To Rusko opravdu chtělo? Německá armáda se probouzí naplno, otevírá 5 opuštěných základen. Vychrlí stovky tisíc vojáků

Když ruské tanky překročily ukrajinskou hranici v únoru 2022, tehdejší kancléř Olaf Scholz pronesl slovo, které se od té doby stalo synonymem německého obratu: Zeitenwende, dějinný zlom. Čtyři roky poté se ukazuje, že nešlo o prázdnou rétoriku. Bundeswehr prochází nejmasivnější přestavbou od konce studené války. Nejde přitom jen o objednávky zbraňových systémů. Německo řeší něco mnohem prozaičtějšího a zároveň zásadnějšího: kde budou noví vojáci spát, kde se budou cvičit a podle jakých zákonů se to všechno postaví. Armáda, která ještě nedávno nedokázala zajistit funkční pušky pro všechny vojáky na cvičení, teď plánuje růst na 260 tisíc aktivních vojáků a 200 tisíc rezervistů. Součet dává 460 tisíc lidí pod zbraní. A právě proto se znovu otevírají brány kasáren, které Bundeswehr před lety opustila.

Pět základen, které se vracejí do hry

Mezi nejviditelnější symboly německého armádního růstu patří návrat do pěti dříve opuštěných vojenských areálů. Jde o Graf-Stauffenberg-Kaserne v Sigmaringenu, Unteroffizier-Krüger-Kaserne v Kuselu, Kurpfalz-Kaserne ve Speyeru, Kanaal-van-Wessem-Kaserne v Soestu a areál Ray Barracks ve Friedbergu. Nejsou to jediné lokality, které Bundeswehr prověřuje (v širší debatě se objevují další), ale právě tato pětice ilustruje rozsah změny.

V Sigmaringenu se podle stanoviska města jedná o reaktivaci kasáren pro jednotky Heimatschutz, tedy teritoriální obrany, která má chránit klíčovou infrastrukturu a zvyšovat odolnost proti sabotážím. Friedberg nabízí ještě dramatičtější příběh. Město investovalo podle lokálních rozpočtových dokumentů řádově desítky milionů eur do přestavby bývalých amerických Ray Barracks na civilní čtvrť s bydlením a službami. Ještě v únoru 2026 radnice prezentovala plány na nové městské čtvrti. Pak vstoupila obranná logika státu. Areál o rozloze zhruba 74 hektarů se nyní řeší jako potenciální vojenský prostor. Peníze vložené do civilní konverze stojí proti potřebám armády, která zoufale hledá místo pro tisíce nových vojáků.

Čísla, která mluví jasně

Současný stav Bundeswehru je přibližně 185 920 aktivních vojáků. Cíl do roku 2035 činí 260 tisíc. Chybí tedy zhruba 74 tisíc lidí jen v aktivní složce. K tomu přičtěte ambici vybudovat zálohu o síle 200 tisíc rezervistů. „Stovky tisíc“ tedy nejsou nadsázka, jsou to oficiální německé cíle, byť rozložené do příští dekády.

Aby to vůbec bylo reálné, Německo od ledna 2026 spustilo nový model vojenské služby, takzvaný Wehrdienst. Nejde o návrat klasické branné povinnosti v její staré podobě, ale o hybridní systém:

• Povinné dotazníky pro všechny mladé muže
• Od července 2027 povinná odvodní prohlídka (Musterung) pro ročník 2008 a mladší
• Samotný nástup do služby zůstává dobrovolný, minimální délka je šest měsíců
• Pokud by se situace zhoršila, Bundestag může aktivovat takzvanou Bedarfswehrpflicht, tedy povinnou službu podle potřeby

Paralelně vzniká síť 24 odvodních center po celém Německu. Od roku 2027 mají být na více než 120 stanovištích předávány nové modulární ubytovny. Bundeswehr zkrátka nestaví jen sklady munice, ale celý ekosystém pro armádu, která má být do roku 2039 konvenčně nejsilnější v Evropě.

Zákon, který láme stavební byrokracii

1. července 2026 schválila spolková vláda návrh zákona o zrychlení vojenské infrastruktury, takzvaný Bundeswehr-Infrastrukturbeschleunigungsgesetz. Název je typicky německý, ale obsah je revoluční. Balík mění deset stávajících zákonů, zavádí zcela nový Bundeswehrbaugesetz a v časově kritických případech umožňuje stavět mimo standardní režim zemských stavebních úřadů. Bundeswehr nebo jí pověřené třetí strany mohou v takových případech jednat přímo, bez zdlouhavého procházení běžnou byrokracií.

Zjednodušují se některá environmentální řízení, majetkové procedury i ochranné postupy. Pro zemi, kde stavební povolení na obyčejný rodinný dům trvá měsíce, je to tektonický posun. Německo tím de facto říká: půda, budovy a stavební právo jsou součástí obrany státu. Není to jen armádní záležitost, je to otázka národní bezpečnosti.

Proč to Kreml nechtěl, a přesto to způsobil

Ruská agrese proti Ukrajině nejen sjednotila NATO, ale odblokovala přesně ten typ německého zbrojení, kterým Moskva po desetiletí strašila vlastní obyvatelstvo. Bundeswehr ve své první vojenské strategii po Zeitenwende explicitně jmenuje Rusko jako největší hrozbu pro evropskou bezpečnost. Operationsplan Deutschland počítá v krizovém scénáři s přesunem až 800 tisíc spojeneckých vojáků a 200 tisíc vozidel přes německé území během šesti měsíců. Bez nové infrastruktury, kasáren a logistických uzlů by taková role byla pouhou fikcí.

Jak si německý cíl stojí v evropském srovnání? S 260 tisíci aktivními vojáky by Bundeswehr překonala francouzské ozbrojené síly, které operují s přibližně 200 tisíci etáty. Polsko má sice ambici vybudovat „armádu 500″, půlmilionovou sílu, ale jeho současné profesionální stavy jsou nižší. Vůči Rusku, které mělo před invazí podle údajů CIA kolem 850 tisíc aktivních vojáků a od té doby masivně mobilizovalo, by Německo zůstalo menší. Srovnání je ale metodicky ošidné, každý stát počítá jinak a Rusko je navíc ve válečném režimu.

Pro Česko je silnější Bundeswehr bezpečnostním přínosem. Česká bezpečnostní strategie počítá s rolí tranzitní země pro obranu východního křídla NATO. Silnější německé kapacity zvyšují věrohodnost společné obrany ve střední Evropě. Česká armáda sama míří k 30 tisícům vojáků z povolání a 10 tisícům v aktivní záloze, s výdaji směřujícími ke 3 % HDP do roku 2030.

Kreml si tlakem na Evropu nevyrábí jen ukrajinský odpor. Vyrábí si Bundeswehr, která už neřeší jen to, kolik stojí nový Leopard, ale kde postavit kasárna pro dalších 74 tisíc vojáků, a jak rychle.