Němci postavili obří továrnu na dělostřelecké granáty za rekordních 15 měsíců. Ukrajinu přesto zásobovat nezvládá

Dne 27. srpna 2025 přistřihl pásku generální tajemník NATO a šéf Rheinmetallu Armin Papperger prohlásil, že Evropa právě získala svou největší továrnu na dělostřeleckou munici, možná i největší na světě. Od prvního kopnutí do země v únoru 2024 uplynulo pouhých patnáct měsíců. Na evropské poměry, kde se srovnatelné průmyslové stavby plánují minimálně dva roky, jde o tempo, které nemá obdobu. Jenže válka na Ukrajině, trvající už přes čtyři roky, se měří jinou jednotkou než stavební harmonogram. Měří se počtem granátů, které zmizí v dělostřeleckých hlavních za jediný den.

Továrna, která si zaslouží přívlastek „obří“, ale jen v mírovém měřítku

Čísla vypadají impozantně. Rheinmetall do areálu v Unterlüß investoval téměř 500 milionů eur, tedy zhruba 12,5 miliardy korun. Závod má vytvořit až 500 pracovních míst a v prvním roce provozu, tedy v roce 2026, vyprodukovat 140 000 granátů ráže 155 mm. Do roku 2027 má kapacita narůst na 350 000 kusů ročně. Kromě samotných střel se tu mají vyrábět i motory pro dělostřelecké rakety, takže Unterlüß funguje spíš jako muniční uzel než jako jedna izolovaná linka.

Papperger při slavnostním otevření nešetřil ambicemi a mluvil o tom, že obdobné závody chce Rheinmetall stavět i v dalších státech NATO, v Litvě, Británii, na Ukrajině. Rychlost výstavby měla být důkazem, že západní průmysl se umí probudit. A v porovnání s jinými projekty skutečně je: litevský závod téhož Rheinmetallu, jehož smlouvy se podepsaly v listopadu 2024, má reálný start výroby posunutý až na polovinu roku 2027. Lotyšský projekt ROLLO na prachové náplně počítá s výrobou od třetího čtvrtletí 2026, přestože přípravy běží od roku 2024.

Patnáct měsíců v Unterlüß je tedy skutečně rekord. Problém je jinde.

Aritmetika, která nehraje

Kapacita 140 000 granátů ročně zní jako hodně. Přepočteno na měsíce to ale znamená zhruba 12 000 kusů. A tady začíná propast.

Podle analytické studie amerického think-tanku CNAS se ukrajinská spotřeba 155mm munice v různých fázích války pohybovala takto:

• Po invazi v roce 2022: 60 000 až 120 000 kusů měsíčně
• Později v průběhu roku 2023: kolem 180 000 měsíčně, ve špičkách přes 240 000
• V období nedostatku: omezená spotřeba kolem 60 000 měsíčně
• Odhad potřeby pro udržení obranných linií: 75 000 až 90 000 kusů měsíčně

Unterlüß v plném provozu roku 2026 tedy pokryje asi šestinu toho, co Ukrajina potřebuje jen k držení pozic. I po náběhu na cílových 350 000 kusů ročně v roce 2027, tedy přibližně 29 000 měsíčně, půjde jen o třetinu až dvě pětiny minimální potřeby.

Dne 14. července 2026 Rheinmetall oznámil první dodávku z Unterlüß na Ukrajinu. Šlo o granáty typu RH1412, nejnovější střelu v portfoliu firmy, kompatibilní s různými 155mm systémy, s deklarovaným dlouhým dostřelem a vysokou účinností. Přesné parametry Rheinmetall nezveřejnil, ale podle obecného členění firemního portfolia jde pravděpodobně o konvenční prodlouženodosahový projektil s dostřelem kolem 40 km, nikoli o naváděnou munici typu amerického Excaliburu (GPS-naváděný granát M982 s dostřelem přes 40 km a přesností pod 2 metry CEP). Dodaný objem firma označila jako „nízký pětimístný počet“, tedy řádově desítky tisíc kusů, z nichž více než polovina už byla odeslána.

Strukturální problém Západu, ne jen německý

Bylo by nespravedlivé svalovat vinu na jednu továrnu nebo jednu zemi. Unterlüß je symptomem širšího problému: po konci studené války západní státy systematicky škrtaly muniční kapacity. Vyrábělo se pro výcvik a krátké expedice, ne pro mnohaletou opotřebovací válku.

Evropská komise v lednu 2024 uváděla celkovou evropskou kapacitu milion kusů 155mm munice ročně s cílem dosáhnout dvou milionů do konce roku 2025. Americká armáda zase míří na 100 000 kompletních 155mm „shots“ měsíčně, tedy 1,2 milionu ročně. General Dynamics hlásí přes 36 000 kusů měsíčně na jednom pracovišti v Pensylvánii a novou kompletační kapacitu 50 000 kusů měsíčně. Ale i tyto objemy jsou rozprostřeny do několika závodů a výrobních kroků, od ocelových těl přes výbušniny a prachové náplně po finální kompletaci.

Právě prachy a výbušniny představují podle Evropské komise i americké armády nejužší hrdlo celého řetězce. Nestačí postavit továrnu na ocelová těla granátů, pokud chybí subdodavatelé schopní dodat to, co je uvnitř.

Česko: tichý šampion muničních dodávek

V tomto kontextu stojí za pozornost role České republiky. Česká muniční iniciativa v roce 2024 zprostředkovala Ukrajině asi 1,5 milionu kusů dělostřelecké munice, z toho přibližně 500 000 kusů ráže 155 mm. To je zhruba 3,6násobek plánované roční produkce Unterlüß pro rok 2026. V roce 2026 iniciativa hlásí už přes 400 000 velkorážových kusů.

Český průmysl navíc expanduje vlastní výrobní kapacity. STV Group deklaruje růst produkce 155mm munice ze 200 000 na 300 000 kusů ročně a rozjezd vlastní výroby kovaných těl střel. Podle ministerstva obrany ČR díky západním dodávkám a české iniciativě klesl nepoměr palby na frontě z původních zhruba 8:1 v ruský prospěch na přibližně 2:1. Každý granát, který Ukrajina dostane navíc, znamená konkrétní schopnost umlčet ruskou baterii, držet obranu a podporovat manévr.

Co musí Západ udělat, aby továrny dávaly smysl

Unterlüß sám o sobě Ukrajinu neutáhne, a nikdy to ani nebylo v plánu. Smysl dává jako jeden článek řetězce, který ale musí být mnohem delší: dlouhodobé rámcové objednávky, které dají průmyslu jistotu investic; další továrny na prachy a výbušniny; rychlejší povolovací režimy pro strategické stavby; a akviziční modely typu české muniční iniciativy, které dokážou vykrýt mezeru mezi frontovou potřebou a pomalým náběhem nových kapacit.

Rheinmetall plánoval postavit muniční závod i přímo na Ukrajině, původně s cílem rozjet výrobu do 24 měsíců od léta 2024. Ukrajina v září 2025 přidělila pozemek v bezpečném regionu, Papperger v lednu 2026 potvrdil, že místo existuje, ale zbývají organizační a regulatorní překážky. Reálný start se posunul nejdříve na rok 2027. I v mírovějších podmínkách Litvy projekt klouže, ve válečné zóně to překvapí jen málokoho.

Největší muniční továrna v Evropě stojí, běží a dodává. Jenže opotřebovací válka spotřebuje za měsíc víc, než dokáže za rok vyrobit. Západ nepotřebuje jednu obří továrnu. Potřebuje jich desítky.