Litva je připravena, odhalila plán evakuace pro případ ruské invaze. Klíčová bude spolupráce s Polskem

Šéf civilní ochrany vilniuského magistrátu Žygimantas Solovjovas v polovině září 2026 pro Polské rádio poprvé veřejně popsal, kudy by obyvatelé litevského hlavního města odcházeli v případě nejhoršího scénáře. Jedním ze tří hlavních směrů je trasa na jih, přes Alytus k polské hranici a dál do Podleského vojvodství. Není to náhoda ani diplomatické gesto. Právě tudy vede jediné pozemní napojení pobaltských států na zbytek spojeneckého území NATO, takzvaný Suwałský koridor, úzký pruh země sevřený mezi ruským Kaliningradem a Běloruskem. Bez koordinace s Polskem by se na téže silnici potkaly kolony civilistů s vojenskými konvoji, a to bez jakýchkoli společných pravidel.

Dva plány, jeden cíl

Litevská připravenost nestojí na jediném dokumentu. Vilniuská samospráva zveřejnila veřejnou část městského evakuačního plánu už 23. dubna 2025. Obsahuje téměř šedesát sběrných míst, deset mezilehlých bodů a dvanáct přijímacích center rozepsaných podle městských částí. Neveřejná příloha zůstává vyhrazena institucím a popisuje zdroje, rizika a koordinaci s armádou.

O více než rok později, 14. července 2026, schválilo litevské ministerstvo vnitra státní detailní plán. Ten pokrývá celý řetězec: od rozhodnutí o evakuaci a varování obyvatel přes dopravu, registraci a dočasné ubytování až po humanitární pomoc. Rozděluje odpovědnosti mezi ministerstva, policii, hasiče a samosprávy. Počítá s tím, že přibližně tři čtvrtiny obyvatel by se evakuovaly vlastními prostředky; stát by organizoval přesun zbývající čtvrtiny, především zranitelných skupin: seniorů, lidí s postižením a rodin s malými dětmi.

Varování by přicházelo přes Cell Broadcast v litevštině i angličtině, sirény a mobilní aplikaci LT72. Solovjovas přitom zdůraznil jednu věc, která se snadno přehlédne: při aktivním ostřelování se lidé nemají pokoušet o útěk po evakuačních trasách. Mají se ukrýt. Vilnius proto udržuje veřejně dostupnou interaktivní mapu s kryty, kolektivními ochrannými stavbami a sirénami.

Proč právě Polsko, a proč je to víc než sousedská pomoc

Volba jižního směru přes Podleské vojvodství není jen o geografické blízkosti. Suwałský koridor, široký zhruba 65 kilometrů, je podle NATO i polského ministerstva obrany strategickým spojovacím pásem mezi Polskem a pobaltskými státy. Kdyby Rusko nebo Bělorusko tento koridor přerušily, Litva, Lotyšsko a Estonsko by se ocitly odříznuté od zbytku aliance po zemi.

Proto je koordinace civilních a vojenských přesunů v tomto prostoru tak zásadní. Státní plán výslovně počítá se sladěním evakuačních tras s vojenskými veliteli, aby kolony uprchlíků neblokovaly přesuny spojeneckých jednotek. Bez předchozí dohody s Polskem by to nefungovalo.

Litva navíc není v tomto úsilí sama. Na začátku dubna 2026 podepsalo deset evropských států, včetně všech tří pobaltských republik, severských zemí, Polska a Německa, memorandum o přeshraniční spolupráci v civilní ochraně a evakuaci. Dokument řeší koridory, hraniční přechody, kapacity dopravy a ubytování i ochranu zranitelných osob. Operativní příloha s konkrétními mechanismy se teprve připravuje, ale princip je jasný: přeshraniční evakuace nemá být improvizací, ale nacvičeným postupem.

Drony, narušení a důvod, proč to není teorie

Že nejde o akademické cvičení, připomněl incident z poloviny září 2026. Italské stíhačky v misi NATO zachytily a zneškodnily dron, který narušil litevský vzdušný prostor. Trosky dopadly na litevské území a pyrotechnici na nich nalezli výbušné zařízení. Předběžná data ukázala na vstup z běloruského směru. Litevský ministr zahraničí Kęstutis Budrys incident označil za další důkaz, že s pokračující ruskou agresí proti Ukrajině, válkou, která trvá už více než čtyři roky, roste riziko provokací i vůči členským státům NATO.

Už v březnu 2026 přitom ministři obrany všech tří pobaltských republik vydali společné prohlášení, v němž dronové incidenty označili za systémovou hrozbu a vyzvali k urychlení protivzdušné a protidronové ochrany v regionu. NATO reagovalo operacemi Baltic Sentry a Eastern Sentry a na východním křídle udržuje devět mnohonárodních bojových uskupení.

Litva tedy neplánuje evakuaci proto, že by očekávala útok zítra. Plánuje ji proto, že bezpečnostní prostředí v regionu je nejhorší za desítky let, a stát, který nemá plán pro nejhorší variantu, není připravený na žádnou.

Co si z toho vzít v Česku

Česká republika má právní i institucionální rámec ochrany obyvatelstva. Hasičský záchranný sbor veřejně popisuje systém varování, evakuace, ukrytí a nouzového přežití, a to i pro hrozby vojenského charakteru. Praha udržuje 165 úkrytů civilní ochrany a HZS publikuje mapu stálých úkrytů aktualizovanou k březnu 2026. Systém tedy existuje.

Rozdíl je v čitelnosti. Vilnius svým obyvatelům řekl: tady je vaše sběrné místo, tady je trasa, tady je kryt, tady je telefonní linka. Český model je rámcový, rozdělený mezi stát, kraje a obce, a pro běžného člověka méně srozumitelný. Podle nás by litevský přístup, tedy veřejná, konkrétní a vizuálně přehledná komunikace, mohl být inspirací i pro česká města. Ne jako signál paniky, ale jako základní služba státu svým občanům.

Litevský plán ukazuje jednu věc, která platí univerzálně: připravenost neznamená strach. Znamená, že stát ví, co dělat, když strach přijde.