Ruská armáda používá ke značení techniky celou řadu znaků, které kromě určení státní příslušnosti slouží také k označení regionu, na nějž se mají vozidla při útoku zaměřit.
Pokud se člověk nevyzná ve světě technologií a nezajímá se o historii, není určení příslušnosti vojenské techniky k dané zemi nikterak snadným úkolem. Z historických válečných filmů jsme možná zvyklí na výrazné značení a dosti nápadné znaky, umístěné na objemných trupech vojenských strojů. Jako tomu bylo například u sovětské armády, která používala rudé hvězdy, či americké armády a znaku bílé hvězdy. A v neposlední řadě značení nacistických vozidel se známým černobílým hákovým křížem na rudém podkladu. Dnes se má však situace jinak.
Značení obrněných vozidel
V souladu se zavedenými normami musí být ruská obrněná vozidla povinně označena identifikačními znaky a palubními čísly. Přičemž často mají i červenobílou hvězdu, coby vlastní znak ozbrojených sil. Ostatní symboly však mohou být na vybavení a techniku připevněny pouze pro účast na slavnostních přehlídkách či při výcviku. Moderní značení však není ani zdaleka tak výrazné, jako tomu bylo v letech minulých. A je proto docela snadné jej přehlédnout či mu snad dokonce porozumět.
Obrněná vozidla obecně používají taktická čísla. V případě ruské armády se jedná většinou o třímístné číslo, v němž je zakódovaná identita vozidla spolu s výrobním číslem vozidla. Mezi další identifikační znaky pak obvykle patří nějaké geometrické tvary. Nebo v případě ruských vozidel nacházejících se momentálně na Ukrajině, například písmeno Z. Barevné provedení těchto značek se pak může lišit v závislosti na barvě základní kamufláže. Identifikační značky jsou obecně kresleny tak, aby na podkladu dobře vynikly, ale pravidlem to není.
Pravdou je, že v bojových situacích se většinou nepoužívá vůbec žádné značení, jehož význam by byl široké veřejnosti znám. Taktickému značení totiž mnohdy rozumí pouze velitelé. A to z bezpečnostních důvodů. Nepřítel by totiž neměl být schopen pochopit nuance značení a odhalit princip jejich použití. Pokud tedy člověk není příslušníkem ozbrojených sil, je skoro nemožné určit, ke komu a proč výbava a stroje patří.
Vojáci v armádě proto podstupují speciální trénink, kdy se učí vizuálně rozeznávat vozidla potencionálního nepřítele. Možná je to trochu překvapující, ale ve skutečnosti existují celé příručky, jež obsahují siluety vozidel a popisy jejich charakteristických znaků, které umožní alespoň vzdáleně určit, v jaké zemi byla vojenská technika vyrobena. A v lepším případě i komu vybavení patří.
Jaké způsoby vojenského značení znáte?
Zdroj: TechInsider
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 17258
Události
|
PŘEČTENÍ: 24768
