„Černí Záporožci“ proměnili elitní ruskou námořní pěchotu v prach. Připravili na ni léčku, do níž zahučely celé útočné kolony

Vuhledar, hornické městečko na vyvýšenině v Doněcké oblasti, se na přelomu ledna a února 2023 proměnil v jedno z nejkrvavějších bojišť celé války. Ukrajinská 72. samostatná mechanizovaná brigáda, nesoucí čestný název „Černí Záporožci“, tu využila terén, minová pole a přesnou palbu k systematickému ničení ruských mechanizovaných kolon, které se opakovaně řítily přes otevřenou krajinu přímo pod hlavně obránců. Nešlo o jednu geniální léčku. Šlo o soustavnou obranu, do které ruské velení posílalo vlnu za vlnou, a pokaždé s obdobným výsledkem.

Město na kopci a brigáda s historií

Název „Černí Záporožci“ není marketingový tah. Brigáda ho nese od roku 2017 na základě prezidentského výnosu a odkazuje na proslulý pluk Černých Záporožců z dob Ukrajinské lidové republiky (1918–1923). Jde o pravidelnou brigádu pozemních sil, která od roku 2014 prošla Donbasem, bojovala na Kyjevsku i u Bachmutu, než byla přesunuta do sektoru Vuhledaru.

Město samotné má pro obě strany klíčovou taktickou hodnotu. Leží na jedné z mála dominantních vyvýšenin v okolí, kontroluje zásobovací trasy a slouží jako potenciální odrazový můstek pro operace směrem na jih. Agentura AP ho v únoru 2023 popsala jako strategickou cenu, o kterou se obě strany přetahují s mimořádnou intenzitou. Pro obránce nabízí městská zástavba, včetně výškových budov, ideální palebné pozice s výhledem na kilometry otevřeného terénu.

Kolony, které vjely do pasti

Hlavní ruskou útočnou silou u Vuhledaru byla 155. gardová brigáda námořní pěchoty Tichomořské flotily, považovaná za jednu z elitních jednotek ruského námořnictva. V prostoru operovala také 40. brigáda námořní pěchoty a podle analytiků z ISW a Conflict Intelligence Team i 36. gardová motostřelecká brigáda, která ovšem není námořní pěchota, nýbrž pozemní motostřelecká jednotka.

Mechanismus ničení kolon se opakoval s téměř učebnicovou pravidelností:

• Otevřený terén – ruské obrněné kolony musely překonat kilometry rovinaté, rozryté krajiny bez jakéhokoli krytu.
• Minová pole – část techniky najížděla na miny ještě před dosažením okraje města. AP přímo dokumentovala vozidla „vyhozená do povětří minami nebo zastavená ukrajinskými údery“.
• Protitankové řízené střely z výškových budov – pálené z dominantních pozic ve Vuhledaru zasahovaly kolony z boku i zepředu.
• Přesná dělostřelba – koordinovaná palba houfnic a minometů dopadala na kolony, které se po zásahu min zastavily a staly se statickými cíli.

Podle OSINT analýzy citované serverem The Insider bylo v jednom z nejlépe zdokumentovaných incidentů zničeno 31 obrněných vozidel, z toho 15 tanků T-72B3 a T-80BVM. Nešlo přitom o zastaralou techniku: analytici z CITeam zaznamenali u Vuhledaru T-80BVM s dodatečnými bloky reaktivního pancíře, což naznačuje, že čerstvě modernizované stroje putovaly z továren rovnou na frontu, a rovnou do kill zóny.

Zdrcující ztráty, ne vymazání z mapy

Plukovník Oleksij Dmytraškivskyj, mluvčí ukrajinského velení, v únoru 2023 hovořil o přibližně 130 kusech obrněné techniky ztracených Rusy za jediný týden a o 155. brigádě jako o „téměř zničené“ jednotce. Oficiální web 72. brigády uvádí nejméně 130 obrněných vozidel zničených v celé bitvě o Vuhledar.

Přesné číslo padlých ruských vojáků z konkrétních kolon veřejné zdroje nedávají. Dmytraškivskyj popisoval útočné vlny na úrovni čet, kolem třiceti mužů, z nichž některé byly decimovány ještě před dosažením prvních budov. Britská vojenská rozvědka prostřednictvím sekundárních reportů uváděla nejméně 30 převážně nepoškozených obrněných vozidel opuštěných po jednom neúspěšném útoku, posádky je prostě opustily.

Podle nás je nejsilnější pointa celé epizody právě v tom opakování. Ruské velení neposílalo jednu kolonu, která narazila na nečekaný odpor. Posílalo kolonu za kolonou do stejného typu terénu, proti stejnému typu obrany. Dmytraškivskyj to přirovnal k „Žukovově taktice“, frontální vlny přes otevřený terén bez pokusu o obchvat nebo překvapení.

Co přišlo potom

Krátkodobý efekt byl dramatický. Koncem února 2023 ukrajinská strana hlásila omezení ruské aktivity v sektoru a masové odmítání dalších útoků ze strany ruských vojáků. Prezident Zelenskyj 29. 1. 2023 jmenovitě poděkoval 72. brigádě za výdrž v Doněcké oblasti.

Jenže strategický zájem Ruska o Vuhledar nezmizel. Už 2. 11. 2023 Zelenskyj oznamoval odražení dalšího ruského útoku u města s desítkami zničených kusů techniky. Vzorec se opakoval. A nový velitel 72. brigády později popsal situaci na podzim 2024 jako taktické obkličování při poměru sil až devět ku jedné.

Česká stopa v rovnici

Přímé přiřazení konkrétního českého zbraňového systému k bojům u Vuhledaru veřejné zdroje neumožňují. Co ale umožňují, je dedukce. Odtajněné seznamy české vojenské pomoci zahrnují tanky, bojová vozidla pěchoty, samohybné houfnice, raketomety, protitankové střely, minomety i dělostřeleckou munici, tedy přesně ty kategorie, na nichž obrana typu Vuhledar stojí. Dělostřelecká přesnost, zásobení municí, protitankový boj. Každá z těchto schopností hrála v kill zóně pod Vuhledarem klíčovou roli.

O přítomnosti českých dobrovolníků přímo v 72. brigádě důvěryhodný primární zdroj neexistuje. Existuje jen slabá mediální zmínka odkazující na iniciativu „Češi na Ukrajině“, bez možnosti ověření vazby na konkrétní jednotku nebo konkrétní boj.

Vuhledar v lednu a únoru 2023 ukázal, co se stane, když připravená obrana narazí na velení, které opakuje stejnou chybu. Černí Záporožci tu neprovedli žádný trik. Stačilo jim počkat, až kolony vjedou do terénu, který pro ně byl smrtelný už předtím, než padl první výstřel.