Tchaj-wan ukázal, jak si představuje obranu. HIMARS, drony a protilodní rakety pálily na fregatu najednou

Na střelnici Ťiou-pcheng na jihu ostrova tři dny hřměla ostrá palba. Terčem nebyla nafukovací maketa ani radarový reflektor na vlnách, ale skutečný ocelový trup, vyřazená fregata Lan Jang. Tchaj-wan ale nechtěl světu ukázat jednu zázračnou zbraň. Chtěl ukázat systém: síť senzorů, velitelských uzlů, dronů a raket, která dokáže námořní cíl najít, identifikovat, rozdělit mezi střelce a zasáhnout v krátkém sledu. Právě to je jádro jeho obranné doktríny proti případné čínské invazi.

Jeden řetězec, pět kroků, tři vrstvy palby

Oficiální zpráva tchajwanské Military News Agency popisuje cvičení jako ověření kompletního kill chainu, řetězce od průzkumu přes identifikaci cíle, jeho přidělení konkrétnímu střelci až po samotný úder. Do tohoto řetězce byly zapojeny lodní radary, vzdušné prvky řízení boje, mobilní radarové vozy, bezpilotní prostředky, velitelské uzly a softwarové rozhraní TAK, které celou síť propojovalo.

Právě TAK je technický detail, který odlišuje cvičení od pouhé přehlídky odpalů. Jde o systém, jenž umožňuje sdílet data mezi americkými i domácími platformami v reálném čase, a podle nás je to nejdůležitější zpráva celého cvičení. Tchaj-wan se nesnaží jen nakoupit moderní zbraně. Snaží se je naučit mluvit jedním bojovým jazykem.

Námořní vrstvu palby představovaly protilodní střely Hsiung Feng II (dosah přibližně 100–120 km, bojová hlavice kolem 225 kg, podzvuková rychlost) a jejich nadzvuková varianta Hsiung Feng III (dosah odhadovaný na 130–200 km, rychlost kolem Mach 2, tedy přibližně 2 450 km/h). Pobřežní vrstvu zajistila barážující munice ALTIUS 600M-V, americký systém schopný kroužit nad oblastí, vyhledat cíl elektrooptickou kamerou a následně na něj zaútočit. Mobilní raketovou vrstvu doplnil HIMARS.

Co HIMARS skutečně střílel, a co ne

Pod zkratkou HIMARS si mnozí představí hluboký úder střelami ATACMS s dosahem přes 300 km nebo novějšími PrSM. Realita zářijového cvičení byla střízlivější. Podle CNA raketomety odpalovaly cvičné střely M28 zkráceného doletu, stejně jako při červnové ostré střelbě na západním pobřeží ostrova.

Systém HIMARS M142 přitom umí nést šest řízených střel GMLRS (dosah asi 70 km) nebo jejich prodlouženou verzi ER GMLRS (přes 150 km), dvě střely PrSM (dosah uváděný kolem 500 km) nebo jednu balistickou ATACMS (až 300 km). Pro srovnání: ruský ekvivalent BM-30 Smerč střílí neřízené rakety na 70–90 km, čínský PHL-03 má podobné parametry. HIMARS ale vyniká přesností řízených střel a hlavně mobilitou: po odpalu dokáže rychle opustit palebné postavení, což dramaticky snižuje riziko protiúderu.

Při červnové střelbě Tchaj-wan navíc poprvé veřejně předvedl režim TOT (časově sladěný dopad více raket do cílové oblasti). To znamená, že i když rakety odstartují v různých okamžicích, dopadají na cíl prakticky současně. Právě tato schopnost dává smysl formulaci „pálily najednou“; nešlo nutně o stisk spouště ve stejné sekundě, ale o koordinovaný společný úder v rámci jednoho kill chainu.

Fregata bez zbraní, ale se skutečným trupem

Terčem cvičení se stala Lan Jang (trupové číslo 935), fregata třídy Ťi Jang odvozená z americké třídy Knox. Do služby tchajwanského námořnictva vstoupila v srpnu 1995, vyřazena byla v lednu 2025. Po demontáži zbraní, radarů a citlivých systémů ji armáda převedla na cílovou loď.

Proti skutečné bojeschopné fregatě samozřejmě chybělo všechno podstatné: aktivní senzory, obranné systémy, klamné cíle, manévrující posádka. Vypovídací hodnota cvičení je proto silná pro ověření zásahu a síťové koordinace palby, ale slabší pro simulaci boje proti plně vyzbrojené a reagující lodi. Otevřené zdroje přitom nepotvrzují, zda byla Lan Jang po střelbách skutečně potopena, nebo zůstala na hladině jako poškozený vrak.

I tak má reálný ocelový trup na moři hodnotu, kterou žádný simulátor nenahradí. Raketa, která v počítači „zasáhne“, může v praxi selhat kvůli mořskému stavu, odrazům od vln nebo chybě v navigaci. Tchaj-wan si tohle potřeboval ověřit naostro.

Cvičení pod tlakem, ne ve vakuu

Střelby na Ťiou-pchengu neprobíhaly v klidných vodách. Podle denních hlášení tchajwanského ministerstva obrany se v okolí ostrova ve dnech cvičení pohybovalo 19 až 28 čínských vojenských letadel a sedm až jedenáct lodí denně. Tlak PLA neklesl ani po skončení střeleb; hlášení z 19. září uvádí 20 letadel, 11 lodí a tři úřední plavidla.

Prezident Laj Čching-te, který cvičení osobně navštívil, ho zarámoval jako ukázku toho, že bezpilotní prostředky a klasické zbraně musí fungovat společně, protože právě to odpovídá moderní válce. Politické sdělení směřovalo dovnitř i ven: Tchaj-wan investuje do asymetrické obrany, která má útočníkovi maximálně prodražit pokus o výsadek.

Pro kontext: americká agentura DSCA v červnu 2024 schválila Tchaj-wanu nákup až 291 systémů ALTIUS 600M-V. V červnu 2026 tato barážující munice poprvé zasáhla námořní cíl se stoprocentní úspěšností. Zářijové cvičení bylo dalším krokem: ne izolovaný test jednoho systému, ale propojení více nových prostředků do jednoho scénáře.

Co cvičení ukázalo, a co ne

Třídenní ostré střelby na Ťiou-pchengu ověřily to, co by Čína při invazi musela rozbít jako první: senzory, spojení a společnou palbu. Selhání v kterémkoli bodě kill chainu rozbije celý řetězec, i kdyby samotné střely byly špičkové. Tchaj-wan si právě tenhle řetězec testoval pod reálným tlakem čínské vojenské přítomnosti kolem ostrova.

Samo o sobě ale cvičení neodpovídá na otázky zásobování municí, odolnosti infrastruktury po prvním úderu ani délky případného konfliktu. Válka v Tchajwanském průlivu, pokud by k ní došlo, by s vysokou pravděpodobností zasáhla globální dodávky čipů a elektroniky s dopadem i na evropský průmysl včetně českého automotive. Tchaj-wan v září ukázal, že umí propojit americké a domácí zbraně do jedné sítě. Teď musí dokázat, že ji udrží funkční i poté, co na ni někdo začne střílet.