Ruská puška Mosin-Nagant pochází dokonce z konce 19. století, ale ve výzbroji je dodnes. Je neobyčejně houževnatá, velmi přesná, a její střely silné a průrazné.
Jednou z historicky nejpoužívanějších vojenských pušek na světě je ruská zbraň s více než 130letou historií, a v některých zbrojených silách lze pušku Mosin-Nagant najít dodnes. Například v Rusku, i když nejen tam, je oblíbená také při lovu větších druhů zvěře. Snad i proto se na YouTubovém kanále Zebra pokusili ukázat, proč je zbraň tak oblíbená, a co může být důvodem, že si ji i dnes někteří pořizují, ačkoliv existují výkonnější alternativy.
Mosin-Nagant je silná a přesná
Majitelé mohou mít několik důvodů, proč si zbraň nechávají; kromě touhy mít v držení legendu, její cena je ale relativně nízká, to může být její síla a přesnost. Standardně do ní pasují náboje 7,62 x 54 milimetrů, jsou tedy větší než proslulé .308 Winchester. Dobrému střelci garantují, že do svého cíle proniknou opravdu hluboko, a díky konstrukci je možné se trefit i na dlouhou vzdálenost. Testující z kanálu Zebra zasáhl cíl maximálně 137 metrů daleko, přičemž se s mechanickými mířidly trefil 3 ranami ze 4, a to vestoje.
Podle papírových údajů ale dokáže Mosin-Nagant efektivně střílet až na 500 metrů, a s optickými mířidly dokonce na více 800 metrů; střelec z kanálu Zebra přiznal, že při 137 metrech byl cíl již docela malý, ale neměl k dispozici optiku. O tom, že je puška na dlouhou vzdálenost skvělá, svědčí i to, že ji používali známí sovětští odstřelovači, třeba Vasilij Zajcev nebo Ljudmila Pavličenková. Ve Finsku měl pak upravenou verzi Mosin-Nagant označovanou jako M/28-30 i nejlepší odstřelovač historie, Fin jménem Simo Häyhä, který dokonce nepoužíval optiku.
Puška má zásobník na 5 nábojů
Puška Mosin-Nagant pochází z dob carského Ruska, do výzbroje byla zavedena již v roce 1891. Používána byla za první i druhé světové války, i když ve 30. letech 20. století došlo k její mírné modernizaci. Tato verze označovaná jako model 1891/30 má délku 1 232 milimetrů a její hmotnost jsou 4 kilogramy. Zbraň má 5ranný zásobník, do něhož je možné náboje vkládat jednotlivě nebo najednou sepnuté sponou.
Zbraně byly používány hlavně v Rusku a SSSR, i když za první světové války je vyráběli i v USA; bolševici za ně ovšem po revoluci nezaplatili, takže skončily na americkém trhu. Ve výzbroji je měly i československé legie bojující v Rusku, a po druhé světové válce je SSSR dodal mnoha komunistickým spojencům a partyzánům. Sloužily mj. i v Koreji, ve Vietnamu, a na mnoha dalších místech. Ruská armáda je dokonce během současného konfliktu na Donbase vydala některým rekrutům ze separatistických oblastí.