Ukrajina a USA přišly na to, jak se vypořádat s ruskými střelami s plochou dráhou letu. Kreml odpovědět neumí

Když v lednu 2024 Oleksandr Kamyšin, tehdejší ukrajinský ministr strategických odvětví, oznámil první bojové použití takzvaného FrankenSAM, šlo o tichý milník. Žádná tisková konference s lesklým modelem nové rakety. Jen potvrzení, že sovětský odpalovač vystřelil západní střelu, a ta zasáhla cíl. Za tím stojí měsíce společné práce ukrajinských a amerických inženýrů na projektu, který nemá za cíl nahradit Patriot. Má mu uvolnit ruce.

Co je FrankenSAM a proč vznikl

Princip je překvapivě prostý: vzít starší sovětské radary a odpalovače, které Ukrajina provozuje od devadesátých let, a integrovat do nich západní střely. Nebo naopak: nasadit západní odpalovače a propojit je se sovětskými senzory. Pentagon v červenci 2024 oficiálně potvrdil dodávky „vybavení pro integraci západních odpalovačů, střel a radarů s ukrajinskými systémy“. V září téhož roku už americké ministerstvo obrany jmenovalo konkrétní varianty, FrankenSAM iTEL/BUK, a uvádělo dodávky střel AIM-7, RIM-7 a AIM-9M určených právě pro protivzdušnou obranu.

Celý projekt běžel ještě za administrativy Joea Bidena. Nebyl to mediální únik ani spekulace analytiků, ale systematický program s veřejně doložitelnými milníky. Důvod, proč se o něm mluvilo málo, je nasnadě: operační utajení, malá sériovost v rané fázi a neochota prozradit, jaké přesné kombinace sovětských a západních komponent Ukrajina používá.

Proč jde hlavně o střely s plochou dráhou letu

Střela s plochou dráhou letu není klasická balistická raketa, která vystoupá do vesmíru a pak padá po křivce dolů. Je to spíš bezpilotní letoun: má vlastní pohon, manévruje v atmosféře, letí nízko nad terénem a dokáže měnit kurz. Právě proto ji radary zachytí pozdě a obránce má málo času na reakci.

Ruská armáda tyto střely nasazuje ve smíšených salvách společně s drony Šáhid a balistickými raketami. Mění trasy, výšky, časování. Cíl je jednoduchý: zahltit ukrajinskou obranu tak, aby musela na každý typ hrozby pálit to nejdražší, co má. A tím nejdražším je Patriot.

Jenže Patriot je pro Ukrajinu nenahraditelný proti balistickým raketám. Podle dat, která v květnu 2024 zveřejnil Wall Street Journal, Ukrajina za předchozích šest měsíců sestřelila jen zhruba deset procent balistických raket, a Patriot byl prakticky jediný systém, který to dokázal. U střel s plochou dráhou letu byla úspěšnost výrazně vyšší, protože proti nim funguje širší škála prostředků. FrankenSAM tuto širší škálu dále rozšiřuje.

Chytrá dělba práce místo jedné superzbraně

Skutečná síla projektu nespočívá v tom, že by modernizovaný S-300 byl lepší než Patriot. Není. Spočívá v přerozdělení rolí. Modernizované sovětské systémy a FrankenSAM přebírají větší díl boje proti střelám s plochou dráhou letu a dronům. K nim se přidávají F-16, NASAMS a další prostředky. Patrioty se šetří na to, co jiný systém nezvládne: balistické rakety.

Ukrajinský zástupce Oleksandr Kremenecskyj to v červenci 2025 při slyšení v americkém Kongresu popsal výslovně: FrankenSAM je „unikátní způsob, jak zkombinovat sovětské odpalovače se západními střelami“. Zároveň dodal, že F-16 se široce nasazují právě proti střelám s plochou dráhou letu a dronům. Nejde o jeden systém, ale o vícevrstvou obranu, kde každá vrstva má svůj úkol.

Potřeba Patriotů tím neklesá. Ukrajinské letectvo odhadovalo, že na udržení kroku s balistickými útoky potřebuje nejméně 60 střel PAC-3 měsíčně. Americká výroba PAC-3 MSE přitom stoupla z 21 na 42 kusů měsíčně a Německo, Nizozemsko, Rumunsko a Španělsko rozbíhají společnou výrobu až tisíce střel Patriot GEM-T. Ani Západ ale neumí ukrajinskou potřebu pokrýt jen Patrioty. Proto FrankenSAM dává smysl: je to rychlejší a levnější cesta než čekat na nové baterie.

Proč Kreml nemá snadnou odpověď

Rusko se samozřejmě přizpůsobuje. Mění letové profily střel, rozkládá cíle do menších skupin, kombinuje různé typy zbraní, nasazuje prostředky proti elektronickému boji. To potvrzují i americké zpravodajské analýzy. Ale jedno Moskva udělat nemůže: rychle zrušit efekt toho, že Ukrajina znovu zhodnotila platformy, které už měla.

Sovětské radary a odpalovače jsou na Ukrajině rozmístěné, obsluhy je znají, logistika funguje. Stačilo dodat integrační prvky a kompatibilní střely. Rusko nemůže jedním krokem vyřadit rozptýlenou střední vrstvu obrany, která nestojí na jednom typu systému. A hlavně: nemůže přinutit Ukrajinu, aby plýtvala Patrioty na cíle, které nově zvládne řešit jiná vrstva.

Kreml sázel na jednoduchou matematiku: posílat víc střel, než má Ukrajina interceptorů. FrankenSAM tu rovnici mění. Ne dramaticky, ne definitivně, ale dost na to, aby pohodlná kalkulace přestala platit.

Český kontext: S-300 u nás nehledejte

Česká republika systémy S-300 nikdy neprovozovala. Po rozpadu federace připadla jediná baterie Slovensku, které ji v dubnu 2022 předalo Ukrajině. Armáda České republiky dnes nahrazuje starší sovětské systémy krátkého dosahu izraelským systémem SPYDER. Česká cesta k podpoře ukrajinské protivzdušné obrany tak vede přes jiné prostředky a munici, ne přes vlastní sovětské dědictví.

Projekt FrankenSAM není průlom, který sám změní průběh války. Je to ale přesně ten typ inovace, který Rusko nedokáže snadno kopírovat, protože stojí na flexibilitě, improvizaci a ochotě spojit nesourodé systémy do funkčního celku. A právě v tom Ukrajina Rusko opakovaně překonává.