Ukrajinská kontrarozvědka tajně vyvinula dron proti Geranům. Rusové se nemohli připravit, teď sestřeluje jeden za druhým

Prezident Zelenskyj v polovině září 2026 ukázal na svém Telegramu záběry nového stroje, který vojenská kontrarozvědka SSU vyvinula mimo veřejný prostor. Přesné označení, pohon ani výrobce Kyjev záměrně nezveřejnil. Známo je jen to, že dron spadá do kategorie rychlých interceptorů určených proti reaktivním variantám ruských Shahedů, tedy proti Geranům třetí a páté generace, které Rusko nasazuje právě proto, aby prorazily ukrajinskou obranu kratším reakčním oknem. Podle Zelenského už interceptory za jediný den sundaly desítky útočných dronů a stát nyní prudce navyšuje výrobu i výcvik operátorů. Nejde přitom o osamocený prototyp. Jde o další článek v řetězu, který Ukrajina po více než čtyřech a půl letech války kuje s jedním cílem: vybudovat levnou, hustou a škálovatelnou vrstvu protivzdušné obrany, kterou si může dovolit provozovat nepřetržitě.

Proč právě kontrarozvědka, a proč tajně

SSU ve válce dávno nefunguje jen jako kontrašpionážní úřad. Její úřadující šéf Oleksandr Poklad otevřeně mluví o „neviditelné válce“, kterou služba vede na celém území státu i přímo na frontě. Vojenská kontrarozvědka má přístup k operačním datům, k informacím o ruských letových profilech a k testovacímu prostředí v reálném boji, tedy ideální podmínky pro vývoj zbraně, o které protivník nesmí vědět dřív, než ji potká ve vzduchu. Právě utajení vývoje je klíčové pro pochopení toho, proč se Rusové nemohli připravit. Moskva samozřejmě ví, že Ukrajina na interceptorech pracuje, jenže nezná podobu, letové profily ani taktiku nasazení každého nového typu. A Kyjev souběžně rozvíjí hned několik platforem najednou, což Rusku znemožňuje soustředit protiopatření na jediný cíl.

Celá rodina, ne jeden stroj

Nový dron SSU vstupuje do rychle rostoucího ekosystému, který už zahrnuje minimálně čtyři veřejně známé typy interceptorů:

• JEDI Shahed Hunter – rychlost přes 350 km/h, operační strop 6 000 m, ochranný rádius do 40 km, automatický příjem radarových dat a sledování cíle denní i termální kamerou.
• Švidun – rychlost přes 250 km/h, výška do 6 000 m, dolet přes 70 km, znovupoužitelný.
• Octopus – ministerstvo obrany objednalo 8 000 kusů, do výroby se zapojilo 29 licencovaných firem, funguje ve dne, v noci i v prostředí elektronického boje.
• P1-SUN – standardizovaný systém po čtyřech sadách (35 dronů a pozemní stanice), testovaný i v rámci výcvikového dokumentu NATO.

K tomu přibývá systém STRILA, který německá firma Quantum Systems škáluje v partnerství s ukrajinskou WIY Drones s plánem dodat 15 000 interceptorů. Více než deset výrobců už integrovalo dálkové řízení interceptorů do jednotné architektury, kterou Ukrajina označuje jako „malou PVO“. Zelenskyj sám zmínil, že čtyři firmy nezávisle vyvinuly interceptory schopné stíhat reaktivní Shahedy, a jedna z nich má zatím nejúspěšnější techniku. Právě ta může být strojem SSU.

Proti čemu přesně létá

Klasický Shahed-136, v ruském označení Geran-2, je pomalý, kolem 180 km/h, s doletem 1 000 až 2 500 km a bojovou náloží 20 až 50 kg. Proti němu stačí i pomalejší interceptor. Jenže Rusko od roku 2024 nasazuje rychlejší reaktivní varianty. Shahed-238, tedy Geran-3, dosahuje podle analýzy amerického CSIS rychlosti 300 až 600 km/h při délce 3,5 metru, rozpětí 3 metry a užitečném zatížení 50 až 90 kg. Právě tyto stroje vznikaly s jediným cílem: „utéct“ ukrajinským interceptorům a zkrátit obránci reakční čas na minimum.

Zelenskyj v září přiznal, že zachycení reaktivních Shahedů je nejtěžší úkol a hlavní břemeno zatím nesou bojová letadla. Nový dron SSU má právě tuto mezeru zaplnit, být dost rychlý na to, aby reaktivní Geran dostihl, a dost levný na to, aby jeho nasazení dávalo ekonomický smysl i proti stovkám cílů za noc. Během čtyř zářijových dnů Rusko vypustilo téměř 1 500 dronů všech typů, z toho asi 800 reaktivních. To je objem, který žádný Patriot ani IRIS-T nemůže pokrýt sám.

Levná vrstva vedle drahých systémů

A právě tady je podstata celého konceptu. Systém Patriot je dlouhodosahová, vysokovýšková integrovaná obrana proti balistickým střelám, řízeným střelám i letadlům; jedna jeho raketa stojí řádově miliony dolarů. IRIS-T SLM pokrývá střední vrstvu s dosahem 40 km a výškovým pokrytím 20 km. Obě jsou nenahraditelné proti sofistikovanějším hrozbám. Ale plýtvat jimi na dron za pár tisíc dolarů je jako střílet na vrabce z kanónu.

Interceptorový dron je jiná kategorie. Je levnější o řády, vyrobitelný v tisících kusech měsíčně a nasaditelný v hustých sítích s dálkovým řízením. Octopus se na základě licenční dohody z listopadu 2025 vyrábí i ve Spojeném království. Česko je s tématem rovněž přímo seznamováno: ukrajinské ministerstvo obrany ukázalo interceptorové drony prezidentu Petru Pavlovi v lednu 2026 a český ministr zahraničí Petr Macinka ve stejném měsíci jednal v Kyjevě o spolupráci v oblasti protidronové obrany a přenosu ukrajinského know-how do Česka. Dokument NATO k P1-SUN výslovně říká, že interceptor není „jen další dron“, ale celý systém zahrnující výcvik, navádění, komunikace a zapojení do širší obranné architektury.

Závod, který nekončí

Rozhodující otázka nezní, jestli nový dron SSU funguje, záběry z boje naznačují, že ano. Otázka zní, jak rychle ho Ukrajina dostane do sériové výroby a jak dlouho potrvá, než Rusko přizpůsobí trasy, výšky a terminální manévry svých Geranů. Analytici CSIS dokumentují, že Moskva své útočné drony průběžně přestavuje, mění senzory, přidává protiopatření, experimentuje s novými pohony. Závod interceptor versus Geran je dynamický a nikdy nebude definitivně vyhrán jedním strojem.

Síla Ukrajiny ale nespočívá v jednom tajném dronu. Spočívá v tom, že jich má víc, že je vyrábí paralelně, že je integruje do společné sítě, a že o dalším z nich se Rusko dozví až ve chvíli, kdy mu sundá Geran z oblohy.