Etiopii trápí konflikty a časté hladomory. V současnosti prohrává boj s vlastním regionem, Tigrajci se zmocnili i části etiopského území

Africký roh je místem, kam se opakovaně vrací konflikty, ale problémy jsou zde i se suchem. Potíže se proto nevyhýbají ani Etiopii, jediné africké zemi se staletou nezávislostí.

i Zdroj fotografie: Jean Rebiffé / Creative Commons / CC BY
                   

Mezi africkými zeměmi má Etiopie jedno specifikum. I když byly velké oblasti Afriky ovládány koloniálními mocnostmi nebo Araby, kteří zde šířili islám, byla tato země vždy nezávislá. Výjimkou je jediný úsek ve 30. letech minulého století, kdy ji okupovala Itálie. V novodobé historii ale jedna z největších afrických zemí prochází turbulentními událostmi.

Problematická anexe Eritreji

Po porážce italských vojsk Brity za druhé světové války Etiopie opět obnovila svoji nezávislost pod vládou císaře Haile Selassieho. Ten nejprve domluvil federaci se sousední Eritreou, ale o několik let později ji anektoval. To vedlo k odporu Eritrejců a konflikt trval až do roku 1991. V 60. letech proběhl neúspěšný puč, avšak císař byl sesazen až v roce 1974.

iZdroj fotografie: British Press Service / Public Domain
Císař Haile Selassie

Moc převzala vojenská junta, v jejímž čele nakonec stanul Mengistu Halie Mariam. Ten se rozhodl zemi směřovat do komunistického sovětského bloku. V roce 1978 vedl válku se Somálskem o Ogaden, kterou země díky přílivu zbraní i posil ze SSSR či Kuby vyhrála. Zároveň zahájil krvavé tažení proti opozici, jež si vyžádalo půl milionu obětí.

V 80. letech zemi zasáhla vlna hladomorů. Odhaduje se, že mohl zahynout až milion obyvatel. Zároveň se zahájením perestrojky začala klesat podpora Etiopie ze strany Sovětů, což jí začalo působit nemalé problémy. V zemi navíc sílily povstalecké tendence, například v regionu Tigray. V roce 1991 Eritrejci zvítězili a po referendu se v roce 1993 osamostatnili. Mariam uprchl do zahraničí.

Válka o sporná hraniční území

V zemi se konaly svobodné volby, ale příliš klidu si místní obyvatelé neužili. Kvůli hraničním sporům totiž vypukl v roce 1998 konflikt opět s Eritreou. Válku rozpoutala ona, když zaútočila na sporná území na hranicích. Etiopii se nakonec povedlo sporné území získat, avšak boje trvaly přes dva roky. Odhaduje se, že během nich bylo zabito přes 100 tisíc lidí. Vztahy zemí urovnala až mírová dohoda v roce 2018.

iZdroj fotografie: Uživatel VOA / Public Domain
Nálet na hlavní město provincie Tigray Mekele

O to se zasloužil premiér Abiy Ahmed, který se moci ujal v roce 2018. Propustil mnohé politické vězně a zdálo se, že Etiopie směřuje k pluralitě. Ovšem země složená z mnoha národností se začala zmítat v bojích mezi sebou. Nejviditelnější byl střet v oblasti Tigray, jež disponovala svými vlastními vojsky.

V listopadu 2020 tigrajské síly zaútočily na regionální základnu armády, následovala ofenziva vládních sil, která povstalce vytlačila do hor. Etiopii paradoxně pomáhala eritrejské armáda. Tigrajci se však dokázali konsolidovat a v roce 2021 Tigray dobyli zpět a spolu s jinými skupinami obsadili i velké území samotné Eiopie. Konflikt na obou stranách provází násilí včetně několika masakrů civilistů.

Ekonomice se velice daří

Současná etiopská vláda má i tak blízko k západním zemím. Spojuje je například boj proti extrémním islamistům. V poslední době se i přes řadu problémů daří etiopské ekonomice, která zaznamenala velký růst. Nejsilnější oblastí je zemědělství, známá je místní káva. Velká očekávání si země slibuje od Velké přehrady etiopského znovuzrození na Modrém Nilu.

GERD. Grand Ethiopian Renaissance dam the second adwa victory of Ethiopia

Zveřejnil(a) Molu Halake dne Sobota 19. února 2022

Tu nyní uvádí do provozu a očekává se, že bude část zde vyrobené elektrické energie vyvážet. Ovšem přehrada je předmětem sváru se sousedním Súdánem a především Egyptem, který se bojí konce záplav na Nilu, protože ty jsou pro egyptské zemědělství klíčové. Egypt kvůli tomu dokonce několikrát hrozil intervencí.

Byla by ovšem velmi obtížná, země spolu nesousedí. Egypt má bezpochyby nejsilnější ozbrojené síly v regionu, ale ani armáda Etiopie není malá. Odhaduje se, že v ní slouží zhruba 200 tisíc vojáků. Vybavení pochází především ze Sovětského svazu a Ruska, najdeme zde například tanky T-72 a T-55, různé sovětské obrněné transportéry nebo raketomety Grad.

Etiopské letectvo se opírá o ruské letouny Su-27 nebo bojové helikoptéry Mi-24. Má i několik dalších strojů včetně českých L-39. Námořnictvem země nedisponuje, protože nemá mořské pobřeží. Po odtržení ho získala Eritrea. Kolik zbraní a v jakém stavu armáda má je velmi těžké odhadovat vzhledem k pokračujícím konfliktům a jeho ztrátám.

Jaké by bylo řešení dlouhodobých problémů v Etiopii?

Zdroj: Britannica, autorský text Víta Lukáše

Diskuze Vstoupit do diskuze
117 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články