Největší diktátoři dnešního světa: jsou krutí a nenávidění, ale mocní. Strach z nich mají „doma“ i ve světě, některé asi ani neznáte

V několika zemích světa dodnes vládne jediná osoba, která často zaujímá pozici diktátora (i když se její funkce oficiálně jmenuje jinak). Přání takového vládce musí každý plnit bez odmlouvání a jeho slova jsou zákon. Obyvatelé těchto zemí většinou nemají žádné právo proti takovým krokům vystupovat, jinak jim hrozí vězení nebo smrt, a v mnoha případech dopadá trest i na jejich blízké. Diktátoři se ale často chovají nevyzpytatelně i v zahraniční politice a svou sílu demonstrují i jadernými zbraněmi.

Ruský prezident Vladimir Putin

Do čela Ruska se dostal v roce 1999 v ještě relativně svobodných volbách. Po 10 letech se stal na jedno období premiérem, aby si udržel moc, a díky změnám v ústavě může být nyní prezidentem i další a další období. Za jeho vlády byla postupně umlčena svobodná média z 90. let, řada jeho odpůrců buď musela emigrovat, skončila ve vězení, nebo byla zabita. V roce 2014 nechal obsadit část Ukrajiny, v roce 2022 proti ní rozpoutal válku, která je dle USA i velkým poučením. Za její kritiku hrozí velmi vysoké tresty, načež z Ruska v poslední době utekly statisíce občanů.

Syrský prezident Bašár Háfiz al-Asad

Funkci prezidenta země převzal po svém otci Háfizu al-Asadovi v roce 2000 ve svých 34 letech. Opakovaně byl přitom volen výsledky nad 90 procent. Syrský režim byl dlouhodobě autoritářský, ale situace se zhoršila, když se mnozí Syřané začali v roce 2011 proti jeho vládě bouřit. K potlačení proto prezident nasadil armádu a v Sýrii vypukla vleklá občanská válka. Během ní byl syrský režim obviněn i z použití chemických zbraní a válečných zločinů. Asad mohl válku prohrát, výsledek však zvrátila intervence Ruska.

Severokorejský vůdce Kim Čong-un

Třetí v řadě autoritativních vládců Severní Koreje, Kim Čong-un, vládne od roku 2011. A to neuvěřitelně krutým způsobem, kdy jsou slova vůdce prakticky považována za svatá a nedotknutelná. Za mnohé prohřešky proti pravidlům jsou Severokorejci i s rodinami tvrdě trestáni, mnozí buď skončí na popravišti nebo v krutých pracovních táborech. Zemi opakovaně postihuje i hladomor, jemuž řada lidí podléhá. Severní Korea má početnou armádu a opět rozvíjí jaderné zbraně i balistické rakety.

iZdroj fotografie: Public Domain

Kubánští prezidenti

Trojice kubánských prezidentů postupně neomezeně vládne Kubě od roku 1959, kdy revolucionáři pod vedením Fidela Castra svrhli autoritářský režim. Prezidentem se stal později Fidel Castro, po němž převzal moc bratr Raul, a v roce 2021 zase Miguel Díaz-Canel. Za dob jejich vládnutí byla zcela potlačena svoboda tisku, odpůrci se ocitli ve vězení a mnozí Kubánci emigrovali. Nejen za svobodou, ale i lepším životem, protože ekonomika ostrova je dlouhodobě ve velmi špatném stavu.

Eritrejský prezident Isaias Afwerki

V čele země je již 30 let od doby, kdy získala nezávislost na Etiopii. V zemi neexistuje žádná ústava ani parlament, volby se nekonají, vše záleží pouze na přání jejího prezidenta. Podle mnoha expertů je zdejší režim vůči obyvatelům krutější než režim Severní Koreje, kritici režimu byli zabiti nebo „zmizeli“ V armádě musí muži sloužit 10 let a často jsou do ní odvedeni už jako 13letí chlapci. Mnoho Eritrejců se snaží zemi opustit, v čemž jim režim brání, a to například omezováním výběru peněz.