Samopaly v bitvách zažily největší slávu za druhé světové války. Nakonec byly nahrazeny útočnými puškami, které také střílely dávkou, ale měly větší sílu a přesnost.
Představa typického sovětského vojáka z druhé světové války představuje pěšáka, který v ruce drží samopal s velkým bubnových zásobníkem. Jde o trochu zkreslenou představu, protože hlavně na začátku války měly sovětští vojáci v rukách převážně pušky. Ale i tak je samopal PPŠ-41 Špagin doslova legendou. Bylo jich vyrobeno přes 5 milionů kusů a používány byly ještě dlouho po válce, a to v mnoha zemích.
Sověti potřebovali samopal snadný na výrobu
Sovětská armáda si na začátku druhé světové války uvědomovala, že bude potřebovat automatickou zbraň, která by byla vhodná v bojích na krátkou vzdálenost. Byly potřebné na čištění zákopů nebo boj ve městě. Nějakými samopaly disponovala, ale ty byly komplikované a velmi náročné a nákladné na výrobu. Proto uspořádala soutěž mezi konstruktéry a tu nakonec vyhrál G. S. Špagin s modelem PPŠ-41. Do výzbroje začal být samopal zaváděn v roce 1941, opravdu masivního použití se dočkal po roce 1943.
Jeho konstrukce byla jednoduchá, proto ho mohla vyrábět řada závodů. Jeho výhodou byla jednoduchost a fakt, že používal silný pistolový náboj 7,62 × 25 milimetrů Tokarev, který byl po vystřelení smrtelný na tisíc metrů. Ovšem na tuto vzdálenost se samopalem nebylo možné efektivně mířit, to šlo do 200 metrů. Měl i vysokou kadenci zhruba 900 ran za minutu. Typický bubnový zásobník na 72 nábojů nebyl příliš spolehlivý, byl těžký a obtížně se nabíjel. Byl proto vyvinutý kazetový na 35 ran.
Co tato zbraň dokáže, dobře ukazuje video na kanále Potíže velkého kalibru, kde se pokusili otestovat schopnosti samopalu. Síla jeho střel byla jednoznačně patrná. Když ze Špagina vypálili do ocelové helmy, již měl během války na hlavě běžný rudoarmějec, prošel projektil bez problémů skrz. Vojáka ochránit nedokázala. Jinak si vedl keramický plát, které jsou dnes používány v ozbrojených silách na ochranu pěšáků. Střelu pochopitelně zastavil.
Delší dávka prorazí moderní keramický plát
Odlišná situace nastala, pokud se do tohoto plátu ze samopalu vysypala dlouhá dávka. První projektily v něm samozřejmě uvízly, ale když ztratil svoji strukturu, nakonec začaly prolétat skrz. Sílu video demonstruje i na balistickém gelu imitujícím lidskou tkáň. Ten byl silný zhruba půl metru a neodolal. Ovšem když se doprostřed umístil keramický plát, střely zpomalené gelem ho sice rozbily, ale ani v dávce nepronikly dále.
Jasně byla předvedena slabina samopalů včetně Špagina, kterou je přesnost. Při střelbě na 250 metrů do dveří, tedy relativně velkého cíle, je trefilo jen několik ran. Většina z nich skončila vedle. Co samopal se svým silným střelivem také nedokázal, bylo probití cihlové zdi. Každopádně i přes další slabiny, jako byla deformace horní části závěru, šlo o dobrou zbraň, která byla ve své době opravdu smrtící. Ale v 50. a 60. letech ji nahradily lepší a výkonnější útočné pušky, především pak AK-47.
Jaké silné a slabé stránky měl podle vás samopal PPŠ-41?
Zdroj: TechInsider
Události
|
PŘEČTENÍ: 81049
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 84701
