Z konce studené války je nejznámější protiletadlovou zbraní odpalovanou z ramene, takzvaným MANPADS, americký FIM-92 Stinger. Ekvivalent však vyvíjel i Sovětský svaz, který dal nejdříve vzniknout systémům rodiny Strela, ale protějškem zmíněné americké zbraně se stal až velice schopný 9K38 Igla, který je v kódu NATO označovaný jako SA-18 Grouse.

SSSR chtěl zbraň, kterou nelze zmást

Z ramene odpalovanou střelu SA-18 začali konstruktéři v Sovětském svazu vyvíjet již v roce 1972. Wikipedia uvádí, že jde o zcela novou konstrukci a nikoliv o vylepšení starších zbraní z rodiny Strela. Důvodem byla stále dokonalejší zařízení k matení střel s tepelným naváděním, třeba z letadel a vrtulníků odpalované světlice, tzv. fléry. Proti systémům Strela byly účinné a SSSR potřeboval zbraň, kterou by nebylo možné tak snadno oklamat.

iZdroj fotografie: MORS / Creative Commons / CC BY

Systém 9K38 Igla byl do výzbroje sovětské armády zaveden v roce 1981, jindy je ale udáván rok 1983. WeaponSystems uvádí, že byl určen k sestřelování letadel a vrtulníků pohybujících se v nižších výškách, přičemž v současnosti může být nasazen i proti dronům nebo řízeným střelám. Má vylepšené dvoukanálové navádění, lepší hlavici i pojistky zajišťující její explozi, což z ní dělá mnohem smrtelnější zbraň, než jakými kdy byli její předchůdci. Ovšem i přesto je dnes v ruské armádě postupně nahrazována ještě lepší 9K333 Verba.

Střela z SA-18 Grouse má dosah 5 km

SA-18 Grouse se skládá z odpalovače a vlastní střely. Hmotnost je dohromady 17,9 kg, přičemž střela váží 10,8 kg, v průměru měří 72 mm a na délku 1,68 m. V jejím vnitřku je hlavice o hmotnosti 1,17 kg a pohon zajišťuje raketový motor na tuhé palivo, s nímž dosahuje rychlosti až Mach 1,9. Dosah původní střely je 5 kilometrů do dálky a zhruba 3,5 kilometru do výšky, takže mohla být v době zavedení dokonce účinnější než tehdejší verze Stingeru.

Indie se může zase o něco více vymanit ze závislosti na Rusku. Vyvinula totiž úspěšný systém protivzdušné obrany, který nahradí 9K38 Igla

Systém 9K38 Igla byl hojně exportován do mnoha zemí a po rozpadu SSSR pokračovala jeho výroba v Rusku, které mělo snahu zlepšit jeho parametry. ArmyRecognition uvádí, že v roce 2004 tak ruští vojáci dostali nejmodernější verzi označovanou jako 9K338 Igla-S, v kódu NATO jako SA-24 Grinch. Má větší hlavici o hmotnosti 2,5 kg, což zaručuje vyšší pravděpodobnost zničení cíle, dosah byl prodloužen až na 6 km a vylepšeno navádění.