Írán má sice vlastní antimateriálovou pušku, ale dostal se k ní poněkud nekalou cestou. Do jeho prostředí se nicméně velice dobře hodí.
Některé militaristické skupiny působící na Blízkém východě mají velmi dobrou antimateriálovou pušku, s níž mohou na dlouhé vzdálenosti zabíjet lidské cíle, případně i likvidovat slaběji pancéřovaná vozidla. Poskytl jim ji Írán, jehož podpora různých nevládních skupin, včetně těch označovaných za teroristické, není tajemstvím. Jedná se o pušku íránské výroby AM-50 Sayyad, i když je pravdou, že ji Írán nejspíše nevyvinul, ale prachsprostě ukradl.
Okopírované pušky pro íránské policisty
Příběh íránské antimateriálové pušky AM-50 Sayyad začal někdy v roce 2002, kdy rakouská společnost Steyr představila pušku HS 50. O tři roky později si ji od ní potom zcela legálně objednal Írán, protože potřeboval vyzbrojit nějakou účinnou zbraní tohoto typu policejní jednotky. Ty měly s její pomocí zastavovat automobily pašeráků na íránských hranicích, uvádí NationalInterest, a už o několik let později začal Írán vyrábět vlastní antimateriálovou pušku, která se nápadně podobala té rakouské, a dle všeho jenom trochu upravil design.
Al-Qassam (Hamas):
Menembak 2 tentara Zionis dengan senapan sniper Ghoul (AM-50 Sayyad Iran,) di sebelah timur Khan Yunis, membunuh mereka secara langsung. pic.twitter.com/1d6BlSg69K— SW News – SOFT WAR NEWS (@SoftWarNews) December 5, 2023
Asi nemusím dodávat, že to je porušení patentů a obchodních vztahů, stejně jako nemorální počin. Německá Wikipedia uvádí, že je íránská zbraň jednoranná a slouží do ní náboje ráže 12,7×99 milimetrů NATO, což je střelivo primárně do těžkých kulometů, ale často využívané i v antimateriálových zbraních. Délka pušky je potom 1 480 milimetrů a hmotnost 12,8 kilogramů. ArmyRecognition pak uvádí, že je její účinný dosah až 1 500 metrů, což je srovnatelné i s jinými zbraněmi na trhu, a zkušený střelec z ní dokáže vypálit až 5 ran za minutu.
Jednoduchý design pro prašné prostředí
Výhodou zbraně AM-50 Sayyad má být její relativní jednoduchost, uvádí NationalInterest. Naopak asi nejznámější antimateriálová puška, M82 Barret, má mít zase složitý mechanismus, aby co nejvíce utlumila zpětný náraz z mohutného výstřelu, což mj. zvyšuje její přesnost. Íránská zbraň tedy bude pravděpodobně méně přesná, ale mechanismus zase není nijak křehký. V prašném prostředí Blízkého východu, kde je AM-50 Sayyad nejvíce používána, tak může být spolehlivost na úkor o nižší přesnosti a nepohodlí velikou předností.
Zbraň v podstatě není nijak výjimečná, ve světě existuje podobných celá řada; problém ovšem trochu je, komu všemu ji je schopen Írán dodat. Má ji samozřejmě ve své výzbroji, ale pušky se objevily také u Hamásu, Hizballáhu nebo jemenských Hútiú – tedy organizací označovaných za teroristické. Výkonné zbraně v rukách jejich bojovníků tak mohou skvěle sloužit třeba v boji proti obrněným vozidlům, která jsou v pouštních krajinách často používána armádními silami, což může značně ztížit akce proti teroristům, případně přinést vysoké ztráty.