Kdyby se Rusko pokusilo zaútočit na nějakého východního člena NATO, čekal by ho střet s jednotkami aliance, ačkoliv jich většina na hranicích není.
Od některých analytiků zní, že by se Rusko mohlo v budoucnu pokusit o vojenskou konfrontaci s NATO na východní hranici, ale samozřejmě pouze v případě, že by uspělo ve válce na Ukrajině. Někdo to považuje za nesmysl, ale tažení ruské armády předpovídal již Karel Schwarzenberg. Aliance proto stále posiluje své postavení na východních hranicích, kde má za hlavní cíl Rusko od takových myšlenek odradit. A kdyby se přece jenom o něco pokusilo, tak udeřit tak tvrdě, aby konflikt pokud možno rychle skončil a nerozšířil se.
Vojenská uskupení jsou v 8 zemích
Nejdůležitější a viditelnou vojenskou silou aliance na východní hranici jsou tzv. mnohonárodní bojová uskupení umístěná v jednotlivých státech. NATO na svých stránkách uvádí, že jsou vytvořena v Bulharsku, Estonsku, Maďarsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku, Rumunsku a na Slovensku, a jde o plně bojeschopné formace různé síly složené z vojenských jednotek různých zemí. Na misích rotují, a třeba česká armáda působí na Slovensku, v Lotyšsku a v Litvě.
V roce 2023 bylo u východní hranice připraveno kolem 40 tisíc aliančních vojáků, ale jejich počet má být významně navýšen, a to na 100 tisíc, uvádí Politico. Neznamená to však, že by byli všichni fyzicky přítomni přímo na hranicích, tyto síly na nich mají být schopny operovat do 10 dnů. Jde ale jenom o první vrstvu obrany, v druhém sledu je připraveno dalších 200 tisíc vojáků, kteří mají být schopni zasahovat na hranicích do 10 až 30 dnů.
Možná se to zdá málo, ale zdání může klamat, zvláště když se Rusko rozhodlo na konci roku 2023 posílit počet svých vojáků na 1,32 milionu, uvádí TheGuardian. Faktem zůstává, že se jedná o počet vojáků, a tedy ne o síly, které jsou schopné zaútočit na nějaké místo. Jenom pro srovnání, země NATO mají v aktivní službě kolem 3,5 milionů vojáků, uvádí Wikipedia, takže jsou spojenecké armády mnohem početnější než ta ruská, ale v obraně se nepočítá se všemi.
Žádný překvapivý útok není možný
Aliance nemusí mít nějaké mohutné síly přímo na hranicích s Ruskem, přítomnost jednotek je tam spíše reakcí na nějaké menší nebezpečí, a hlavně symbol. V případě, že by se ruská armáda chystala na útok, musela by k hranicím přepravit jednotky a dostatečné zásoby, což nejde udělat během několika dní, a už vůbec ne bez povšimnutí. A vzhledem k tomu, že je území Ruska pod dohledem satelitů a dalších prostředků, nehledě na špionáž, NATO by o útoku vědělo min. týdny dopředu. Důležitá je tak schopnost v takové chvíli reagovat.
Rusko si navíc musí hájit své rozlehlé hranice i na jiných místech. V případě konfrontace s NATO musí počítat s tím, že mohou alianční údery přijít i na jeho východní hranici, protože hlavně v oblasti Aljašky má hranice s nejsilnějším členem aliance, tedy s USA. Více na jihu je pak silné Japonsko, kde jsou americké síly přítomné také. Samotné Japonsko samozřejmě není členem NATO, ale minimálně s Amerikou úzce spolupracuje, a s Ruskem má také spory o okupované Kurilské ostrovy, takže je možné, že by chtělo nějak přispět.
NATO by dokázalo Rusko zablokovat
NATO také dokáže hlavně na své východní hranici zablokovat ruské námořnictvo v Černém moři a Baltském moři tak, že se nebude moci hnout z přístavů. Z Norska je zase možné blokovat Severní flotilu a z Japonska Tichomořskou flotilu. Nejenom loděmi a ponorkami, ale i letouny. Ruské letectvo je výrazně slabší než letectvo NATO, a to nejenom co do počtu, ale také (nebo spíše zejména) z hlediska kvality, na níž často záleží více.
Případnému ruskému útoku na východní hranici ale nebudou čelit jenom vojáci a technika, v plánu je také opevnění. Cepa uvádí, že by mělo vzniknout v Pobaltských státech na hranicích s Ruskem a Běloruskem, takže by tedy jednotky mohly zaujmout připravená postavení. Jenom v Estonsku má vzniknout 600 bunkrů, ale i sklady na překážky proti technice, aby je bylo možné rozmístit co nejrychleji. A počítá se i s vytvořením různých přírodních překážek.