Kazetová munice je v bojích extrémně účinná, ale část její submunice nevybuchuje a může být nebezpečná i řadu let po válce. Hlavně pro civilisty.
V roce 2010 začala platit nová konvence zakazující používání kazetové munice – důvodem je především její nebezpečnost, neboť mohou její zbytky po dopadu zůstávat celé roky nevybuchlé – podobně jako třeba miny, takže jsou ohrožením pro civilisty včetně dětí. Až dosud se ke konvenci připojilo 124 zemí, ale existují i signatáři, kteří by ji možná chtěli opustit. Z hlediska míru to možná není ten nejlepší krok, ale mohou k tomu mít pádné důvody.
Kazetová munice má plošný účinek
Za kazetovou je označována taková munice, která nemá klasickou hlavici – její hlavice se totiž skládá z malých výbušných částí, tzv. submunice. Ta se v cílovém prostoru nejčastěji v důsledku malého výbuchu rozptýlí a teprve poté exploduje. Takový plošný účinek je smrtící i pro celou skupinu; munice dokáže dle typu likvidovat měkké cíle, ale existuje i submunice protipancéřová a jiná, uvádí Wikipedia. To je „fajn“, jenomže zkušenosti ukazují, že určitá část submunice po rozptýlení neexploduje a zůstává nebezpečná do budoucnosti.
Je pochopitelné, že se ji mezinárodní společenství pokusilo zakázat, i když v podstatě nejde o zákaz jako takový – státy jenom dobrovolně přistoupily k tomu, že ji nebudou používat. Ale porblém je, že se k úmluvě nepřipojily mnohé vojensky silné země – příkladem může být Rusko, Amerika nebo Čína. I to je důvod, proč se některé mohou snažit dohodu opustit. DefensePost uvádí, že to mohou zdůvodnit nelogičností rozhodnutí, že tak silné zbraně pro svou obranu z výzbroje vyřadí, když je jiné státy mají a neváhají je používat.
Když chtějí, nikdo s tím nic nezmůže
V případě, kdy se nějaký signatář úmluvy rozhodne, že ji opustí a začne kazetovou munici používat, je světové společenství vlastně bezmocné. Z internetových stránek ClusterConvention vyplývá, že jednotliví signatáři či různé organizace mohou max. vyjadřovat znepokojení a apelovat na takové státy, aby si to rozmyslely. A vzhledem k tomu, že největší vojenské mocnosti světa kazetovou munici stále používají, nedá se v podstatě nic jiného dělat.
Skutečnost, že se některé státy – hlavně malé ohrožované vojensky mnohem silnějšími soupeři – mohou snažit ke kazetové munici vrátit, není vlastně překvapující. Pokud by na ně nepřítel mohl kazetovou municí pálit a ony by naopak používaly sice humánnější, ale méně účinné typy munice, byly by ve značné nevýhodě. To samé může platit například pro používání min, které jsou také velice nebezpečnou zbraní a existují ve světě snahy je zakázat. Ale ani u nich asi nelze předpokládat, že se jich svět v brzké době definitivně zbaví.