Ani když se vojákům podaří ze zničeného bojového vozidla pěchoty uniknout, zdaleka nemají vyhráno, pakliže se na bojišti ocitnou bez jakéhokoliv krytí.
Útok mechanizované pěchoty (v Česku je známa také jako motostřelci) je většinou prováděn za pomoci obrněných vozidel, nejčastěji tedy bojových vozidel pěchoty. Ta pěšákům uvnitř poskytují určitou míru ochrany a mají těžší výzbroj, takže jim mohou zajistit palebnou podporu. Když se ale druhé straně podaří tato vozidla zničit nebo zneschopnit a pěšáci je musí opustit, mají často problém, neboť se ocitají na bojišti téměř bez jakéhokoliv krytí.
Nejdříve dostala vozidla „stopku“, poté začal lov
Příklad nepromyšleného útoku mechanizované pěchoty ruské armády lze vidět na videu pod článkem. Do útoku se vydala pravděpodobně 3 bojová vozidla pěchoty, a MilIn uvádí, že jedno z nich najelo na minu nebo ho zasáhla dělostřelecká palba. Vzhledem k tomu, že je na videu vidět min. jeden další výbuch poblíž vozidel, nejspíše se opravdu jednalo o zásah dělostřeleckým projektilem – poničené BMP-2 pak muselo zastavit, načež se stalo cílem útoku dronů.
Jeden (nejspíše sebevražedný) dron do vozidla narazil, čemuž nasvědčuje sestřih záběru ve videu, kde se k BMP-2 blíží. Části vezených vojáků se podařilo útok přežít a snažila se najít útočiště venku – i tam si je ovšem podaly drony shazující různé granáty – jednat se mohlo např. o klasický RGD-5. Úkryt v sousedství poničeného obrněnce se snažili najít minimálně 4 vojáci, ovšem první exploze 3 z nich zabila nebo těžce ranila, a poslední se snažil ukrýt pod vozidlem. Nedaleká exploze ho ale nejspíše zasáhla, ač výsledek není vidět.
V každém BMP-2 může být až 10 osob
Vozidlo BMP-2, případně jeho licenčně vyráběné kopie (v Česku je známé BVP-2), bylo v roce 1980 zařazeno do výzbroje sovětské armády. ArmyRecognition uvádí, že je v jeho vnitřním prostoru místo pro 3 členy osádky a 7 členů pěchotního výsadku, které pancíř chrání proti palbě z ručních zbraní, ale v přední části je odolnější. Vozidlo může pěchotu podpořit palbou z rychlopalného kanonu ráže 30 mm a kulometu, a má i protitankové řízené střely.
Granát RGD-5 je rovněž sovětský výrobek, ale z 50. let 20. století, a byl masivně užíván v sovětském bloku, uvádí Wikipedia. Není problém ho upravit tak, aby ho mohl svrhávat dron – například na něj přidat stabilizační plochy, aby se s ním lépe mířilo na cíl. Uvnitř granátu je explozivní náplň o hmotnosti 110 gramů a po odjištění se iniciuje do 4,2 s. Při explozi vytvoří 350 střepin, které mohou vojáky zranit nebo zabít do vzdálenosti až 30 metrů.