Německo pošle na Ukrajinu i starší sovětské ruční protiletadlové zbraně, které má ještě ze zásob armády NDR

Některé země ve snaze pomoci Ukrajině v jejím boji s ruskou armádou vyprazdňují své sklady, v nichž jsou zbraně staré i několik desítek let. Ovšem i ty mohou Ukrajincům, kteří nyní nemohou z vlastních zdrojů výzbroj a střelivo doplňovat, pomoci. Například Německo oznámilo, že kromě 500 amerických protiletadlových střel Stinger pošle i 2 700 protiletadlových raket 9K32 a 34 Strela. Ty pocházejí ještě ze zásob východoněmecké armády.

Raket Strela je více druhů

O jakou variantu se přesně jedná není známo. Rakety Strela (v kódu NATO jsou verze 1 a 2 označované SA-7 Grail) existují ve třech či čtyřech verzích. Je ale nepravděpodobné, že by šlo o nejstarší verzi Strela-1, která byla větším mobilním systémem a měla trochu jiné parametry než z ramene odpalovaná Strela-2. Němci na Ukrajinu nejspíše předají rakety 9K32 Strela-2 nebo 9K34 Strela-3, v kódu NATO jako SA-14 Gremlin.

Oba typy měla východoněmecká armáda ve výzbroji. Podle dostupných informací více bylo typu Strela-2. Nejde o žádné nové zbraně, protože pocházejí již ze 70. let. To ale v žádném případě neznamená jejich neúčinnost. V 60. letech začalo být všem armádám jasné, že samotní vojáci potřebují v moderním konfliktu protiletadlové zbraně krátkého dosahu, které by mohli nosit s sebou. První z nich byly americké FIM-43 Redeye.

iZdroj fotografie: U.S. Department of Defense / Public Domain

Na vlastním systému pracoval od roku 1960 i Sovětský svaz, ale měl s jeho vývojem velké problémy kvůli nedostatečné technické základně. Nakonec v roce 1968 přišel s typy střel jménem Strela a zavedl je týž rok masově do armád Varšavské smlouvy, z nichž největšího využití dosáhla především Strela-2. Velmi se americké zbrani podobá, nejspíše se jí Sověti inspirovali, ale rozhodně nejde o kopii.

Do výzbroje byla zavedena v roce 1968. Celý systém, tedy raketa a odpalovací zařízení se zaměřovačem, má hmotnost 15 kilogramů a může jej tak nést i používat jeden člověk. Zbraň je 1,44 metru dlouhá a má průměr 72 milimetrů, výbušná hlavice váží 1,17 kilogramu. Střela je naváděna infračerveně v pasivním módu, tedy na tepelnou stopu cíle, především na jeho motory.

Dosah zbraně je 4 200 metrů

Určena je na ničení nízkoletících vrtulníků a letadel, i když u rychlých proudových letounů je její nasazení většinou neúčinné. Původní varianta Strela-2 měla dostřel 3 700 metrů a dokázala cíle ničit do výšky až 1,5 kilometru. Raketa dosahovala rychlosti 430 metrů za sekundu, což je asi 1 500 km/hod. Vylepšená Strela-2M měla dolet prodloužený na 4 200 metrů, maximální výška možného zásahu byla 2 300 metrů a byla také o něco rychlejší.

iZdroj fotografie: U.S. Department of Defense / Public Domain

Tento typ zbraně Sovětský svaz chrlil ve velmi vysokých počtech. Dostali je k dispozici nejen spojenci ze zemí Varšavské smlouvy, ale koupila je i řada dalších zemí. Proto se také používaly v mnoha konfliktech. Nasadily je třeba arabské země proti Izraeli nebo severovietnamská armáda proti americkým náletům. Američané zde těmto raketám připisují kolem 30 sestřelů, především vrtulníků, ale i několika letadel.

Problémem raket Strela-2 bylo, že se daly velmi snadno oklamat vystřelovanými světlicemi a falešnými tepelnými návnadami, což snižovalo jejich úspěšnost zasáhnout zaměřený cíl. Proto byl v roce 1974 zařazen do výzbroje systém Strela-3 s inovovaným zaměřováním, které umožnilo útočit i na letouny s touto obranou. Zvedla se však hmotnost rakety, čímž o něco poklesla rychlost. Na základě zkušeností se systémem Strela byly nakonec vyvinuty modernější a výkonnější protiletadlové ruční rakety Igla, masově využívané ruskou armádou.

Jak velkou pomocí mohou být pro Ukrajince starší sovětské protiletadlové zbraně?

Zdroj: Reuters