Rudá armáda byla na začátku druhé světové války vyzbrojena hlavně opakovacími puškami Mosin–Nagant, ovšem i přes mnohé nesporné kvality rychle zastarávaly. Tou dobou se rozvíjely samopaly, ale sovětské velení si uvědomovalo, že moderním trendem jsou samonabíjecí nebo tzv. poloautomatické pušky střílející po každém stisknutí spouště. Ještě během druhé světové války se podařilo vyvinou kvalitní pušku SKS, ale později ji překonalo AK-47.

SKS měla nový typ náboje, který převzalo AK-47

Úkolu zkonstruovat samonabíjecí pušku se na začátku 40. let 20. století zhostil Sergej Gavrilovič Simonov, a Wikipedia uvádí, že označení SKS je zkratkou názvu Samozaryadny Karabin Simonova. Na rozdíl od běžně používaného náboje 7,62 x 54 milimetrů používaného v Mosin–Nagant začal ovšem konstruovat zbraň pro novou munici 7,62 x 39 milimetrů, tedy stejnou, která byla později využitá i v AK-47 Kalašnikov, byť to už nebyl jeho výtvor.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

První pušky se objevily ještě v průběhu druhé světové války a během vojenských zkoušek byly nasazeny do bojů. Do výroby se nakonec dostaly v upravené verzi a do výzbroje vstupovaly od roku 1949, uvádí GunsFandom. Ovšem v té době začala do výzbroje přicházet i útočná puška AK-47, která měla větší zásobník, možnost střílet dávkou a konstrukčně SKS převyšovala. Brzy ji proto také jako hlavní pěchotní zbraň nahradila. SKS se však nakonec ujala ve světě, třeba v Číně jako Type 63, a používána byla i mnoha partyzánskými hnutími.

Zásobník na 10 ran a výklopný bodák

Jako puška je SKS udělaná tak, aby nevyžadovala nějaké složité zacházení a byla odolná. Je menší a kompaktnější než Mosin–Nagant, její délka je 1,021 metru a hmotnost 3,8 kg, uvádí WeaponSystems. Zespodu pak disponuje výklopným zásobníkem na 10 nábojů, které lze vkládat jednotlivě nebo pohromadě za pomoci speciální stahovací spony. Má železná mířidla nastavitelná od 100 do 1 000 metrů, ale efektivní dostřel je zhruba 400 metrů.

Kalašnikov, metla na americké vojáky Vietnamské války, která rozstřílela i strom a byla velice spolehlivá. Mnozí Američané si ji přivlastnili

Vojenská verze pušky má ještě jednu specialitu, a tou je přímo zabudovaný výklopný bodák. Čistící sadu pak vojáci měli umístěnou pod výklopnou částí pažby. Jediným negativem pušky může být snad to, že při dlouhém skladování je třeba ji pečlivě vyčistit od konzervantů, aby se nezasekával její úderník. SKS, ačkoli se ve výzbroji SSSR příliš neohřála, patří i tak díky licenčně produkovaným verzím do první desítky nejvyráběnějších pušek světa.