Abramsy byly bezmocné, NATO musí vše přehodnotit. Ukrajinští dronaři při cvičení způsobili 70 % ztrát americké tankové brigádě

Dne 9. dubna 2026 vjela brigáda Greywolf z 1. jezdecké divize do cvičebního prostoru v bavorském Hohenfelsu. Přes 3 600 vojáků ze sedmi zemí, tanky M1A2 Abrams, bojová vozidla Bradley, dělostřelectvo, klasická těžká obrněná síla NATO. Na druhé straně čekala ukrajinská jednotka Nemesis, 412. samostatná brigáda bezpilotních systémů, s několika stovkami dronů a operátory, kteří své řemeslo brousili roky na skutečné frontě. Co následovalo, donutilo americkou armádu přehodnotit způsob, jakým nasazuje svou nejdražší pozemní techniku.

Průjezd branou do pekla

Kapitán Allan W. Watson, velitel roty Blackhawk, později popsal první hodiny cvičení jako studii v bezmoci. Brigáda musela projít jedinou branou do operačního prostoru, úzkým hrdlem, které ukrajinské drony monitorovaly od první minuty. Kolony Abramsů a Bradleyů zvířily prach viditelný na kilometry daleko. Nemesis nasadil průzkumné, FPV i bombardovací drony a vytvořil řetězec detekce, sledování a navedení palby, který fungoval nepřetržitě.

Rušicí prostředky brigády vytvářely ochranné bubliny o průměru zhruba dvou kilometrů, ale šlo o fixní zóny. Jakmile se obrněná technika pohnula, zůstala znovu odhalená. Drony vedené optickým vláknem navíc na elektronické rušení prakticky nereagovaly. Podle analýzy v Military Review od plukovníka Michaela Ziegelhofera a šesti důstojníků Greywolf navázal protivník za deset dní více než 750 dronových kontaktů. V prvních třech dnech připadlo přes 70 % všech simulovaných ztrát brigády právě na drony, buď přímým útokem, nebo navedením dělostřelecké palby.

Co znamená „bezmocnost“ Abramsu

Důležité je rozumět tomu, co se vlastně stalo. Abrams neselhal jako tank. Nezradil ho pancíř, kanón ani motor. Problém byl jinde: šedesátitunový stroj za stovky milionů korun je na moderním bojišti příliš viditelný, příliš hlučný a příliš předvídatelný cíl, pokud se pohybuje bez maskování, rozptylu a vlastní dronové ochrany. Nemesis nemusel tanky ničit v klasickém duelu. Stačilo je najít, sledovat a navést na ně palbu, a to opakovaně, levně, z výšky, proti které pancíř nepomáhá.

Americká armáda sama přiznává, že drony na optickém vláknu se v elektromagnetickém spektru špatně detekují a současné postupy vyžadující fyzický přístup ke kabelu se „neprokázaly jako příliš úspěšné“. To je zásadní posun. Tank, který dominoval bojišti posledních osmdesát let, najednou čelí hrozbě, na kterou nebyl konstruován: permanentnímu levnému dohledu shora a masovým útokům dronů za zlomek jeho ceny.

Adaptace v řádu hodin

Druhá polovina příběhu je ale stejně důležitá. Po prvních třech dnech brigáda Greywolf radikálně změnila chování. Abramsy a Bradleye zmizely pod stromy, jednotky opustily předvídatelné komunikace, rozptýlily techniku i personál. Velitelé decentralizovali rozhodování, začali lovit pozemní řídicí stanice nepřátelských dronů a nasadili vlastní dronový ekosystém, přes 700 strojů.

Výsledek? Podíl dronových ztrát klesl pod 30 %. Intenzita útoků Nemesis přitom neklesla. Změnil se způsob boje. Brigáda nakonec provedla dva souběžné průlomy obranou, vzdálené od sebe asi šest kilometrů, klasický manévr, ale podpořený stovkami vlastních dronů a zcela jinými postupy než na začátku cvičení.

Podle brigadního generála Terryho Tillise z velitelství 7. armády přivezli Ukrajinci na cvičení desítky operátorů a zhruba 600 systémů, z toho asi 550 spotřebních útočných dronů. „Velká pomoc,“ řekl Tillis. V pozdějších rotacích v Hohenfelsu se už pracovalo s téměř 2 000 bezpilotními prostředky. Hohenfels nezůstal izolovanou epizodou, přetvořil se v systémovou změnu výcviku.

Co musí NATO přehodnotit

Nejde o to zahodit tanky. Jde o to přestat předpokládat, že pancíř sám o sobě řeší přežití na bojišti nasyceném drony. Americká armáda už testuje projekt Golden Shield, autonomní vrstvenou protidronovou ochranu pro obrněné formace. Zavádí kinetické interceptory, experimentuje s lasery. Ale hlavní změna je organizační:

• Jednotky musí přijíždět na cvičení s drony, které znají a používají minimálně 180 dní.
• Velitelství musí být mobilní, rozptýlená a s nízkou signaturou, jinak se stanou prvním cílem.
• Tok dat z průzkumu, elektronického boje a signálového zpravodajství musí být filtrovaný, ne jen předávaný, jinak velitelé místo rozhodování jen spravují systémy.
• Každá mechanizovaná jednotka potřebuje organickou protidronovou ochranu v pohybu, ne jen fixní rušicí bubliny.

Český kontext: problém se týká i nás

Česká armáda problém vidí. Cvičení Drone Shield 2026 ověřuje technologie vrstvené obrany proti dronům v realistickém prostředí. Federated Cloud 2026 testoval scénáře detekce a reakce na bezpilotní prostředky ve spolupráci s integrovaným záchranným systémem. Do roku 2028 AČR pořizuje téměř tři tisíce dronů v pěti zakázkách a buduje síť senzorů v rámci systému IS ZOS.

Co ale z otevřených zdrojů nelze potvrdit: že by česká armáda už měla plošně zavedenou mobilní protidronovou ochranu na úrovni každé mechanizované jednotky. Při podobném cvičení by pravděpodobně čelila stejným problémům jako Greywolf. Rozdíl je v tom, že Češi o problému vědí a řeší ho, existuje i sekretariát Výboru pro protidronovou ochranu na státní úrovni. Otázka zní, jak rychle se řešení dostane od experimentů k běžnému výcviku.

Hohenfels ukázal jednu věc naprosto jasně: tank není mrtvý, ale éra, kdy stačilo nasednout do šedesáti tun oceli a spoléhat na pancíř, skončila. Kdo se nepřizpůsobí, zaplatí, a cena bude nesrovnatelně vyšší než náklady na stovky levných dronů, které ho najdou.