Čína vzácně ukázala podzemní „raketová města“, kde skrývá balistické rakety. Nikdo netuší, kde přesně jsou a kdy vyjedou

Čínská státní televize v létě 2026 odvysílala dosud nejotevřenější záběry z podzemních tunelových komplexů, v nichž se ukrývají mobilní odpalovací vozidla s balistickými raketami.

Čínský bunkr s raketami i Zdroj fotografie: Xinhua
                   

Nebylo to náhodné. Peking slaví šedesát let existence svých strategických raketových sil, dnes známých pod zkratkou PLARF, a rozhodl se světu ukázat přesně tolik, aby posílil odstrašení, a přesně tak málo, aby nikdo nedokázal říct, kde konkrétně se rakety právě nacházejí. Mezi 18. červnem a 3. srpnem 2026 odvysílala CCTV sérii materiálů včetně dílu Dongfeng Haodang v sérii Zhisheng, kde se objevily raketové jednotky v horském a podzemním prostředí, mobilní odpalovací vozidla TEL při přesunech a důraz na „náhodný odpal“ a „celodenní a celoprostorovou pohotovost“. Jde o řízený signál, ne o únik. A právě v tom je jeho síla.

Co jsou „raketová města“ a jak vypadají uvnitř

Označení „raketová města“ je přezdívka, která se vžila pro rozsáhlou síť podzemních tunelů, galerií, vjezdů, skladů, obslužných prostor a chráněných stanovišť budovaných hluboko v horských masivech čínského vnitrozemí. Nejde o jedno konkrétní město na mapě. Jde o vícevrstvou infrastrukturu, kterou Číňané sami nazývají „Podzemní Velká čínská zeď“.

Starší pořad CCTV z roku 2020 nabídl pohled dovnitř: tmavé, vlhké štoly, „jeskynní sklady“ vytesané do skály, prostory budované raketovým ženijním vojskem v podmínkách, které připomínají spíš důlní práci než klasickou vojenskou stavbu. Tunely jsou ale dostatečně prostorné, aby jimi projela velká mobilní odpalovací vozidla TEL, kolosy o délce přes dvacet metrů, které nesou balistické rakety a dokážou je odpálit z prakticky libovolného místa, kam dojedou.

Starší veřejný odhad, citovaný americkým Pentagonem v roce 2011, pracoval s číslem „možná přes 5 000 kilometrů“ tunelů. Toto číslo je třeba brát opatrně, jde o více než dekádu starý odhad, jehož přesnost nikdo nezávisle neověřil. Jisté je, že síť je rozsáhlá a vícebodová. Analýza komerčních satelitních snímků u jedné konkrétní raketové brigády (611. brigády) odhalila síť cest, umělých tunelů a více než čtyři desítky odpalovacích ploch. A to je jen jeden uzel celé sítě.

Proč nikdo neví, kde rakety jsou a kdy vyjedou

Satelity umějí najít vjezdy do tunelů, nové cesty, odpalovací plochy a změny v krajině. Nevidí ale skrz horu. Nepotvrdí, ve kterém tunelu se právě nachází konkrétní odpalovací vozidlo, zda je raketa vyzbrojená a kterým výjezdem se TEL objeví.

Právě v tom spočívá princip, který analytici přirovnávají ke hře s mušličkami. Protivník vidí infrastrukturu, ale neví, pod kterou mušličkou je kulička. CCTV sama mluví o přechodu „od pevného bodu k náhodnému odpalu“. Mobilní odpalovače se přesouvají mezi chráněnými body, mění stanoviště, vyjíždějí v nepředvídatelných intervalech. Cílem není jen rakety ukrýt, ale znejistit protivníka natolik, aby preventivní úder považoval za příliš riskantní.

Podle analýzy CSIS existují okna, kdy lze mobilní odpalovače sledovat, třeba při přesunu po otevřené cestě. Jenže úplná jistota o aktuální poloze, vyzbrojení a tempu výjezdu každé rakety v reálném čase zůstává nízká. Lokalizovat infrastrukturu je možné. Lokalizovat bojovou polohu každé hlavice v danou chvíli už mnohem méně.

