NÁZOR: Ačkoliv jde o velmi chudé a hornaté území, chtějí ho dostat pod svou kontrolu znepřátelení Arméni i Azerové. Konflikt přitom trvá už více než 100 let.
Oblast Náhorního Karabachu je obecně vnímána jako velmi chudé území, o něž je veden dlouhý spor mezi křesťanskými Armény a muslimskými Azery. Na první pohled by se mohlo zdát, že je takové chudé území nezajímavé, ale v tomto konfliktu jde především o národní hrdost a náboženství; ano, opět to náboženství, kvůli němuž pamatuje historie nejedno krveprolití. V „přetahované“ o Náhorní Karabach má přitom navrch Ázerbájdžán, který ho nejspíše ovládne už navždy. Jenomže konflikt ani tímto vítězstvím rozhodně skončit nemusí – jak v rozhovoru informoval iRozhlas, může přerůst v regulérní válku na území Arménie.
Ázerbájdžán využil situace a udeřiů
Předchozí válka o Náhorní Karabach začala v roce 2020 a v té době ho ovládali Arméni, kteří tam vyhlásili republiku Arcach (dříve Náhornokarabašská republika). Území ovšem patří podle mezinárodního práva Ázerbájdžánu, který se ho rozhodně vzdát nechtěl. Jeho vláda využila příjmů z těžby ropy a posílila armádu o moderní systémy, například z Turecka nebo Izraele. Ozbrojenci z Náhorního Karabachu podporovaní Arménií však neměli proti takové síle šanci, jejich výzbroj většinou pocházela ještě z dob Sovětského svazu.
Kombinace moderních dronů, šlo například o Bayraktar TB2, a dělostřeleckých a raketových systémů, arménské ozbrojence v podstatě převálcovala. Nakonec pak obě strany uzavřely příměří, i když především pod tlakem Ruska, které stálo za Arménií. To však ztrácí vzhledem k fiasku na Ukrajině respekt, čehož Ázerbájdžán v září 2023 využil a znovu zaútočil. Podle portálu TheDrive označil operaci jako protiteroristickou, načež separatistická vláda Náhorního Karabachu kapitulovala a Arméni z oblasti utíkají ze strachu před represemi.
A jelikož konflikt probíhá jak probíhá, separatistická vláda republiky Arcach téměř jistě do konce roku 2023 skončí a území bude definitivně ázerbájdžánské. Arménského obyvatelstva z něj přitom uteklo již přes 90 %, takže je nejspíše otázka etnické čistky vyřešena – a pokud v Náhorním Karabachu arménské obyvatelstvo nebude, nebudou ani snahy o osamostatnění se, jak tomu bylo dříve. Na druhou stranu je nevraživost je tak veliká, že v případě oslabení Ázerbájdžánu by se mohl konflikt v budoucnu nějakým způsobem znovu rozhořet.
Více než staletý problém
Podle BBC se konflikt v Náhorním Karabachu datuje minimálně do 19. století, kdy se oblast stala součástí Ruského impéria. Žila tam populace jak křesťanských Arménů, tak muslimských Azerů, a už tehdy existovalo mezi oběma etniky napětí, které někdy přerůstalo v násilí. Při rozpadu Ruského impéria na konci první světové války se většinoví Arméni snažili o nezávislý stát, ale když se oblast stala součástí Sovětského svazu, Náhorní Karabach s touto výraznou arménskou menšinou zůstal ve svazové republice Ázerbájdžán.
I během sovětské vlády bylo zaznamenáno, že ázerbájdžánské úřady tamní arménskou menšinu velmi diskriminovaly. V 80. letech 20. století proto arménští obyvatelé Náhorního Karabachu uspořádali referendum, v němž požadovali připojení k Arménii, což vyvolalo násilí na obou stranách. To pak s rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 přerostlo ve válku mezi Ázerbájdžánem a Arménií. První konflikt Arménie vyhrála a Náhorní Karabach vyhlásil nezávislost, přičemž disponoval i koridorem, který ho spojoval s Arménií.
Konflikt to však zcela nezastavilo, na hranicích mezi Náhorním Karabachem a Ázerbájdžánem docházelo čas od času k různým střetům. Síly obou stran byly přitom dlouhou dobu vyrovnané, o což se zasloužila i nestabilita v Ázerbájdžánu. Tamnímu autoritářskému režimu se ale podařilo situaci vyřešit a bohatství z těžby ropy posloužilo k modernizaci ozbrojených sil, což nakonec jazýček na vahách vychýlilo ve prospěch Azerů.