráva spolkového parlamentního zmocněnce pro ozbrojené síly za rok 2016 uváděla stav 55 obsazených míst ze 120 tabulkových. Přesné aktuální číslo Bundeswehr nezveřejňuje, ale Krüger i oficiální materiály potvrzují, že jednotka zůstává dlouhodobě personálně podstavová. Jedna rota s polovičním obsazením, o kterou se dělí tři útvary, to je rovnice, která v míru ještě jakžtakž vychází. Ve válce ne.

Spor, který není o prestiži, ale o čase

Krügerova analýza zdůrazňuje, že problém neleží v administrativním zařazení. Od dubna 2014 je MiTaKp formálně součástí Seebataillonu a toto podřízení má reálné výhody: společná základna v Eckernförde, sdílená logistika, zdravotnické krytí, pozemní mobilita a vazba na nizozemskou námořní pěchotu. Otázka zní jinak: kdo rozhoduje o prioritách, když si o tutéž rotu řeknou tři velitelé najednou?

V éře dronů a přesně naváděné munice, kdy reakční doba na cíl klesla na tři až pět minut, nestačí mít odborníky, je nutné je mít rychle přesunutelné, chráněné a jednoznačně velené. Prodleva v přidělení může znamenat, že přístav nebo pobřežní infrastruktura bude zasažena dřív, než potápěči vůbec začnou pracovat. Krüger varuje před závislostí na neformálních dohodách mezi veliteli místo závazných, předem sepsaných postupů.

Jak to řeší Američané a Nizozemci

Srovnání s americkým námořnictvem ukazuje odlišný přístup. EOD Group 2 zastřešuje několik mobilních pyrotechnických jednotek a v letech 2025–2026 prošla další integrací: bývalá potápěčská a záchranná jednotka MDSU-2 byla přetvořena v EODMU-10 a podpůrná EODESU-2 zanikla s přesunem lidí a vybavení přímo k mobilním jednotkám. Američané posilují vlastnickou odpovědnost každé jednotky za vlastní schopnosti a podporu, místo aby jedna malá kapacita žila „uvnitř“ jiného útvaru.

Nizozemská Defence Diving Group zase funguje vedle samostatné pyrotechnické služby a provádí podvodní čištění, opravy i prohlídky přístavů. Podle Krügera ale Nizozemci omezili své mělkovodní a pobřežní schopnosti, takže německý příspěvek v podobě MiTaKp je pro společné obojživelné operace zvlášť cenný. Případné vyčlenění roty ze Seebataillonu by proto nebylo jen interní německé gesto, ale zásah do zaběhnuté binacionální logiky.

Co je v sázce na Baltu

Německé námořnictvo v roce 2024 převzalo nové alianční velitelské úkoly v Baltském moři prostřednictvím CTF Baltic. Minolovné síly Bundeswehru pravidelně slouží ve stálém aliančním svazu SNMCMG 1, který operuje v Severním Atlantiku, Severním a Baltském moři. Minoví potápěči se účastnili cvičení Baltic Tiger 2022 v Estonsku i dalších aliančních aktivit na východním křídle NATO.

Pro Českou republiku, vnitrozemský stát závislý na funkčnosti aliančních námořních tras a přístavů pro zásobování, to není abstraktní debata. Pokud by v krizi nebyly předem pevně určeny postupy pro vyžadování a nasazení MiTaKp, mohlo by to zpomalit zprůchodnění přístavů a pobřežních přístupů, jimiž proudí materiál i pro středoevropské spojence.

Krüger nenavrhuje okamžitou reorganizaci. Doporučuje nejprve prokázat konkrétní deficity a závazně nastavit přidělovací a podpůrné procedury. Změna podřízení má přijít až ve chvíli, kdy je doložen její jasný přínos. Bundeswehr zatím drží kontinuitu, MiTaKp zůstává v Seebataillonu. Odborná komunita ale otevřeně říká, že jedna malá schopnost přerostla rámec jednoho domovského útvaru. A válka, která trvá už přes čtyři roky jen pár set kilometrů na východ, nečeká na to, až Německo dořeší svůj organizační rébus.