Velitelství amerických speciálních operací nechce novou zbraň. Chce novou horní sestavu, agresivnější munici a zdvojnásobení účinného dosahu staré dobré M4A1.
Program s označením HICAR (Hypervelocity Improved Capability Assault Rifle) nezačíná čistým listem papíru. Začíná tím, co operátoři už mají v rukou: karabinou M4A1 v krátké konfiguraci URG-I s hlavní o délce 28 až 30 centimetrů (11 až 12 palců). Právě tato konfigurace má dnes uznaný účinný dosah kolem 300 metrů. USSOCOM chce 600 a víc. Ne novou puškou, ne novou ráží, ale vytěžením maxima z platformy, kterou speciální jednotky znají nazpaměť.
Proč „hypersonická“ patří do uvozovek
Podle NASA začíná hypersonická rychlost na hodnotě Mach 5, tedy přibližně 1 715 metrů za sekundu. Standardní náboj M855A1, který americká armáda používá v karabinách M4, opouští hlaveň rychlostí asi 936 m/s, to odpovídá zhruba Mach 2,7. Ani s novou municí M855A1+, nabitou na výrazně vyšší tlak 5 650 bar (82 000 psi), se střela k hranici Mach 5 ani nepřiblíží.
Programové dokumenty USSOCOM ostatně slovo „hypersonic“ vůbec nepoužívají. Pracují s termínem „hypervelocity“, tedy mimořádně vysoká rychlost. Rozdíl je podstatný: nejde o raketovou technologii, ale o snahu vytlačit z malé ráže 5,56×45 mm NATO maximum energie a dosahu. Uvozovky jsou proto na místě, jde o nadsázku popisující ambici, ne o fyzikální realitu.
Co se na M4A1 změní, a co zůstane
Jádro programu HICAR tvoří výměna horní sestavy karabiny. Spodní část zbraně, takzvaný lower receiver, zůstává beze změny. Žádné trvalé úpravy, žádná nová ráže, žádné nové zásobníky. Operátor si nasadí nový upper na svůj stávající lower a pokračuje se stejnými Gen3 PMAGy, stejnou optikou, stejným příslušenstvím ze sady VAS/VASWA.
Co se ale mění, je podstatné:
- Hlaveň délky 28 až 30 cm (11 až 12 palců), konstruovaná pro tlak 5 650 bar
- Závěrová skupina odolnější vůči zvýšenému tlaku na závěr
- Kompatibilita s třemi typy munice: M855A1, Mk262 i novou M855A1+
- Testovací tlumič HUXWRX Flow 556k L (zatím jen jako zástupný model, finální konfigurace přijde později)
Požadavky na výkon jsou tvrdé. Průměrná přesnost má dosáhnout 1 MOA, tedy rozptyl zhruba 3 centimetry na 100 metrů. Minimální spolehlivost: 800 ran mezi poruchami jako práh, 5 000 ran jako cíl. Životnost hlavně: 8 000 výstřelů jako minimum, 20 000 jako ideál, měřeno poklesem úsťové rychlosti o 5 % nebo zhoršením rozptylu. A zpětný ráz? Nižší než u pušky Mk17 v ráži 7,62×51 mm NATO.
Podle nás je právě kombinace těchto parametrů tím, co dělá HICAR zajímavým. Nejde o jednu revoluční novinku, ale o inženýrsky náročný pokus posunout celou rovnováhu platformy (dosah, přesnost, životnost) bez toho, aby se cokoli rozbilo v logistice nebo ergonomii.
Proč speciální jednotky nejdou cestou nové pušky
Americká armáda mezitím razí vlastní cestu. Puška XM7, dříve označovaná jako NGSW-R, představuje zcela novou zbraňovou větev v ráži 6,8×51 mm s integrovaným tlumičem a pokročilým palebným řídicím systémem XM157. Cílí na zásahy přes 600 metrů a nabízí výrazně větší energetickou rezervu než jakýkoli náboj ráže 5,56 mm.