Jaké rakety se v podzemí skrývají

Čínské raketové síly PLARF provozují širokou škálu balistických střel. Z těch, které se pojí s podzemní infrastrukturou a mobilními odpalovači, vynikají tři rodiny:

  • DF-26 – střela středního až středně-dlouhého doletu s dosahem kolem 4 000 km, schopná nést konvenční i jadernou hlavici. Primárně míří na cíle v Indo-Pacifiku, včetně amerických základen na Guamu. Odtud přezdívka „Guam Killer“. Její mobilita na šestikolovém TEL ji činí obtížně sledovatelnou.
  • DF-31 / DF-31AG – mezikontinentální balistická střela s doletem zhruba 7 000 až 11 700 km podle varianty. Verze DF-31AG používá terénní TEL, který nepotřebuje zpevněnou cestu, a může operovat z rozptýlených stanovišť v horách.
  • DF-41 – nejnovější čínská ICBM s odhadovaným doletem 12 000 až 15 000 km, schopná nést více hlavic (MIRV). Existuje v mobilní i silové variantě. Z čínského vnitrozemí dosáhne na celou kontinentální Evropu, celé Spojené státy i Rusko.

Pro srovnání: americké pozemní jaderné síly spoléhají na mezikontinentální střely LGM-30G Minuteman III umístěné v pevných zodolněných silech rozptýlených po prérii Wyomingu, Montany a Severní Dakoty. Rusko kombinuje silosy (RS-28 Sarmat) s mobilními odpalovači na kolových podvozcích (RS-24 Jars). Čínský model je ale specifický tím, jak propojuje mobilitu TEL s rozsáhlou tunelovou sítí; odpalovač nevyjede z jednoho bunkru, ale z labyrintu, jehož úplnou mapu nezná nikdo mimo čínské velení.

Kdo ještě skrývá rakety pod zemí, a v čem je Čína jiná

Podzemní ochrana raket není čínský vynález. Severní Korea provozuje nedeklarované raketové základny s podzemními vjezdy, zodolněnými průjezdnými objekty a podpůrnými areály v horských údolích; příkladem je základna Jongnim analyzovaná think-tankem CSIS. Írán zase buduje takzvaná „raketová města“, tunely a podzemní prostory pro skladování a odpalování balistických střel středního doletu.

Čína se ale od obou liší v zásadním ohledu. Její podzemní síť neslouží jen k ukrytí odpalovačů. Chrání i strategické velení, komunikační uzly, sklady a celou schopnost vést válku po prvním úderu protivníka. Pokud přežije velení a spojení, může stát i po masivním zásahu koordinovat odvetu. U jaderných sil je to klíč k věrohodnému druhému úderu, a právě věrohodnost druhého úderu je podstatou jaderného odstrašení.

Zajímavé je srovnání s jadernými ponorkami. Balistické ponorky SSBN plní stejnou roli: schovat nosič zbraně tam, kde ho protivník nenajde. Jenže čínské ponorky typu Ťin (třída 094) jsou podle západních hodnocení stále hlučnější a zranitelnější než americké či ruské protějšky. Pevninská mobilní složka ukrytá v horách proto pro Peking zůstává mimořádně důležitá. Tunely neklesnou ke dnu a nelze je potopit.

Co to znamená pro NATO a Česko

Z čínského vnitrozemí dosáhnou mezikontinentální střely DF-31AG a DF-41 na celou Evropu včetně střední Evropy. Česká republika spadá do dosahu části čínské složky ICBM; to je prostý geometrický fakt, ne bezprostřední hrozba.

Washingtonská summitová deklarace NATO z července 2024 výslovně upozorňuje na rychlé rozšiřování a diverzifikaci čínského jaderného arzenálu a vyzývá Peking k transparentnosti. Česká obranná strategie z roku 2023 zase uvádí účast ČR v jaderném plánování Aliance. Samostatnou českou reakci přímo na letošní čínské záběry jsme ve veřejných zdrojích nedohledali; odpověď jde přes alianční rámec.

Peking oficiálně drží doktrínu „no first use“ a rétoriku minimálního odstrašení. Zároveň ale plní nová raketová sila, rozšiřuje mobilní složku, buduje systémy včasného varování a posiluje přežitelnost velení. Podle Arms Control Association nemá velkou chuť na hlubší jednání o kontrole jaderných zbraní, dokud USA a Rusko výrazněji nesníží vlastní arzenály.

Podzemní „raketová města“ nejsou jen beton a skála. Jsou to nástroje, které nutí každého protivníka plánovat válku proti cíli, jehož přesnou polohu nezná a jehož okamžik reakce nedokáže předpovědět. A přesně to je důvod, proč je Čína ukázala, a proč zároveň neukázala víc.

Čínská raketová základna

Jak nebezpečné budou čínské rakety?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Jan Boháč

Zobrazit další články