Kreml testuje balistickou raketu, která má terorizovat západ Ukrajiny. Jestli se mu povede, změní pravidla hry

Dne 8. září 2026 vystoupil zástupce šéfa ukrajinské vojenské rozvědky HUR Vadym Skibickyj na zasedání Meziparlamentní rady Ukrajina–NATO s varováním, které v Kyjevě i v evropských hlavních městech zvedlo pozornost. Rusko podle něj dokončuje vývoj nové balistické rakety, která by při testech mohla mířit přímo na cíle v západní Ukrajině. Oficiální označení systému, jeho výrobce ani přesná konfigurace nebyly zveřejněny. Známé jsou zatím jen parametry: pozemní mobilní odpalovač, balistická trajektorie a dolet, který by téměř zdvojnásobil dosah současného Iskanderu-M. Právě ta kombinace by mohla proměnit bezpečnostní mapu celé války.

Mezera v arzenálu, kterou Kreml chce zaplnit

Rusko dnes disponuje dvěma hlavními balistickými nástroji pro údery na Ukrajinu. Prvním je systém 9K720 Iskander-M, mobilní pozemní komplex na osmikolovém podvozku MZKT-7930, nesoucí dvě střely 9M723 s doletem přibližně 400 až 500 kilometrů. Podle CSIS Missile Threat je Iskander schopný rychlého přesunu, odpalu do několika minut a okamžité změny pozice, což z něj dělá obtížný cíl pro protiúder. Druhým je Kinžal (Ch-47M2), vzduchem odpalovaná hypersonická střela nesená upraveným MiGem-31K, s uváděným dosahem 1 500 až 2 000 kilometrů a rychlostí kolem Mach 10 (přibližně 12 250 km/h).

Mezi nimi ale zeje prostor. Iskander nedosáhne na hluboký západoukrajinský týl ze severního či severovýchodního směru. Kinžal sice dosáhne kamkoliv, ale vyžaduje letoun, jehož výroba je omezená, a Skibickyj v srpnovém rozhovoru pro RBC-Ukraine prozradil, že Rusko od dubna pozastavilo výrobu Kinžalů i střel Ch-32 a přesunulo zdroje jinam. Nová raketa s doletem 800 kilometrů by tuto mezeru zaplnila: delší ruka než Iskander, ale bez nutnosti nasadit vzácný MiG-31. Levnější, početnější, flexibilnější.

Proč právě západ Ukrajiny

Skibickyj svá slova spojil s jasným cílem: vyvolat na Ukrajině sociálně-ekonomickou krizi. Západ země přitom funguje jako logistické, energetické a humanitární zázemí celého válečného úsilí. Procházejí tudy koridory vojenské pomoci ze zemí NATO, železniční uzly pro přepravu materiálu, energetické sítě napojené na evropskou infrastrukturu. A právě sem směřují vnitřně přesídlení Ukrajinci, kteří hledají relativní bezpečí.

To „relativní“ je klíčové slovo. Už v květnu 2026 Rusko zasáhlo cíle v Zakarpatské oblasti těžkým kombinovaným útokem, který přiměl Polsko zvednout stíhačky. Západ Ukrajiny tedy není mimo dosah, ale dosud šlo spíše o sporadické údery, nikoliv o systematický balistický tlak. Nová raketa by to změnila. Balistická trajektorie znamená krátkou dobu varování, řádově minuty. Mobilní odpalovač znamená, že pozici střelby nelze snadno předvídat ani preventivně zničit. A dolet 800 kilometrů znamená, že prakticky celé ukrajinské území se stává potenciálním cílem z jediného odpalovacího prostoru.

Zakarpatská oblast přitom sdílí téměř 98 kilometrů hranice se Slovenskem a přes 133 kilometrů s Maďarskem. Zásahy v tomto regionu by probíhaly doslova na prahu Evropské unie a NATO.

Obrana existuje, ale je drahá a omezená

Proti balistickým hrozbám má Ukrajina k dispozici především systém Patriot s raketami PAC-3, které ukrajinské ministerstvo obrany označuje za nejúčinnější prostředek v této kategorii. Jenže každá baterie Patriot chrání omezený prostor. Každý interceptor PAC-3 stojí řádově desítky milionů korun. A každá nová balistická hrozba zvyšuje spotřebu těchto vzácných střel.

Pro srovnání: západní arzenál nabízí americký ATACMS s dosahem kolem 300 kilometrů a novější PrSM (Precision Strike Missile) s doletem přes 400 kilometrů, oba odpalovatelné z HIMARS nebo M270. Ani jeden ale nedosahuje 800 kilometrů. Rusko by tak v této kategorii získalo asymetrickou výhodu, pozemní balistický systém, proti kterému Západ nemá přímý ekvivalent v dosahu.

Skibickyj navíc v srpnu uvedl, že Rusko u klíčových raketových typů plní výrobní plány na 110 až 120 procent. Konkrétně u Iskanderu-9M723 zmínil zásobu kolem 130 kusů vyčleněných pro uskupení a červencovou produkci 65 střel proti plánu 60. Nejde tedy o dojídání sovětských skladů. Jde o průmyslovou válku, ve které Kreml systematicky rozšiřuje arzenál.

Co by se skutečně změnilo

Změna pravidel hry by nespočívala v jednom zázračném superúderu, který rozhodne válku. Spočívala by v něčem zákeřnějším: v rozšíření balistického teroru na regiony, které dosud fungovaly jako relativně bezpečné zázemí. Sklady, železnice, energetické uzly, přeshraniční koridory, to vše by se muselo chránit s intenzitou, jakou dnes vyžaduje obrana Kyjeva. Část ukrajinského týlu by se de facto proměnila ve frontové zázemí.

Skibickyj sám naznačil, že Rusko může využít testovací střelby k reálným úderům na Ukrajinu, podobně jako Severní Korea testuje své střely KN-23 a KN-24 v podmínkách, které jí poskytují tvrdá bojová data. Označení „test“ přitom na právním hodnocení nic nemění. Rozhodující je, co raketa zasáhne.

Zatím jde o pozdní vývojovou fázi, nikoliv o potvrzené sériové nasazení. Chybí důkaz o zařazení do konkrétní brigády, o zahájení sériové výroby, o bojové jednotce připravené k operačnímu nasazení. Hranice mezi „blízko“ a „už nasazeno“ je stále zřetelná. Ale právě proto přišlo varování teď, dokud je ještě čas reagovat, posilovat protivzdušnou obranu a připravit se na scénář, ve kterém se bezpečný ukrajinský týl definitivně stane minulostí.