USSOCOM se touto cestou nevydal. Ne proto, že by XM7 byla špatná zbraň, ale proto, že speciální jednotky mají jiné priority. Lehká karabina. Známá manipulace. Kompatibilita s příslušenstvím, které už mají. Nižší signatura. Menší zpětný ráz. A především: žádné masivní přezbrojení, které by znamenalo nové zásobníky, novou munici v celém logistickém řetězci a přeškolení tisíců operátorů.
V původním vládním zadání AOI HICAR se výslovně požaduje, aby nová horní sestava fungovala s M4A1 lowerem „bez trvalých úprav“. To je věta, která říká víc než tucet prezentací o inovacích. USSOCOM nechce revoluci. Chce evoluci, která zdvojnásobí dosah.
Munice M855A1+, známá neznámá
Klíčem k celému programu není jen nová hlaveň nebo závěr. Je to náboj M855A1+, nabitý na tlak 5 650 bar (82 000 psi). Pro srovnání: standardní M855A1 pracuje s výrazně nižším tlakem a dosahuje úsťové rychlosti kolem 936 m/s. Podle oficiálního armádního handbooku má M855A1 oproti staršímu M855 dramaticky lepší účinek proti tvrdým cílům a konzistentnější terminální balistiku, a to bez nárůstu hmotnosti náboje.
U M855A1+ ale veřejně dostupná balistická tabulka zatím chybí. Konkrétní úsťová rychlost, energie na různých vzdálenostech, průbojnost, to vše je k polovině roku 2026 spíš programovým cílem než prokázaným údajem. Víme jen, že HICAR musí s touto municí fungovat a že celá zbraň musí být konstruována tak, aby zvýšený tlak a namáhání závěru vydržela po tisíce výstřelů.
Mimochodem, už samotný přechod na M855A1 před lety přinesl komplikace. Armáda musela zavést nový Enhanced Performance Magazine, protože ocelová špička náboje M855A1 způsobovala problémy s podáváním v původních zásobnících M4 a M16. Proto HICAR tak důrazně trvá na kompatibilitě s Gen3 PMAGy, poučení z minulosti je zjevné.
Kdy to bude hotové, a co když to nevyjde
Harmonogram programu je zatím v raných fázích. Původní termín pro odevzdání bílých knih byl stanoven na 8. června 2026, dodatkem se posunul na 12. června. 29. června mělo přijít pozvání na prezentaci a ve dnech 15. až 16. září 2026 mají proběhnout demonstrační střelby. Teprve poté následuje třetí fáze, žádost o prototypový návrh a případná prototypová smlouva s možností následné produkce.
Operační nasazení v roce 2026 je nereálné. Pokud vše půjde hladce, první modernizované karabiny by se mohly dostat k jednotkám nejdříve v roce 2027. A pokud žádný dodavatel nesplní všechny požadavky najednou? Zadání obsahuje pojistky: vláda si vyhrazuje právo propojit uchazeče s komplementárními schopnostmi do společných týmů. Nejpravděpodobnější záložní cesta tedy není okamžitý nákup hotové alternativy, ale iterace požadavků nebo spojení řešitelů.
Armáda České republiky používá karabinu M4 A3 v omezených počtech jako nestandardní zbraň. Případný upgrade typu HICAR by se českých jednotek mohl týkat jen tam, kde jsou karabiny na platformě AR/M4 skutečně ve službě, což je podle dostupných informací okrajová záležitost, nikoli plošný standard.
HICAR není příběh o superzbraní. Je to příběh o tom, jak z osvědčené platformy dostat víc, aniž by se rozbilo všechno ostatní: výcvik, logistika, svalová paměť operátorů. Pokud se podaří z hlavně o délce 28 centimetrů vytáhnout spolehlivý dosah přes 600 metrů, bude to jeden z nejelegantnějších upgradů v historii malých zbraní.