Partyzánská válka může být pro Rusy ukrajinská noční můra. Vojáky v tom cvičily západní speciální jednotky

Ruská armáda dobyla jen menší část ukrajinského území a již se ukazuje, že pro ni může okupace země znamenat velké problémy. Naprostá většina obyvatel je proti její přítomnosti, často se proti Rusům staví i beze zbraní. Rusové by si měli uvědomit, že svým útokem probouzí na Ukrajině doslova běsy a síly, které jim už za druhé světové války způsobily nemalé potíže. Útokům čelí ruská vojska i na obsazených územích, zvláště na své zásobovací kolony. Přesně v tomto typu boje je vycvičený velký počet ukrajinských vojáků.

Západní země poslaly instruktory

Když v roce 2014 Rusko obsadilo Krym a začalo podporovat separatistické povstalce, západní země se rozhodly Ukrajině s její obranou pomoci. Jednalo se nejen o dodávky některých zbraní, ale i o výcvik. Někteří z instruktorů, kteří byli z USA i dalších zemí, byli členy speciálních jednotek, jako jsou například Zelené barety. Protože bylo jasné, že ruská armáda je mnohem větší, nemalá část tréninku jejich ukrajinských kolegů v celé řadě středisek (mluví se až o několika desítkách) se soustředila na taktiky partyzánského boje.

Dá se proto říci, že významná část ukrajinských ozbrojených sil je v této formě válčení velmi dobrá. Je to přitom něco, z čeho by velení ruské armády mělo mít velký strach. Jak může taková forma války vypadat, si ještě někteří mohou pamatovat z dob, kdy SSSR válčil v Afghánistánu. Mohli to pozorovat i na zkušenostech amerických vojáků v této zemi i z dřívějška ve Vietnamu.

V podstatě se takový konflikt může změnit v noční můru obou bojujících stran, ruské pro narůstající a v podstatě nekontrolovatelné vojenské ztráty, ukrajinské pro možnou tvrdou odpověď vůči civilistům, když ruským vojákům povolí nervy. A je smutným faktem, že podobný typ konfliktu už po druhé světové válce Rudá armáda na Ukrajině řešila (Banderovci, Armija krajowa), přestože tehdy měla výhodu své osvobozenecké mise proti německé armádě a sloužilo v ní velmi mnoho ukrajinských vojáků.

I tak to trvalo několik let, než jej zcela utlumila. Pokud se podíváme více do minulosti, jediným, kdo si s partyzánským odporem nakonec poradil, byl Čingischán, ovšem za cenu naprostého vyhlazení obyvatelstva v oblasti, kde k odporu tohoto typu docházelo. Jen doufejme, že tyto doby jsou přeci jen už minulostí.

Nezajištěný týl a potenciální škody

Podle zpráv, které z Ukrajiny přicházejí, mají ruské ozbrojené síly velké problémy s logistikou. Přitom zásobovací kolony, navíc v tak rozlehlé zemi, jakou je Ukrajina, jsou velmi důležitou součástí válečných operací. Bez paliva, střeliva a jídla zkrátka žádná armáda nemůže provádět úspěšné vojenské akce. Právě tyto vojenské kolony jsou přitom zranitelné záškodnickými útoky, na které se mohou ukrajinští vojáci, ale i ozbrojení civilisté soustředit.

Ukrajinští vojáci, vycvičení ve způsobech partyzánského boje, určitě nebudou útočit někde ve volném prostoru na konvoj hlavních bitevních tanků, který je doprovázen motorizovanou pěchotou. Ale jejich cílem logicky budou slabě chráněné zásobovací konvoje, jež vezou útočícím ruským vojskům potřebný materiál a zásoby. Navíc vyškolení vojáci budou vědět, jak takové útoky provádět účinně.

Necvičený partyzán s největší pravděpodobností zaútočí na první vozidlo a uteče. Vycvičení vojáci si ale počkají spíše na ta nejdůležitější a zaútočí tak, aby způsobili co největší škody, spořádaně ustoupí, reorganizují se a připraví na další útok. Vědí, jak se krýt, přesně vyhodnotí situaci a jsou schopni přežít v dost nehostinných podmínkách.

Vycvičený voják způsobí velké škody

Území Ukrajiny je pro vedení partyzánského boje i dnes velmi vhodné. Je velmi rozlehlé a zalesněné, je tudíž velmi nesnadné ho kontrolovat. Ruské vojenské jednotky k tomu pravděpodobně zatím nejsou vůbec vycvičeny. Vhodnější je západ země, kde je více lesů a hor, ale i na východě lze takové operace provádět a již se to dle všeho děje. Ukrajinským bojovníkům nahrává, že drtivá část veřejnosti je proti ruské okupaci a bude jim pomáhat nebo je ukrývat.

Případně jim předávat potřebné informace. Totéž si jistě po určité době ale uvědomí i ruská strana. Zatím i k překvapení západních expertů bojuje nesoustředěně, netakticky a do jisté míry zmateně, vůbec nezvládá logistiku a poněkud ignoruje to, co se děje v jejím zápolí, což nahrává obráncům i potenciálním ukrajinským partyzánům. Ale co se bude dít, až si někdo v generálním štábu Rudé armády v Moskvě uvědomí, že války se vedou, aby se v nich zvítězilo, a to za každou cenu?

Partyzánský boj může být dlouhodobý i díky západní podpoře Ukrajiny. Spojenci ukrajinské vojáky nejen vycvičili, ale vybavili i zbraněmi, například protitankovými střelami, které se k podobným útokům hodí. Navíc Ukrajina má dlouhou hranici hned se čtyřmi státy NATO, a proto mohou dodávky pokračovat, i když by větší část území Ukrajiny byla okupována.

I kdyby ne, mohou se Ukrajinci uchýlit k útokům třeba za pomoci improvizovaných náloží a ruské síly dostat pod neuvěřitelný tlak. Bude to nejen vojenský souboj, ale i velká hra nervů. Čím déle potrvá, tím více je ale potřeba bohužel počítat s nárůstem brutality a s excesy na obou stranách. Mrtvým na obou stranách pak bude nakonec jedno, jestli bojovali za spravedlivou věc, nebo jen hlídali sklady okupantů. Karty v této ošklivé hře drží dnešní vedení Ruska. Dochází mu to vůbec?

Jakým způsobem mohou v týlu Ukrajinci útočit na Rusy?

Zdroj: BusinessInsider