Ruský výrobce Silovyje mašiny přiznal, že od roku 2028 nemá dostatek zakázek na plynové turbíny a výroba klesne minimálně na polovinu.
Na moskevském Ruském energetickém týdnu v polovině října 2026 vystoupil generální ředitel Silovyje mašiny Alexej Podkolzin s varováním, které v ruské energetice zní jako siréna. Z portfolia firmy vypadly kontrakty na dodávky plynových turbín pro roky 2028–2029 a výrobní linky, do nichž podnik nalil miliardy rublů, zůstanou z velké části prázdné. Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, a s ní spojené západní sankce tak dopadají na Rusko způsobem, který nelze zakrýt žádnou propagandou o soběstačnosti. Nejde o okamžitý blackout, ale o něco pro těžký průmysl možná ještě horšího: rozbití řetězce mezi plánem, kontraktem a výrobou.
Siemens odešel, a s ním celý ekosystém
Když Siemens AG v květnu 2022 oznámil postupné ukončení svého ruského byznysu, nešlo jen o ztrátu jednoho dodavatele. Odcházela celá servisní infrastruktura, know-how, náhradní díly a lokalizační větev navázaná na desetiletí západní technologie. Siemens Energy ve své výroční zprávě za rok 2022 upřesnil, že po zahájení ruské agrese okamžitě zastavil nové transakce a po pátém sankčním balíku EU ukončil téměř všechny obchodní aktivity v zemi. Evropská unie přitom do sankčních zákazů výslovně zahrnula i export strojů pro energetiku včetně plynových turbín.
Pro Rusko to znamenalo ztrátu přístupu k technologiím, na nichž stála podstatná část jeho tepelné energetiky. A právě tady začíná příběh domácí náhrady, která měla dokázat, že se Moskva bez Západu obejde.
Miliardové investice, ale prázdné výrobní sloty
Silovyje mašiny investovaly do rozvoje vlastních plynových turbín celkem 25 miliard rublů, z toho 6,9 miliardy tvořily státní subvence na výzkum a vývoj. Firma vybudovala kapacitu na výrobu osmi plynových turbín ročně a celkovou výrobní kapacitu energetického zařízení zvýšila zhruba ze 4 na 6 GW ročně. Turbína GTE-170 se dostala do sériové výroby, menší GTE-65 má zahájit zkušební provoz na Permské teplárně-14 v roce 2028. Vedle toho ODK spadající pod Rostech vyrábí turbínu GTD-110M s odhadovanou kapacitou kolem čtyř kusů ročně.
Jenže tady přichází paradox, který stojí za pozornost. Firma současně mluví o růstu kapacit, a zároveň o tom, že od roku 2028 nemá plně vytíženou výrobu plynových turbín. Problém tedy není „málo továren“. Problém je špatně rozvržená a opožděná poptávka. Už v dubnu 2026 Silovyje mašiny na fóru Energoprom varovaly, že bez kapacitních výběrů KOMMod a KOM NGO jsou výrobní sloty od roku 2028 zcela volné. Stát varování neslyšel, nebo nestihl reagovat.
Podkolzin na říjnovém energetickém týdnu situaci shrnul bez příkras: v roce 2028 hrozí snížení výroby plynových turbín minimálně na polovinu proti plánovanému objemu. U parních turbín má propad přijít od roku 2029. Důvod je prostý: bez dnešních objednávek nelze včas objednat dlouhocyklové polotovary, jejichž výroba trvá osm až deset měsíců, a sladit subdodavatelský řetězec. Celkový výrobní cyklus jedné turbíny se pohybuje řádově kolem dvou let.
Ruské turbíny versus Západ: čísla, která mluví jasně
Technické srovnání ukazuje, proč ztráta západních dodavatelů bolí. Ruská GTE-170.2 dosahuje výkonu 167 MW s účinností 35,0 % v jednoduchém cyklu. Proti ní stojí:
- Siemens SGT5-2000E – 198 MW, účinnost 37,6 %, flotilová spolehlivost přes 99,5 %, více než 33 milionů ekvivalentních provozních hodin napříč celou flotilou
- GE Vernova 9E.04 – 147 MW, účinnost 37,0 %
- GE Vernova 6F.03 – 88 MW, účinnost 36,8 %
Rozdíl 2,6 procentního bodu v účinnosti mezi ruskou turbínou a Siemensem se může zdát malý. V praxi ale znamená zhruba o 7,4 % vyšší spotřebu plynu při stejném elektrickém výstupu. Proti GE je to o 5,7 % více paliva. Pro každou elektrárnu to představuje vyšší provozní náklady, nižší marži a větší citlivost na cenu plynu. A to ještě pomíjíme zásadní faktor: západní výrobci mají za sebou miliony provozních hodin a robustní servisní zázemí. Ruské stroje jsou teprve v rané sérii a srovnatelnou servisní důvěryhodnost prostě nemají.
Ani dovoz není záchrana
Nabízí se otázka, zda Rusko nemůže turbíny jednoduše koupit jinde, třeba v Číně. Teoreticky ano. Zástupce Silovyje mašiny Ruslan Pachomov sám přiznává, že jakákoli generující firma si může pořídit zahraniční turbínu a mnohé průmyslové podniky to dělají. Háček je ale v tom, že s cizí turbínou nelze vstupovat do státem garantovaných mechanismů kapacitních výběrů, které tvoří páteř ruské velké energetiky.
Navíc globální trh s velkými plynovými turbínami je doslova vyprodaný. Podle rozhovoru S&P Global s Mitsubishi Power z července 2026 sahají objednávky velkých výrobců až k roku 2030 a dál, s kontrakty už pro roky 2031–2034. Strategie „koupíme to jinde“ tedy není rychlá záplata, je to slepá ulička s pětiletou čekací dobou.
Co to znamená pro ruskou energetiku, a pro účinnost sankcí
Ruská vládní Generální schéma rozmístění elektroenergetických objektů do roku 2042 počítá s uvedením 88,5 GW nové výrobní kapacity a modernizací 66,4 GW stávajících zdrojů. Podle odhadů systémového operátora činí poptávka po plynových turbínách do roku 2030 zhruba 50–60 kusů o souhrnném výkonu 6,9 GW a do roku 2042 dalších 170–200 kusů o výkonu 27 GW. Plynové turbíny tedy nejsou okrajový výrobek, jsou klíčovou technologií pro celou tepelnou část soustavy.
Pokud Silovyje mašiny skutečně ztratí výrobní kontinuitu, důsledky nepřijdou jako náhlý výpadek proudu, ale jako pomalé zadrhávání: zpožďování nových paroplynových bloků, delší provoz zastaralých a méně efektivních technologií, dražší servisní improvizace a postupné oslabování rezerv spolehlivosti celé soustavy.
Právě tady je vidět, jak sankce v těžkém strojírenství skutečně fungují. Nejsou to vypínač, který zhasne světlo ze dne na den. Jsou to spíš pomalu se utahující kleště, které rozbíjejí spojení mezi plánem a realizací. Rusko o problému vědělo, jeho vlastní průmysl na něj opakovaně upozorňoval, a přesto nedokázalo včas sladit vývoj, výrobu, servis a státní objednávky. Kapacity vybudovalo, ale zakázkami je nenaplnilo. A v oboru, kde výrobní cyklus jedné turbíny trvá kolem dvou let, je každý promarněný měsíc ztráta, kterou nelze dohnat.