36 zemí podpořilo norimberský tribunál, aby soudil ruské vedení za válku proti Ukrajině. Jízdenku má i Putin

V Kišiněvě 15. května 2026 předal generální tajemník Rady Evropy Alain Berset ukrajinskému ministrovi zahraničí Andriji Sybihovi rezoluci o zřízení řídicího výboru Zvláštního tribunálu pro zločin agrese proti Ukrajině. Tím se projekt přesunul z politického rozhodnutí do provozní fáze: vzniká finanční a správní architektura soudu, který má stíhat ruské vedení za to, že válku naplánovalo, připravilo a zahájilo. Nejde zatím o obžalobu ani o zatykač. Jde o něco, co jim předchází a co je dělá možnými: soud dostal kostru, rozpočtový rámec a 36 států ochotných ho nést.

Co přesně se stalo v Kišiněvě

Na 135. zasedání Výboru ministrů Rady Evropy se sešli šéfové diplomacií 46 členských států. Schválili dohodu o řídicím výboru tribunálu v rámci takzvaného Enlarged Partial Agreement, mechanismu, který umožňuje, aby se na financování a správě podílely i nečlenské země. Třicet čtyři členských států Rady Evropy se k dohodě přihlásilo. Připojily se Austrálie a Kostarika. Evropská unie podpořila iniciativu zvlášť, ale mezi 36 státy se nepočítá.

Samotný tribunál stojí na bilaterální dohodě mezi Ukrajinou a Radou Evropy podepsané 25. června 2025 ve Štrasburku. Ta obsahuje statut soudu, definici zločinu agrese převzatou z článku 8 bis Římského statutu a pravidla pro soudce, žalobce i registr. Kišiněvský krok znamená, že tato dohoda dostala provozní motor: výbor, který rozhodne o rozpočtu, obsazení klíčových postů a startu první fáze operací.

Od ledna 2026 už v Haagu pracuje přípravný tým financovaný Evropskou unií částkou deset milionů eur. Připravuje procesní pravidla, technické zázemí a výběrová řízení na soudce a žalobce. Ukrajinská prezidentská kancelář počítá s plnou operativou v roce 2027, to je ale očekávání, ne právně garantovaný termín.

Proč „norimberský“ — a kde srovnání kulhá

Přezdívka odkazuje na Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku, který po druhé světové válce soudil nacistické vedení mimo jiné za „zločiny proti míru“, tedy za samotné rozhodnutí rozpoutat útočnou válku. Současný tribunál míří na totéž: na „leadership crime“, na osoby nesoucí největší odpovědnost za agresi. Kancelář prezidenta Zelenského sama rámuje projekt jako „třetí tribunál pro agresi po Norimberku a Tokiu“.

Srovnání ale má jasné limity. Norimberský proces vznikl po bezpodmínečné kapitulaci Německa. Obžalovaní seděli v soudní síni, protože byli zajatci vítězných mocností. Dnešní tribunál vzniká uprostřed konfliktu, bez ruského souhlasu a bez fyzického přístupu k obžalovaným. Jurisdikci odvozuje od ukrajinské teritoriální pravomoci, ne od vojenského vítězství. A jeho statut obsahuje brzdu, kterou norimberští soudci neznali: pokud se obžaloba týká úřadující hlavy státu, premiéra nebo ministra zahraničí, její potvrzení i řízení se pozastaví do konce výkonu funkce, nebo dokud nebude imunita prolomena příslušným waiverem.

Pro Vladimira Putina to znamená, že tribunál je právní hrozba do budoucna, ne mechanismus okamžitého předvedení. Statut nicméně umožňuje řízení v nepřítomnosti u ostatních obžalovaných, pokud se nedostaví, byly podniknuty rozumné kroky k zajištění jejich účasti a mají obhájce.

Kdo je na seznamu — a kdo chybí

Kompletní oficiální jmenný seznam 36 států nebyl k 15. květnu 2026 zveřejněn v jednom dokumentu. Následující přehled je naší rekonstrukcí z veřejně dostupných zdrojů, zejména z reportáže Moldpres a Euronews:

Andorra, Austrálie, Belgie, Česko, Černá Hora, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Island, Itálie, Kostarika, Kypr, Lichtenštejnsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Moldavsko, Monako, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, San Marino, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Ukrajina.

Čtyři členské státy EU na seznamu podle dostupných zdrojů chybějí: Bulharsko, Maďarsko, Malta a Slovensko. Jejich absence nevypovídá nutně o odporu, může jít o probíhající národní procedury. Ale v kontextu tvrzení o „celoevropské“ podpoře je to kontrast, který stojí za pozornost.

Česko: u stolu od začátku

Česká republika patří mezi 36 podporovatelů. A její role sahá hlouběji než ke květnovému hlasování. Už 26. ledna 2023 hostilo české ministerstvo zahraničí v Praze jednu z prvních expertních schůzek k tribunálu. Česká diplomacie se zařadila do takzvané Core Group, úzké skupiny států, které koncept tribunálu rozvíjely od počátku, a první setkání této skupiny proběhlo právě v Praze. V květnu 2025 se tehdejší ministr Jan Lipavský účastnil ve Lvově neformální koalice podporující vznik soudu.

Konkrétní veřejně oznámený český finanční příspěvek přímo na provoz tribunálu se v otevřených zdrojích k 15. květnu 2026 nepodařilo dohledat. Politická a přípravná stopa je ale výrazná.

Co musí ještě nastat — a koho může tribunál stíhat

Podle statutu musí být před spuštěním první fáze operací zajištěno financování na zřízení soudu a prvních dvanáct měsíců provozu plus přísliby na dalších dvacet čtyři měsíců. Teprve poté řídicí výbor rozhodne o startu. Musí být zvoleni soudci a jmenován nezávislý žalobce. Haag je pracovním centrem příprav, ale formální sídlo závisí na hostitelské dohodě se státem, který vstoupí do Enlarged Partial Agreement.

Okruh potenciálních obžalovaných je širší než jen Putin. Ministr Sybiha v Kišiněvě veřejně jmenoval Sergeje Šojgua, Valerije Gerasimova, Alexandra Bortnikova, Viktora Zolotova, Dmitrije Medveděva, Nikolaje Patruševa a Alexandra Lukašenka. Nejde o formální obžalobu, je to politické označení okruhu cílů. Rada Evropy ale potvrzuje, že i běloruští představitelé mohou být stíháni, pokud důkazy prokážou jejich významnou roli ve zločinu agrese.

Zásadní je rozdíl oproti Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu, který na Putina vydal zatykač v březnu 2023, ovšem za válečný zločin deportace dětí, nikoli za agresi. ICC může v ukrajinském kontextu řešit válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu, ale nemá zde jurisdikci nad samotným rozhodnutím rozpoutat válku. Zvláštní tribunál má tuto mezeru zaplnit. Oba soudy mají fungovat komplementárně.

Třicet šest států nevytváří soud, který Putina zítra posadí na lavici obžalovaných. Vytváří instituci, která na něj bude čekat, s obžalobou, soudci a pravidly připravenými na okamžik, kdy imunita přestane platit. V tom je skutečný „norimberský“ moment: ne v rozsudku, ale v tom, že soud existuje.