NATO je podle svých dokumentů obranné, ale hlavně Rusko ho označuje za hrozbu pro svou bezpečnost. Tou by se však stalo jedině, kdyby bylo napadeno.
Nejsilnější vojenskou aliancí na světě je v současné době Severoatlantické aliance – žádný stát, a dokonce ani spojení dvou největších vojenských mocností mimo NATO, se souhrnnému počtu jejích vojáků nebo kvalitě techniky nemůže rovnat. Aliance byla vybudována jako obranné společenství, ale stejně tak může v některých očích znamenat hrozbu. Pravdou je, že vojenskou akci již podnikla, ale opravdovou hrozbou by byla jenom v případě, že by někdo zaútočil na jednoho z jejích členů, byť toho úplně nejslabšího.
Napadení jednoho je napadením všech
Základem doktríny NATO je článek 5 Washingtonské smlouvy. Aliance na svých internetových stránkách vysvětluje, že původně byl koncipován pro případ, kdy by se Sovětský svaz pokusil rozšířit svou kontrolu nad východní Evropou na další části kontinentu. Vlastně mluví o solidaritě a jasně stanovuje, že pokud se někdo z členů stane cílem útoku, znamená to útok na všechny členy aliance. Útočník by tak čelil ne státu, který napadl, ale vojenské síle všech členů. Těch je aktuálně 32, přičemž jako poslední do něj vstoupily některé severské země.
Článek 5 byl zatím aktivován jenom jednou v historii, a to po útocích 11. září. Nebyl to vlastně útok státu na stát, ale teroristické organizace, takže byla aktivace spíše symbolická. Ukázalo se nicméně, že může být NATO hrozbou i pro teroristy – příkladem je ISIS, a teoreticky tedy i pro stát, který spáchá na území člena NATO nějaký teroristický útok. Faktem však zůstává, že NATO již podniklo vojenskou akci, aniž bylo napadeno. Stalo se tak v roce 1999 při operaci Spojenecká síla, během níž bombardovalo bývalou Jugoslávii, uvádí Wikipedia.
NATO některé země za hrozbu považují
I když je NATO obranná aliance, za hrozbu ho opakovaně označuje Rusko. CBSNews třeba citovalo slova Vladimira Putina, který varoval Západ před zapojením se do bojů na Ukrajině – a právě snaha Ukrajiny o vstup do EU a NATO, i její následné napadení a zdůvodňování to hrozbou NATO, ukazuje, jak se ruský režim aliance obává. Podobně reagoval již v roce 2008 na snahy Gruzie, kterou rovněž napadl. Na druhou stranu je nutné brát slova ruské propagandy o hrozbě NATO a obklíčení Ruska i jako hru o přízeň Kremlu mezi Rusy.
Teoreticky by NATO mohlo být hrozbou i pro Čínu, i když ta to otevřeně nedeklaruje. GlobalGuardian uvádí, že by Čína mohla napadnout Tchaj-wan, i když není jasné, jestli se odhodlá a kdy. Jeho spojencem jsou přitom USA, které ho slíbily bránit, a pokud by se Čína a USA dostaly do ozbrojeného střetu, muselo by se NATO nějak zapojit – těžko by zůstalo zcela neutrální. Je jasné, že by jeho volbou byla – možná až na výjimky – Amerika. Čínští plánovači by tedy museli počítat se střetem i se zbytkem NATO, nejenom s Amerikou.