Severní Korea ukázala vlastní HIMARS s umělou inteligencí. Zasahuje na dálku přes 100 km a zvládne i balistickou raketu

Kim Čong-un stál u odpalovací rampy a sledoval, jak z kolového podvozku 6×6 odstartovala 240mm řízená raketa, vzápětí taktická balistická střela a nakonec střela s plochou dráhou letu, která podle severokorejské státní agentury uletěla sto kilometrů a v závěrečné fázi se naváděla pomocí AI. Jihokorejská armáda téhož dne zachytila odpaly z oblasti Jongdžu v provincii Severní Pchjŏngan směrem do Žlutého moře. Agentura AP odhadla dolet jedné ze střel na zhruba 80 kilometrů. Nejde přitom o překvapení z čistého nebe; systém se poprvé mihl na vojenské přehlídce 10. října 2025 na náměstí Kim Ir-sena v Pchjongjangu. Teď ale přešel od výkladní skříně k ostrému testu. A právě ten přechod je podstatný.

Co přesně Severní Korea odpálila

KCNA popsala tři typy munice vystřelené z „nově vyvinutého lehkého víceúčelového odpalovacího raketového systému“:

• 240mm řízená raketa s ultrapřesným autonomním navigačním systémem.
• Taktická balistická střela s blíže nespecifikovanou „speciální bojovou hlavicí“; podle analýzy snímků USNI News jde o typ vizuálně blízký Hwasong-11D.
• Taktická střela s plochou dráhou letu kombinující autonomní navigaci, TERCOM (sledování terénu) a funkci terminálního navedení pomocí AI s udávaným dosahem 100 km.

Titulková zkratka „HIMARS s umělou inteligencí“ si proto zaslouží upřesnění. Doložený prvek AI se váže primárně ke střele s plochou dráhou letu a k terminálnímu navedení, nikoli k samotnému odpalovači. Kim po testu navíc zmínil, že byly „finálně aktualizovány systémy řízení palby a automatizace všech odpalovacích vozidel“; to naznačuje širší modernizaci palebné architektury, ale konkrétní technické detaily chybí.

Proč se mluví o severokorejském HIMARS

Podobnost není náhodná. Americký HIMARS je lehký kolový nosič na podvozku 6×6, který nese modulární kontejner: šest raket GMLRS, dvě PrSM, nebo jednu ATACMS s dosahem do 300 kilometrů. Severokorejská novinka kopíruje tutéž logiku: kolový podvozek, zadní modulární odpalovací sekce, důraz na rychlý odpal a okamžitý přesun. Analytici z Korea JoongAng Daily ji po říjnové přehlídce přirovnali i k jihokorejskému systému Chunmoo.

Jenže mezi tvarem a výkonem zeje propast. U amerického HIMARS existují tisíce hodin bojového nasazení, standardizovaná logistika, digitální síťové propojení a nezávisle měřená přesnost. U severokorejského systému máme zatím snímky z testu a tvrzení KCNA. Analytici z CSIS u severokorejských dronů opakovaně upozorňují, že Pchjongjang dokáže rychle převzít západní tvar, ale ne nutně srovnatelnou palubní výbavu. Stejnou opatrnost je na místě držet i tady.

Přesto je posun zřejmý. Starší severokorejský KN-25 je 600mm kolos na pomezí raketometu a balistické střely s dosahem 380 km; těžkopádný, pomalý na přesun, snadno zaměřitelný. Nový lehký systém naopak cílí na mobilitu a přežití po odpalu. To je přesně filozofie, která dělá HIMARS na Ukrajině tak účinným.

AI jako násobič, ne jako zázračná zbraň

Stimson Center ve své únorové analýze popisuje severokorejské snahy v oblasti AI jako „násobič síly“; nástroj, který zvyšuje přesnost, zkracuje dobu od detekce cíle k úderu a posiluje odolnost proti elektronickému rušení. Ne jako důkaz plně autonomních robotických zbraní.

Analytici z 38 North zároveň varují, že u severokorejských systémů může označení „AI“ sahat od reálného naváděcího softwaru až po propagandistické nadsazení. Původcem tvrzení o květnovém testu je výhradně KCNA, nezávislé ověření neexistuje. Přesto: i kdyby šlo „jen“ o vylepšenou autonomní navigaci s korekcí podle terénu, v kombinaci se stovkou kilometrů doletu a modulárním odpalovačem je to pro jihokorejskou obranu nepříjemná novinka. KCNA systém explicitně váže na nasazení u dlouhodosahových dělostřeleckých brigád v jižním pohraničí. Z tamních pozic dosáhne na velitelská stanoviště, sklady, radarové pozice i letištní infrastrukturu v operačním týlu.

Stín nad Ukrajinou, a nad Evropou

Otázka, zda se nový systém může dostat do ruských rukou, nemá zatím odpověď v podobě důkazu. Precedent je ale alarmující. Zpráva Multilateral Sanctions Monitoring Team z května 2025 dokumentuje přes 20 tisíc kontejnerů munice a materiálu odeslaných z KLDR do Ruska, nejméně sto balistických střel nasazených v roce 2024 a také dodávky 240mm raketometů a 170mm dělostřeleckých systémů. NATO to označuje za nebezpečné rozšíření války.

Pro Česko je to relevantní nepřímo, ale reálně. Každá nová vrstva severokorejských dodávek zvyšuje tlak na Ukrajinu, a tím i na evropské zásobování municí a protivzdušnou obranu. Česká muniční iniciativa přitom podle Petra Pavla přišla o polovinu přispívajících zemí, z osmnácti na devět. Kyjev nicméně oficiálně počítá s jejím pokračováním bez zdržení.

Tempo, které znepokojuje víc než jednotlivá zbraň

Britský think-tank RUSI to v květnové analýze shrnul bez obalu: síla, která dnes stojí proti USA a Jižní Koreji, je podstatně nebezpečnější než před dvěma lety. V březnu 2025 Kim ukazoval drony s umělou inteligencí určené k sebevražedným útokům. V říjnu 2025 se na přehlídce objevil kolový raketomet. V květnu 2026 následoval ostrý test s trojicí různých munic. Pchjongjang zjevně přebírá logiku zbraní, které se osvědčily na Ukrajině (lehká mobilita, modulárnost, přesný úder) a osazuje je vlastní municí a domácí výrobou.

Nejznepokojivější na květnovém testu proto není samotná vizuální podobnost s HIMARS. Je to rychlost, s jakou Severní Korea přechází od kopírování tvaru k funkčním zkouškám, a od těžkopádných salvových systémů k platformám, které po odpalu zmizí.