Ukrajinci mají dlouhé prsty: 1 500 km za frontou ochromili jednu z největších ruských rafinerií. Kreml neskutečně trpí

Ráno 21. srpna 2026 dopadl dalekodosahový ukrajinský bezpilotní prostředek na areál rafinerie LUKOIL-Permnefteorgsintez v Permu. Zasáhl primární destilační jednotku AVT-4, která sama pokrývá téměř 40 % zpracovatelské kapacity celého závodu. Jenže to není celý příběh. Od 29. července už stála druhá velká jednotka AVT-5, poškozená při předchozím útoku. Dohromady obě jednotky představují zhruba 72 % kapacity rafinerie, která ročně zpracuje kolem 13 milionů tun ropy a patří podle průmyslových zdrojů agentury Reuters k sedmičce největších v Rusku. Perm leží více než 1 500 kilometrů od ukrajinských hranic. Hluboký týl, který měl být nedotknutelný. Není.

Dva zásahy, jeden ochromený kolos

Abychom pochopili, proč je srpnový útok tak bolestivý, musíme se vrátit o tři týdny zpět. 29. července zasáhl ukrajinský dron jednotku AVT-5 s denní kapacitou téměř 12 930 tun, tedy 34 % výkonu rafinerie. Požár, odstávka, zahájení oprav. Reuters tehdy citoval průmyslové zdroje s tím, že závod pokračuje v omezeném režimu na zbývajících linkách.

Pak přišel 21. srpen. Tentokrát šlo o AVT-4 s kapacitou 14 110 tun denně, tedy dalších 38 %. Předběžný odhad opravy zněl na jeden až dva týdny, ale to se týkalo samotné jednotky, nikoli návratu celé rafinerie na plný výkon. S oběma primárními linkami mimo provoz Reuters následně informoval o zastavení provozu závodu jako celku.

A nejde o izolovanou epizodu. Už v dubnu 2026 drony ukrajinské SBU a centra Alfa zasáhly tutéž AVT-4 spolu s přilehlou ropnou přečerpávací stanicí LPDS. V květnu ukrajinské ministerstvo obrany evidovalo poškození hned čtyř objektů v areálu: AVT-2, AVT-4, izomerační jednotky a zásobníku LPDS. Po útocích ze 7. května Reuters psal o úplném zastavení rafinerie. Srpen je tedy čtvrtá kapitola téže kampaně. Ukrajina v Permu netestuje hranici doletu. Vrství zásahy na objekt, který už je předem oslabený.

Dlouhé prsty: 1 750 kilometrů a žádný deštník

Jak je možné, že dron proletí přes polovinu evropského Ruska a trefí průmyslový areál? Ukrajinské ministerstvo obrany v dubnu 2026 veřejně oznámilo, že dosah prostředků pro údery do hloubky narostl 2,5násobně, na přibližně 1 750 kilometrů od státní hranice. Perm s odstupem více než 1 500 kilometrů tedy leží komfortně uvnitř prokázaného operačního pásma.

Konkrétní typ dronu ani přesná trasa letu zveřejněny nebyly. Permský gubernátor Dmitrij Machonin na svém telegramovém kanálu potvrdil útok „nepřátelských bezpilotních prostředků“ a přiznal, že část dronů byla sestřelena, ale ne všechny. Po dřívějších útocích region rozvinul mobilní palebné skupiny na strategicky důležitých podnicích a připravoval vznik regionálního útvaru BARS zaměřeného na potlačování dronů.

Samotná nutnost těchto improvizovaných opatření ale prozrazuje podstatu problému. Rusko musí rozprostřít protivzdušnou obranu přes obrovské území, od Kaliningradu po Ural. Hermeticky pokrýt každou rafinerii, každý sklad, každý uzel ropovodní sítě prostě nedokáže. A právě proto i dílčí průnik stačí k velkému efektu.

Kreml trpí: čísla, která nelžou

Formulace „neskutečně trpí“ zní jako nadsázka. Jenže data z léta 2026 ji podrží.

• Regionální omezení prodeje paliv: Reuters v srpnu informoval nejméně o deseti ruských regionech, kde úřady znovu zpřísnily prodej pohonných hmot.
• Exportní zákazy: Moskva zakázala export benzinu i nafty, opatření, které země prezentující se jako energetická velmoc zavádí jen v nouzi.
• Dovoz paliv z Asie: Rusko, za normálních okolností vývozce rafinovaných produktů, začalo dovážet hotová paliva z Asie, podle Reuters téměř 270 tisíc tun.
• Globální dopad: Mezinárodní energetická agentura ve své srpnové zprávě uvedla, že útoky na ruské rafinerie spolu s dalšími výpadky snižují odhady rafinerských běhů ve třetím čtvrtletí 2026 o dalších 370 tisíc barelů denně a tlačí vzhůru marže na evropském trhu.

Carnegie Endowment to v červnu shrnul výstižně: probíhá závod mezi ukrajinskými drony a ruskými opravárenskými týmy. A opraváři zatím prohrávají.

Co to znamená pro Česko

Přímá závislost České republiky na ruské ropě je dnes minimální. Vláda ČR v roce 2025 oznámila, že ropovod TAL-PLUS umožňuje přepravit až 8 milionů tun ropy ročně západní cestou, což plně pokrývá roční spotřebu země. Přímý šok z výpadku jedné ruské rafinerie nám tedy nehrozí.

Nepřímý kanál ale zůstává otevřený. Když IEA píše o rekordních evropských rafinerských maržích a utaženém trhu s produkty, promítá se to do velkoobchodních cen, které nakonec ovlivňují i cenovky na českých čerpacích stanicích. Nejde o dramatický skok, ale o postupné přitahování šroubu.

Strategie vyčerpávání

Ukrajinské ministerstvo obrany otevřeně říká, že cílem útoků na rafinerie je oslabení ekonomické kapacity ruské války a přímé omezení dodávek paliva nepřátelské armádě. Permnefteorgsintez v roce 2024 vyrobil mimo jiné 2 miliony tun benzinu, 5,3 milionu tun nafty a letecké palivo, produkty, které potřebuje civilní sektor i armáda. Analytici varšavského OSW upozorňují, že samotné útoky zatím přímo nelámou ruské rozpočtové příjmy, protože daňové inkaso je navázané hlavně na těžbu. Ale exportní restrikce, nouzové dovozy a opakované odstávky klíčových závodů už rozpočet bolí.

Jedna rafinerie válku neukončí. Jenže Perm není jedna rafinerie, je to ukázka metody. Ukrajina v dubnu, květnu, červenci a srpnu zasáhla tentýž závod, pokaždé v jiném místě, pokaždé ve chvíli, kdy se předchozí škody ještě nestihly opravit. Hluboký ruský týl přestal být nedotknutelný a každý další zásah zvyšuje cenu, kterou Moskva za pokračování války platí.