Socialistické Československo budovalo po vzoru SSSR velmi silnou armádu, s níž bylo počítáno pro případnou válku se západoevropskými státy. Byla přitom postavena na systémech kompatibilních s Varšavskou smlouvou, ale velmi často vybavena i zbraněmi domácí produkce. Ve velké míře to platilo hlavně o zbraních pro pěchotu, a to, co měli pěšáci ČSLA k dispozici, bylo v mnoha případech ve své době považováno za srovnatelné se světovou špičkou.

Moc dobrá útočná puška i řada pistolí

Když skončila druhá světová válka, zůstalo ČSLA hodně zbraní z předválečného Československa a po Wehrmachtu, ale armáda chtěla modernější samonabíjecí pušku. Nato vznikla Puška vz. 52/57, která byla však na konci 50. let 20. století nahrazována útočnou puškou Sa vz. 58. Vzhledem se podobala známé AK-47 Kalašnikov, ale oproti němu měla zcela jinou konstrukci, uvádí MilitaryToday, a jednalo se o velice kvalitní zbraň. Měla shodné střelivo jako starší typy sovětské pušky, a jako odstřelovací pak českoslovenští vojáci dostali SVD Dragunov.

Vzkříšení legendy: modernizovaná 60letá ruská odstřelovačská puška Dragunov SVD se vyrovná dnešním zbraním, je však 4krát levnější

Situace byla podobná také u pistolí, kdy po válce existovala ve výzbroji směs starších československých, německých a sovětských zbraní. Na začátku 50. let 20. století však přišla do výzbroje domácí pistole vz. 52 s nábojem 7,62×25 mm Tokarev, a o 30 let později ji nahradila pistole vz. 82 na střelivo 9×18 mm Makarov se zásobníkem na 12 nábojů.

iZdroj fotografie: Uživatel Petrtlach / Creative Commons / CC BY-SA

Pistolové střelivo ve výzbroji ČSLA přitom využívaly i samopaly. Vojáci měli po válce třeba sovětské PPŠ-41 Špagin či německé MP 40, ale brzy přišla do výzbroje známá „pumpička“ neboli Sa vz. 24/26. V 60. letech 20. století ho pak začala nahrazovat velmi zdařilá konstrukce Sa vz. 61 Škorpion, což byl samopal, který využíval náboje ráže 7,65 milimetrů Browning a měl zásobník na 10 nebo 20 ran. Využití našel hlavně u speciálních jednotek, řidičů, osádek obrněných vozidel, nebo třeba u členů štábů. Na svou dobu šlo o velmi dobrou zbraň.

Vynikající kulomet a jednorázové RPG

Už brzy po válce navázaly československé zbrojovky na tradici výroby kulometů, takže se armáda mohla pomalu zbavovat sovětských Děgťarjov DP a německých MG 34. V roce 1952 začal k jednotkám přicházet kulomet vz. 52 a v roce 1961 pak vynikající univerzální kulomet vz. 59 ráže 7,62 milimetrů. Jiné to však bylo s těžkými kulomety, zde se ČSLA spolehla na sovětské výrobky jako DŠKM ráže 12,7 mm vyráběný sice v ČSSR, ale v licenci.

Armádní technika ČSLA: nezapomenutelná sovětská BVP, vrtulníky a stíhačky, ale i vlastní technika, která neměla obdoby

Pěšáci u sebe ale nosili i další zbraně, nejčastěji protitankové. Nejběžnějším systémem se stal sovětský protitankový granátomet RPG-7, jehož výhodou je opakované použití a různé typy hlavic. I českoslovenští výrobci se však v této oblasti neztratili, když v polovině 70. let 20. století vybavili vojáky domácím lehkým jednorázovým RPG-75. Ten měl přitom průraznost pouze 300 milimetrů RHAe, jak uvádí MilitaryToday.